Komu odpovědět?

Zmíněné dvě varianty odpovědí nabízí snad každý poštovní klient. Jejich konkrétní pojmenování se ale již může u konkrétních programů poněkud odlišovat - snad nejčastěji jsou příslušné nabídky označeny "Odpovědět" a "Odpovědět všem". Pokud jejich textové popisy chybí zcela nebo jsou zkráceny a není mezi nimi patrný rozdíl, je vhodné se orientovat podle grafického ztvárnění příslušné ikonky - první varianta (Odpovědět) vždy obsahuje jeden grafický prvek (nejčastěji stylizovanou hlavu), zatímco druhá varianta (Odpovědět všem) obsahuje dva tyto grafické prvky (dvě hlavy apod.). Souvisí to skutečně s tím, že v prvním případě bude příjemce vždy jen jeden, zatímco ve druhém případě jich může být více. Kde se ale vezmou?

Vzpomínáte si ještě na jeden z předchozích dílů tohoto seriálu, kde jsme si říkali že každá zpráva má obecně tři kategorie adresátů - tzv. hlavní adresáty, jejichž adresy jsou uváděny v kolence "Komu" (anglicky: To), dále tzv. příjemce kopie, jejichž adresy jsou uváděny v příhodně nazvané kolonce "Kopie" (anglicky: Cc:), a konečně tzv. příjemce slepé kopie, (jejichž adresy jsou uváděny v kolonce s názvem "Skrytá", anglicky: Bcc). Říkali jsme si také, že v každé z těchto kategorií může být uvedeno příjemců více, a každý z nich dostane svůj exemplář příslušné zprávy.

Každý z těchto příjemců samozřejmě může na "svůj exemplář" zprávy odpovědět, ale je otázkou komu všemu má být tato odpověď doručena - má ji dostat pouze původní odesilatel (který je jenom jeden), nebo ji mají spolu s ním dostat všichni ostatní uživatelé, kteří dostali i původní zprávu na kterou odpověď reaguje?

Mezi těmito dvěma základními alternativami existuje ještě celá řada dalším možných variant, kdy odpověď má být zaslána jen některým příjemcům původní zprávy ale nikoli všem. Konkrétní rozhodnutí o příjemcích odpovědi je ale závislé na kontextu a na dané zprávě a jejím obsahu, a samozřejmě přísluší jen tomu, kdo odpověď sestavuje. Žádný poštovní program nemůže rozhodnutí autora odpovědi dopředu předvídat či jakkoli předjímat.

Proto když se poštovní program snaží vyjít svému uživateli maximálně vstříc a ušetřit mu co nejvíce práce, má jen dvě základní možnosti: když mu uživatel dá najevo, že si přeje odpovědět na přijatou zprávu, sestaví poštovní program zprávu novou (která bude odpovědí), a do kolonky pro její příjemce sám předvyplní buď adresu odesilatele původní zprávy, nebo adresy všech příjemců původní zprávy. Právě toto je rozdíl mezi variantami "Odpovědět" a "Odpovědět všem".

Pokud má autor odpovědi nějaké jiné přání, konkrétně chce-li poslat svou odpověď odesilateli a jen některým z původních příjemců ale ne všem, musí si příslušné přizpůsobení zajistit již sám. Když zvolí variantu "Odpovědět všem", poštovní program mu do příslušných kolonek vloží adresy všech příjemců původní zprávy a uživatel pak musí některé adresy sám explicitně odebrat. Když to uživatel udělá opačně a rozhodne se pro variantu "Odpovědět", vloží mu poštovní program do příslušných kolonek jen jednu jedinou adresu (adresu původního odesilatele zprávy), načež uživatel musí případné další adresy vložit sám.

Ke správnému pochopení obou variant si ale musíme ještě něco připomenout. Konkrétně rozdíl mezi příjemcem (řádné) kopie, jehož adresa je uváděna v kolonce "Kopie", a příjemcem tzv. slepé kopie, jehož adresa se uvádí v kolonce "Skrytá". Každý příjemce slepé kopie totiž zůstává v anonymitě vůči všem ostatním příjemcům, tj. ti se o něm vůbec nedozvědí. Důsledky se týkají i odpovědí - když je určitá zpráva zaslána uživateli A jako hlavnímu, uživateli B v kopii a uživateli C ve formě slepé kopie, pak ani A ani B neví o příjemci C. I když se pak A či B rozhodnou pro "Odpověď všem", jejich poštovní program nezařadí uživatele C mezi příjemce odpovědi. Ani on totiž nemá nejmenší tušení, že původní zpráva byla odeslána i uživateli C. Vzpomínáte si ještě, proč se slepé kopii říká také "bonzácká kopie"?