Folder

Elektronická pošta je jako droga - kdo jí propadne, už se bez ní nedokáže obejít. Už se mu nechce běhat s dopisem v obálce na nejbližší poštu či alespoň k nejbližší poštovní schránce, a pak celé dny čekat, až jeho dopis doputuje na místo svého určení. Zkuste si schválně s někým vyměnit celou sérii dopisů během několika hodin, či dokonce minut!

Prostřednictvím elektronické pošty to možné je. ale i ona má svá úskalí. Například to, že přijatých zpráv s postupem času přibývá, a pokud je člověk včas nesmaže, začínají se nepříjemně hromadit. Po překonání stadia úvodní fascinace nad samotným fungováním elektronické pošty proto každý uživatel dříve či později zjistí, že ve své elektronické korespondenci si musí udržovat určitý pořádek a řád.

Jednou z možností (ne příliš chytrou), je mít všechny zprávy „na jedné hromadě". To ještě může být únosné v případě, kdy člověk používá elektronickou poštu jen velmi příležitostně, ale při intenzívnější korespondenci to rozhodně únosné není. Pak již je nezbytné vhodným způsobem třídit jednotlivé zprávy elektronické pošty, a uchovávat je v samostatných „přihrádkách".

Nejjednodušším tříděním je rozlišovat mezi dosud nepřečtenými zprávami a zprávami, které již přečteny jsou. Většina programů pro práci s elektronickou poštou (tzv. poštovních klientů) přitom takovéto rozlišení podporuje. Obvykle ale jdou ještě dál, a umožňují uživateli zavést si ještě mnohem jemnější třídění.

Konkrétní způsob, jakým poštovní programy takovéto jemnější třídění podporují, spočívá v možnosti vytvořit pro jednotlivé zprávy uživatelem definované „přihrádky". V angličtině se těmto přihrádkám říká folders, což v doslovném překladu znamená „desky, pořadače, šanony", Uživatel si podle svého uvážení může vytvořit (teoreticky) libovolný počet takovýchto „folderů", vhodně si je pojmenovat, a pak do nich přesouvat zprávy s různě zaměřeným obsahem - například do jednoho folderu může ukládat korespondenci se svým nadřízeným, do jiného zprávy od svého kolegy XY, zatímco v ještě jiném folderu si bude archivovat všechny odeslané zprávy apod.

Některé poštovní programy dokonce umožňují vytvářet „přihrádky v přihrádce", neboli dvouúrovňovou strukturu folderů, obsahujících další foldery. Pak je například možné vytvořit si jeden folder nejvyšší úrovně pro „zakázky", a v něm další foldery nižších úrovní, např. pro korespondenci týkající se „zakázky A", „zakázky B" atd. Některé poštovní programy přitom označují foldery vyšší úrovně termínem tray (doslova: „mísa", „miska" apod.), zatímco jiné poštovní programy je stále označují jako „foldery". Ještě jiné poštovní programy pak připouští ještě hlubší vnoření folderů do sebe, než jen do dvou úrovní - tuto možnost pak obvykle označují jako „hierarchické foldery".

Uvědomme si ale dobře, jaký je rozdíl mezi folderem a tím, co se obvykle označuje termínem mailbox (doslova: poštovní schránka). Poštovní schránka (mailbox) je místem, kam přenosová část systému elektronické pošty doručuje jednotlivé příchozí zprávy a kde je ukládá. Zde pak tyto zprávy čekají, dokud si je uživatel prostřednictvím svého programu pro práci s elektronickou poštou (poštovního klienta) nepřevezme, nepřečte, a buďto hned smaže, nebo uloží do některého ze svých folderů či jiným způsobem zpracuje. Poštovní schránky (mailboxy) se proto vždy nachází na poštovním serveru, zatímco jednotlivé foldery se mohou nacházet na různých místech - například také na poštovním serveru, ale stejně tak se mohou nacházet na lokálním disku uživatelova počítače, na síťovém disku (tj. na file serveru) apod. V konkrétním případě vždy záleží na tom, co si uživatel vybere (resp. jak si svůj poštovní program nakonfiguruje), a samozřejmě také na možnostech samotného poštovního programu (poštovního klienta) a na tom, které varianty umístění folderů podporuje. Přitom obvykle vždy existuje i jeden standardní folder pro dosud nepřečtené zprávy - v době, kdy běží uživatelův poštovní program (poštovní klient), se pak do tohoto folderu přesouvají všechny zprávy, došlé do mailboxu (buď automaticky, s předem zadanou frekvencí „vyzvedávání obsahu poštovní schránky", nebo na explicitní popud uživatele).

Obvyklá terminologie však nebývá vždy jednotná. Když například chcete přesunout všechny své foldery současně z jednoho místa na druhé (například přemístit je z poštovního serveru na svůj lokální disk, neboť zde máte více volného místa), váš poštovní program se vás nejspíše zeptá, kam že chcete přesunout svou „domovskou poštovní schránku" (home mailbox). Ve skutečnosti vám ale přesune jen jednotlivé foldery, zatímco všechny nově příchozí zprávy se vám budou stále hromadit na původním místě (v mailboxu).

Na závěr se ještě zastavme u toho, kdo a kdy přesouvá jednotlivé zprávy mezi existujícími foldery. Pokud jde o folder s dosud nepřečtenou poštou, tuto otázku jsme si již probrali výše - do tohoto folderu přesouvá jednotlivé zprávy sám poštovní program (poštovní klient), a to přímo z uživatelovy poštovní schránky (mailboxu). Je pak na uživateli, aby si zprávy ve folderu dosud nepřečtených zpráv přečetl, a rozhodl jak s nimi dále naložit. Může například explicitně zadat, že zpráva kterou právě čte má být přesunuta do takového a takového folderu. Nebo tak může učinit s celou skupinou zpráv, které si předtím explicitně označil apod.

Některé chytřejší poštovní programy ale dokáží ještě více - v okamžiku, kdy přebírají nově došlou poštu z uživatelovy poštovní schránky (mailboxu), dokáží ji samy roztřídit podle předem zadaných kritérií, a jednotlivé zprávy pak přesunout do různých uživatelových folderů. Například když poštovní program narazí v hlavičce některé zprávy v položce „From:" (specifikující autora zprávy) na klíčové slovo „Novak", přesune tuto dosud nepřečtenou zprávu do folderu „korespondence s panem Novákem". Takováto schopnost poštovních programů je pak doslova k nezaplacení pro uživatele, kteří elektronickou poštu používají skutečně ve velkém.