Carbon Copy
Elektronická pošta má mnoho příjemných vlastností, díky kterým je dnes tak oblíbenou službou počítačových sítí. Patří mezi ně zejména nespřažený způsob fungování elektronické pošty, který odesilateli dovoluje psát jednotlivé zprávy tehdy, kdy na to má právě on čas, chuť a myšlenky. Stejnou možnost pak má i příjemce - také on může došlé zprávy číst a dále zpracovávat tehdy, když se to zase hodí jemu. Důležité je přitom to, že aktivity odesilatele i příjemce nemusí probíhat současně v čase - potřebujete-li například předat prostřednictvím elektronické pošty důležitou zprávu někomu na druhé straně zeměkoule, nemusíte ho kvůli tomu budit z hlubokého spánku, ve kterém by se díky časovému rozdílu mohl nacházet. Vaše zpráva se pouze uloží do adresátovy poštovní schránky, a zde pak bude čekat, až si ji adresát podle svých možností skutečně vyzvedne.
Tím ale užitečné vlastnosti elektronické pošty zdaleka nekončí. Elektronická pošta je kupříkladu velmi ekologická - když jejím prostřednictvím napíšete a odešlete nějakou zprávu, nespotřebujete žádný papír či jiný materiál, ale jen zcela okrajové množství energie. Když příjemce smaže nějakou zprávu, nevzniká tím vůbec žádný odpad, takže není ani co recyklovat. Elektronická pošta tedy velmi efektivně šetří naše lesy, a vlastně nejen je.
Vysoká „ekologičnost" elektronické pošty se projevuje i tím, že jednotlivé zprávy lze prakticky libovolně množit, resp. kopírovat. Není tedy vůbec žádným problémem vyrobit více exemplářů jedné a téže zprávy, a rozeslat je více různým příjemcům. Zastavme se ale nyní u způsobu, jakým je takovéto rozesílání stejné zprávy více příjemcům možné realizovat.
Zřejmě základní možností je adresovat jednu a tutéž zprávu více příjemcům současně. Neboli místo jedná adresy příjemce uvést při jejím sestavování hned celý seznam různých adresátů. Většina programů pro elektronickou poštu to dovoluje dělat poněkud inteligentněji - dovoluje připravit si takovýto seznam adresátů samostatně předem, a při sestavování konkrétní zprávy se pak pouze odkázat na tento seznam. Výsledný efekt je ale pořád stejný, a lze jej přirovnat k několikanásobnému rozeslání identického „papírového dopisu", který má ve svém záhlaví napsáno: panu XY, panu ZW, panu AB atd.
Alternativou je rozeslat všem takový dopis, který má ve svém záhlaví uvedeno: panu XY, a nejspíše někde na konci obsahuje dovětek: „kopie na vědomí panu ZW, panu AB atd.". V terminologii elektronické pošty se této variantě říká Carbon Copy - resp. takto je označována ta zpráva, kterou dostanou páni ZW a AB, ale která má v záhlaví uvedeno „panu XY". V doslovném překladu jde o „kopii přes kopírák", což zřejmě dosti přesně vystihuje skutečnou podstatu věci.
Důležité je přitom uvědomit si, že i hlavní adresát dopisu (pan XY) se ze svého „originálu" dozví, že pánové ZW a AB dostali kopie.
V některých situacích ale takovéto řešení nemusí být nejvhodnější. Někdy se skutečně může stát, že někomu (panu XY) posíláte elektronickou poštou nějakou zprávu, a současně chcete poslat její kopii na vědomí i někomu jinému, ale nechcete aby se to adresát zprávy (pan XY) dozvěděl. I takovouto možnost většina systémů elektronické pošty nabízí. Příslušné kopie, o jejichž existenci se řádný adresát nedozví, se obvykle označují termínem Blind Carbon Copy (doslova: slepá kopie). Oba druhy kopií je přitom možné kombinovat, a jednu a tutéž zprávu panu XY poslat také jako „běžnou kopii" (Carbon Copy) panu ZW, a jako „slepou kopii" (Blind Carbon Copy) panu AB. Řádný adresát, pan XY, se přitom dozví pouze o panu ZW jako o příjemci kopie, a stejně tak se pak ZW dozví jen o řádném příjemci, panu XY. Nicméně příjemce slepé kopie, pan AB, se dozví úplně všechno - jak o řádném adresátovi panu XY, tak i o příjemci kopie panu ZW. Netušíte někdo, proč se v zasvěcených kruzích anglické Blind Carbon Copy překládá jako „bonzácká kopie"?