Anonymous FTP

Počítačové sítě jsou vynikajícím nástrojem pro šíření nejrůznějších informací. Zpočátku se sice počítalo s tím, že počítačovými sítěmi budou „protékat" pouze informace textového charakteru, ale již poměrně záhy se přišlo na to, že je zbytečné se omezovat jen na texty. Pro počítačové sítě totiž není žádným principiálním problémem přenášet jakékoli druhy informací, které lze převést do digitální podoby, přesněji do podoby posloupnosti bitů, bytů a slov - což zahrnuje například zdigitalizované zvukové nahrávky, statické obrázky, živé videosekvence apod. Problém je dnes spíše v tom, jakým způsobem tyto informace šířit, tak aby se k nim dostatečně pohodlným a efektivním způsobem dostali ti, kteří je chtějí, a naopak aby nebyly zbytečně vnucovány těm, kteří o ně zájem nemají. V souvislosti s tím pak vzniká celá řada různých služeb, určených pro lokální i rozlehlé počítačové sítě, které mají právě za úkol efektivní zpřístupnění dostupným informací všem aktuálním zájemcům o ně.

Jedním ze zajímavých momentů, který se dosti výrazně projevuje u všech nověji vznikajících služeb pro zpřístupnění informací v počítačových sítích, je jejich „pasivní" charakter. Pasivní v tom smyslu, že veškerou aktivitu ponechávají plně na uživateli, kterému své informace žádným způsobem nevnucují. To především znamená, že informace nejsou uživatelům rozesílány, aniž by si je tito sami a explicitně vyžádali - při dnešním objemu dostupných informací by ani dost dobře nešlo, aby se ony obrovské objemy dat automaticky rozesílaly všem potenciálním zájemcům, kteří by teprve následně zvažovali, jestli si je ponechají či nikoli, a ty druhé likvidovali. To by se i sítě s největší přenosovou kapacitou brzy zcela zahltily, a uživatelé by nedělali nic jiného, než že by se neustále prokousávali obrovskou záplavou informací, která je neustále zavaluje. Ne, dnes se to musí dělat jinak - dnes si zájemce musí sám dojít pro to, co skutečně chce. Musí ovšem vědět kam, a jakým způsobem.

Nejjednodušším způsobem, jak realizovat právě naznačený scénář šíření informací prostřednictvím počítačové sítě, je zpřístupnit systém souborů určitého uzlového počítače i pro uživatele jiných uzlů, nebo alespoň část takovéhoto systému souboru. V praxi to pak znamená, že uživatel určitého konkrétního počítače si může za využití vhodného přenosového protokolu buď přenést k sobě soubor, nacházející se na vzdáleném počítači, nebo naopak určitý konkrétní soubor ze svého počítače přenést na vzdálený počítač.

V sítích, realizovaných na bázi protokolů TCP/IP, slouží k takovémuto přenosu celých souborů mezi jednotlivými uzlovými počítači protokol FTP (což je zkratka od: File Transfer Protocol). Podle tohoto protokolu jsou pak také pojmenovávány počítače, které slouží jako více či méně veřejné depozitáře souborů - říká se jim FTP archivy, nebo též FTP servery.

Jednou z důležitých vlastností protokolu FTP, který se u takovýchto archivů používá k přenosu souborů, je jeho podpora přístupových práv, závislých na identitě uživatele. Chcete-li si prostřednictvím protokolu FTP „stáhnout" určitý soubor z konkrétního vzdáleného počítače, musíte se (prostřednictvím protokolu FTP) nejprve k tomuto vzdálenému počítači přihlásit svým uživatelským jménem, prokázat svou totožnost správných heslem, a teprve pak můžete vznášet požadavky na přenos souborů z tohoto vzdáleného počítače. Operační systém vzdáleného počítače přitom bude každý váš jednotlivý požadavek na přístup k určitému souboru posuzovat právě v uvážením uživatelského jména, pod kterým jste se přihlásili - pokud jako zadaný uživatel máte právo přístupu k požadovanému souboru (přístupu na čtení), bude vá umožněno si jej přenést k sobě. Analogicky pro opačný směr přenosu, pro který musíte mít přidělena práva zápisu do cílového adresáře vzdáleného počítače.

Právě naznačené vlastnosti protokolu FTP lze s výhodou využít pro realizaci takových FTP archivů, které nemají mít veřejný charakter. Tedy takových, které jsou určeny jen pro omezený okruh uživatelů, kterým pak není problém sdělit potřebná uživatelské jména a související hesla, nutná pro přístup k FTP archivu. Jak to ale udělat v případě, kdy FTP archiv má být zcela veřejný? Má-li být k němu poskytnut přístup i komukoli „z ulice", kdo se o existenci serveru jakýmkoli způsobem dozví?

U takovýchto veřejných FTP archivů není v principu možné předem oslovit všechny uživatele, které kdy v budoucnu napadne „podívat se dovnitř". Jak ale takovýmto předem neznámým uživatelům správně sdělit, pod jakým jménem se mají přihlásit, a jaké heslo mají zadat?

Naštěstí zde může snadno pomoci všeobecná konvence, kterou budou dodržovat všechny veřejné FTP archivy, a kterou mohou laskavě vzít na vědomí i všichni budoucí návštěvníci veřejných FTP archivů. Tato konvence říká, že uživatel „z ulice" se má přihlásit pod uživatelským jménem anonymous (doslova: anonymní uživatel). Odsud také pochází obvyklé pojmenování veřejných FTP archivů, ktereé tuto konvenci dodrřují - jde o tzv. anonymní FTP archivy.

Jako heslo je při přihlašování do anonymního FTP archivu obvykle požadována skutečná adresa „anonymního" návštěvníka (přesněji jeho adresa pro elektronickou poštu). Toto heslo přitom ve většině případů slouží jen k evidenčním účelům, nejčastěji k tomu, aby si provozovatel anonymního FTP archivu mohl vést evidenci využití svého serveru. Některé veřejné FTP archivy však jsou mnohem přísnější, a snaží se zpětně si ověřit zadanou adresu - proto, aby se ujistili že „anonymní" uživatel uživatel je ve skutečnosti doopravdy tím, za koho se prostřednictvím své adresy vydává. A pokud ne, odmítnou se s ním dále bavit.