Groupware
Jen málokdo zřejmě bude pochybovat o tom, že člověk je tvor společenský - že nežije na světě sám, a že většinu svých aktivit vykonává ve spolupráci s jinými lidmi. Měl ostatně i dost času na to, aby se naučil žít a pracovat v kolektivu, a vytvořil si vhodné techniky, postupy a návyky pro vedení menších či větších skupin lidí, či alespoň pro účast v nich.
Když se pak na scéně objevily počítače, staly se především nástroji jednotlivců - dokázaly jim významným způsobem napomoci, a zefektivnit jejich práci. Jakmile se výpočetní technika ve službách jednotlivců dostatečně osvědčila, zcela zákonitě došlo i na snahy nasadit ji do služeb celých kolektivů lidí. První pokusy na tomto poli, charakteristické svou mechaničností (viz minulý příspěvek této rubriky, na téma: Office Automation), však nebyly příliš úspěšné. Na vině přitom nebylo zdaleka jen to, že ignorovaly procesy a vztahy, kterými se řídí fungování lidských kolektivů. Svou roli jistě sehrála i celková úroveň výpočetní techniky, jejíž možnosti přeci jen nebyly na takové úrovni, na jaké jsou dnes.
Situace ovšem nabyla zcela nových dimenzí poté, kdy se výpočetní technika zasnoubila s telekomunikacemi, a došlo k masovému nasazování počítačových sítí. Náhle se totiž stalo možné i to, co do té doby bylo zcela nemyslitelné - vzájemná spolupráce lidí, kteří se vůbec nemusí nacházet na jednom místě, a dokonce i lidí, kteří se vzájemné spolupráci nemohou věnovat ve stejném čase. Přitom jim k tomu mnohdy stačí i takový „banální" nástroj, jakým je elektronická pošta. K dispozici však mají i mnohem pokročilejší prostředky, například živé videokonference, schopné přivést „k jednomu stolu" lidi, kteří se vůbec nemusí obtěžovat nějakým cestováním. Existují však i takové prostředky, které dokáží ještě více, než jen pouhou konverzaci na dálku, doprovázenou přenosem živého obrazu: umožňují společnou práci více lidí nad jedním společným dílem, například nad společným dokumentem, spreadsheetem, obrázkem apod., a to opět na dálku. Díky tomu pak mohou současně psát například určitý text dva lidé, kteří se nachází na opačných stranách zeměkoule - oba přitom vidí na svém monitoru průběžně vznikající text, a to, co do něj kterýkoli z nich zanese, okamžitě vidí i ten druhý. Pro právě naznačený režim práce se dokonce našlo i trefné označení, parafrázující známý termín WYSIWYG: tentokáte jde o WYSIWIS, neboli: What You See Is What I See (neboli: to, co vidíš ty, vidím i já).
Díky soudobým možnostem počítačových komunikací tedy mizí rozdíly v prostoru i čase. Mohou proto vznikat i takové skupiny lidí, kteří se nemohou či jen nemusí scházet ani v prostoru ani v čase, ale přitom dokáží úspěšně pracovat na nějakém společném úkolu. Prostředky, které jim umožňují vzájemně komunikovat, spolu s prostředky, které jim zprostředkovávají „společné autorství", však nejsou zdaleka jedinými prostředky, které ke svému efektivnímu fungování potřebují. Například pouhé plánování, dovedené až na úroveň celých kolektivů, může být také pořádným oříškem - pak jistě přijde vhod takový nástroj, který dokáže vzít v úvahu možnosti všech zainteresovaných jednotlivců, a najít nejbližší možný termín, vyhovující všem, apod. Nebo nástroj, který dokáže pomoci při sestavování plánu rozsáhlejšího projektu, skládajícího se z mnoha dílčích aktivit různýcb subjektů, a vše přitom vhodně skloubit tak, aby se společné dílo zdařilo.
Vznikají dokonce i celé vědecké disciplíny, které se zabývají problematikou fungování pracovních skupin, podporovaného využíváním výpočetní techniky. V roce 1984 se na jednom vědeckém semináři, zabývajícím se touto problematikou, zrodil dokonce i výstižný název: Computer-Supported Cooperative Work, neboli "počítačem podporovaná spolupráce". Byl to ovšem název příliš dlouhý, a tak se záhy začaly objevovat i jiné, poněkud kratší termíny, například termín Workgroup Computing. Ten se ale příliš nelíbil lidem, kteří se zajímají hlavně o psychologické a sociologické aspekty spolupráce lidí v rámci pracovních skupin, protože podle jejich názoru klade příliš velký důraz na technickou stránku věci a na samotné „počítání". Nakonec vše skončilo kompromisem: termín Computer-Supported Cooperative Work se udržel především v oblasti vědeckého zkoumání celé problematiky pracovních skupin a jejich fungování, zatímco pro praktické nástroje, používané na podporu činnosti pracovních skupin, se vžil termín groupware.
Pod termín „groupware" bychom tedy měli zahrnout všechny dosud vyjmenovávané prostředky, které byly vytvořeny na podporu procesů, probíhajících v pracovních skupinách, a jako pracovní nástroje těchto lidských kolektivů - od elektronické pošty, různých druhů konferencí a videokonferencí, on-line diskusí, přes prostředky pro tzv. „společné autorství" až po nástroje skupinového plánování apod. V praxi ovšem bývá pojetí termínu groupware mnohdy ještě širší, a zahrnuje snad všechno, co má alespoň vzdáleně něco společného s pracovními skupinami.