Office Automation

Možnosti a schopnosti výpočetní techniky se po celou dobu její existence rychle vyvíjely, a nimi se samozřejmě měnily i představy lidí o ideálním využití počítačů. Například již v padesátých letech bylo možné převést některé rutinní agendy kancelářského charakteru na tehdy zcela dominující střediskové počítače.

Netrvalo samozřejmě dlouho, a lidé zcela zákonitě přišli na myšlenku převést na počítače všechny činnosti rutinního charakteru, které až dosud museli ve svých kancelářích a úřadovnách vykonávat ručně. V souvislosti s tím se pak zrodil i nový termín, office automation (doslova: automatizace kancelářských prací).

Z počátku byl ovšem problém v tom, že dávkový způsob fungování tehdejších počítačů nedával moc možností pro vytvoření dostatečného uživatelského komfortu a přijatelné doby odezvy. Proto skutečný rozvoj oboru, označovaného jako office automation, nastává až s příchodem takových počítačů (a také operačních systémů), které již připouštěly interaktivní přístup. Teprve možnost interaktivní práce totiž dala vzniknout takovým aplikací, které dokázaly výrazně pomoci v tehdy ještě značně "ruční" kanceláři: zejména různým textovým editorům pro pořizování textů, prvním spreadsheetům, plánovacím prostředkům, databázovým aplikacím interaktivního charakteru apod.

Dalším impulsem se stal i pokrok v oblasti datových komunikací, který umožnil vzájemné propojení jednotlivých počítačů i na větší vzdálenosti, a tím vytvořil potřebné zázemí pro vznik prvních distribuovaných systémů (například systémů pro rezervaci letenek apod.). Časem se pak k výpočetní technice ve službách "automatizovaných kanceláří" přidala i další, nepočítačová technika, jako například zařízení pro faksimilní přenosy, automatické telefonní ústředny, všelijaké kopírky apod.

Výsledný efekt pak byl skutečně ten, že bylo možné do značné míry vyjít vstříc potřebám jednotlivých pracovníků "automatizovaných kanceláří" a dát jim k dispozici takové prostředky, které za ně zajišťovaly mnohé činnosti rutinního charakteru.

Zajímavý problém ovšem vyvstal v okamžiku, kdy si lidé uvědomili, že nejsou na světě sami. Neboli že své činnosti nevykonávají zcela izolovaně od ostatních svých spolupracovníků a kolegů, ale že s nimi naopak musí úzce spolupracovat, a mnohdy vytvářet celé pracovní skupiny, které společně řeší určitý problém, úkol apod.

První, co lidi napadlo, bylo vzít stávající prostředky pro podporu činnosti jednotlivců (prostředky office automation), a zcela mechanicky je aplikovat i na celé pracovní skupiny. To se ovšem ukázalo jako nepříliš schůdné, protože celé kolektivy lidí potřebují ke své činnosti přeci jen jiný druh počítačové podpory, než izolovaní jedinci. Problém byl především v tom, že v lidských kolektivech hrají významnou roli různé sociologické a psychologické aspekty, které mechanické aplikování prostředků office automation jednoduše nebralo v úvahu.

Zhruba v polovině osmdesátých let proto celému oboru office automation začíná "docházet dech", a je vytlačován technologiemi, které s existencí lidských kolektivů a jejich specifických potřeb od začátku počítají. Ale o tom zase až příště.