Směrování a směrovače

Přepojování paketů na úrovni síťové vrstvy, kterému se říká směrování (routing), se týká především přenosu datových paketů mezi jednotlivými sítěmi - jak jsme si již popisovali v hlavním článku, v partiích věnovaných tzv. internetworking-u. Úkolem směrovače (routeru) je znát směry, vedoucí do jednotlivých sítí, a vyhledávat cesty po kterých je třeba přenášet pakety tak, aby se nakonec dostaly až na místo svého určení. V praxi to totiž většinou znamená, že jednotlivé datové pakety na cestě ke svému cíli postupně "přeskakují" přes jednotlivé směrovače, než se dostanou tam kam chtějí. Úlohou každého jednotlivého směrovače pak je zvážit a rozhodnout, kudy má být proveden další "přeskok" - což ale v praxi může znamenat sestavení a vyhodnocení celé následné trasy až ke konečnému cíli.

Existují samozřejmě různé strategie směrování, založené na mnoha různých mechanismech, výchozích předpokladech a znalostech, i na různých záměrech, které mají být naplněny. Příkladem jednoho možného přístupu je tzv. záplavové směrování, které záměrně rozesílá přijaté pakety do všech ostatních směrů. Tím je sice zaručeno, že se dostanou ke svému cíli, a to i v případě libovolných výpadků (tj. jde o velmi robustní strategii), ale na druhé straně zde vzniká dosti velká neefektivita kvůli duplikování datových paketů, as následnou potřebou jejich eliminace. Zajímavým charakteristickým rysem záplavového směrování je skutečnost, že ke svému fungování nepotřebuje znát nic o skutečné topologii sítě. Prakticky používané algoritmy směrování však se znalostí topologie sítě pracují.

V praxi používané algoritmy směrování lze rozdělit na adaptivní a neadaptivní. Ty druhé se nesnaží nijak reagovat na momentální dění v síti (na případné výpadky či přetížení), zatímco adaptivní algoritmy se snaží momentálnímu dění přizpůsobovat. Potřebují k tomu ale aktuální informace o stavu sítě, a proto příslušné algoritmy adaptivního směrování počítají s existencí doprovodných mechanismů, které se starají o vzájemné šíření aktuálních směrovacích informací mezi vzájemně spolupracujícími směrovači. Mezi dnes nejčastěji používané algoritmy tohoto adaptivního typu patří algoritmy RIP a OSPF.