Přepojování na různých úrovních

Dalším stupněm volnosti mechanismů přepojování paketů je úroveň, resp. vrstva, na které se vše odehrává. Až dosud jsme mlčky předpokládali síťovou vrstvu (ať již ve smyslu sedmivrstvého referenčního modelu ISO/OSI, nebo čtyřvrstvého modelu TCP/IP), na které se přenášených datovým celkům skutečně říká pakety (anglicky: packets). Důležité ovšem je, z jakých informací vychází při svém rozhodování jednotlivé přepojovací uzly - pokud vychází z adres, používaných na úrovni síťové vrstvy (což např. ve světě TCP/IP jsou tzv. IP adresy), pak se jedná o přepojování na úrovni síťové vrstvy, označované také jako směrování (a příslušné přepojovací uzly se pak označují jako směrovače, anglicky routers).

V případě, že by přepojovací uzly vycházely z adres používaných na úrovni linkové vrstvy (tj. například z Ethernetových adres), pak by se jednalo o přepojování na úrovni linkové vrstvy. Zde přitom existují dvě základní techniky, v angličtině označované jako "bridging" a "switching" - to proto, že je provádí zařízení nazývaná bridge (most) a switch (přepínač, ústředna). Také zde již není zcela na místě mluvit o paketech, protože na úrovni linkové vrstvy se přenášeným datovým celkům říká rámce (anglicky: frames).

Kromě možnosti přepojování na úrovni síťové a linkové vrstvy však existuje ještě jedna možnost, a tou je propojení dílčích částí (úseků) na úrovni fyzické vrstvy. Zde však již není dost dobře možné mluvit o přepojování paketů či rámců, protože na úrovni fyzické vrstvy jsou "patrné" pouze jednotlivé bity, a naopak není patrný žádný logický vztah mezi nimi. Nelze například posoudit, zda určitá skupina bitů "patří k sobě" a představuje například adresu příjemce, podle které by mohlo provedeno určité rozhodnutí o volbě dalšího směru. Na úrovni fyzické vrstvy proto fungují zařízené zvané opakovače, které bezmyšlenkovitě "roztrubují" (opakují) všechno a na všechny existující strany.