ATM jako společná budoucnost

Pro další vývoj ATM bylo jistě velmi podstatné, že tuto technologii přijali za svou i "ve světě počítačů". Dodnes je tato technologie všeobecně považována za perspektivní společnou technologii, na které by se oba dosud dosti odlišné světy mohly sjednotit. Nahrává tomu jistě i fakt, že technologie Atm je vhodná jak pro nasazení "na malé vzdálenosti", neboli v prostředí lokálních sítí, trak i "na větší vzdálenosti", v prostředí sítí rozlehlých.

Další významnou předností ATM je skutečnost, že nemá žádný apriorní rychlostní limit, který by měla v sobě zabudován. Pro správné docenění tohoto faktu je dobré si ještě upřesnit, že ATM není fyzickou přenosovou technologií, v tom smyslu že by skutečně (fyzicky) přenášela nějaká data. ATM je vhodné si představit jako technologii, pod kterou je nutné "podstrčit" nějakou konkrétní fyzickou přenosovou technologii, která zajistí vlastní přenos jednotlivých datových bitů. Právě díky této vlastnosti je možné provozovat ATM mnoha různými způsoby, nad různými přenosovými cestami - od kroucené dvoulinky, přes optická vlákna, až třeba po bezdrátové přenosové cesty. S tím pak souvisí i rychlostní aspekt: přenosová rychlost ATM bude taková, jaká bude přenosová rychlost "podstrčené" fyzické přenosové technologie, přičemž samotné ATM neklade ani žádnou spodní, ani horní rychlostní mez. Do budoucna lze tedy počítat s tím že přenosové rychlosti dosahované v sítích ATM budou neustále růst.

Současně s pozitivními vlastnostmi ATM je ale vhodné vidět i její vlastnosti záporné. Jednou z nich je skutečnost, že jde o technologii hodně složitou, a její samotný návrh ještě nebyl zcela "dotažen do konce" (některé dílčí aspekty fungování ATM ještě nejsou dořešeny, neexistuje pro ně platný standard, a v některých případech se dokonce ani pořádně neví, jak je vůbec řešit). Praxe přitom ukazuje, že šanci prosadit se mají spíše "lehčí" (jednoduchá a přímočará) řešení - lze to dokumentovat na příkladu vysokorychlostního Ethernetu, který zaznamenává výrazné úspěchy. Jeho start do života přišel mnohem a mnohem později než v případě ATM, ale v četných ohledech vysokorychlostní Ethernet dnes již ATM dostihnul, či dokonce předběhnul: například pokud jde o standardizaci, cenu, dostupnost na trhu i celkové zvládnutí výrobci i uživateli. A to je za dveřmi již i megabitová verze Ethernetu.

Ještě další nevýhodou ATM je jeho koncepční odlišnost od přenosových technologií, doposud používaných v prostředí lokálních sítí. ATM například funguje spojovaně, což znamená že před každým přenosem musí nejprve dojít k navázání spojení mezi příjemcem a odesilatelem, a teprve pak může následovat vlastní přenos dat. Naproti tomu Ethernet funguje na nespojovaném principu, a žádné navazování spojení nezná. Další odlišností je neexistence všesměrového vysílání (tzv. broadcastu) v ATM, zatímco Ethernet takovéto všesměrové vysílání podporuje - jde přitom o mechanismus, který je často využíván pro potřeby vyšších vrstev, které se bez něj dokáží jen velmi těžko obejít. To je také asi hlavní důvod, proč je v praxi hodně náročné a složité "navázat" ATM na přenosové protokoly vyšších vrstev, například na protokol IP z rodiny protokolů TCP/IP. Již samotná skutečnost, že k provozování protokolu IP nad ATM existuje několik možných a vzájemně odlišných přístupů signalizuje, že praktické nasazení ATM není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát (zatímco například u stomegabitového Ethernetu je to velmi jednoduché, a přesně stejné jako u Ethernetu desetimegabitového).

Je tedy zatím otevřenou otázkou, zde se alespoň v prostředí lokálních sítí místo ATM neprosadí nakonec něco jiného, například právě nesmrtelný Ethernet v některé z jeho novějších inkarnací.