Internet a TCP/IP jako lekce

Velmi významný vliv na dění "ve světě počítačů", a nakonec i ve "světě spojů" měl Internet. O jeho technologických kořenech (protokolech TCP/IP) jsme se zmiňovali již dříve - nyní se zmíníme spíše o příčinách a důsledcích tak velkého úspěchu, jaký Internet bezesporu zaznamenal.

Příčiny tohoto úspěchu lze hledat v mnoha faktorech a jejich vzájemné kombinaci. Jedním z faktorů může být vhodné technologické řešení, dané šikovným návrhem protokolů TCP/IP, na kterých je celý Internet vybudován a na kterých funguje. Základním ponaučením z úspěchu těchto protokolů i celé jejich koncepce je pak pozorování, že šanci uspět mají spíše jednoduchá a přímočará řešení, která začínají s minimální funkčností a postupně k ní přidávají, než taková řešení která programově usilují o dokonalost, a pak ze svých cílů musí slevovat. Narazili jsme na to již při srovnávání ATM a Ethernetu, zatímco zde je na místě srovnání protokolů TCP/IP s konkurenčními protokoly ISO/OSI: dnes již je dostatečně zřejmé, že protokoly TCP/IP v souboji s ISO/OSI jednoznačně vyhrály. Jejich předností je přitom i skutečnost, že dokáží stejně tak dobře fungovat v prostředí rozlehlých sítí, tak i v prostředí sítí lokálních. To nedokáží ani jiné rodiny protokolům, jako například novellské IXP/SPX či starší NetBIOS (které jsou šité na míru pouze lokálním sítím).

Dalším významným faktorem, který přispěl k tak výraznému prosazení Internetu, je i jeho "organizační" řešení. To je značně volné, a je pro něj charakteristické například to, že Internet ve své podstatě nemá žádného jednotlivého vlastníka: své vlastníky mají pouze jednotlivé dílčí sítě, které díky svému vzájemnému propojení dohromady tvoří to, čemu se říká Internet. Podstatné je, že když zde neexistuje žádný konkrétní vlastník Internetu jako celku, nemůže nikdo přijít, bouchnout do stolu a říci: bude to tak a tak. Prakticky všechny otevřené otázky se dnes v Internetu řeší na principu konsensu zainteresovaných stran - což je sice čím dál tím těžší, ale jiná možnost na obzoru není. Neexistuje zde žádný dirigismus, ani státní ani jiný, který by diktoval co a jak má být řešeno, co a jak se smí a co nesmí. To na jedné straně způsobuje i četné problémy - například s etikou a morálkou, formulací a dodržováním zásad slušného chování atd. - ale na druhé straně to názorně dokazuje, že takováto "skutečně otevřená" řešení jsou mnohem životaschopnější než řešení prosazovaná dirigisticky a "shůry".

Názorným příkladem může být chování státní správy v mnoha vyspělých zemích (včetně naší státní správy), které velmi dlouho přesvědčovaly samy sebe o nutnosti budovat počítačové sítě direktivním způsobem a na bázi technologie ISO/OSI. Dokonce si k tomu vydávaly přesné specifikace, co všechno ze světa ISO/OSI by takovéto sítě měly umět - čímž se elegantně vyrovnávaly s faktem, že samotné ISO/OSI je příliš velké a bohaté, než aby jej šlo v celé šíři implementovat, a tak se prostřednictvím tzv. vládních profilů ISO/OSI (GOSIP, Governmental ISO/OSI Profile) upřesňovalo, jako podmnožinu vzít, aby to vůbec mělo šanci být implementováno. I tak se ale ukázalo, že tento přístup není schůdný, že produkty na bázi ISO/OSI na trhu prakticky nejsou, zatímco produktů pro TCP/IP je široká a bohatá nabídka. A tak i státní správy po celém světě časem uznaly svou chybu a přešly na koncepci TCP/IP a na platformu Internetu.