Vyšlo na Lupě, 11.1.2008
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/b08/b0111001.php3

Ceny českého broadbandu podle ČTÚ

Ve své pravidelné měsíční monitorovací zprávě za loňský prosinec ČTÚ srovnává ceny a další parametry internetového připojení. A o zajímavá zjištění není nouze. Například u neomezeného ADSL spolu s hlasem regulátor zjišťuje, že inkumbent je skoro dvakrát tak dražší, než jeho konkurenti z řad alternativců. U mobilního připojení ale trochu směšuje různé rychlosti.

Český telekomunikační úřad zavedl již v roce 2006 užitečnou praxi: začal vydávat pravidelnou měsíční monitorovací zprávu. V ní ze svého pohledu rekapituluje dění na tuzemském trhu elektronických komunikací a informuje o svých aktivitách i stanoviscích, stejně jako o relevantním dění v zahraničí, například v rámci EU. Celkově tak jde o velmi užitečnou možnost, skrze kterou může náš regulátor skládat účty ze své práce, a zainteresovaná veřejnost se může dozvědět něco o tom, co a jak regulátor dělá a jaká má stanoviska.

Kromě toho bývají součástí měsíčních monitorovacích zpráv i různé přehledy a statistiky, v každé zprávě zaměřené na jinou oblast. V zatím poslední monitorovací zprávě, vydané tento týden a vztažené k prosinci právě skončeného roku 2007, jde o oblast datových služeb - od ADSL, přes kabelové připojení, až po připojení mobilní. Podívejme se tedy podrobněji na to, jak náš regulátor tuto oblast hodnotí. Zajímavé to může být zejména z toho pohledu, že ČTÚ právě v tuto dobu pracuje na novém hodnocení velkoobchodního relevantního trhu a brodbandem (dříve trhu č. 12, nyní číslo 5). Jeho nynější závěry a pohledy tak mohou naznačit něco i o tom, jak asi dopadne zmíněná analýza.

Přeprodávané ADSL: rozdíly jsou malé

Regulátor si nejprve všímá toho, jak se změnil trh „přeprodávaného ADSL“ po zvýšení objemových limitů na velkoobchodní úrovni. K 1.7.2007 totiž Telefónica O2 Czech Republic zvedla ve své velkoobchodní nabídce objemové limity, a současně snížila cenu za nadlimitní data (z původních 35 Kč za 1 GB na 15 Kč). Například u nejnižší nabídky (2Mbit/s) se limit svedl z dosavadních 3 na 12 GB, podrobněji viz můj článek v rámci seriálu Stalo se („Stalo se: TO2 CR s novým vedením a s vyššími limity“).

Změny na velkoobchodní úrovni se následně promítly i do maloobchodních cen pro koncové uživatele, pochopitelně jak u dominanta (TO2 CR), tak i u alternativních operátorů. I regulátor si ale všiml toho, že právě TO2 CR nezvýšil u svých maloobchodních služeb objemové limity tak, jak to udělal na velkoobchodní úrovni – a nechal tím prostor svým konkurentům, aby jej v tomto ohledu překonali. Například u nejpoužívanější (nejnižší) služby regulátor konstatoval, že

Nejvyšší cenu 475,- Kč s DPH má za službu 2 Mbit/s (O2 Internet ADSL 2048) společnost Telefónica O2, která zároveň oproti společnostem Radiokomunikace (Classic ADSL Standard 2048/128), COL (Volný Internet 2M) i GTS (Novera DSL Fun 2048/128) poskytuje službu s nižším datovým limitem 10 GB (oproti 12 GB u zmiňovaných společností). Za nejnižší cenu 415,- Kč s DPH poskytuje připojení o rychlosti 2 Mbit/s společnost COL.

Vše názorně ukazuje i následující graf, převzatý z popisované prosincové monitorovací zprávy (TA je zde Telekom Austria Czech Republic, bývalý Czech OnLine).

ADSL na bázi LLU: podstatně větší rozdíly

Ovšem i regulátor našel podstatně větší rozdíly mezi inkumbentem a alternativci tam, kde mohou být nabídky alternativců založeny na využití mechanismu zpřístupnění místních smyček.

Nižší ceny za služby maloobchodního přístupu k síti Internet prostřednictvím ADSL technologie bez uplatňování datových limitů a přístupu k veřejné telefonní síti poskytují alternativní operátoři na základě zpřístupněných účastnických vedení (LLU).

A pro srovnání zde použil „oblečené ADSL i s cenou oděvů“, neboli to, co zákazník musí skutečně platit: tedy nejen samotné ADSL (zde konkrétně bez limitů), ale i pevnou telefonní linku, resp. hlasový tarif. Výsledek pak dopadl pro inkumbenta dost nepříjemně: je skoro dvakrát tak drahý, než jeho konkurenti:

Právě u tohoto zjištění, názorně ilustrovaného obrázkem, bych se rád na chvíli zastavil. Ukazuje totiž, jak předražené je „povinné double play“ v podobě kombinace ADSL bez limitů a pevného hlasu od našeho inkumbenta. V případě samotného ADSL s limity to není až tak vidět, ale když si k ADSL bez limitů ještě povinně přidáme – díky absenci nahého ADSL – ještě i hlas, začne to rázem být do očí.

Pro přesnost je vhodné dodat, že výsledný (a hodně markantní) rozdíl způsobuje právě to, že jde o ADSL přípojky bez objemových limitů. Alternativci totiž dokáží odstranit objemové limity za relativně malou přirážku k ceně, zatímco u inkumbenta to vyjde podstatně dráže. Na rychlosti 2 Mbit/s jde o rozdíl ve výši 595 Kč mezi neomezenou službou Extreme (za 1070 Kč) a službou s limitem 10 GB, za 475 Kč.

Klíčové je zde samozřejmě to, že jde o přípojky, které alternativci budují díky mechanismu zpřístupněných smyček (LLU), kde mají nesrovnatelně více prostoru k vlastní tvorbě cen a dalších podmínek. Pravdou také je, že ceny za LLU jsou regulovány, a tedy direktivně stanoveny regulátorem. Mohl by tedy zaznít protiargument, že takto zregulované ceny jsou pod úrovní skutečných nákladů, a právě to dává prostor alternativcům být podstatně levnější. Jenže za dnešních podmínek stanovování regulace a při všech možných opravných prostředcích, to nevypadá pravděpodobně. A ani jsem nezaznamenal, že by se TO2 CR proti výši regulovaných cen za zpřístupnění místních smyček nějak zásadněji ohrazovala, třeba soudním napadnutím příslušného rozhodnutí o ceně.

Jen bych na uvedeném srovnání opravil částku, uvedenou u TACR. Oněch 699 Kč je totiž za službu Volný Internet Extra, což je (objemově neomezené) nahé ADSL, a tedy bez hlasu. Srovnatelná s ostatními je až služba Volný Internet Komplet 2M za 429 Kč, plus 339 Kč za pevnou linku, celkem 768 Kč – což se dobře shoduje se 768 Kč za službu Novera Duo Expres od GTS Novery, a 772 Kč za služby Premium ADSL 2M Voice od Českých Radiokomunikací (vše včetně DPH). A naopak kontrastuje s cenou 1070 Kč za službu O2 Internet ADSL 2M Extreme (aby byla bez limitů) a paušálu 403 Kč za O2 Standard.

Pevný Internet od kabelových a mobilních operátorů

Měsíční monitorovací zpráva ČTÚ si vůbec nevšímá cen internetového připojení, realizovaného na bázi Wi-Fi, či FTTx a některých dalších variant (FWA apod.). U Wi-Fi nejspíše kvůli tomu, že o nich ani sám ČTÚ nemá přehled, a u ostatních nejspíše proto, že je považuje za minoritní. Ostatně, sám ve své zprávě hovoří o „vývoji cen vybraných služeb elektronických komunikací“.

Čeho si regulátor všímá, jsou ceny kabelového připojení. Zde ale nic zajímavého nepřináší, protože bere v úvahu jen jednoho poskytovatele (UPC), a bez dalšího konstatuje pouze to, že právě u UPC došlo v průběhu roku 2007 k odstranění objemových limitů.

O něco zajímavější je to u ADSL od mobilních operátorů. Budeme si muset nově zvyknout, že ADSL dnes přináší již všichni tři naši mobilní operátoři, a určitě nebudou v tomto ohledu jen příštipkařit. Vodafone nabízí své ADSL již od září, v rámci své konvergované služby OneNet. Nicméně právě kvůli tomu, že jde o službu konvergovanou a určenou pro firmy, není v jejím rámci ADSL samostatným produktem, se samostatnými cenami – a tak jej ani ČTÚ ve své monitorovací zprávě nezahrnuje do srovnání. A tak vlastně srovnává nabídku „fixně-mobilního“ TO2 CR pouze s nabídkou ADSL od T-Mobile.

Ale zde ani ČTÚ nenašel žádný viditelný rozdíl mezi nabídkami obou subjektů. Jak už jsem psal v jednom z prvních letošních článků („Na kolik přijde nahé ADSL?“), ceny T-Mobile se od těch od TO2 CR liší snad jen o zaokrouhlení na celé koruny. Tedy kromě toho, že TO2 CR nemá v nabídce variantu s 6 megabity za sekundu.

Mobilní Internet

Čeho si monitorovací zpráva regulátora naopak všímá podrobněji, jsou ceny mobilního připojení k Internetu. Ale ani zde není výsledek úplně „bez kazu“, zejména pokud jde o rychlosti, užité při srovnání.

V praxi totiž existuje celá řada rychlostí, které se vzájemně liší i dosti zásadně. Zejména:

  • Teoretická maximální rychlost, které je možné dosáhnout v optimálních podmínkách při zcela nezatížené síti. Například technologie CDMA 2000 1xEV-DO, Rev. A, má takovéto maximum 3,1 Mbit/s.
  • Nastavená maximální rychlost: uměle nastavené maximum, které technickými prostředky vytvořil operátor (obvykle z obchodních důvodů). Například TO2 CR u svých služeb na bázi CDMA 2000 1xEV-DO nastavuje takovouto maximální rychlost na 1Mbit/s (u služeb O2 Internet Mobil 1024), 512 Kbit/s (u služeb O2 Internet Mobil 512) atd. Podobně T-Mobile se svými službami Internet 4G.
  • Očekávaná rychlost: takovouto rychlost uvádí sám poskytovatel služby jako očekávanou, aniž by ji ale jakkoli sám omezoval (technickými prostředky). Vzniká jako důsledek reálných podmínek, počtu uživatelů atd. Například U:fon očekává, že jeho služba fofr internet (na bázi CDMA 2000 1xEV-DO, Rev. A) dosahuje rychlostí 400 až 700 kbit/s.
  • Skutečně dosahovaná rychlost: tuto rychlost hlásí průzkumy, vycházející z výsledků měření na různých speedmeterech (a jsou publikovány např. zde na Lupě).

V praxi pak výše uvedené rychlosti tvoří postupně klesající škálu (nejvyšší je teoretické maximum, nejnižší bývá skutečně dosahovaná rychlost). Hlavně ale: srovnávat jednotlivé služby podle různých typů rychlostí mi nepřijde vůbec správné, protože nejsou dostatečně souměřitelné. Přesto to regulátor ve svém srovnání mobilního připojení činí. Konkrétně U:fonovu službu fofr internet prezentuje jako službu s rychlostí 3,1 Mbit/s (tedy podle teoretické maximální rychlosti), a srovnává ji se službami O2 Internet Mobil a Internet 4G od T-Mobile, které jsou dokonce rlzně odstupňovány podle operátorem nastavené maximální rychlosti. A díky tomu je U-fonův fofr internet prezentován jako podstatně rychlejší než tyto dvě skupiny služeb. To neodpovídá ani tomu, co deklaruje sám U:Fon (jako očekávanou rychlost), ani jak vypadají skutečně dosahované rychlosti. Obdobně i pro nejnižší U:fonovy služby, na bázi starší technologie CDMA 1xRTT, které mají teoretické maximum 153 kbit/s, a sám U:fon je prezentuje jako služby s očekávanou rychlostí 30 až 60 kbit/s. Viz následující obrázky: