Minulý týden: ZoEK, regulace, IP telefonie

Minulý týden byl posledním v roce 2004 a zároveň prvním v roce 2005. Kromě zlomu v kalendáři, silvestrovského veselí, novoročních přání a předsevzetí nejrůznějšího druhu však přinesl i několik zajímavých informací. Začněme například novým zákonem o elektronických komunikacích. Ten byl projednán ještě v pátek 17. prosince v tzv. třetím čtení Poslaneckou sněmovnou, a následně odeslán do Senátu. Během projednávání se ovšem objevila řada pozměňovacích návrhů, z nich některé byly v rámci třetího čtení přijaty a jiné naopak ne. Pro vnějšího pozorovatele ovšem nebylo vůbec jasné, jak vlastně vypadá výsledný tvar návrhu, přijatý poslanci. Bylo nutné počkat, až se objeví verze, do které jsou zapracovány přijaté pozměňovací návrhy.

Takovýto "finální" text se měl objevit v první řadě na webu Poslanecké sněmovny, kde je také explicitně slibován. Nakonec se minulý týden objevil na webu Ministerstva informatiky (zde), zatímco na parlamentním webu stále ještě není dostupný.

Již jen letmý pohled do tohoto textu dává tušit, že pečlivě budovaná struktura zákona, která měla za úkol převzít nový evropský regulační rámec elektronických komunikací (a samozřejmě být s ním v souladu), dostala skrze vpašované poslanecké návrhy pořádně zabrat. Za všechny jedna ukázka, týkající se způsobu stanovení regulovaných cen.

Až dosud se kladl velký důraz na nákladovou orientaci těchto cen a na to, aby vycházely jen z účelně a efektivně vynaložených nákladů. Cesta k tomu byla dosti dlouhá a pracná, zejména u stanovení propojovacích poplatků mezi pevnými sítěmi, a vedla přes nahrazení modelu FAC (Fully Allocated Costs) metodou LRIC (Long Run Incremental Costs). Tedy od zahrnutí všech nákladů, včetně historických investic a bez ohledu na jejich účelnost a efektivitu (metoda FAC), až po započítání pouze těch nákladů, které byly nezbytně nutné pro daný účel a efektivně vynaložené (metoda LRIC). Ovšem pozměňovací návrh, navržený hospodářským výborem, vše jako mávnutím kouzelného proutku vrátil zpět, přidáním jednoho odstavce v následujícím znění:

Při uplatnění regulace cen (…) vůči podniku s významnou tržní silou je Úřad povinen v rozhodnutí o ceně zohlednit investice provedené dotčeným podnikem, příslušná rizika a umožnit mu návratnost investic v přiměřeném časovém období.

Ani slovo o efektivnosti a účelnosti vynaložených investic a podobných věcech. Takže až třeba Český Telecom přinese seznam všeho toho, co kdy do své sítě zainvestoval, regulátor již nebude zkoumat, co bylo vynaloženo účelně a co bylo vyhozeno do vzduchu - ale bude muset započítat všechny deklarované investice. A nejen to, dalším pozměňovacím návrhem byl regulátor pasován na jakéhosi ochránce zájmů regulovaných subjektů:

Úřad je povinen při uplatňování cenové regulace brát do úvahy ochranu zájmů subjektu, jehož ceny jsou regulovány tak, aby cena plynoucí z rozhodnutí Úřadu, byla přinejmenším nákladová (…)

Zajímavý je také požadavek, aby regulovaná cena byla "přinejmenším nákladová" - tedy spíše asi vyšší než nákladová. Všude jinde je v návrhu kladen důraz na nákladovou orientaci cen, ale právě tady by tomu mělo být náhle jinak? Pokud by to bylo myšleno tak, že i regulovaná cena má přinášet přiměřený zisk, pak by takovýto požadavek byl na místě. Ale přiměřená ziskovost je již zahrnuta v samotné "nákladovosti" cen:

Nákladově orientovanou cenou se rozumí cena, která zahrnuje efektivně a účelně vynaložené náklady a přiměřený zisk. Tato cena se sjedná tak, aby zajistila návratnost investic v přiměřeném časovém období a zohlednila příslušná rizika.

No, uvidíme co bude dál. Pokud by zákon prošel v této podobě, tedy s regulovanými cenami "přinejmenším nákladovými", pak se obávám že bychom dosáhli zajímavého převrácení smyslu regulovaných cen: místo toho, aby chránily uživatele (a další poskytovatele) před příliš vysokými cenami tam, kde není dostatečná konkurence, chránily by naopak poskytovatele s výraznou tržní silou před "příliš nízkými" cenami.

Nové ceny univerzální služby - zatím bez dohody

S regulací a s Českým Telecomem souvisí i další zpráva, která se objevila v médiích krátce před koncem kalendářního roku. Jde o informaci, která říká že Telecom a ČTÚ se ještě nedohodli na nových cenách regulovaných služeb pro rok 2005, a tudíž že k žádným změnám v cenách univerzální služby s přelomem roku nedojde.

Na samotném faktu, že jednání o cenách regulovaných služeb probíhají, není nic překvapivého. To je každoroční rituál, možná dokonce "spojitý" (probíhající celý rok). Že se obě strany nemohou dohodnout, asi také není moc překvapivé - nedohodly se ani v loňském roce, kdy se ceny regulovaných služeb také nezměnily (jde mj. o cenové programy HOME MINI, HOME STANDARD a HOME ZERO).

Zajímavé jsou spíše "průsaky" informací, které se objevily ve zpravodajství ČTK (například zde). Naznačují například, že by konečně mohlo dojít k odstranění volných kreditů ze základních cenových programů. Hovoří se ale také o tom, že by mohl vzniknout jen jediný základní cenový program bez volných minut. Dovedu si představit, že by jej Telecom chtěl nastavit podle stávajícího cenového programu Telefon Universal (někam těsně pod 500 korun měsíčně), o kterém teprve říká, že už je rebalancovaný a pokrývá jeho náklady na místní smyčku. Pro málo volající, kteří dnes využívají cenové programy MINI, STANDARD či třeba Telefon 70, by to ale byla pořádná rána. Nejspíše taková, že by přiměla řadu lidí odhlásit jejich pevnou linku, která by se jim už nevyplatila.

Zpravodajství ČTK také zmiňuje již dříve uvažované sjednocení místního a meziměstského hovorného. To by zase významně ovlivnilo situaci na trhu s poskytováním služeb na bázi volby operátora, kde se alternativní operátoři zaměřují právě na meziměstské hovory. Novinkou jsou spekulace o různých regulovaných cenách pro domácnosti a pro podniky.

Regulace IP telefonie?

Poměrně frekventovaným tématem posledních dnů loňského roku byla i výzva regulátora z konce listopadu, ohledně stanovisek veřejnosti k regulaci IP telefonie. Jak jsem se snažil popsat již v tomto článku, jde o aktivitu očividně související s jednáním evropské skupiny regulátorů, která měla 2.-3. prosince 2004 přijmout společné stanovisko k IP telefonii.

V některých členských zemích EU tomu předcházela diskuse na národní úrovni. U nás pak náš regulátor (ČTÚ) otevřel tuto diskusi jen několik málo dnů před termínem, kdy mělo být přijato výsledné společné stanovisko skupiny evropských regulátorů (ERG, European Regulators Group). Nakonec se tak nestalo, protože připravený návrh byl prý příliš nezralý a nehotový, a tak bylo jeho schválení přesunuto na únor. Naše národní diskuse tedy nepřichází ještě zcela "s křížkem po funuse", ale máme stále určitý čas na eventuelní prosazení našich stanovisek na celoevropské úrovni. ČTÚ ovšem vyhlásil celou diskusi především jako národní:

V této souvislosti proto ČTÚ vyzývá dotčenou odbornou veřejnost k zaslání námětů a připomínek, které by přispěly k formulování relevantního názoru na potřebu a míru regulace služeb, poskytovaných s využitím internetového protokolu, v podmínkách České republiky.

Z výzvy ČTÚ ovšem není vůbec jasné, co přesně má regulátor na mysli - ani jak vymezuje IP telefonii, ani jaký druh regulace má na mysli. Tomu odpovídá i zaměření reakcí, které byly až dosud publikovány. Dovolím si předpokládat, že regulátor dostal stanoviska od všech významnějších operátorů na tuzemském trhu, ale ti svá stanoviska nezveřejnili. Média proto rozebírala pouze ta stanoviska, která byla zveřejněna - což jsou zejména stanoviska občanských sdružení (Zástupců uživatelů Internetu, Internetu pro všechny a Sdružení obrany spotřebitelů ČR), a zakladatele Seznamu Iva Lukačoviče.

Zajímavé je, že média vesměs interpretovala stanovisko uživatelů ve smyslu striktního odmítání jakékoli formy regulace. Pravdou ale je, že v samotném návrhu se zcela jasně hovoří o tom, že i koncové IP telefony by měly mít přidělena příslušná čísla (aby se na ně dalo dovolat z pevné i mobilní sítě), a diskutuje se nad tím, jaká čísla by to měla být:

Pakliže má mít daný přístroj umožněn i příchozí směr, pak musí mít přiděleno i telefonní číslo a to by se mělo řešit stejnými pravidly a tedy regulací ze strany ČTÚ a dle nového telekomunikačního zákona i ze strany MI. Protože je ale obtížné až nemožné kontrolovat fyzickou polohu daného PC (a v budoucnu s příchodem mobilní bezdrátové internetové telefonie to bude ještě těžší), nelze těmto komunikačním prostředkům přidělovat regionální telefonní čísla, neboť by to bylo snadno zneužitelné (volání za místní tarify atp.). Proto se domníváme, že by se mělo na internetovou telefonii pohlížet jako na mobilní a tudíž by zájemci o příchozí číslo (což by měla být jen volitelná nadstavba) měli získat vlastní číselnou řadu.

Podobně se řeší otázka jiné formy regulace - toho, zda by poskytovatelé hlasových služeb na bázi IP telefonie měli mít povinnost poskytovat (zdarma) volání na tísňové linky. Stanovisko uživatelů dochází k závěru, že spíše nikoli, ale ne až tak kategoricky:

Je také třeba se zamyslet, jak to bude se zajištěním bezplatného volání na tísňové linky (112, 150, 155 a 158 ) z těchto telefonů a jak se budou hradit náklady na pokrytí těchto služeb. Domníváme se, že by měla zůstat zachována situace jako nyní, tedy že není povinnost operátora zajistit volání na tyto linky, a to kvůli složité technické a obchodní řešitelnosti, kvůli nemožnosti řešení u zahraničních operátorů a i díky téměř 100% penetraci mobilních telefonů, které zastanou funkci bezpečnostní pojistky.

Pravdou je, že stejnými okruhy otázek - tedy přidělováním čísel pro příchozí hovory a otázkou tísňových volání - se zabývá rozhodující část společného stanoviska evropských regulátorů, a že ani oni nechápou otázku regulace IP telefonie jako nějakou formu jejího zákazu, likvidačního zdanění či jiné formy "přiskřípnutí křídel" této nově se rozvíjející technologii. Ostatně, bylo by to i proti trendům a celkovému přístupu EU, která čím dál tím častěji uvádí IP telefonii jako příklad tzv. "disruptive technology" (nejlépe snad: "rozrušující technologie"), která by měla pořádně rozhýbat stojaté vody současného telekomunikačního rybníka, a podpořit tak nástup faktické konkurence. Takže pokud regulátoři poslouchají EU a mají stejné zájmy (což věřím že mají), pak budou usilovat spíše o to, aby služby na bázi této technologie učinili více konkurenceschopné, a ne jim naopak co nejvíce podrazili nohy.

První návrhy prováděcích předpisů

Den před koncem roku 2004 zveřejnil Český telekomunikační úřad návrhy několika prvních prováděcích předpisů k připravovanému zákonu o el. komunikacích. Jde však jen o část ze všech předpisů, jejichž vydáním bude ČTÚ pověřen. Je mezi nimi například i návrh předpisu, který by měl stanovit výši a způsob výpočtu poplatků a přidělené frekvence a čísla. Naopak mezi nimi není návrh prováděcího předpisu k přenositelnosti mobilních čísel, ke kterému je vztažena povinnost mobilních operátorů přenositelnost zajistit.