Vyšlo v příloze Hospodářských novin, 13.5.2004
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/b04/b0500002.php3

Není jenom rychlost

Definovat broadband stylem "je to všechno, co je rychlejší než x bitů ze sekundu", je dnes sice běžné, ale rozhodně to nevypovídá o všem, co by mělo být jasně a zřetelně pojmenováno, vymezeno, definováno atd. Neříká to například nic o směru, ve kterém by měla být příslušná rychlost dosahována. Obvykle se tím myslí tzv. downstream, neboli směr ze sítě k uživateli (tak aby tento mohl stahovat data k sobě co možná nejrychleji). Pokud je tomu tak, co má potom platit pro rychlost v opačném směru, na tzv. upstream? Má být stejná jako rychlost downstreamu? Nebo může být menší? Pokud ano, v jakém poměru? Ten asi bude jiný pro někoho, kdo se živí publikováním na Internetu, a někým, kdo si na něm jen příležitostně něco přečte.

Také samotné uvádění přenosové rychlosti, jako pouhého čísla či dvojice čísel - například 512 kilobitů za sekundu na downstream, a 128 kilobitů na upstream, alias 512/128 kbit/s - může být velmi zavádějící, pokud se neřekne jaká rychlost je tím míněna. O tom, že rozdíl může být opravdu značný, se na vlastní kůži přesvědčila řada uživatelů českého ADSL, jako jedné z běžně používaných "broadbandových technologií": když si pořizovali přípojky s určitou přenosovou rychlostí, například oněch 512/128 kbit/s, ještě netušili že jde o rychlost tzv. nominální (ve smyslu: maximální), zatímco tzv. efektivní rychlost (skutečně dosahovaná) může být opravdu výrazně nižší. Způsobuje to efekt tzv. agregace, neboli to že více uživatelů sdílí určitou (společnou) přenosovou kapacitu. Pak samozřejmě velmi záleží na tom, kolik takovýchto uživatelů je (a také jak se chovají, jak své přípojky využívají atd.). Proto je vedle nominální přenosové rychlosti nesmírně důležitým údajem o každé broadbandové přípojce také stupeň její agregace - čím je vyšší, tím je kvalita přípojky obecně nižší, protože je sdílena více lidmi. Chcete-li to říci jinak: více lidí se dělí o stejně velký koláč, a tak v průměru vychází na každého jedlíka menší porce. Ostatně, proto se také ceny broadbandových přípojek diametrálně liší, v závislosti na stupni své agregace.

Ještě dalším kritickým místem pak jsou případné objemové limity. Tedy omezení toho, kolik dat smí uživatel přenést přes svou přípojku za určitý časový úsek, nejčastěji za měsíc. Pokud broadbandová přípojka žádný takovýto limit nemá, svému uživateli skýtá přeci jen jiné možnosti než jiná přípojka, která naopak má velmi tvrdý limit - ale v důsledku toho také bývá i výrazně lacinější.

Problematika objemových limitů by sama vydala na dlouhé povídání, ale jedno ponaučení z ní rozhodně vyplývá už nyní: každý "broadband" by měl o sobě jasně a srozumitelně říkat, zda je spojen s nějakým objemovým limitem, či nikoli.

Jaká je česká definice broadbandu?

Poměrně elegantně jsme se s potřebou definice broadbandu vyrovnali v ČR. I u nás jsme totiž museli navázat na evropskou "broadbandovou" koncepci eEurope2005 a připravit naši vlastní strategii, která by s ní byla v souladu. Výsledkem je dokument s názvem "Státní informační a komunikační politika", který vláda ČR schválila 24. března 2004. Má podtitul "e-Česko 2006", protože je koncepčním výhledem pro oblast informační společnosti a tzv. elektronických komunikací do roku 2006, navazujícím na evropský dokument "eEurope 2005".

Z našeho pohledu je důležité, že dokument "e-Česko 2006" se nevyhýbá ani konkrétní definici broadbandu, a přitom bere v úvahu výše popisované paradoxy, které jsou s tím spojeny. Řeší je tak, že v zásadě říká: "broadbandem je to, co uživatele neomezuje v tom, co chce dělat". To je sice hezké a věcně asi nejsprávnější, ale zkuste podle toho něco reálně poměřovat či hodnotit. Proto naše "oficiální" definice broadbandu ještě pokračuje, když říká že z praktických důvodů bude hranice "broadbandu" prozatím stanovena na 256 kbit/s, přičemž se předpokládá její postupné zvyšování.

Navíc je tato definice ještě velmi korektní v tom, že bere v úvahu i terminologický aspekt věci, a místo o broadbandu používá přívlastek "vysokorychlostní":

Za "vysokorychlostní" bude obecně považováno takové připojení, které svou efektivní (skutečnou) propustností neomezuje uživatele v jeho aktivitách. Z praktických důvodů bude hranice "vysokorychlostního" připojení prozatím stanovena na 256 kbps, přičemž se předpokládá její postupné zvyšování.
Národní broadbandová strategie? Nikoli ….

Dokument "Státní informační a komunikační politika", alias "e-Česko 2006", je z našeho pohledu zajímavý i v jednom dalším ohledu. Přejímá totiž další z konkrétních úkolů evropské koncepce eEurope2005, kterým je příprava samostatné koncepce pro oblast "broadbandu". Dokument eEurope2005 ji označuje jako "National Broadband Strategy", což by šlo doslovně přeložit jako "národní broadbandová strategie", případně jako "národní širokopásmová strategie".

Naše "Státní informační a komunikační politika" s přípravou takovéto samostatné koncepce počítá, ale požadovaný dokument pojmenovává již mnohem korektněji, jako "Státní strategii pro vysokorychlostní přístup (broadband)".

Za povšimnutí zde stojí i elegantní vyrovnání se s dalším terminologickým "renoncem": naše strategie bude "státní", nikoli "národní", protože by se měla týkat skutečně všech obyvatel České republiky.