 |
 |
Propojení - základ fungujícího telekomunikačního trhu
Vzájemné propojení sítí telekomunikačních operátorů je nezbytnou podmínkou pro smysluplné telefonní služby. Co všechno ale obnáší takové propojování a co jej provází ? A jak to souvisí s koncovou cenou za telefonní služby? Jaká je historie propojování operátorů na českém telekomunikačním trhu po jeho otevření v roce 2001?V dobách telekomunikačního monopolu, kdy existoval jen jeden jediný operátor, se všichni zájemci o telefonování museli stát jeho zákazníky. Přesněji: museli se stát účastníky telefonního provozu, protože monopolní operátor se ani nenamáhal označovat je jako své zákazníky. Po věcné stránce ale všichni šťastlivci, kteří se dočkali pevné telefonní linky, byli připojeni k jedné telekomunikační síti (dokonce označované jako JTS, jednotná telekomunikační síť).
Jakmile se však telekomunikační trh otevřel i pro další operátory, situace se změnila. I nově nastupující operátoři si budují své vlastní telekomunikační sítě, snaží se získat co nejvíce zákazníků, a ty připojit i s jejich telefony ke své síti. Majitelé pevných telefonů se pak začínají diferencovat - ten je připojen k tomu operátorovi, ten zase k tomu operátorovi atd. No a samozřejmě všichni chtějí mít možnost volat si navzájem. Ostatně, vy byste chtěli takový telefon, ze kterého se zle dovolat jen někam, a jinam naopak ne?
Požadavek na možnost volat "odkudkoli kamkoli" má významné praktické důsledky: operátory nutí propojit své sítě a umožnit vedení hovorů mezi nimi. Samozřejmě se to týká jak operátorů pevných telefonních sítí, tak i provozovatelů sítí mobilních - tak aby bylo možné telefonovat z pevné sítě na mobilní a naopak.
O co jde při propojování?
Vzájemné propojení sítí telekomunikačních operátorů by mohlo být považováno za téměř rutinní záležitost, nebýt několika "drobností". Zejména toho, že operátoři se musí dohodnout také na tom, kolik si budou navzájem účtovat za poskytnuté služby. Že vám není vám jasné jaké služby to mohou být?
Představme si uživatele A, který volá uživateli B. Volající uživatel A nechť je zákazníkem operátora X, zatímco volaný uživatel B nechť je zákazníkem operátora B. V takovém případě vzájemný hovor mezi A a B "začíná" v síti operátora X, a "končí" v síti operátora Y. V odborném žargonu se mluví i originaci hovoru (ve smyslu jeho "započetí") a terminaci (ve smyslu "zakončení", či "ukončení"). Jak je to ale s placením za takovýto hovor?
Za celý tento hovor platí volající A, a to do rukou svého operátora X. Část hovoru (jeho ukončení, resp. terminaci) však realizoval operátor Y, a tak je spravedlivé, aby mu za to operátor X (který vybral všechny peníze od volajícího) také něco zaplatil. V této souvislosti se hovoří o tzv. propojovacích poplatcích, přesněji o poplatcích za terminaci (ukončení) hovorů.
Právě sjednávání takovýchto propojovacích poplatků je na celém propojování zdaleka nejtěžší. Zatímco technické problémy bývají relativně snadno řešitelné, v cenových vyjednáváních se koncentrují vzájemně konkurenční vztahy mezi operátory, kteří působí na stejném trhu a bojují o jednoho a téhož zákazníka. V praxi se obvykle dokáží celkem snadno domluvit operátoři "stejné velikosti", ale největší problém bývá s vyjednáváním o cenách mezi "velkým" a "malým" operátorem. Tedy mezi dominantním operátorem, který byl před otevřením trhu původně monopolním operátorem (a i když posléze dostal konkurenci, stále si udržuje velmi výrazné, neboli tzv. dominantní postavení na trhu), a nově nastupujícími alternativními operátory, kteří se teprve snaží prosadit na trhu.