GPRS jako IP over GSM
Vraťme se nyní k samotnému fungování GPRS. Jak jsme si již zdůraznili, základní charakteristikou GPRS je paketový způsob přenosu, což znamená že data nejsou přenášena po jednotlivých bitech či bytech jako tzv. proud, ale jsou členěna na větší bloky (označované jako pakety), a teprve tyto bloky jsou přenášeny vždy jako celek. Stále však existuje více možností jak takovýto paketový přenos konkrétně realizovat. V počítačových sítích se používají různé přenosové protokoly, které sice všechny vychází z takovéhoto paketového principu, ale navzájem se i dosti výrazně liší.
Jedním příkladem může být protokol IP, používaný v sítích na bázi protokolů TCP/IP (a tudíž např. v Internetu). Jeho fungování má nespojovaný charakter, tj. nepočítá s navazováním spojení mezi příjemcem a odesilatelem (ani na logické úrovni, protože fyzické navázání spojení s vyhrazením určité přenosové kapacity by odpovídalo fungování na principu přepojování okruhů), a má také nespolehlivý charakter - což znamená, že když dojde k poškození nějakého paketu, protokol IP nechápe jako svou povinnost postarat se o nápravu (a poškozený paket jednoduše zahodí).
Dalším příkladem mohou být podstatně starší protokoly X.25, vyvinuté pro potřeby veřejných datových sítí. jejich fungování je spojované (navazují logické spojení) a spolehlivé (snaží se postarat o nápravu, když zjistí že došlo k poškození nějakého paketu).
Technologie GPRS přitom počítá s tím, že může fungovat jak na bázi protokolu IP, tak i na bázi protokolu X.25 - tj. nabízet přenosové služby s využitím protokolu IP nebo s využitím X.25. V praxi samozřejmě záleží na tom, kterou z variant nabídne konkrétní operátor ve své konkrétní síti, ale častější zřejmě bude varianta s protokolem IP. Důvodem je jednat větší poptávka po tomto značně univerzálním přenosovém protokolu síťové vrstvy a pak také to, že lépe vyhovuje vlastnostem GSM sítí. Naopak protokol X.25, tím jak se snaží fungovat spolehlivým způsobem a má za tímto účelem zabudovány v sobě příslušné opravné mechanismy, vlastně zbytečně dubluje obdobně zaměřené mechanismy, které již jsou zabudovány do samotné GSM sítě.
Možné způsoby využití GPRS
Technologii GPRS je možné chápat jako obecný přenosový mechanismus v rámci mobilních sítí GSM. Jako takový pak má celou řadu možných využití. Jednou z možností je "podložit" GPRS pod protokol WAP. Efekt bude takový, že uživatel nebude platit za dobu kterou stráví používáním WAPových služeb, ale bude platit podle objemu přenesených dat (zde tedy podle objemu WAP stránek, psaných v jazyku WML). To v praxi znamená, že například uživatel zajímající se o aktuální zprávy si je jednorázově načte a pak je může libovolně dlouho prohlížet, číst či jinak studovat, bez toho že by se musel ohlížet na čas který tím stráví. To v případě tradičního způsobu provozování WAPových služeb neplatí, protože pokud jsou data pro potřeby WAPu přenášena na principu přepojování okruhů (klasickým CSD či HSCSD), musí si uživatel dávat velmi bedlivý pozor na to, aby se včas odpojil a neplatil za spotřebovaný čas. Kvůli tomu ale musí věnovat část své pozornosti právě sledování časového průběhu, a nemůže ji naopak věnovat samotnému obsahu, který skrze WAP získá. V praxi většinou jedná ve spěchu, což snižuje přínos služeb poskytovaných prostřednictvím WAPu.
Stejná úvaha o časové závislosti platí i v případě, kdy se GPRS použije pro připojení k Internetu. Zde je přitom v principu lhostejné, zda jde o připojení přenosného počítače, který dokáže využít mobilitu v GSM síti, nebo o připojení počítače stolního, který pohyblivý není. V obou případech pak díky vlastnostem GPRS vzniká analogie tzv. počítané linky, neboli přípojky tarifikované podle objemu přenesených dat. Také její uživatel se nemusí ohlížet na dobu svého připojení, vlastně může být "připojen" (být dostupný) trvale, a nemusí se ohlížet na to, jak dlouho určitá akce trvá. Podobná je i možnost využití GPRS pro potřeby připojení různých zařízení charakteru PDA k Internetu - či jiných druhů zařízení, například i různých speciálních zařízení, čidel apod.
Jedním z ilustrativních příkladů, který mobilní operátoři nabízející či alespoň plánující GPRS služby často prezentují, je umístění kamery u střeženého objektu a její napojení na GSM síť. Kamera přitom může trvale monitorovat dění ve svém okolí a vysílat nějaká data pouze když v jejím zorném poli dochází k nějakému pohybu. Takováto kamera tedy zůstává připojena (dostupná, s možností přenosu) trvale, ale fakticky vysílá a její provozovatel platí za přenos jen v okamžicích které jsou pro něj relevantní (tedy když dochází k pohybu ve střežené oblasti).