O co tady jde, aneb: závěrečné zamyšlení

Chceme-li objektivně zhodnotit roli SPT Telecom a jeho chování vůči telefonující veřejnosti i vůči uživatelům Internetu, pak by určitě bylo velkou chybou démonizovat tento telekomunikační kolos a vidět v něm původce všeho zla. Situace je totiž složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Telecom samozřejmě nepůsobí ve vákuu, ale v určitém rámci, který je vymezen zákony tohoto státu i smlouvami, které byly uzavřeny s ním i s jeho strategickým partnerem na straně jedné, a českým státem na straně druhé. Problém není v tom, že by Telecom tyto zákony a smlouvy porušoval (i když asi u některých čistě technických detailů - například ukazatelů kvality - existují určité náznaky jejich neplnění). Skutečný problém je v tom, jak je postaven onen rámec, který byl Telecomu vymezen pro jeho působení, a jak je kontrolováno jeho dodržování. Právě zde je příslovečný zakopaný pes.

Potřebujeme prosperující Telecom, nebo cenově dostupné telekomunikace?

Představitelé SPT Telecom i strategického partnera při nejrůznějších příležitostech argumentují tím, jak se jim podařilo tento podnik zvelebit, jaké má výnosy, obraty a zisky, jak je finančně zdravý, jak roste jeho strategická hodnota, jak funguje jeho management atd. To všechno je docela dobře možné, a bylo by jistě na místě se tím hodně nahlas chlubit - nebýt ovšem jedné podstatné "maličkosti": SPT Telecom není ryze komerční forma, která musí o své místo pod sluncem bojovat v konkurenci jiných firem. SPT Telecom získal své monopolní postavení právě proto, aby se nemusel chovat jako ryze komerční firma, dbající jen a jen na svou vlastní rentabilitu a svůj vlastní prospěch. Dostal-li Telecom monopol až do konce roku 2000 na určité služby (veřejnou telefonii), pak logika tohoto rozhodnutí byla následující: Telecom dostane monopol proto, aby se nemusel obávat konkurence, aby se nemusel tak ohlížet na svou rentabilitu jako na jediné a rozhodující kritérium, ale aby se naopak mohl plně soustředit na rozvoj telekomunikací v naší vlasti. Jakkoli dnes už víme, že toto rozhodnutí bylo chybné, a že rozvoji telekomunikací by mnohem více prospělo otevření trhu a vliv konkurence, je třeba dbát na to, aby jednou nastavená pravidla hry byla respektována, a aby se zbytek zápasu nezvrhnul v samé "malé domů", usilující o maximální možné zneužití špatně stanovených pravidel a špatně fungujícího a nedůsledného rozhodčího. Právě toto přirovnání asi nejlépe vystihuje skutečnou podstatu dnešních problémů: SPT Telecom přestal hrát původně zamýšleným stylem, kvůli kterému byla celá partie rozehrána - dnes hraje jen a jen "na sebe", dokonale zvládá všechny skulinky v nepříliš dokonalých pravidlech, a dokáže správně "filmovat" na slabého rozhodčího a dotlačit ho do takových rozhodnutí, jaká chce on sám.

Neobviňujme ale za toto chování samotný SPT Telecom, který se chová jako dobře rozjetý stroj na vydělávání peněz (a ještě se tím i chlubí). Nedělejme si iluze, že jiný "stroj" by se ve stejné situaci choval jinak. Chybu hledejme u toho, kdo tento stroj spustil a na počátku stanovil pravidla hry, a dnes zejména u toho, kdo je v roli rozhodčího a má dbát na dodržování jednou deklarovaných pravidel hry.

Současně s tím nezapomínejme na to, že zmíněná pravidla hry jsou postavena způsobem, který je dnes již přežitý a obrací se dokonce proti původnímu záměru, kterým je celkový rozvoj telekomunikací. Původně totiž byla celá tato oblast redukována na holé počty telefonních stanic, a o nějakých informačních technologiích a jejich využívání, či dokonce o jejich významu pro rozvoj ekonomiky i celé společnosti jako takové neměl nikdo ponětí. Dnes je jistě na místě usilovat o korekci pravidel hry, podle kterých se hraje (nebo alespoň: mělo by se hrát). Ale i to musí být děláno důsledně, korektně a promyšleně, a ne nějakým podloudným způsobem hodným naprostého diletanta.