ADSL v obrazech, II.
Jak vypadají splittery a DSLAMy na telefonní ústředně? V čem se liší ADSL přípojky podle Annexu A a Annexu B, a co to může znamenat pro koncové uživatele? Zkouší Telecom vedle asymetrického ADSL také symetrické SHDSL? Zde je pokračování obrazové reportáže z exkurze do ústředny Českého Telecomu v Praze - Dejvicích.V předchozím článku, s první částí reportáže o ADSL z místní ústředny v Praze - Dejvicích, jsme si stihli ukázat, jakým způsobem vstupují do objektu ústředny místní smyčky, "přicházející" od jednotlivých uživatelů. Pro připomenutí si znovu ukažme schematický nákres toho, jak je ADSL řešeno v lokalitě zákazníka (horní část obrázku, rámeček s domečkem), a jak na místní ústředně. Minule jsme si stihli ukázat, jak ve skutečnosti vypadají první dvě části, označené na tomto schématu číslicemi 1 a 2. Teď již jsou na řadě další části.
 |
Začněme tím, co jsme si naznačili již v závěru předchozího článku: že Telecom původně používal ADSL technologie od společnostI Alcatel, a nově pak nakoupil potřebné technologie od čínské firmy Huawei. V ústředně v Praze-Dejvicích jsme se pak setkali s oběma těmito technologiemi současně. Dokonce bezprostředně vedle sebe, ve třech skříních, které vidíte na následujícím obrázku. Dvě vlevo obsahují technologie od Alcatelu, ta vpravo pak od Huawei.
 |
Pokud se na obrázek č. 2 dobře podíváte, můžete vidět že u Alcatelu se ve skříni vyskytují dva různé typy modulů ("horní" jsou jiné než "spodní"), zatímco u Huawei nikoli. Souvisí to s tím, že obě řešení používají jiné konstrukční provedení splitterů. Řešení od Alcatelu má splittery přímo ve své skříni, a to v provedení modulů (jsou to ty "horní"), které obsahují 12 samostatných splitterů. Podrobnější pohled ukazuje obrázek č. 3.
 |
Skutečnost, že řešení od Alcatelu má splittery přímo ve své skříni, bezprostředně u DSLAMů, znamená že v rámci ústředny je nutné dovést "příchozí" místní smyčky od uživatelů ADSL nejprve k těmto splitterům, do skříní s ADSL technologiemi, a pak je zase z výstupů těchto splitterů odvést zpět, na vstup telefonní ústředny (již jen s hovorovou částí pásma). Jinými slovy: ADSL technologie Alcatelu předpokládají, že nejprve ony dostanou "celou" místní smyčku, a z ní následně přenechají hovorové pásmo klasické telefonní ústředně.
ADSL technologie od firmy Huawei používají jiné konstrukční provedení a jinou filosofii. V zásadě přesně obrácenou, než řešení Alcatelu. Předpokládají totiž, že "celou" místní smyčku dostane někdo jiný ("hlasová část"), kdo jim oddělí a přenechá nadhovorové pásmo, a sám si ponechá hovorovou část pásma. Fakticky to znamená, že příslušné splittery jsou umístěny jinde než u skříně s ADSL technologií - konkrétně již v rámci propojovacích polí před hlasovou ústřednou (a zde dochází k "odbočení" nadhovorové části a jejímu odvedení ke skříni s ADSL technologií). Navíc jednotlivé splittery, které jsou takto používány, jsou konstrukčně řešeny jako jednotlivé kusy (pro každou místní smyčku, resp. ADSL přípojku je samostatný splitter). Jak tyto splittery vypadají a jak jsou zapojeny, ukazuje obrázek č. 4.
 |
Pojďme nyní od splitterů (na schematickém obrázku v úvodu článku jde o část označenou číslem 3) k samotným DSLAMům (DSL Access Multiplexor-ům, resp. přístupovým multiplexorům DSL), na úvodním obrázku označeným číslem 4. Můžeme si je představit jako "protikusy" k ADSL modemům, které mají u sebe uživatelé, přičemž zde opět platí vztah 1:1 - ke každému ADSL modemu na straně uživatele musí existovat jeden ADSL modem na straně ústředny. Zde (na ústředně) se ale již nehovoří o modemech, ale o "portech". Tedy co uživatel, to jeden ADSL port. Konstrukčně jsou totiž ADSL modemy na straně ústředny realizovány jako celky (obvykle modulární, tj. moduly), obsahující určitý počet ADSL modemů současně, a každý z nich pak "čouhá ven" jedním portem (jedním rozhraním), ke kterému se přivede nadhovorové pásmo z místní smyčky uživatele (tedy výstup z příslušného splitteru). Další funkcí DSLAMu je to, že určitým způsobem spojuje (slučuje, tzv. multiplexuje) výstupy jednotlivých ADSL modemů, tak aby se "z druhé strany" daly co nejsnáze připojit na vhodnou datovou síť. Proto tedy slůvko "multiplexor" v názvu DSLAMu.
Jak DSLAMy vypadají (v provedení modulů), jsme si vlastně už ukázali, na obrázku č. 2., v jednotlivých skříních (v prostřední a levé jde jen o spodní moduly). Můžeme si ukázat i detailní pohled:
 |
Na obrázku č. 5 vidíte detailnější pohled na DSLAMy od Alcatelu. Každý z nich má 12 portů, tj. obsahuje ekvivalent 12 ADSL modemů, a je tedy schopen "obsloužit" 12 přípojek koncových uživatelů. To žluté, co vidíte po straně, jsou optické kabely (kablíky), pro napojení výstupu na datovou síť.
 |
Na obrázku č. 6 zase vidíte detailnější pohled na DSLAMy od Huawei.
Podívejme se nyní na jeden zajímavý detail, který ukazuje že u technologie od Alcatelu používá Telecom dva různé typy modulů DSLAM. Rozdíl mezi nimi je ten, že modul Alcatel ADLT-J vychází z doporučení ITU-T G.992.1 Annex A, zatímco modul ADLT-K z Annexu B. Že netušíte co to fakticky znamená?
 |
Souvisí to s tím, jak je vymezeno hovorové a nadhovorové pásmo. Podle "Annexu A" je to tak, že na místní smyčce je pro potřeby hlasu provozována klasická analogová telefonní linka (PSTN, resp. POTS), která využívá frekvenční rozsah od 300 do 3400 Hz. Zbytek je pak k dispozici pro ADSL, které v tomto případě funguje od 25 kHz výše (zabírá nadhovorové pásmo od 25 kHz do 1104 kHz). Zato "Annex B" počítá s tím, že na místní smyčce bude provozována nikoli obyčejná (analogová) telefonní linka, ale linka ISDN. Ta ke svému fungování vyžaduje větší rozsah frekvencí, a tudíž se ADSL musí posunout - může "začínat" až na 138 kHz. Vše ilustruje následující obrázek.
 |
Uživatele ADSL by rozdíl mezi "Annex A" a "Annex B" měl zajímat proto, že jejich ADSL modem (stejně jako DSLAM na ústředně) bývá šit na míru buď jedné, nebo druhé variantě, a s tou opačnou nefunguje. Český Telecom přitom zpočátku instaloval ADSL přípojky buď podle Annexu A (tam, kde zákazník měl obyčejnou analogovou linku), nebo podle Annexu B, pokud měl zákazník ISDN. Tomu ostatně odpovídá i složení modulů DSLAM na obrázku č. 7.
Od určité doby však Český Telecom zřizuje všechny nové ADSL přípojky podle Annexu B, bez ohledu na to, jaký druh hlasové linky má zákazník. Má to tak ostatně napsáno i ve své Referenční nabídce ADSL. DSLAMy od čínské Huawei již všechny fungují podle Annexu B.
Pravdou přitom je, že ADSL podle Annexu B může mít o něco horší vlastnosti než dle Annexu A (např. v obvykle uváděném dosahu je rozdíl 0,5 km). Je to ostatně přímý důsledek toho, že má k dispozici jen menší rozsah přenosového pásma. Na druhou stranu zase odpadají komplikace s nekompatibilitou mezi ADSL modemem na straně uživatele, a splitterem a DSLAMem na straně ústředny. Takováto nekompatibilita však může být nepříjemným problémem. Zažil jsem případ uživatele, který měl "starší" ADSL přípojku, ještě podle Annexu A (a modem s USB rozhraním), a pořídil si samoinstalační balíček, protože chtěl mít ADSL modem s Ethernetem. Nový modem ze samoinstalačního balíčku ale již byl určen pro přípojky dle Annexu B, a tak na jeho ADSL přípojce nefungoval. Proto bylo nutné si vyžádat přepojení již existující přípojky na ústředně (z modulu ADLT-J na modul ADLT-K, ve smyslu předchozího obrázku), což zabralo hned několik dní. Možná největším problémem přitom bylo rozpoznání toho, v čem je vlastně podstata problému (a co je nutné po poskytovateli chtít, aby se problém vyřešil).
Pozorný (a detailní) pohled na DSLAMy od firmy Huawei prozrazuje ještě jednu další zajímavost, se kterou se Telecom dosud nepochlubil.
 |
Ukazuje totiž, že vedle modulů DSLAM v provedení pro ADSL (dle Annexu B, na obrázku značeny jako ADLI) od firmy Huawei provozuje Telecom na dejvické ústředně také DSLAMy v provedení SHDSL (G.SHDSL, Single pair High bit-rate DSL, modul označen jako SHLA). Musíme si tedy poopravit nesprávnou představu o tom, že DSLAMy jsou pouze pro ADSL - obecně mohou sloužit všem technologiím z rodiny DSL (xDSL).
Právě SHDSL přitom je, na rozdíl od ADSL, symetrickým řešením, které nabízí stejnou přenosovou rychlost v obou směrech. Díky němu pak lze na místní smyčce realizovat například ekvivalent klasického okruhu E1 (2,048 Mbit/s v obou směrech), se všemi obvyklými možnostmi jeho využití. Naproti tomu asymetrické ADSl, s větší rychlostí na downstreamu, se dobře hodí pro "uživatelské" připojení k Internetu, kdy se více stahuje než odesílá, ale pro jiné způsoby využití se již hodit nemusí. Další odlišností SHDSL, oproti ADSL, je to že již nedokáže koexistovat "na stejném drátě" s hlasovými službami. Při nasazení SHDSL na místní smyčku již není možné ji využívat současně i pro klasické telefonování. Jemnosti typu Annex A a Annex B zde tedy z principu nepřipadají v úvahu.
Pokud je mi známo, Český Telecom dosud SHDSL služby ve své nabídce nemá. Nabízí jej alespoň jeho konkurenti, konkrétně Telenor Networks a České radiokomunikace, které nasazují své vlastní technologie na místní smyčky, pronajaté od Telecomu v rámci tzv. zpřístupnění (unbundlingu).