Velká hra o malé cifry

Český telekomunikační úřad, coby nezávislý regulátor našeho telekomunikačního trhu, v úterý vydal své rozhodnutí ohledně Internetu - přesněji o tom, jak má být komutovaný přístup k Internetu řešen v propojovacích dohodách mezi operátory. Ti se totiž sami nedokázali dohodnout na tom, jak si mezi sebou rozdělí to, co se vybere od uživatele Internetu v roli volajícího zákazníka. Můj první článek hodnotící tento verdikt regulátora vyšel hned ve středu, a kromě svého názoru jsem do něj stihnul zahrnout jen první reakce Aliatelu (plné znění jejich tiskové zprávy najdete zde) a eTelu.

Od úterního večera, kdy jsem první článek psal, se již mnoho dalších konkrétních reakcí neobjevilo. Někteří alternativní operátoři taktně signalizují, že výrok ČTÚ nebudou veřejně komentovat. Z tábora dominantního operátora (Českého Telecomu) jsem na žádost o stanovisko dostal odpověď v tom smyslu, že výrok ČTÚ a jeho dopady stále zkoumají a vyjasňují některé ne zcela jednoznačné body. A tak jediným, kdo se vyjádřil konkrétněji a rozvedl své stanovisko, byl Contactel. Včera se na toto téma sešli jeho představitelé s novináři, a den předtím byla vydána i tisková zpráva.

Jaké je stanovisko Contactelu?

Představitelé Contactelu v obecné rovině rozhodnutí ČTÚ velmi uvítali a dokonce jej zařadili mezi největší milníky v historii českého Internetu (vedle zavedení tarifu Internet99 a nabídky Internetu zdarma). Otevírá prý cestu ke skutečné konkurenci i v oblasti komutovaného přístupu k Internetu, včetně svobodné tvorby cen (dosud o cenách za komutovaný přístup k Internetu rozhoduje dominantní operátor), a je prvním faktickým zakotvením práva všech operátorů participovat na internetovém trhu.

Pokud jde o samotný obsah rozhodnutí ČTÚ, ten lze rozdělit na dvě části - na stanovení obecné metodiky (dovedené do podoby konkrétního vzorečku), a na konkrétní výpočet konkrétních hodnot, získaných dosazením určitých čísel do tohoto vzorečku. Ohledně této druhé části byli představitelé Contactelu mnohem kritičtější, když vyjádřili své přesvědčení že číselné údaje dosazené do vzorečku neodpovídají realitě a celkový výsledek tak dosti podstatně zkreslují, v neprospěch alternativních operátorů. V diskusi pak došlo i na to, že jistá chyba (opačné znaménko) je zřejmě i v samotném vzorečku, kterým ČTÚ zformuloval svou metodiku.

Vezměme to ale postupně.

Jak vypadá vzoreček?

Logiku vzorečku, kterým ČTÚ vyjádřil svou metodiku, jsem obšírněji popisoval ve středečním článku, proto již jen stručně: poplatek za propojení se vypočítá z koncové ceny za internetové volání pro uživatele, a to tak že se rozdělí ve stejném poměru v jakém se operátoři dělí o výnosy z hlasových služeb. Konkrétní vzoreček (po zjednodušení) tedy vypadá následovně:

kde:

• P je poměr mezi váženou cenou za propojení místního hlasového hovoru a váženou koncovou cenou místního hlasového hovoru. Fakticky jde o poměr, kde v čitateli je vážený průměr 66 a 33 haléřů (jako ceny za propojení ve špiččce a mimo špičku), a ve jmenovateli vážený průměr 1,45 Kč a 0,80 Kč (jako koncové ceny za minutu místního hovoru ve špičce a mimo ni). Již zde je přitom jeden z drobných "zádrhelů" celého rozhodnutí ČTÚ, protože neobsahuje konkrétní vyjádření použitých vah (tj. neříká, s jakou váhou byly započítány ceny ve špičce a mimo špičku). Již kvůli tomu není celý následný výpočet plně rekonstruovatelný (ověřitelný), a tím (alespoň podle mého názoru) nesplňuje jeden ze základních požadavků telekomunikačního zákona na stanovení cen. Podle představitelů Contactelu jsou obvyklé váhy 60 a 40 procent ve prospěch cen ve špiččce. Po dosazení těchto vah vychází hodnota poměru P na (0,60 * 0,66 + 0,4 * 0,33) / (0,6 * 1,45 + 0,4 * 0,8), což po zaokrouhlení vychází na 0,4437.
• C_i je průměrná koncová cena za 1 minutu internetového volání, v jednotlivých časových pásmech daných časovými pásmy tarifu Internet 2001 (tj. I. pásmo od 7 do 17 hod. v pracovní dny, II. pásmo od 17 do 19 hod. v pracovní dny, a konečně III. pásmo od 19 hod. do 7 hod. v pracovní dny, a dále celé svátky a víkendy. Jak záhy popíšu, největší výtka Contactelu směřuje právě vůči konkrétním hodnotám, dosazeným za tento parametr.
• N_v je "koeficient nelineárnosti ceny a délky internetového volání", který by (zřejmě) měl kompenzovat vliv toho, co nese ve svém názvu (tedy toho, že koncová cena C_i není lineární, a že cena skutečných hovorů se bude určitým způsobem lišit od ceny průměrné). Hodnota tohoto koeficientu byla regulátorem stanovena na 5 procent z hodnoty parametru C_i (z koncové ceny pro uživatele). Představitelé Contactelu odhadují jeho správnou hodnotu jinak (v diskusi padla hodnota 10 procent). Hlavně ale má tento koeficient vyrovnávat určitý efekt, který snižuje výslednou hodnotu. Proto by měl být tento koeficient ve vzorečku spíše přičítán, a ne odečítán!
• C_pi je výsledná cena za propojení pro přístup k Internetu. Fakticky to, co jeden operátor (ten, v jehož síti se nachází volající uživatel, tj. ten operátor v jehož síti hovor začíná, a který si také ¨kasíruje" svého zákazníka) zaplatí jinému operátorovi (tomu, do jehož sítě volání směřuje, tj. operátora v jehož síti se nachází vstupní bod do sítě internetového providera). Podobně jako u parametru C_i má i C_pi tři různé hodnoty pro jednotlivá časová pásma.

Které výchozí hodnoty jsou ty správné?

Pokud jsem výše rozdělil rozhodnutí ČTÚ na dvě logické části, pak první částí bylo stanovení výše uvedeného vzorečku, a druhou dosazení konkrétních hodnot do něj a získání výsledku, neboli konkrétní hodnoty C_pi (ceny za propojení pro přístup k Internetu). Tyto hodnoty ukazuje následující tabulka (viz již úterní článek):

Rozhodnutí ČTÚ uvádí i to, jaké konkrétní hodnoty byly při výpočtu regulátorem dosazeny v roli minutových koncových cen (neboli parametru Ci) pro jednotlivá časová pásma - uvádí je poslední řádek tabulky. A právě zde je podle Contactelu největší kámen úrazu, protože tyto hodnoty neodpovídají realitě a zkreslují výsledek v prospěch dominantního operátora. Proč?

Důvod je ten, že cena internetových hovorů (hovorů zpoplatňovaných podle tarifu Internet2001) není lineární, a v důsledku toho ani neexistuje žádná přesná minutová cena. Jako minutovou cenu je možné vzít pouze určitý průměr, ale zde je více různých možností jak jej vypočítat. Regulátor použil jeden možný způsob "zprůměrňování", což Contactel kritizuje jako neodpovídající realitě, a požaduje použití jiného způsobu "zprůměrňování", který by byl spravedlivější.

Nelineárnost ceny internetového hovoru je způsobena tím, že na počátku je hovor dražší, protože původní impulsy (resp. dnešní částky 2,60 Kč) zde naskakují s kratší časovou periodou. Ve špičce (v I. pásmu) vám naskočí první částka 2,60 Kč ihned, a další tři pak naskakují za každých 120 vteřin (poslední z nich na začátku šesté minuty). Takže během prvních šesti minut je průměrná minutová cena 1,30 Kč. Pokud hovor "vydrží" déle, naskakují další částky 2,60 Kč každých 180 vteřin, neboli každé 3 minuty. Takže do konce 8. minuty (neboli: za hovor délky do 9 minut) uživatel zaplatí za hovor 4x 2,60, což odpovídá průměrné minutové ceně 1,16 Kč. Když počátkem deváté minuty naskočí další částka 2,60, změní to průměrnou cenu hovoru (délky do 12 minut) na hodnotu 1,08 Kč. Pokud bychom takto pokračovali dál, průměrná minutová cena hovoru by neustále klesala: hovor do délky 15 minut by měl průměrnou minutovou cenu 1,04 Kč, do 18 minut 1,01 Kč, do 21 minut 0,99 Kč atd. Limitní hodnotou, ke které se takto klesající průměrná cena bude blížit ale nikdy se jí nebude rovnat, je 0,86 periodických. Takovouto průměrnou minutovou cenu by měl nekonečně dlouhý internetový hovor. Obdobně pro ostatní časová pásma …

Teď ale: kterou průměrnou hodnotu dosadit do vzorečku jako průměrnou minutovou cenu? Regulátor ve svém rozhodnutí vyšel z limitní hodnoty, tj. 0,867 Kč(jako cenu bez daně). Po odečtení 5 procent DPH z toho vychází 0,823 Kč, a po zaokrouhlení směrem dolů oněch 82 haléřů, které se objevily v rozhodnutí. Pravdou je, že tento přístup nahrává dominantnímu operátorovi, který díky nelinearitě získává reálně větší podíl na výnosu.

Ukažme si to na příkladu hovoru v délce 5 minut ve špičce, v tarifu Internet 2001: volající za něj zaplatí 3 x 2,60, neboli 7,80 Kč. Pokud volající volá ze sítě Českého Telecomu (což bude zdaleka nejčastější případ), získá tuto částku Telecom. Státu z ní odvede 5 procent na DPH, tj. zůstane mu 7,41 Kč. Z této částky Telecom zaplatí jinému operátorovi (do jehož sítě internetový hovor vedl) podle rozhodnutí ČTÚ částku 5 * 0,34, tj. 1,70 Kč. Takže kolik komu zůstalo jako podíl na výnosu z celého 5-minutového hovoru? Telecomu 5,71 Kč, druhému operátorovi 1,70 Kč. Chcete-li to jinak, oba se reálně rozdělili o konkrétní výnos v poměru 77 : 23. neboli: druhý operátor získal reálný podíl na výnosu ve výši pouhých 23 procent, místo "nominálních" 41,2 procent, které vychází z rozhodnutí ČTÚ.

Příčiny tak velké disproporce jsou dvě.

• První příčinou je samotná nelinearita ceny: u 5-minutového hovoru je průměrná minutová cena fakticky vyšší než cena 82 haléřů, použitá při výpočtu regulátorem (ale 1,30 Kč).
• Druhou příčinou je rozdílná "jemnost" ve zpoplatňování - zatímco Telecom vyplácí druhému operátorovi propojovací poplatek po vteřinách, svého zákazníka si "kasíruje" po podstatně delších časových intervalech. U námi uvažovaného 5-minutového hovoru zaplatí Telecom druhému operátorovi podíl odpovídající 5-minutovému hovoru, ale od zákazníka vybere cenu jako za 6-minutový hovor (protože částky v ceně 2,60 "naskakují" volajícímu v časech 0, 2 minuty, 4 minuty a 6 minut).

Reálný vs. deklarovaný podíl na výnosu podle nového rozhodnutí ČTÚ (zdroj: Contactel)

Pro jiné délky hovorů a ostatní časová pásma mohou vycházet reálné podíly na výnosech procentuelně ještě níže - první tabulka uvádí výsledek propočtů Contactelu (např. z 5-minutového hovoru ve III. pásmu bude mít druhý operátor reálný výnos jen cca 8 procent, místo deklarovaných 42 %).

Reálný vs. deklarovaný podíl na výnosu podle dosavadního stavu (zdroj: Contactel, horní křivka odpovídá provizi 30%, prostřední provizi 26% a spodní znovu provizi 30%, ale se zahrnutými náklady druhého operátora na přenosové cesty)

U dosavadního systému vyplácení provizí (kdy Telecom vyplácí subjektům ISP připojeným k jeho síti určitou provizi, v závislosti na objemu minut) také existuje obdobná disproporce mezi deklarovanou procentuelní výší a reálnými podíly na výnosech. Propočty Contactelu pro tuto situaci ukazuje druhá tabulka. Z ní vyplývá, že například pro 5-minutový hovor v III. pásmu (v době nejslabšího provozu) se reálné procento podílu na výnosech po rozhodnutí ČTÚ zvedlo z cca 4 až 6 procent na 8 procent! To opravdu není žádná radikální změna. Navíc oněch 8 procent není provizí pro koncového ISP, ale poplatek za propojení pro druhého operátora, který z něj musí pokrýt náklady své sítě a nejspíše ještě vyplatit nějakou provizi subjektu ISP, pokud jím není sám.

Co navrhuje Contactel?

Jak včera představitelé Contactelu řekli novinářům, jejich společnost shledala že metodika použitá regulátorem "není založena na skutečně účtovaných cenách a skutečných výnosech z internetového provozu", a v důsledku toho "vytváří neodůvodněný zisk pro dominantního poskytovatele". Navíc "koncovému uživateli je za přístup k Internetu účtována vyšší částka než ta, která je použita k výpočtu provize pro internetové poskytovatele". Proto se Contactel obrátil na regulátora se žádostí o vysvětlení a korekci věcných nedostatků.

Co konkrétně ale Contactel navrhuje? Především zreálnit vstupní údaj o průměrné minutové ceně pro koncového uživatele, neboli parametr C_i. Zatímco regulátor jej odvodil od (neexistujícího) nekonečně dlouhého hovoru, Contactel navrhuje vzít za základ 20-minutový hovor. Argumentuje přitom tím, že podle jeho statistik (které se v tomto ohledu mají shodovat se statistikami ostatních ISP) je průměrná délka "internetového hovoru" právě oněch 20 minut.

Za zajímavé považuji, že na včerejším setkání s novináři Contactel ani tak moc nemluvil o koeficientu N_v ve vzorečku regulátora. Tento koeficient by totiž měl, alespoň podle svého názvu, kompenzovat vliv nelinearity ceny v důsledku reálné délky reálných hovorů. Pokud by ale měl dosáhnout očekávaného účinku, tj. kompenzovat úbytek na poplatku pro druhého operátora v důsledku nižší použité průměrné ceny, pak by měl něco přidávat, tj. jeho hodnota by se měla k výslednému poplatku přičítat. Ona se ale v rozhodnutí regulátora naopak odečítá, čímž nekompenzuje, ale naopak zvětšuje efekt nelinearity ceny internetových hovorů!

Jaký bude další vývoj?

O dalším vývoji je zatím možné jen spekulovat. Považuji za pravděpodobné, že i další alternativní operátoři projeví určitou míru nespokojenosti (i když třeba ne veřejně jako Contactel), požádají regulátora o vysvětlení a budou se dožadovat určitých korekcí. Český Telecom, až si vše náležitě prostuduje, nejspíše bude tlačit opačným směrem než alternativní operátoři. Dnes asi nemá cenu odhadovat, jak to dopadne - zda ČTÚ setrvá na svém rozhodnutí včetně konkrétních numerických hodnot, nebo zda jej bude nějakým způsobem korigovat. V každém případě pro nás jako koncové uživatele se nespíše nic nezmění a tarif Internet2001 zůstane takový jaký je.

Jinou otázkou ale je časový rozměr celé záležitosti. Samotné rozhodnutí ČTÚ platí od data svého vyhlášení, ale nemá určeno do kdy platí. Nejspíše tedy bude platit do dalšího rozhodnutí ČTÚ, které jej nahradí či upraví. Ale kdy takovéto další rozhodnutí přijde? Samotný tarif Internet2001, o který se rozhodnutí opírá, platí do konce roku 2001. Pro rok 2002 se budou sjednávat nové propojovací dohody, snad už založené na metodě LRIC (pro výpočet propojovacích poplatků), a problematika Internetu nejspíše znovu přijde na přetřes a bude se řešit v kontextu nových verzí propojovacích dohod. Takže je docela dobře možné, že nejnovější rozhodnutí ČTÚ ohledně Internetu bude fakticky platit jen do konce tohoto roku. To také může být důvod, proč se k němu někteří alternativní operátoři veřejně vůbec nevyjádřili - možná jim to ani nestojí zato a soustřeďují se již na příští rok.