Technické základy GSM bankingu
Mobilní telefon lze chápat jako zařízení do značné míry jednoúčelové, s pevně danými schopnostmi, které jsou v tomto zařízení také pevně zabudovány. Repertoár těchto schopností samozřejmě zahrnuje hlasové funkce, ale v dnešní době čím dál tím častěji zahrnuje také funkce další - například podporu datových přenosů pomocí mechanismu CSD (Circuit Switched Data), či HSCSD (High Speed CSD), nebo dokonce i GPRS, podporu WAP-u atd. Přímo od výrobce přitom každý mobil odchází v zásadě identický s ostatními vyrobenými kusy (samozřejmě až na výrobní číslo). Vše, co na něm bude specifické, tedy například informace o uživateli, včetně jeho telefonního čísla, informace o tarifním programu resp. dostupných službách, je umístěno v malé paměti, která se do mobilního telefonu instaluje dodatečně, až v okamžiku kdy je mobilní telefon "uváděn do chodu" v rámci některé mobilní sítě pro konkrétního zákazníka. Ne nadarmo se této paměti ve formě "chytré karty" říká SIM karta, kde SIM je zkratkou od Subscriber Identity Module (doslova: modul s identitou předplatitele, resp. zákazníka).
Jak se dostat k dalším službám?
Mobilní telefon, vybavený funkční (aktivovanou) SIM kartou, je použitelný pro samotné telefonování, a případně i pro přenosy SMS zpráv a přenosy dat, pokud je má uživatel povoleny (aktivovány, v rámci své SIM karty). Jakými principiálními způsoby ale může být využit takovýto mobilní telefon ke zpřístupnění nejrůznějších dalších služeb, označovaných jako "služby s přidanou hodnotou" (value added services)? Jsou to například různé informační služby, typu agenturního zpravodajství, předpovědi počasí, dopravních informací apod., či služby mnohem sofistikovanější, jako například mobilní bankovnictví (GSM banking).
Zkusme se nyní obecněji zamyslet nad tím, jaké konkrétními mechanismy vůbec připadají v úvahu pro zpřístupnění služeb s přidanou hodnotou. Vynechme přitom takové služby, které nejsou interaktivní a jsou založeny na tzv. push modelu - kdy si uživatel jednorázově objedná pravidelné zasílání určitých zpráv, například aktuálních agenturních informací, zpráv z dopravy či o počasí apod., a tyto mu pak jsou zasílání již bez jeho konkrétního popudu (například formou SMS zpráv). Věnovat se budeme skutečně interaktivním službám, v rámci kterých uživatel vznese určitý požadavek a poskytovatel služby na něj bezprostředně zareaguje.
Přímé zadávání příkazů
Jednou z možností je to, aby uživatel mobilního telefonu sám explicitně zformuloval přesné zadání svého požadavku, a to zaslal tomu subjektu, který v rámci GSM sítě poskytuje příslušnou službu. To obvykle znamená sestavit velmi krkolomný znakový řetězec, plný nejrůznějších speciálních znaků, navíc se znalostí konkrétního způsobu ovládání dané služby, a vše pak odeslat takovým způsobem, jaký daná služba vyžaduje (například prostřednictvím SMS zprávy na zadané číslo, nebo přes USSD apod.). Pro technicky orientované nadšence s dostatkem času a pevné vůle to možná připadá v úvahu, ale pro běžného uživatel určitě nikoli.
Pevně zabudovaná podpora
Další možností by bylo pevně zabudovat podporu dané služby přímo do mobilního telefonu - například zabudovat do jeho menu příslušné pasáže které se uživatele vyptají na to co od služby požaduje, s tím že ostatní již zařídí mobilní telefon sám (postará se o zformulování požadavku na poskytovatele služby v patřičném tvaru, zajistí odeslání a posléze i příjem, zobrazí či jinak zpracuje odpověď atd.). Takovéto řešení je principiálně možné, ale z praktických důvodů není rozumně použitelné. Znamenalo by totiž zabudovat vše potřebné do mobilního telefonu již při jeho výrobě, bez možnosti následné změny či dodatečného přizpůsobení. To by se jednotlivé služby těžko mohly vyvíjet a zdokonalovat, a stejně tak by bylo velmi problematické přizpůsobení požadavkům konkrétních uživatelů, kteří mohou některé služby chtít, ale o jiné nemusí jevit zájem. Navíc mobilní sítě různých operátorů poskytují obecně různé služby, jejichž nabídka i rozsah se s časem rozvíjí - ale jednou "pevně vyrobený" mobilní telefon by se tomu nemohl přizpůsobit.