Anonymous remailer
O Internetu se často říká, že je hodně anonymní. Že svým uživatelům dovoluje prozradit z jejich identity jen velmi málo, jen to co oni sami chtějí či uznají za vhodné, zatímco vše ostatní zůstává skryto za neprostupným elektronickým hávem. Někdy se až s nadsázkou říká, že „na Internetu nikdo nepozná, že jste pes ....". Pravdou je, že existují a jsou zdokumentované případy, kdy anonymita Internetu dokázala účinně pomoci různě postiženým lidem, kteří se v prostředí Internetu dokázali plnohodnotně seberealizovat a získat potřebné sebevědomí.
Na druhé straně existují i takové situace, kdy míra anonymity poskytovaná Internetem není dostatečná. Například poohlížíte-li se nezávazně po novém zaměstnání ale nechcete předčasně přijít o to stávající, nemusí být zrovna šikovné odpovídat na různé nabídky elektronickou poštou se stávající firemní adresou. Nebo cítíte-li potřebu vyjádřit se k určitému tématu například v nějaké elektronické konferenci, a obáváte se smrště hromů a blesků na vlastní hlavu od vysoce netolerantního okolí, pak vám vaše obvyklá elektronická adresa zřejmě nebude poskytovat dostatečnou míru anonymity. Nebo jste-li zaměstnancem firmy prodávající určitý výrobek, na jehož kvalitu či vlastnosti máte jiný než oficiální názor, a podělíte-li se o něj elektronickou cestou i s adresou svého zaměstnavatele, nečekejte přílišnou vděčnost svých šéfů až se o tom dozvědí. Zkrátka a dobře, v reálném životě existuje celá řada situací, kdy by uživatelům Internetu přišel velmi vhod nějaký mechanismus pro zvýšení anonymity jejich komunikace se zbytkem světa.
Takovýto mechanismus skutečně existuje, a to pro anonymní zasílání elektronické pošty - podle toho se mu také v angličtině říká anonymous remailer. Lze si jej představit jako poštovní server, kterému pisatel toužící zůstat v anonymitě pošle svůj příspěvek se žádostí o jeho předání na určitou konkrétní adresu. Anonymní remailer příslušnou zprávu převezme a pošle ji svým jménem na onu zadanou adresu - přesněji: jako konkrétního odesilatele uvede nic neříkající anonymní jméno, něco jako „an1234@anonym.cz". Skutečný příjemce z této zprávy pozná pouze to, že mu ji poslal anonymní remailer, ale nemůže z ní poznat, kdo byl jejím skutečným autorem, tj. kdo ji původně poslal tomuto remaileru. Koncový příjemce přitom může na takovouto anonymní zprávu i odpovědět - svou odpověď zašle opět anonymnímu remaileru, na adresu fiktivního uživatele tohoto remaileru, od kterého mu zpráva přišla (tj. v našem příkladu na adresu an1234@anonym.cz). Anonymní remailer, který si pamatuje souvislost mezi fiktivními (anonymními) uživateli a skutečnými autory, pak tuto odpověď předá dál - dokonce i s náhodným časovým odstupem, aby si třeba někdo s jednoduchým monitorovacím zařízením nemohl domyslet kdo je kdo.
Vznik tzv. anonymních remailerů, kterých je dnes po celém světě řada, byl motivován legitimními, „chvályhodnými" cíly, a stal se účinným lékem na mnoho neduhů. Tak jako každý lék se ale v nepovolaných rukou či při nesprávném použití může i anonymní remailer změnit v jed - i možnost anonymní elektronické korespondence lze zneužít. Tomu zřejmě nelze zcela spolehlivě zabránit (jinak než zastavením remaileru a s tím i zastavením jeho kladných účinků), a tak v praxi je zřejmě velmi důležité, zda míra zneužívání překračuje či nepřekračuje únosné meze.
V dnešní době, kdy značně sílí útoky vyčítající Internetu šíření pornografie, podporu terorismu a další „hrůzy", se samotná podstata anonymních remailerů stala doslova trnem v oku pro ty, kteří bojují za odstranění čehokoli potenciálně zneužitelného. V nedávné době například propukla celá cílená kampaň proti nejznámějšímu anonymnímu remaileru na světě (který byl provozován ve Finsku), a nakonec vedla k jeho zastavení. Jiné anonymní remailery, které nadále existují a fungují, se nejspíše také stanou terčem kritiky a ostrých polemik. Oprávněnost jejich existence je ovšem značně komplikovanou etickou otázkou, a lze si jen přát, aby se na tuto složitou otázku neprosadily příliš zjednodušené odpovědi.