Extranet

Není to tak dávno, co světla světa spatřil zcela nový síťový termín, Intranet. Dodnes se sice vedou učené spory o tom, kdo jej použil jako první, ale ať už to byl kdokoli, učinil tak ve správnou chvíli. Totiž v době, kdy Internet už začal doslova prosakovat snad všemi možnými aktivitami, a o jeho vlažné či naopak vřelé podpoře (nebo i ne-podpoře) často rozhodovali lidé, kteří svá rozhodnutí potřebují podepřít výraznými a věrohodně znějícími klíčovými slovy. A tak když někdo přišel s chytrou myšlenkou využít dostupné technologie Internetu i pro interní informační systémy nejrůznějších organizací, a dokázal svou myšlenku i šikovně pojmenovat, měl cestu k úspěchu značně usnadněnou. Chvíli sice trvalo, než se skutečný obsah pojmu Intranet dostal do obecného povědomí, ale efekt věrohodného a módně znějícího klíčového slova účinkoval již mnohem dříve.

Intranet je tedy takové nasazení technologií pocházejících ze světa Internetu, které slouží například potřebám sdílení informací a provozování informačních systémů v relativně uzavřených komunitách uživatelů, typicky v jednotlivých firmách, podnicích, organizacích apod. Obecně by šlo říci, že Intranet podporuje fungování vlastní organizace. Intranetem může být například i počítačová síť, která nemá žádné propojení s okolním světem (a je pouze vybudována pomocí technologií, metod a postupů pocházejících ze světa Internetu). Mnohem častěji jsou ale typickými Intranety takové sítě, které sice jsou s globálním Internetem propojeny, ale toto jejich propojení s okolním světem je průchodné pouze pro takový druh komunikace, jaký odpovídá představám provozovatelů Intranetu (zejména pokud jde o bezpečnost). Rozhodujícím kritériem pro označení „Intranet" je ale účel, ke kterému příslušná část sítě slouží.

Používání pojmu Intranet ovšem způsobilo zajímavou nerovnováhu: technologicky je všechno Internet, ale něco z něj slouží jako Intranet. Ale co ten zbytek? Co s částmi Internetu, které slouží potřebám zpřístupnění informací směrem navenek, mimo vlastní firmu, podnik, instituci apod.? Bylo zřejmě otázkou času, kdy se i pro ně najde vhodné označení, jako protiváha k již používanému Intranetu. A jelikož „Intra" znamená „dovnitř", muselo přijít i „extra", neboli „ven", čili Extranet.

Zkusme si nyní vymezit nějaké typické odlišnosti mezi Intranety a Extranety. Určující rozdíl mezi nimi bude vždy účel, kterému slouží. Od tohoto účelu ale mohou být odvozeny i další rozdíly, například v tom jaké služby pro ně budou typické: v prostředí Intranetu budou jistě velmi žádané takové mechanismy, které dokáží samy naplánovat schůzku určitého kolektivu - nejlépe tak, že si samy z jejich osobních diářů zjistí, kdy mají volno, a pak jim jen oznámí termín. Něco takového je zřejmě přijatelné mezi zaměstnanci stejného podniku či firmy, ale chtít podobným způsobem naordinovat schůzku řediteli jiné firmy by asi nebylo moc taktní (nehledě na to, že „cizí" ředitel asi nebude každému zveřejňovat detaily svého časového rozvrhu). Takže všelijaké mechanismy pro automatizované plánování budou nejspíše Intranetovými technologiemi. Naproti tomu mechanismy pro obchodování prostřednictvím Internetu budou spíše patřit mezi typické Extranetové technologie, protože budou mít za úkol oslovovat především zákazníky mimo vlastní organizaci.

Jakmile se začnou některé služby přiřazovat tu spíše k Intranetům, tu spíše k Extranetům, budou obdobným způsobem „škatulkovány" i prostředky a produkty, optimalizované pro takovéto služby. Jestliže se dnes můžeme setkat s „Intranetovými servery" či celými „Intranetovými řešeními", pak brzy se zřejmě setkáme i s „Extranetovými servery", „Extranetovými řešeními" atd. Bude to asi dobře, protože to vrátí rovnováhu do dosud zvláštně asymetrické internetové scény. Odborníkům to nejspíše usnadní jejich vyjadřování, lidem kolem marketingu to poskytne nový základ, na kterém budou moci stavět své kampaně, a lidem s rozhodovacími kompetencemi to přinese další klíčové slovo, o které budou moci opřít svá rozhodnutí. Extranet má tedy dveře otevřené.