Invex a jeho InvexNet
Náš největší počítačový veletrh, nedávno skončený Invex, si pořídil si vlastní počítačovou síť - InvexNet. Jejím prostřednictvím se pak připojil i na Internet, a s využitím služby WWW dal o sobě vědět celému světu. Poprvé tak bylo možné navštívit Invex, a přitom vůbec nikam necestovat.
Podle oficiální tiskové zprávy brněnských veletrhů a výstav padlo rozhodnutí vybudovat počítačovou síť InvexNet až v prvním týdnu září, tedy pět týdnů před začátkem samotného veletrhu - a i v takovémto doslova šibeničním termínu se toto velké a netriviální dílo nakonec podařilo. Klobouk dolů.
Generálním dodavatelem celé akce byla firma IBM ČR, která také poskytla některé ATM ústředny, paralelní server SP2 pro hlavní veletržní WWW server a server Lotus Notes, a dále prostředky pro správu celé sítě. Subdodavatelem, který se podujal nelehkého úkolu pokládky kabeláže a instalace dalších aktivních síťových prvků, byla známá firma GiTy - ta k tomuto účelu vcelku pochopitelně použila svůj kabelážní systém CTSe, a aktivní prvky (ATM ústředny, směrovače a rozbočovače) od firem Hughes a Whittaker. O připojení celé veletržní sítě k Internetu (spoji 64 kbps) a o zajištění všech souvisejících náležitostí (přidělení IP adres, registrace domény invex.cz, provozování služby DNS atd.) se postarala pražská firma Internet CZ (dříve známá pod jménem COnet). Dalšími subdodavateli pak byly firmy JUST IN, BVV, Bitservis, Silicon Graphics, HTC a VUT Brno.
Po technické stránce bylo celé řešení postaveno na kombinaci technologie ATM (pro páteřní spoje) a Ethernet (pro většinu rozvodů ke koncovým účastníkům). Vzhledem k potřebám připojení na Internet pak byly jednotlivé části veletržní sítě propojeny na úrovni směrovačů, vedle již zmíněných aktivních prvků Hughes a Whittaker byly pro tyto účely použity i směrovače CISCO a IBM. Pro správu a monitorování sítě byl použit program NetView 6000, provozovaný na platformě RS/6000 firmy IBM, a pro konfiguraci ATM prvků bylo využito programové vybavení firmy Hughes. K síti InvexNet, a jejím prostřednictvím i k Internetu, pak byly připojeny stánky těch vystavovatelů, kteří o to projevili zájem. Stejně tak byly k síti InvexNet připojeny i všechny stánky veletržního informačního systému ELIS, a dokonce i několik počítačů a notebooků přímo v tzv. Komunikačním centru, kde k nim měli přístup i novináři. Nedalo mi, abych si to také nevyzkoušel - a až na jedno časné ráno, kdy právě „nejel" server DNS, to fungovalo vcelku bez problémů.
Financování celého projektu bylo zajišťováno sponzorským způsobem ze strany dodavatelských firem - alespoň tak se to uvádělo v jedné tiskové zprávě, zatímco z jiné tiskové zprávy jsem se dozvěděl, že zřízení jedné přípojky (Ethernet) pro jednoho vystavovatele veletrhu přišlo na paušálních 20 000,- korun. Úplně zadarmo to tedy nebylo.