Reply
Odpovídat na zprávy, které vám přijdou elektronickou poštou, není o nic těžší než odpovídat na běžné listovní dopisy. Většinou to bývá dokonce výrazně jednodušší, neboť elektronická forma korespondence nabízí oproti svému „papírovému" protějšku četné výhody. Například již samotný fakt, že text původní zprávy je dostupný v „datové" podobě, skýtá zajímavé možnosti i pro sestavování odpovědi. Chcete-li kupř. bezprostředně reagovat na některé skutečnosti či tvrzení, uvedené v původní zprávě, je možné je přesně ocitovat, a pak k nim připsat své vlastní stanovisko, své vlastní podněty, poznámky apod. Neznamená to ale, že úryvky z originálu musíte nutně sami ručně opisovat - většina programů pro práci s elektronickou poštou (tzv. poštovních klientů) vám totiž sama dokáže vložit do připravované odpovědi text původní zprávy, a vám pak stačí jen připsat na vhodná místa to, co považujete za vhodné.
Zastavme se nyní podrobněji nad tím, jaké vlastně máte možnosti reakce na zprávu elektronické pošty, kterou jste si právě přečetli. Vždy ji můžete okamžitě zrušit (zahodit do koše), nebo přesunout do některého z tzv. folderů (viz předminulé vydání této rubriky). Další možností, která nás dnes bude zajímat nejvíce, je možnost přímé odpovědi - obvykle označovaná jako Reply. Také tu vám zřejmě každý poštovní klient nabízí jako jednu ze standardních akcí, které je schopen s danou zprávou udělat.
Hned na úvod je ale vhodné si uvědomit, že někdy nemusí být zcela jasné, komu vlastně má být odpověď poslána. Například jde-li o příspěvek z některé elektronické konference (viz též rubrika Toulky Internetem, č. xx), pak tento příspěvek někdo napsal, ale vám jej zcela určitě poslal někdo jiný - ten, kdo má na starosti rozesílání jednotlivých příspěvků všem účastníkům elektronické konference (a to je nejčastěji automaticky pracující program, který „sedí" na vlastní, specifické poštovní adrese). Takže chcete-li odpovědět na určitý příspěvek z elektronické konference, musíte se sami rozhodnout, zda chcete odpovědět přímo autorovi zprávy, nebo na adresu konference jako takové. Rozdíl ve výsledném efektu je následující: v prvním případě vaši odpověď dostrane pouze autor původní zprávy, a ostatní účastníci konference nikoli. Ve druhém případě vaši odpověď naopak dostanou všichni účastníci konference (mezi kterými zřejmě nebude chybět ani autor původní zprávy).
Ale nyní zpět k poštovnímu programu, prostřednictvím kterého svou elektronickou korespondenci vyřizujete. Když mu zadáte, že chcete odpovědět na určitou zprávu, jak má chudák poznat, komu přesně chcete odpovědět? V podstatě jediným možným řešením pro zmíněný poštovní program je explicitně se vás zeptat. Tedy nabídnout vám nějaké vhodné dialogové okénko, a zde se vás dotázat. Na základě vaší odpovědi pak poštovní program dokáže sám předvyplnit mnohé náležitosti nové zprávy - mj. jejího odesilatele (tj. vás), a příjemce (podle toho, komu jste se rozhodli odpověď poslat). Poštovní klient pak obvykle sám vyplní také předmět zprávy (tzv. subject), do kterého zkopíruje text předmětu původní zprávy, a uvodí jej výmluvným „Re:".
Dalším, na co se vás poštovní klient při sestavovávní odpovědi obvykle vyptá, je zda si přejete vložit do odpovědi i text původní zprávy - jak jsme si avizovali již v úvodu tohoto článku. Zde je vhodné si uvědomit, že tento vložený text je dobré nějak výrazně odlišit od vašeho vlastního textu, který budete záhy připisovat. Obvykle se proto text původní zprávy „zakomentuje", neboli opatří úvodními znaky, které jej jednoznačně identifikují. Jednou z dalších voleb, které poštovní klient při sestavování odpovědi nabízí, je možnost volby uvozujícího „komentářového" znaku (kterým bývá nejčastěji znak „>".
Necháte-li si takto vložit text původní zprávy do své odpovědi, náležitě „zakomentovaný", můžete pak selektivně smazat to, co citovat nepotřebujete, a k tomu ostatnímu vhodně připsat svůj vlastní text. Je to opravdu velmi pohodlné a rychlé, zvláště pak když si na tuto možnost pořídně zvyknete. Zase jeden z důvodů, proč si elektronická pošta získává tak velkou oblibu.