Strukturovaná kabeláž

Kroucená dvoulinka a optická vlákna dnes vysloveně dominují rozvodům, budovaným pro potřeby počítačových sítí - zejména pak v rámci jednotlivých budov. Přitom segmenty z kroucené dvoulinky se typicky používají pro koncové části rozvodů, vedoucí až ke koncovým uživatelským zásuvkám a pracovním stanicím, zatímco optická vlákna se používají spíše pro páteřní části rozvodů. Na větší vzdálenosti a mimo budovy pak již kroucená dvoulinka nepřipadá příliš v úvahu, ale optická vlákna ano, a k nim se přidávají i nejrůznější bezdrátové přenosové cesty (mikrovlnné spoje, družicové spoje apod.).

Způsob budování kabelových rozvodů uvnitř budov, pro potřeby lokálních sítí, je dnes již tak častou a běžnou činností, že se pro ni vytvořila celá ucelená metodologie - neboli ucelená představa o tom, jak by se takové rozvody měly dělat, aby to bylo z mnoha různých pohledů co možná nejrozumnější a nejefektivnější.

Jedním možným pohledem je pohled ekonomický: cena samotných kabelů (včetně optických) již dnes není nijak horentní, alespoň ve srovnání s náklady na stavební práce a s dalšími nepřímými náklady (například na přerušení chodu firmy v důsledku stavebních prací apod.). Řešením je myslet na budoucnost, kdy poměr cen bude nejspíše ještě větší: každé "kopnutí do zdi" bude ještě dražší, zatímco samotné kabely budou spíše lacinější. Proto se již dnes budované rozvody záměrně předimenzovávají, tak aby jejich možnosti mnohonásobně překračovaly dnešní požadavky - v tom smyslu, že je-li například dnes zapotřebí jeden pár kroucených vodičů či vláken, zabudují se do zdi čtyři páry, osm párů apod.

Dalším aspektem, který s čistě ekonomickým aspektem velmi úzce souvisí, je očekávaná životnost dnes budovaných síťových rozvodů. Od těch se očekává, že budou "žít" mnohem déle, než dnes používané počítače a aktivní síťové prvky typu směrovačů a přepínačů. Soudě podle patnáctileté záruky, která je dnes typicky poskytována na nově budované rozvody, lze očekávat že kabelové rozvody přežijí hned několik "obrátek" zařízení, která je budou používat.

S očekávanou životností nově budovaných rozvodů samozřejmě souvisí i potřeba "udělat je pořádně", tak aby samotná kabeláž nedávala vzniknout žádným problémům a závadám, a také aby byla možná jejich snadná systémová údržba a správa. S tím pak souvisí i konkrétní představa o tom, jak by měla vypadat topologie těchto rozvodů: měla by mít pevnou základní strukturu (odsud: strukturovaná kabeláž), a to stromovitého typu, přičemž veškeré "měnitelné" a "nastavitelné" prvky by byly soustředěny do přesně lokalizovaných míst, kde k nim bude snadný přístup, a budou také přehledně uspořádány tak, aby případná manipulace s nimi byla maximálně jednoduchá a přehledná. Těmito lokalizovanými místy jsou typicky propojovací skříně, odpovídající vnitřním uzlům stromovité topologie (zatímco jejími listy jsou koncové uživatelské zásuvky), a vybavené propojovacími panely a rámy pro umisťování aktivních prvků typu rozbočovačů, switchů, mostů či směrovačů.

Dalším zajímavým momentem celé koncepce strukturované kabeláže je její snaha o maximální univerzálnost - může být využita například i pro běžné telefonní rozvody, pro rozvody k zabezpečovacím zařízením a čidlům, bezpečnostním systémům, regulátorům tepla atd. Motivace je opět zřejmá: proč rozkopávat zeď pokaždé znovu, kdy je potřeba natáhnout nějaký kabel?