Historie naší liberalizace - I.

Chceme-li získat ucelený obrázek o postupné liberalizaci našich telekomunikací, je vhodné se na ně dívat komplexně a v poněkud širším kontextu - nejen s přihlédnutím k politickému vývoji v naší zemi, ale především v souvislosti s vývojem ve světě počítačů a jeho sítí, včetně celosvětového Internetu. Není jistě žádným tajemstvím, že oba světy (svět spojů i svět počítačových komunikací) vzájemně konvergují, a to je samozřejmě výrazně ovlivňuje. Jak později uvidíme, tento vliv se významně projevil i u nás, mj. liberalizací Internetu v polovině roku 1995 a zejména následnou faktickou liberalizací hlasových služeb (na internetové platformě) v roce 1999, díky nástupu internetové telefonie. V současné době je Internet významnou součástí propojovacích dohod mezi telekomunikačními operátory, kteří jej považují za jednu ze svých základních služeb.

Prehistorie z roku 1964

Začněme ale od začátku, přesněji od doby těsně po sametové revoluci v roce 1989. Před ní, a ještě dlouhou dobu po ní, u nás platil telekomunikační zákon z roku 1964 (zákon č. 110/1964 Sb., z 12. března 1964), který samozřejmě byl velmi poplatný době svého vzniku - vše svěřoval do rukou státu, a na cokoli jiného než tuhý monopol neměl ani pomyšlení.

Aby vůbec bylo možné zahájit nějaké změny v sektoru telekomunikací, bylo nutné tento relikt předlistopadové éry zásadním způsobem změnit. Na zcela nový zákon ovšem počátkem devadesátých let ještě nebylo dost sil (či snad: vůle?), a tak se začalo alespoň částečnými a postupnými změnami ve formě novel. Tou nejvýznamnější je určitě zákon č. 150 z roku 1992 (150/1992 Sb.), který umožnil částečnou demonopolizaci a liberalizaci telekomunikací, a zahájil postupné sbližování telekomunikační politiky ČR s telekomunikační politikou Evropských společenství.

Novela z roku 1992 musela nejprve oddělit výkon provozních činností od státní správy - do dubna 1992 totiž byl výkon státní správy v resortu spojů prováděn samotnými organizacemi spojů souběžně s jejich vlastní hospodářskou činností. Příslušné hospodářské organizace tak samy rozhodovaly o právech a povinnostech svých zákazníků. Oddělení správních činností od činností hospodářských byly vytvořeny první předpoklady pro tržní chování a objektivní rozhodování o právech a povinnostech uživatelů telekomunikačních služeb.

Vzniká SPT Telecom a ČTÚ

Jedním z konkrétních důsledků bylo založení SPT Telecom. Dnes už se skoro ani netuší, co ona zkratka "SPT" znamenala - byl to ještě pozůstatek z předchozí jednotné "Správy pošt a telekomunikací", přesněji z podniku s názvem SPT Praha, který vznikl v roce 1989 z dřívějšího státního podniku "Československé spoje" (který pocházel ještě z roku 1963). Rozdělením SPT Praha na dvě části, k 1. lednu 1993, na SPT Telecom a na Českou poštu, došlo současně i k oddělení spojů od poštovních služeb. Oba nové subjekty vznikly ještě jako "státní podniky" (s.p.), a teprve o rok později (k 1.1.1994) se SPT Telecom stal akciovou společností. K 1.1.2000 se zbavil zkratky SPT a byl přejmenován na Český Telecom.

Dalším konkrétním důsledkem vzájemného oddělení správních a provozních činností byl i vznik Českého telekomunikačního úřadu, taktéž k 1.3.1993. Zpočátku byl tento Úřad součástí (6. sekcí) Ministerstva hospodářství, od 1. listopadu 1996 přešel pod Ministerstvo dopravy a spojů (a teprve v polovině roku 2000 se stal zcela samostatným orgánem státní správy).

První krok směrem vzad

Ještě dávno před vznikem ČTÚ a SPT Telecom však na naší telekomunikační scéně došlo k významné události, která poznamenala další vývoj na mnoho let dopředu. Stalo se tak téměř na rok přesně po sametové revoluci, když tehdejší Federální ministerstvo dopravy a spojů udělilo právě vznikajícímu Eurotelu licenci na poskytování veřejných datových služeb.

Společnost Eurotel Praha, s.r.o., byla založena 16. listopadu 1990 (v Obchodním rejstříku byla zapsána až 9.4.1991) jako společný podnik tehdejší Správy pošt a telekomunikací (SPT Praha) a US West a Bell Atlantic. Jedním z cílů, které založení Eurotelu sledovalo, bylo podpořit rozvoj datových komunikací obecně, které tehdy u nás téměř neexistovaly. Ovšem tehdejší politici a úředníci usoudili, že nové společné dítko potřebuje důslednou ochranu před eventuelní dravou konkurencí, a proto mu udělili monopol na veškeré služby spočívající v přenosu dat a poskytované jako veřejné (tj. komukoli). Konkrétně šlo o to, že Eurotel dostal tzv. exkluzivní licenci na poskytování těchto služeb, což v praxi znamenalo, že žádný jiný subjekt neměl šanci získat licenci na stejnou činnost. Tehdejší odůvodnění znělo velmi lapidárně: když nebude zajištěn monopol, nikdo sem nedá potřebné investice!

Důsledkem byla skutečnost, že nikdo jiný nemohl získat licenci na poskytování veřejných datových služeb - bylo možné získat jen licenci na poskytování těchto služeb neveřejně, neboli pouze omezenému okruhu uživatelů. Bohužel se to ale týkalo i přístupu k Internetu, který byl také považován za datovou službu. Eurotel, který se soustředil na budování své veřejné datové sítě (VDS NexTel), však sám přístup k Internetu v té době nenabízel - ale jeho exkluzivní licence bránila tomu, aby to dělal kdokoli jiný. To značně omezilo rozvoj Internetu v ČR, zejména pro komerční sféru - klasičtí provideři, fungující na komerční bázi a nabízející své služby komukoli kdo je schopen a ochoten zaplatit, tehdy ani nemohli existovat. Proto se také do té doby rozvíjel v ČR hlavně akademický Internet. Vše trvalo až do poloviny roku 1995, kdy EuroTel odprodal svou divizi datových sítí NexTel tehdejšímu SPT Telecomu. V důsledku toho musela být vydána nová licence, která ale již byla udělena jako neexkluzivní.

Eurotel a mobily

Dalším úkolem, který Eurotel dostal do vínku již při svém vzniku, byl rozvoj mobilních komunikací - v čemž pokračuje dodnes, byť již ne v monopolním prostředí. 12. září 1991 spustil svou síť NMT, a 1. července 1996 síť GSM v pásmu 900 MHz (8. července 2000 pak v pásmu 1800 MHz). Již v roce 1990, při samotném založení Eurotelu, však muselo dojít i k dalším událostem, které svým významem zasahují až do dnešní doby. Jde zřejmě o určitý příslib budoucích licencí na mobilní sítě GSM, o které Eurotel nemusel soutěžit, a také o konkrétní rozdělení pravomocí při řízení společného podniku, které asi nejsou zcela vybalancovány podle vlastnických podílů (majoritu 51% má česká strana, nyní Český Telecom). Dnes, v době kdy se již pracuje na (do)privatizaci Českého Telecomu, se tato otázka řeší odkoupením zahraniční účasti v Eurotelu.