Aplikace na dálku a odkudkoli

Důvodů pro neúspěch síťových počítačů bylo více, včetně důvodů ekonomických. Jedním z dalších významných důvodů byla i samotná podstata síťových počítačů - předpokládaly totiž, že aplikace i data budou uloženy centrálně v síti, ale fakticky běžet budou přímo u uživatele, na jeho síťovém počítači. To ale znamená, že tyto aplikace i jimi zpracovávaná data budou muset být přenášena po síti dostatečně rychle, tak aby uživatel nezaznamenal žádné významnější zpomalení a zdržení. Jak se v praxi ukázalo, stávající síťová infrastruktura nebyla na něco takového připravena, zejména při pokusech nasadit síťové počítače i v prostředí rozlehlých sítí.

Další alternativou, která se začíná v poslední době prosazovat, je řešení které v mnohém připomíná důslednější návrat k původnímu způsobu fungování střediskových počítačů. Jde o řešení, které umožňuje aby aplikace byly umístěny centrálně v síti, ale na rozdíl od síťových počítačů zde také běžely, na vhodném aplikačním serveru, podobně jako aplikace na původních střediskových počítačích. V zásadě se tedy jedná o obnovení původního terminálového přístupu, tolik typického pro dřívější střediskové počítače.

Výhod, které z toho plynou, je více. Jednou z nich jsou menší nároky na přenosové kapacity - již není nutné přenášet celé aplikace a jejich data, ale stačí přenášet pouze výstupy příslušných aplikací na displej uživatele, a v opačném směru pak vstupy od uživatele (jeho vstupy z klávesnice a pohyby myší). Jak se v praxi ukazuje, například díky řešením jako je protokol ICA od firmy Citrix, je tímto způsobem možné zvládnout i práci v grafickém režimu (s grafovým uživatelským rozhraním), při poměrně malých nárocích na přenosovou rychlost (stačí i několik málo desítek kilobitů za sekundu). To pak eliminuje nepříjemné omezení původního terminálového přístupu jen na práci ve znakovém režimu.

Další obrovskou výhodou právě naznačeného způsobu používání aplikací jsou velmi malé nároky na řešení samotného terminálu. Uživateli totiž stačí mít k dispozici jakékoli zařízení, které je schopné komunikovat s aplikačním serverem (na kterém běží aplikace) a zobrazovat korektně příslušné výstupy a snímat vstupy. Takovýmto zařízením již zdaleka nemusí být pouze počítač PC - může to být třeba i zařízení charakteru PDA (Personal Digital Assistant) či nějaká forma tzv. webpad-u, tzv. set-top box, ale třeba také dostatečně vybavený mobilní telefon. Kromě toho, díky relativně malým nárokům na přenosovou kapacitu, mohou být tato zařízení značně mobilní a mohou tak nabízet přístup k příslušným aplikacím skutečně odkudkoli, na libovolnou dálku.

ASP a pronájem softwaru

Možnost provozovat aplikace na aplikačních serverech a používat je na dálku představuje určitý návrat, od způsobu fungování izolovaných počítačů zpět ke způsobu fungování střediskových počítačů a ke koncepci terminálů. Dějinný vývoj se tak vrací zpět, či spíše osciluje mezi oběma krajními extrémy, ve snaze najít optimální střední pozici, která by nejlépe vyhověla nároků všech zainteresovaných stran. Jaký ale má tento vývoj důsledky pro samotné osobní počítače PC a na svět kolem nich?

Jedním z nejmarkantnějších projevů je postupně rostoucí popularita tzv. poskytování aplikačních služeb, alias modelu ASP (Application Service Providing). Podstatou je to, že nejrůznější aplikace bude na svých počítačích provozovat určitý subjekt (subjekt ASP, Aplication Service Provider), a jeho zákazníci budou tyto aplikace používat na dálku, prostřednictvím vzdáleného přístupu, typicky za úplatu. Tento model přitom mění celou řadu "ustálených zvyklostí", mezi které patří i vlastnictví softwarových aplikací. Až dosud si je totiž kupovali do svého vlastnictví jednotliví koncoví uživatelé, kteří si pak tyto aplikace sami provozovali ve vlastní režii. V rámci ASP modelu si však příslušné aplikace kupují subjekty ASP, které je také na provozují, ale samy je nepoužívají. Koncový uživatel si tedy již nekupuje software do svého vlastnictví (a nainstaluje si jej na svůj počítač PC, případně do své lokální sítě), ale pouze si jej pronajímá, resp. kupuje si jeho funkčnost jako určitou formu služby).

Jak reaguje Microsoft?

Pro osud počítačů PC je velmi příznačné chování firmy Microsoft, která se svým operačním systémem MS DOS stála přímo u zrodu těchto počítačů. Ta až do velmi nedávné doby sázela na "PC-centrickou" vizi, neboli na představu toho že počítače PC jsou doslova všude (na každém pracovním stole), a své softwarové produkty vyvíjela právě a pouze pro tyto počítače a pro jejich tradiční "naducanou" koncepcí.

I firma Microsoft však musela nakonec připustit, že PC nezůstane středem všehomíra, a že budou existovat a budou se používat i jiná zařízení a jiné způsoby přístupu uživatelů k nejrůznějším aplikací a službám. Proto nakonec změnila svou tradiční vizi "počítače PC na pracovním stole a v každém domě" na vizi "dát lidem více možností, skrze skvělý software, a to kdykoli, kdekoli a na jakémkoli zařízení". Tuto novou vizi pak firma Microsoft začala implementovat ve své nové architektuře .NET.

Budoucnost PC?

Jaká je tedy budoucnost osobních počítačů PC, dvacet let po jejich příchodu na svět? Odpověď samozřejmě zná jen budoucnost sama, ale dnes ji ještě neřekne. Vyslovit však lze určité prognózy, na základě výše popsaných trendů.

Počítače PC zcela určitě nezmizí ze scény, jsa nahrazeny jiným druhem zařízení (jak si to možná představovali autoři síťových počítačů). Nejspíše nebudou ani vytlačeny za hranice významnosti a stále budou představovat významný segment počítačového trhu. Na druhé straně je ale velmi pravděpodobné, že přijdou o značnou část své výlučnosti. Že budou muset bojovat o své místo na slunci a přízeň uživatelů s dalšími zařízeními, která budou nabízet "stejné možnosti, kdykoli a odkudkoli". Těmito dalšími zařízeními přitom nebudou jen zařízení vysloveně "počítačového typu", určená k provozování či zpřístupnění počítačových aplikací. Stále větší konkurencí budou i zařízení s funkcemi které spadají spíše do oblasti spotřební elektroniky (jde např. o práci se zvukem a obrazem atd.). Lze tedy očekávat, že počítače PC získají více schopností i v této oblasti (což se ostatně děje již dnes), a že stejně tak budou moci vystupovat v roli terminálů pro přístup k nejrůznějším vzdáleným službám (provozovaných například na modelu ASP).

To nejzásadnější co se zřejmě změní, bude možnost a způsob volby na straně uživatele. Až dosud si uživatelé mohli volit víceméně jen mezi tím, co jim jejich počítače PC nabízely. Do budoucna budou moci vycházet z toho, čeho chtějí dosáhnout (třeba pustit si nějakou hru, napsat nějaký text, poslat někomu zprávu, použít konkrétní specializovanou aplikaci atd.), a budou si vybírat to zařízení, které jim umožní dosáhnout požadovaného cíle co nejrychleji, co nejjednodušším způsobem a co nejefektivněji. Pokud jim nejlépe vyhoví počítač PC, nejspíše sáhnou po něm. Pokud jim ale lépe vyhoví nějaké jiné zařízení, bude mít počítač PC smůlu.

Budoucnost tedy nejspíše bude pestrá a různorodá, nikoli PC-centrická.