Set-top box
Jedním ze zajímavých projevů současného sbližování počítačů a spotřební elektroniky je i vzájemné prolínání odborné terminologie z obou těchto oblastí. Například na letošním ročníku počítačového veletrhu CeBIT bylo jedním z nejčastěji frekventovaných slov spojení „set-top box", pocházející právě z oblasti spotřební elektroniky.
Představa o tom, co přesně se pod tímto termínem skrývá, není zdaleka jednotná. Původ tohoto slova lze zřejmě hledat v „krabičce, která se staví na televizní přístroj" a plní určité doplňkové funkce - například funguje jako přijímač satelitního televizního vysílání, přijímač kabelové televize, jako konvertor, jako generátor televizních her, přijímač teletextu apod. V současné době se ale všechny tyto doplňky, které původně nepatřily do základní „výbavy" televizních přístrojů, začínají stěhovat přímo do kouzelné televizní bedýnky a stávají se její integrální součástí. Televizní přijímač se tak postupně mění v něco, co je už mnohem více než jen pouhou televizí - stává se univerzálním terminálem pro nejrůznější on-line služby, které „dotékají" až do jednotlivých domácností. Tedy například zařízením, prostřednictvím kterého si lidé budou přímo ze svých domovů objednávat audiovizuální pořady v rámci služeb typu „video on demand". Zařízením, prostřednictvím kterého budou hrát interaktivní hry, objednávat různé zboží a služby, komunikovat s jinými lidmi, využívat videotexové služby apod. Čím ale bude takovýto „set-top box"? Bude ještě televizí, nebo již počítačem, nebo ještě něčím úplně jiným? Právě v tom se chápaní pojmu „set-top box" dosti různí.
Faktem je, že velká většina služeb, které bude set-top box svým uživatelům zpřístupňovat, bude fungovat již na digitálním principu, a mnohé z nich budou dokonce mít interaktivní charakter. Takže zařízení, které bude tyto služby zpřístupňovat, bude zcela jistě mít mnoho společného s počítačem. Možná nebude mít některé jeho charakteristické rysy, jako například klávesnici, ale uvnitř to zcela jistě bude mít procesor, paměť, program a další „počítačové náležitosti". Důležitý bude jistě i psychologický aspekt, protože pro mnoho lidí je již pouhý počítači podobný vzhled dostatečným argumentem k tomu, aby takové zařízení nepustili přes práh svého domu. No a právě tam zařízení typu „set-top box" míří především. Takže očekávat lze vzhled podobný spíše dnešním televizím, než počítačům.
Zajímavé je jistě i to, zda zařízení typu „set-top box" nějak souvisí současným trendem počítačového světa, vedoucím k masovému nasazování jednoduchých a laciných síťových počítačů (počítačů NC, Network Computer), které si vše potřebné ke své činnosti berou ze sítě. I tato zařízení totiž mají ambice proniknout do domácností, kam plnokrevné osobní počítače dosud nevkročily, a zde se stát univerzálním terminálem pro různé druhy on-line služeb. O těchto zařízeních jistě nikdo nepochybuje, že jsou především počítači, ale co až svým uživatelům začnou promítat živé video průběžně přijímané ze sítě, či přehrávat digitalizované vysílání rozhlasových stanic, které místo éterem šíří své vlny po všudypronikající informační superdálnici? Rozdíly mezi síťovými počítači a zařízeními „set-top box" tedy nejspíše budou s časem postupně mizet, a oba druhy zařízení nejspíše budou konvergovat k jedinému univerzálnímu „informačnímu spotřebiči". U něj pak možná již bude úplně jedno, zda se fyzicky nachází v domácnosti či v zaměstnání, a zda se právě využívá pro zábavu či pro práci - podobně jako třeba dnešní telefon. Nejde nakonec o dva proudy, jeden vycházející z oblasti spotřební elektroniky a druhý z oblasti výpočetní techniky, které vychází z dosti odlišných výchozích pozic, z dosti odlišných myšlenek a principů, ale které směřují k velmi podobným cílům?