Trendy síťového Invexu

Letošní Invex byl zase o něco větší než ten loňský - přihlásilo se na něj opět o něco více vystavovatelů a pro návštěvníky bylo zase o něco těžší se v celé té obrovské záplavě exponátů, expozic a reklamních kampaní dostatečně orientovat. To, co dříve snad ještě mohlo být aspoň trochu přehledné a srozumitelné, se s růstem celého veletrhu a se vzestupem jeho popularity a významu stává stále hůře a hůře "čitelným". Ale to už je asi zákonitá bolest všech velkých veletrhů, které postupně nabírají na objemu a přitom si stále udržují velmi široký záběr. Pro návštěvníka to pak znamená, že se buď omezí jen na tu specifickou a mnohdy značně úzkou oblast, která ho bytostně zajímá, nebo se s velkou pravděpodobností ztratí již na samém povrchu pestrého a mnohobarevného světa všeslibující reklamy. Oddělit za této situace příslovečné zrno od plev není nijak jednoduché.

Volání po komplexních řešeních

Podobně je tomu i s rozpoznáváním trendů, které se na tuzemském i světovém trhu začínají prosazovat. Také tyto trendy byly na letošním Invexu, díky velké šířce jeho záběru, zase o něco méně markantnější. Snad kromě jednoho, který opravdu "bil do očí": přechodu od pouhého prodávání hotových produktů k poskytování služeb a realizaci komplexních řešení. Ve světě je tento trend patrný již delší dobu, ale u nás se začíná prosazovat teprve v poslední době. Je to asi dáno také relativním "mládím" našeho počítačového trhu a malou zákaznickou vyspělostí kupujících, kteří ještě nepříliš dávno byly pouhými pasivními odběrateli toho, co se jim kdo uvolil prodat. V duchu této tradice pak u nás doslova kvetl takový způsob obchodování, při kterém prodávající prodal "na stojato" to, co bylo pro něj nejvýhodnější (či spíše: nejvýnosnější) a svého zákazníka ponechal jeho osudu. Odpovědnost za to, že dodané zboží bude skutečně vyhovovat jeho potřebám, nesl zákazník sám - on sám si také musel vybrat, co vlastně chce, sám si to i přesně vyspecifikovat, a když mu to pak prodávající dodal, musel se zákazník sám postarat i o uvádění do provozu, začlenění do již existujících systémů, o vyškolení sebe samého a o mnoho dalších věcí. A běda, když přitom došlo k nějakým problémům - když snad zákazník chtěl o něco více, mnozí "slabí" pak narazili na opravdu "silné žaludky". Poštěstilo se to ostatně i Testcentru IDG, jak o tom svědčí článek "Jen silní poznají kvalitu, ostatní se nechají napálit ...", který vyšel ve 42. čísle Computerworldu v samotný předvečer Invexu.

Nicméně vše nasvědčuje tomu, že doba výnosného šíbování s krabicemi již rychle končí. Zákazníci se stávají skutečnými zákazníky a začínají požadovat mnohem více než jen pouhé dodávky sériově vyráběného zboží. Začínají požadovat především to, aby jim jejich dodavatelé řešili jejich konkrétní potřeby a nesli také odpovědnost za to, že dodané řešení bude funkční a bude potřeby zákazníka skutečně řešit. Firmy, které až dosud pouze prodávaly software i hardware "na stojato", buď reagují na změnu trhu a uzpůsobují tomu spektrum svých aktivit, nebo postupně zachází na úbytě.

Jedním ze zajímavých projevů právě naznačeného trendu, který se dosti zřetelně projevoval i na letošním Invexu, byl odklon od konkrétních technologií a systémových prostředků ve prospěch zájmu o vlastnosti a o celkový efekt nabízených řešení. Ne že by nové technologie a nový systémové prostředky (typu operačních systémů, utilit apod.) k vidění nebyly, ale vystavovatelé si již uvědomili, že jejich zákazníky mnohem více zajímají otázky jako "v čem mi to může pomoci?" či "řeší to ten a ten můj problém?" než spíše technické aspekty typu "jak to vlastně funguje?", "z čeho je to udělané?" apod.

Objevuje se outsourcing

Ne každý umí všechno - s tím se ani nic dělat nedá. Co si ale má počít firma či organizace, která ke splnění svých potřeb nutně potřebuje určitou konkrétní dovednost či know-how? Například když potřebuje někoho, kdo by se staral o její park výpočetní techniky i o jednotlivé uživatele, kdo by se postaral o správu její lokální počítačové sítě, o správu jejích dat a databází apod.? Jednou z možností je potřebného člověka najít a zaměstnat jako vlastního zaměstnance. Další možností je pak obrátit se na specializovanou firmu, která potřebné dovednosti a know-how vlastní, a nechat si příslušné dovednosti a know-how poskytovat formou služby, na komerčním základě. V oblasti počítačových sítí a informačních systémů obecně se tato druhá varianta označuje jako tzv. outsourcing. První nabídky služeb tohoto typu již byly na letošním Invexu k vidění. Zatím jen ve skromném měřítku, ale první vlaštovky již o sobě dávají vědět - hlavně v oblasti správy lokálních počítačových sítí, ale také například v oblasti provozu rádiových datových sítí apod.

Služby s přidanou hodnotou

Zdaleka ne každou službu si ale zákazníci mohou zajistit buď vlastními prostředky, nebo formou tzv. outsourcingu, výhradně pro sebe a podle svých specifických potřeb. U některých služeb, především pak služeb komunikačního charakteru, to není dost dobře možné, či alespoň vhodné. Například u elektronické pošty je velmi žádoucí, aby byla poskytována formou služby, ke které má současně přístup a kterou skutečně využívá co možná nejvíce dalších firem, organizací či jiných subjektů. Pak je ale vhodné, aby daná služba byla koncipována s ohledem na požadavky všech svých potenciálních uživatelů a poskytována všem zájemcům jednou specializovanou firmou na více či méně "veřejném" principu.

Má-li ovšem takováto služba mít alespoň zčásti komunikační charakter, vyžaduje existenci vhodné komunikační infrastruktury, resp. vhodné přenosové sítě, nad kterou je teprve budována.

Sítě, které kromě pouhého přenosu nabízí také další služby nejrůznějšího charakteru, jsou pak označovány jako sítě s přidanou hodnotou (anglicky pak Value Added Networks, zkratkou VAN), zatímco vlastní služby se označují jako služby s přidanou hodnotou (Value Added Services). Zajímavé je na "přidaných službách" také to, že jejich poskytovatelem může, ale nemusí být stejný subjekt, který vlastní a provozuje příslušnou komunikační infrastrukturu, nad kterou je služba poskytována.

Jednou z klasických sítí s přidanou hodnotou, které jste mohli na letošním Invexu zhlédnout, byla síť APS-Net firmy EOS, s.r.o. Její komunikační infrastrukturu tvoří soustava uzlových počítačů, které si mezi sebou předávají svá data dávkovým způsobem (s obvyklou dobou doručení do 24 hodin) - tyto vzájemně komunikující uzly vytváří tzv. celoplošnou privátní datovou síť APS-Net. Prostřednictvím této sítě jsou pak kromě "holého" přenosu dat poskytovány i další přidané služby, jako například bezdokladový elektronický styk, vyvinutý firmou EOS ve spolupráci s Investiční a Poštovní bankou a umožňující klientům IPB komunikovat se svým peněžním ústavem elektronickou cestou. Další "přidanou" službou je pak možnost přístupu do různých informačních bází (do databází Národního informačního střediska, do databází CSI - České panorama, Alvera - informace a analýzy kapitálového trhu atd.).

Jiným příkladem služby s přidanou hodnotou, se kterým se mohli návštěvníci Invexu seznámit, byla veřejná elektronická pošta ET-Mail firmy Eurotel. Jde o službu elektronické pošty postavené na bázi standardu X.400 a poskytované prostřednictvím veřejné datové sítě (VDS), taktéž ve vlastnictví firmy Eurotel. Dosah elektronické pošty ET-Mail je v zásadě celosvětový (což je možné mj. i proto, že VDS Eurotel je napojena i na veřejné datové sítě v jiných zemích). Firma Eurotel je také provozovatelem tzv. administrativní domény ADMD (Administration Management Domain), která jednak koordinuje fungování elektronické pošty na národní bázi a zajišťuje také její potřebnou návaznost na zahraničí. Koncoví uživatelé se na systém elektronické pošty ET-Mail mohou napojit přímo kterýmkoli z možných způsobů, který je jim dostupný pro připojení na VDS Eurotel (tj. například i prostřednictvím veřejné telefonní sítě). Další možností je pak připojování celých privátních systémů elektronické pošty (vyhovujících doporučení X.400) - a to ve formě tzv. privátní domény PRMD (Private Management Domain) - opět prostřednictvím VDS EuroTel. Třetí možností přístupu k poště ET-Mail je pak existence bran (gateways), které umožňují připojit i takové systémy, které nevychází z doporučení X.400. Pro tuzemské uživatele je jistě nejzajímavější skutečnost, že ET-Mail je tímto způsobem propojen se systémem elektronické pošty Mail602, prozovozovaným firmou Software602.

VAN602 je i není od firmy Software602

Zajímavou a významnou novinkou v oblasti sítí a služeb s přidanou hodnotou je VAN602. Tato novinka měla svou premiéru na Invexu a nebylo jistě náhodou, že byla oceněna Křišťálovým diskem (uděleným redakcí časopisu PC World).

Na VAN602 je nejlépe se dívat jako na nadstavbu nad systémem elektronické pošty Mail602. Ten byl mezitím dále zdokonalen - firma Software602 si mj. zřídila vlastní privátní doménu PRMD, ke které přes bránu připojila svůj systém Mail602 (a tím umožnila i jeho propojení s poštou ET-Mail, zmiňované v předchozím odstavci). Další bránou, která systém Mail602 propojuje s vnějším světem, je pak poštovní brána do sítě Internet (tato brána využívá připojení od firmy Conet). Uživatelé systému elektronické pošty Mail602 tak mají možnost komunikovat jak s uživateli poštovních systémů na bázi standardu X.400, tak i s uživateli sítě Internet, a jejím prostřednictvím dokonce i s uživateli dalších sítí, které jsou samy napojeny na Internet alespoň na úrovni poštovní brány (např. síť Compuserve apod.).

V rámci VAN602 byl systém elektronické pošty Mail602 použit jako "nosný" mechanismus, prostřednictvím kterého jsou poskytovány další služby informačního charakteru - zejména pak přístupy k nejrůznějším informačním databázím a k fulltextovým vyhledávacím systémům. Prostřednictvím VAN602 bude možné získávat například aktuální kurzovní lístky RM Systému a Burzy cenných papírů, informace z Centra kuponové privatizace apod. Pracuje se také na tom, aby uživatelé VAN602 měli přístup i k rozsáhlým textovým databázím s možností fulltextového vyhledávání. V tomto směru se předpokládá spolupráce s firmou Tovek a využití jejího fulltextového systému Sherlock, se kterým v současné době pracují například v ČTK.

Další velkou skupinou služeb, které jsou v rámci VAN602 poskytovány, jsou služby přenosu dokumentů postavené na bázi standardu UN/EDIFACT.

Zajímavý je na celém projektu VAN602 také jeho konkrétní způsob fungování. Na rozdíl od většiny informačních služeb, které jsou dnes ve světě provozovány, totiž VAN602 nefunguje interaktivně, ale dávkově. Pracuje tak, že uživatel na svém počítači sestaví dotaz do informační databáze (přesněji: spustí si klientskou aplikaci, která za něj dotaz sestaví) a pak jej prostřednictvím elektronické pošty (Mail602) odešle uzlu, který již má k příslušnému informačnímu zdroji přímý přístup. Uzel pak dotaz uživatele zpracuje, výsledek sestaví do tvaru zprávy a tu pak opět předá systému elektronické pošty k odeslání původnímu tazateli. Výhodou tohoto řešení je možnost přístupu ke zmíněným službám odkudkoli v dosahu elektronické poštry (tj. např. i z pošty ET-Mail, z Internetu). Nevýhodou jsou pak samozřejmě mnohem větší doby odezvy, než jakých běžně dosahují interaktivně fungující služby obdobného charakteru. Důvodem, kvůli kterému bylo zvoleno právě dávkové řešení, je zcela jistě samotný systém elektronické pošty Mail602, který funguje na dávkovém principu.

Další zajímavostí je na službě VAN602 také to, že ji neprovozuje firma Software602, ale firma EDITEL CZ. Ta ovšem nemá k firmě Software602 příliš daleko - je totiž akciovou společností založenou právě firmou Software602 a členy advokátní kanceláře Šipovič & partneři.

Internet frčí

Dalším zajímavým trendem, který bylo možné na letošním Invexu pozorovat, byl stále rostoucí zájem o "síť sítí" neboli o Internet a stejně tak i o služby, které jsou prostřednictvím Internetu přístupné. Mnohé velké firmy, mezi nimi například Digital či Microsoft, měly ze svých stánků přímé napojení na Internet. Prostředky potřebné pro využití internetovských služeb - například služeb Gopher či WWW - se již stávají běžnou součástí mnohých operačních systémů nebo jsou k nim alespoň zdarma "přibalovány". Příkladem mohou být nejen nastupující Windows NT, ale také například nová verze systému OS/2, kterou již bylo možno na Invexu spatřit (pod názvem OS/2 WARP).

Pro zájemce o Internet bylo jistě podstatné i to, že na letošním Invexu byly zastoupeny obě organizace, které v současné době zprostředkovávají připojení k síti Internet. Jedná se o síť CESNET (spravovanou Výpočetním centrem ČVUT Praha) a o firmu CONET. Obě tyto organizace dnes nabízí připojení k Internetu i pro komerční organizace. Obě si také již budují síť spolupracujících firem, které jim pomáhají s obchodní činnosti, resp. přidávají další služby k základní konektivitě (jako například zřizování a provozvání tzv. name serverů, připojování celých organizací "na klíč" apod.). Pro síť CESNET takto pracuje například brněnská firma SkyNET, která zajišťuje její obchodní zastoupení a poskytování souvisejících služeb v rámci celé ČR (mimo Prahu), zatímco s firmou CONET spolupracuje mj. pražská firma Bits. Ta také přišla na Invexu se zajímavou akcí s názvem Internet jako na zavolanou, zaměřenou na menší a malé organizace bez většího technického zázemí. Jde o komplexní řešení, spočívající ve vlastním napojení na Internet (po komutovaných linkách veřejné telefonní sítě, přes uzlové počítače firmy CONET), v dodávce potřebného systémového a aplikačního softwaru (řady AIR Series 3.0 firmy Spry) a také v zajištění dalších administrativních a technických úkonů, potřebných pro možnost používání elektronické pošty a pro příjem diskusních skupin Net News.

V kurzu je i vzdálený přístup

Velmi mnoho produktů, vystavovaných na letošním Invexu, bylo zaměřeno na možnost přístupu vzdálených uživatelů do lokálních sítí a obdobně i na opačný směr neboli na možnost přístupu lokálních uživatelů sítě LAN "ven", typicky po sériových linkách. K vidění byla celá bohatá škála produktů, od čistě softwarových řešení na bázi dálkového ovládání (remote control) až po kombinace SW a HW, usilující o skutečné plug&play řešení. Příkladem takovéhoto kombinovaného řešení byl produkt LANexpress firmy Microcom, který také obdržel jeden z Křišťálových disků (od redakce časopisu Chip). Jde ve své podstatě o dedikovaný přístupový server, již od výrobce vybavený modemy (V.fast), síťovou kartou (pro připojení do lokální sítě) a předinstalovaným softwarem - tak, aby celý server stačilo pouze připojit k napájecí, datové a telefonní síti a zapnout.

Bezdrátové komunikace na všechny způsoby

Zajímavá byla na letošním Invexu i doslovná záplava produktů pro bezdrátové komunikace. K vidění byly mj. technické prostředky pro bezdrátové lokální sítě - například systémy NetWave firmy Xircom, ARLAN firmy AIRONET či Airlan firmy SilTec, vesměs s dosahem do 300 metrů a s přenosovou rychlostí 1 či 2 Mb/s. Další kategorií pak byla pojítka pro mikrovlnné spoje, která umožňují přenos rychlostmi v řádu jednotek Mb/s na vzdálenosti do 20 až 30 km. Zhlédnout bylo možno například již vcelku dobře známé mikrovlnné produkty řady ARLAN, MicroWave či SkyWalker.

Skutečnou novinkou pak byly laserové a optické spoje, které díky své fyzikální podstatě mohou dosahovat mnohem vyšších přenosových rychlostí než spoje mikrovlnné. Umožňují totiž přenášet data rychlostí i přes 100 Mb/s na vzdálenosti jednotek kilometrů. Na letošním Invexu byly prezentovány dvě skupiny takovýchto produktů: systémy LAN a UWIN, které vystavovala chrudimská firma Kaiser Data, a systémy LED-LINK 300 a LASER-LINK 2000 firmy CBL, které vystavovala pardubická firma AIM.

Nechyběly ovšem ani spoje družicové, zejména pak systém VSAT. Na Invexu je nabízela mj. firma Eurotel (jako prostředek alternativního přístupu k její veřejné datové síti). Dalším, kdo nabízel datové satelitní komunikace na bázi systému VSAT, byla firma Cabel Plus.

ATM si moc neškrtlo ....

Technologie ATM je dnes ve světě takovým hitem, že na žádném alespoň trochu důležitém veletrhu nemůže dost dobře chybět. Letošní Invex ale měl v tomto ohledu dosti velkou smůlu - těsně totiž předcházel pařížské výstavě Interop, zaměřené specificky na počítačové sítě a komunikace. Mnohé firmy pak daly raději přednost právě Paříži před Brnem, a tak naši zájemci o ATM přišli zkrátka. Vlastně snad jen na stánku firmy GiTy bylo k vidění fungující propojení dvou síťových ústředen firmy Hughes, které bylo realizováno pomocí ATM. Ale i to platilo jen do pátku, aby se vše potřebné stihlo odvést do Paříže. Není to ale trochu tristní signál, který dává tušit, že příslušná zařízení existují jen v několika málo exemplářích, které putují od výstavy k výstavě?

Skutečné bomby vybuchly spíše v tichosti

O tom, že na letošním Invexu má vybuchnout bomba, se vědělo již dost dlouho. Pyrotechniky to ale nechávalo v klidu, protože šlo o reklamní slogan firmy AIM, která jím chtěla upozornit na své laserové a optické spoje řady LED-LINK a LASER-LINK. Ty bezesporu byly zajímavou a pozornost zasluhující novinkou.

Sám ovšem za skutečné bomby považuji dva exponáty, které na letošním Invexu "vybuchly" spíše v tichosti.

Prvním je technologie "foukané optiky", kterou pod obchodním názvem Blolite předváděla britská firma BICC Brand-Rex (na stánku firmy GiTy). Je založena na následující myšlence - při instalaci optické kabeláže se místo skutečných optických kabelů s předem daným a později neměnitelným počtem optických vláken nainstaluje pouze speciální plastová trubička. Tou se pak dá kdykoli později doslova protlačit jedno či více optických vláken (a to tlakem vzduchu, odsud i označení celé technologie jako "foukané optiky"). Dokonce je možné i to, že se již dříve natažené vlákno zcela "vyfoukne" a místo něj se "zafoukne" vlákno jiné. Převratnost této technologie spočívá v tom, že umožňuje instalovat vlastní optická vlákna později, až na základě skutečné potřeby a ve skutečně nezbytném počtu. Dokonce je možno i provést jejich pozdější výměnu, a zákazníci proto nejsou nuceni předimenzovávat své nově budované rozvody tak, aby skýtaly dostatečnou rezervu i pro budoucnost. Ještě další možností je pak instalace kombinovaného kabelu, tvořeného (prázdnou) plastovou trubičkou a několika svazky metalických kroucených vodičů. Takovýto kabel lze například položit ještě v době, kdy optické rozvody nejsou vůbec potřeba, a začít používat rozvody kroucenou dvoulinkou. Teprve později, až je to skutečně potřeba, je možné dodatečně "zafouknout" vhodný počet optických vláken, a metalické vodiče přestat používat.

Druhým exponátem, který považuji za skutečně přelomový, je NFS-klient, určený pro DOS a pocházející od firmy Tsoft z Kalifornie. Ten na Invexu vystavovala brněnská firma ApS. Jde o program, který na počítači PC implementuje klientskou část protokolu NFS, používaného v prostředí TCP/IP sítí k plně transparentnímu sdílení souborů. Tedy například k tomu, aby daný klientský počítač měl plně transparentní přístup k souborům, které se nachází na unixovském file serveru. Takovéto klientské programy, určené pro počítače PC, jsou samozřejmě běžně k dostání (od více různých firem, např. SunSoft, FTP Software, Beame&Whiteside a dalších). Zatím ovšem jen za cenu, která se pohybuje kolem 10 000 korun za jednu licenci. NFS-klient firmy TSoft je z tohoto pohledu prakticky zdarma - pro nekomerční použití ve škoství přijde jedna jeho licence na 580 Kč a pro ostatní uživatele vyjde na 780 Kč. To by mohlo dosti výrazným způsobem ovlivnit zatím mnohdy problematické (a finančně náročné) soužití počítačů PC, které pracují v prostředí DOS či MS Windows, se servery na bázi Unixu.