Hop

Anglické slovíčko hop má mnoho různých významů: jedním z nich je surovina, ze které se vyrábí u nás tolik oblíbené pivo neboli chmel. Od toho jsou pak odvozena další spojení typu: hop-field či hop-garden neboli chmelnice, hop-picking čili česání chmele apod. Přitom v hovorovém slangu anglické hop znamená drogu, narkotikum či jiný omamný prostředek a jako sloveso ynamená dopovat, roznítit, rozpálit, nadchnout se atd.

Řada dalších možných významů anglického hop pak souvisí s činností, kterou toto slovíčko implikuje jak v angličtině, tak i v češtině: s poskakováním, naskakováním, seskakováním, přeskakováním apod.

S různým "hopsáním" se však můžeme setkat i ve světě počítačů, přesněji ve světě počítačových sítí. Ty totiž nejčastěji fungují na principu store and forward, v rámci kterého přenášená data postupně "přeskakují" z jednoho uzlového počítače na druhý: každý z nich je nejprve přijme a uloží do své vyrovnávací paměti (anglicky: store) a v zápětí je zase předá dál (anglicky: forward). Každá takováto přestupní stanice, resp. každý takovýto přeskok je pak označován jako jeden hop. Počet přeskoků, resp. počet mezistupňů, kterými data postupně prošla, je pak představán tzv. metrikou hop count.

Hop count může být jednou z možných metrik, kterými se ohodnocují cesty v počítačových sítích (aby se pak mezi nimi mohla hledat ta nejkratší). Použijeme-li takovouto metriku, pak nejkratší cestou bude ta, která prochází přes nejmenší počet mezilehlých uzlů, resp. přestupních stanic. V mnoha případech ale takto chápaná "nejkratší" cesta zdaleka nemusí být nejvýhodnější: například cesta, která vede postupně přes deset uzlových počítačů, spojených vysokorychlostními přenosovými cestami (tj. cesta mající hop count = 10), může být pro přenos našich dat mnohem výhodnější než přímá cesta mezi dvěma počítači realizovaná pomocí relativně pomalých okruhů veřejné telefonní sítě - pak je nutné použít jinou, vhodnější metriku než hop count.

Počet přeskoků (hop count) může být využit také v rámci různých technik zamezujících zacyklení přenášených dat v síti. V důsledku nějaké chyby či jiné nestandardní situace se totiž může vcelku snadno stát, že určitá data se znovu dostanou do uzlu, kterým již jednou prošla, a odsud putují dále stejnou cestou jako poprvé - tedy že se zacyklí. Pokud se pak nepodniknou nějaká vhodná nápravná opatření, může se stát, že tato data budou putovat sítí ve věčném cyklu a přitom samozřejmě budou spotřebovávat určitou část celkové přenosové kapacity sítě.

Jednou z možností, jak možnému zacyklení zabránit, je postupně připojovat k přenášeným datům informaci o uzlech, kterými již prošla. Pak je vcelku snadné rozpoznat, že se informace do určitého uzlu dostala podruhé.

V praxi se ovšem používá spíše jiné řešení - každému bloku dat (rámci či paketu) se přidělí určitá doba života, měřená obvykle v počtech přeskoků (hop countu). Tato doba života je vyjádřena stavem čítače, který je součástí přenášeného bloku dat (přesněji: jeho hlavičky). Při každém novém přeskoku je tento čítač vždy dekrementován (zmenšen o jedničku), a jakmile klesne na nulu, je blok nemilosrdně sprovozen ze světa. Je-li totiž počáteční hodnota čítače vhodně zvolena, dojde k jeho vynulování právě a pouze při zacyklení.