Servery a jejich klienti

Jakmile jsou nějaké počítače propojeny do sítě, je otázkou co budou v této síti dělat, resp. v jaké roli zde budou vystupovat. Principiální možnosti jsou dvě: buďto bude uzel nabízet ostatním něco z toho co má sám, nebo bude naopak využívat něco z toho, co nabízí jiné uzly. V prvním případě jde o roli tzv. serveru, který vlastní určité zdroje (například programy, data, nebo také periferie), a ostatním uzlům sítě poskytuje na vyžádání své služby. Druhou rolí je role klienta, který sám nic nenabízí, ale naopak "konzumuje" služby, které mu server nabízí.

V prostředí lokálních sítí se lze nejčastěji setkat s tzv. souborovými servery (či: file servery), které jako svou službu nabízí uchovávání souborů. Jiným příkladem mohou být tiskové servery (print servery), které "mají" vhodné tiskárny a jako svou službu nabízí možnost tisku na nich.

V prostředí Internetu lze dvoučlennou dělbu práce mezi klientem a serverem nejsnáze ilustrovat na příkladu fungování služby World Wide Web (v obecném případě jde o tzv. architekturu klient/server): v roli WWW serverů vystupují takové počítače, které "mají" nějaké WWW stránky a jsou schopné je na požádání poskytnout. V roli jejich klientů pak může vystupovat jakýkoli počítač (uzel sítě), na kterém si jeho uživatel pustí příslušný klientský program - v daném případě WWW prohlížeč alias browser - a zadá mu pokyn k načtení určité konkrétní stránky (například tak, že přímo zadá její adresu, neboli tzv. URL, či klikne na hypertextový odkaz vedoucí z jiné stránky apod.). Uživatelův browser podle adresy požadované stránky kontaktuje příslušný server s požadavkem na zaslání příslušné WWW stránky, a server tak učiní. Opět jsou zde nutné určité konkrétní protokoly, neboť klient a browser se musí správně dorozumět. V případě služby WWW je jejich "společnou řečí" jeden z aplikačních protokolů rodiny TCP/IP, konkrétně protokol HTTP (Hypertext Transfer Protocol). Stejně tak musí být obě strany předem dohodnuty i na formátu, v jakém bude obsah stránky vyjádřen - zde konkrétně je použit jazyk HTML (HyperText Markup Language), o kterém jsme se již zmiňovali výše. Jiným příkladem, o kterém jsme se již také zmiňovali, je protokol WAP (Wireless Access Protocol) a jazyk WML (Wireless Markup Language) - lze si je představit jako alternativy k protokolu HTTP a jazyku HTML pro takové klienty, kteří jsou provozováni na mobilních zařízeních s výrazně omezenými zobrazovacími schopnostmi - typicky na mobilních telefonech.

Na stejném principu dvoučlenné dělby práce (přesněji: na architektuře klient/server) pak fungují i další služby, které dnešní Internet nabízí. Týká se to i elektronické pošty, kde v roli tzv. poštovních klientů vystupují programy jako MS Outlook, Outlook Express, Eudora, Pegasus mail apod., a slouží uživatelům ke čtení došlých zpráv, jejich archivaci, sepisování nových zpráv atd. Samotný přenos emailových zpráv ale zajišťují jiné počítače, vystupující v roli tzv. poštovních serverů - příslušní klienti jim pouze předávají ty zprávy, které si jejich autor přeje odeslat, a faktické odeslání a doručení zajistí až poštovní server.