Český eGovernment v roce 2024: jeden odklad za druhým

Problémy s digitalizací stavebního řízení nestačily, odkládá se hlavní přínos digitální ústavy, náběh e-Legislativy, ale třeba i atestace spisových služeb či spuštění klíčových projektů justice. Stát přechází na gov.cz, časem se chce odstřihnout od IPv4 a zůstat jen na IPv6. Začíná se plnit registr zastupování a datové schránky jsou na dlužníky přísnější než klasická pošta.

Loňské shrnutí dění v českém eGovernmentu za předchozí rok 2023 jsem uvedl přirovnáním vývoje k houpačce: že nejprve jsou nastoleny velké a ambiciózní cíle, aby se záhy narazilo na realitu a na poslední chvíli se z nich zase notně slevilo. Tento trend bohužel pokračoval i v roce 2024, kdy se to „houpalo“ snad ještě více.

Pokud do eGovernmentu zařadíme i digitalizaci stavebního řízení, což bychom určitě měli, pak je asi jasné, kde v roce 2024 došlo k největšímu „nárazu na realitu“. S významnými důsledky jak pro celé odvětví stavebnictví, tak i pro nejvyšší sféry politiky. 

O důvodech, ale i důsledcích již bylo napsáno mnoho a mnohé nejspíše ještě bude. Tak snad jen stručná zmínka o Zprávě o stavu digitalizace stavebního řízení a zvoleném dočasném řešení (tzv. „bypassu“), které by mělo trvat do konce roku 2027 a vedle využití Portálu stavebníka, spuštěného 1. července 2024, připouští i použití stávajících „lokálních systémů“.

Odklad digitální ústavy

Pozadu s nárazem na realitu ovšem nezůstala ani vlajková loď českého eGovernmentu, kterou je tzv. digitální ústava. Tak se přezdívá zákonu č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, který byl s velkou slávou přijat na sklonku roku 2019 a své účinnosti se dočkal k 1. únoru 2020. Politici napříč celým spektrem se díky němu mohli poplácat po ramenech a odnést si cenu za zákon roku 2019 (kdy byl návrh přijímán).

Řada věcí z tohoto zákona, který byl s postupem času skrze novelizace ještě „obohacen“ (hlavně o eDoklady), byla skutečně realizována. Ale to klíčové, na co je tento zákon dodnes mnohdy redukován, mělo nastat přesně po 5 letech od účinnosti, tedy k 1. únoru 2025: všechny úkony v rámci služeb veřejné správy mělo být možné činit elektronicky prostřednictvím inteligentních formulářů, a to hned třemi různými kanály: datovou schránkou, e-mailem (s uznávaným elektronickým podpisem) a také online, přímo na příslušném portálu. A některé konkrétní úkony i na kontaktních místech veřejné správy (Czech POINTech).

Dnes to takto již na řadě míst a pro řadu služeb funguje (například pro některá daňová podání, pro některé služby ČSSZ atd.): můžete se přihlásit do příslušného portálu a zde si najít příslušný formulář (pokud již existuje). Skrze vaše přihlášení se portál dozvěděl, kým jste (prokázali jste mu svou totožnost), a tak do vámi zvoleného formuláře předvyplní všechny údaje, které již má k dispozici. Doplnění ostatních údajů je již na vás. Jakmile jste s vyplňováním formuláře hotovi, můžete si jeho vyplnění nechat zkontrolovat – a pak dostanete na výběr: můžete vyplněný formulář z příslušného portálu již rovnou odeslat, a tím „učinit“ svůj úkon, nebo si obsah vyplněného formuláře můžete stáhnout (hlavně ve strojově čitelné podobě) a ten pak sami odeslat buď z datové schránky, nebo e-mailem (s uznávaným elektronickým podpisem). Teprve tímto odesláním (z datové schránky či e-mailem) pak „činíte“ svůj úkon, např. nějaké podání vůči orgánu veřejné moci apod. Případně vám portál může zprostředkovat odeslání z vaší datové schránky – sám za vás sestaví datovou zprávu, přepne vás do vaší schránky a na vás zůstává již jen pokyn k odeslání.

Problém je, že takto to dnes funguje jen pro některé služby a úkony v rámci těchto služeb – přičemž dle popisované digitální ústavy to od 1.  února 2025 mělo fungovat pro všechny úkony v rámci všech služeb eGovernmentu. Výjimku mohly získat jen úkony, „jejichž povaha to vylučuje“, například s nějakým „hmotným“ vstupem či výstupem. Naopak na četnost využití, a tím pádem i na poměr mezi náklady a užitkem, se nehledělo. Inteligentní online formuláře měly existovat i pro takové úkony, které jsou využívány naprosto minimálně či vůbec.

Nejrůznější harmonogramy naznačovaly zamýšlený průběh implementace podle obvyklého scénáře: dlouhé období „příprav“, aby těsně před finálovou páskou došlo na velké realizační vzepětí. Zjednodušeně: co nejvíce se toho odkládalo až na poslední možnou chvíli.

V pozadí přitom čekal na svou příležitost „bič“ v podobě ustanovení, že v případě neexistence formuláře si uživatel bude moci sepsat či jinak vyjádřit svůj úkon tak, jak bude chtít – s tím, že omezen bude jen ve formátu toho, co poskytovateli služby nakonec odešle. To bude muset být v některém z výstupních formátů spisové služby.

Zlomovým bodem měl být onen 1. únor 2025, do kdy měly být formuláře k dispozici. Již v roce 2023 ale přišla první „bití na poplach“, s varováním, že se to nestihne. V roce 2024 jich postupně přibývalo (např. zde a zde). Vládě byla v září předložena zpráva o plnění Zákona o právu na digitální služby a agentura DIA připravila průběžný monitoring stavu plnění oné klíčové povinnosti. Z něj je patrné, že problém není v sestavení výčtu úkonů a jejich popisu, ale právě v reálné dostupnosti inteligentních formulářů pro tyto úkony.

Bylo tak jen otázkou času, kdy se objeví návrh na odklad popisovaných povinností, které měly být splněny k onomu 1. únoru 2025. Tedy onoho „na všechno musí být formulář“. V Poslanecké sněmovně se k tomu nakonec sešly dva pozměňovací návrhy: jeden od koaličních poslanců, s návrhem na odklad o 2 roky, a druhý od Pirátů, s návrhem na odklad jen o 1 rok. Poslanci nakonec 20. prosince 2024 přijali ve třetím čtení první z nich, s odkladem na 2 roky. A tak je stále šance (ale nikoli jistota), že „legislativní nosič“, do kterého je tento pozměňovací návrh „vložen“ jako přílepek, včas projde i Senátem, bude podepsán prezidentem, nabude platnosti – a jeho přílepek „zafunguje“ včas před 1. únorem 2025. Ale vyloučit nejde ani napadení tohoto přílepku u Ústavního soudu a jeho zrušení.

Nicméně oba návrhy nechtěly jen odklad, ale shodly se i na určitém „zreálnění“ požadavků tak, aby se bral ohled i na poměr mezi náklady a přínosy a minimálně využívané úkony nemusely být digitalizovány: z popisovaných povinností by měly být nově vyjmuty takové úkony, které by způsobily „nepřiměřenou zátěž“. Každý návrh na vyjmutí úkonu z povinnosti digitalizace ale bude muset odsouhlasit agentura DIA, případné odvolání proti zamítnutí by řešila až vláda.

Zajímavé ovšem je, že ono „vyjmutí z povinnosti“ se má týkat pouze toho ustanovení, které mluví o možnosti činit úkon přímo z příslušného portálu. V odůvodnění je to vysvětlováno snahou o to, aby poskytovatel služby nemusel pro málo využívané služby a úkony budovat nový portál (resp. informační systém veřejné správy), pokud jej ještě nemá nebo pokud mu jeho vybudování nepředepisuje nějaký jiný právní předpis.

Kupodivu se to netýká klíčového požadavku na to, aby ke každému úkonu (jehož povaha to nevylučuje) existoval inteligentní formulář, který se po prokázání totožnosti uživatele předvyplní všemi již dostupnými údaji. Takovéto formuláře by tak přeci jen měly vzniknout i pro minimálně využívané služby a úkony – jen bude nutné je odesílat buď z datové schránky, nebo e-mailem (s uznávaným elektronickým podpisem). A pokud nebudou existovat, nastoupí (po skončení příslušného odkladu) onen výše popisovaný „bič“. Otázkou ovšem je, jak bude zajištěno předvyplňování takovýchto formulářů (když nebude řešeno přes online portál).

Plány vlády v oblasti digitalizace na rok 2025

I přes právě popsaný odklad tzv. digitální ústavy lze očekávat, že k určitému „finiši“ v příštím roce dojde. Například podle vyjádření ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky má být Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) „od ledna prvním plně digitalizovaným úřadem v Česku“. S tím, že „lidé tak budou moci všechny záležitosti vyřídit už jen online, pokud budou chtít“. Otázkou je, zde to vše bude možné i přímo online na portálu, vyplňováním příslušného inteligentního formuláře, nebo něco jen přes datovou schránku či elektronicky podepsaným e-mailem.   

Například na tiskové konferenci vlády k jejím plánům digitalizace na rok 2025 pak k samotnému resortu MPSV ministr Jurečka řekl, že:

V zásadě bude platit to, že do konce roku 2025 95 % veškeré agendy bude agenda, která bude digitální, a lidé, kteří nebudou na ty úřady chtít chodit, tak tam opravdu chodit nebudou muset.

Ministr vnitra Vít Rakušan na stejné tiskové konferenci informoval o plánovaném spuštění nového Portálu Ministerstva vnitra (k 1. 2. 2025), který má nabízet celkem 114 služeb. Například pro nahlášení ztráty dokumentů, hlášení narození dítěte či náhradu majetkové škody při požáru atd.:

Celý leden budeme to portálové řešení zkoušet a případně hledat nějaké nedostatky a od února chceme přejít už do toho ostrého provozu.

Současně ale zmínil i ono výše popisované „zreálnění“ digitalizace:

Samozřejmě jsme připraveni ty služby rozšiřovat, ale zároveň si říci, které z těch případně plánovaných digitalizačních kroků jsou zbytné, protože ta agenda jako taková nemá žádnou občanskou vytíženost, a to je také nutné si říci.

Zmínil také připravovaný projekt jednotné e-matriky, která by měla sjednotit dosud roztříštěné matriky v celé ČR do jednoho systému. Chystá se prý i digitalizace správy voleb, sběr podpisů pod petiční archy (i pro prezidentské volby), dále centrální registr zbraní i digitalizace cizinecké agendy.  

Ministr dopravy Martin Kupka na téže tiskové konferenci řekl, že:

V příštím roce dotáhneme do finále ty nejdůležitější praktické služby a v oblasti dopravních agend bude víc než 90 % všech potenciálních možností digitalizace fakticky naplněno.

Zajímavě zní i např. záměr umožnit doručení nově vydaného řidičského průkazu do výdejního boxu.

Co přišlo v roce 2024 a funguje jen v ČR?

Při popisu toho, co se stalo dostupným v právě končícím roce 2024, můžeme začít naposledy zmiňovanou dopravou: na Portálu dopravy byla mj. zavedena možnost přeregistrovat vozidlo online či nechat si posílat upozornění na změnu bodového konta řidiče. Od počátku roku 2024 se přestaly vydávat tzv. velké technické průkazy a stejně tak do nich již STK nemusí zapisovat výsledky technických kontrol. Eviduje se to již jen online (a pro přístup k údajům existuje mobilní aplikace eTechničák pro Android i iOS). Díky tomu také již řidiči nemusí u sebe vozit řidičský průkaz ani tzv. malý techničák. A od podzimu 2024 ani tzv. zelenou kartu. Stačí jen doklad totožnosti. Ale pozor: platí to jen v ČR, nikoli v zahraničí (zdroj).

To samé, tedy že využití je omezeno jen na ČR, a navíc jen pro ověřování v offline světě (při fyzické přítomnosti toho, kdo se ověřuje), platí i o našich eDokladech. Ty byly spuštěny na etapy, z nichž ta první začala v sobotu 20. ledna 2024. V rámci ní se lidé mohli ověřovat jen vůči ústředním správním orgánům (ministerstvům a dalším centrálním orgánům). Další etapa začala v polovině roku a rozšířila okruh těch, kteří musí eDoklady povinně přijímat, na další státní orgány, kraje a obce s rozšířenou působností. No a k 1. lednu 2025 dojde k dalšímu rozšíření (podrobnější výčet).

Zájem o eDoklady mezi občany byl od počátku poměrně velký, podle dostupných údajů si jen za první měsíc nainstalovalo příslušné aplikace (pro Android či iOS) na 300 000 uživatelů, kteří si do nich začali stahovat „digitální stejnopisy“ svého občanského průkazu. Škoda jen, že neexistují statistiky toho, kolikrát bylo ověření pomocí eDokladů skutečně využito. Osobně tipuji, že by to byla dosti skromná čísla a nepoměr k vynaloženým nákladům.  

Vedle oslavných článků se s postupem času objevily i poněkud „střízlivější“ články o skutečném fungování eDokladů (např. zde) a také o jejich problémech a chybách (zde, zde, zde a zde), se kterými se museli nějak popasovat i autoři eDokladů. Mezitím musela agentura DIA odpovídat na 106kové dotazy ohledně spuštění eDokladů (např. zde či zde).  

Působnost jen v ČR má (alespoň zatím) i systém elektronického přijímacího řízení na střední školy (Digitální přihlašovací systém, zkratkou DiPSy), spuštěný po malém odkladu počátkem února 2024. Nakonec jej využilo na 90 % uchazečů o studium a ukázal se být efektivní a hodný dalšího rozvoje. Ovšem již s nově vysoutěženým dodavatelem, ale se stále stejným lodivodem.

e-Sbírka, e-Legislativa a e-Legalizace

Na počátku roku 2024 byl spuštěn dlouho odkládaný projekt e-Sbírky (podrobněji zde a zde). To, co dosud nabízely jen placené komerční služby, poskytuje zdarma: hlavně konsolidovaná (plná) znění právních předpisů, i s možností porovnávat různá znění v čase. Jen zatím e-Sbírka nenaplnila svůj hlavní slib: že jí nabízená konsolidovaná znění, tedy i s promítnutím všech novelizací, budou také právně závazná. Stále jsou jen informativní, protože právně závazná konsolidovaná (plná) znění dosud nevznikají. Vznikat budou moci až se spuštěním úzce souvisejícího projektu e-Legislativy, který změní práci legislativců – takovým způsobem, aby pracovali na úrovni plných (a konsolidovaných) textů, místo na úrovni jednotlivých novelizačních bodů, a díky tomu vznikala (a mohla být řádně přijímána, resp. schvalována a vyhlašována) i ona plná znění. 

Ještě na počátku roku 2024 se počítalo s tím, že pro přípravu zákonů bude e-Legislativa využívána od 1. ledna 2025. V průběhu roku došlo k ročnímu odkladu, na 1. ledna 2026. A nejspíše dojde k odkladu použití e-Legislativy i pro přípravu vyhlášek, z 1. ledna 2026 na 1. července (podrobněji).

Nepleťme si ale e-Legislativu s e-Legalizací, což je úřední ověřování pravosti elektronických podpisů. U notářů to funguje již delší dobu, ale podle zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby (alias digitální ústavy), se to stalo reálně dostupné v lednu 2024 (podrobněji zde a zde). Ovšem jen ve variantě podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona neboli s nutností dostavit se osobně na Czech POINT. Varianta dle písmene b téhož ustanovení neboli s možností řešit vše online (s přihlášením na úrovni záruky „vysoká“) dosud realizována nebyla.

Přechod na gov.cz

V roce 2024 pokračoval přechod státní správy na doménu gov.cz, podle vládního usnesení z počátku roku 2023. Aktuální stav ukazuje tabulka na webu gov.cz, ve které mj. svítí červeně jako nesplněný termín migrace resortu spravedlnosti (do 31. 12. 2023). Nicméně alespoň hlavní web již je přesměrován z https://justice.cz/ na adresu https://msp.gov.cz/, kde funguje. Ale další resortní weby, jako například isir.justice.cz, or.justice.cz či cro.justice.cz, zatím nikoli. Podobně je na tom i resort zdravotnictví, který má (resp. měl) termín k přechodu do 31. 3. 2024. Jeho hlavní web na nové doméně mzd.gov.cz již také funguje, ale další weby ještě nikoli.

Schválený harmonogram migrace přitom zmiňuje přechod pod gov.cz i pro významné portály, jako jsou datové schránky (ze stávající domény mojedatovaschranka.cz na ds.gov.cz), volební portál (ze stávající domény volby.cz na volby.gov.cz) a Portál identity občana (z původní identitaobcana.cz na identita.gov.cz). Vše s termínem do konce roku 2023. Realizován byl zatím jen posledně zmiňovaný přechod, a to velmi nedávno, s odůvodněním, že jde o „urychlení přechodu“ v souvislosti s nárůstem falešných webů, které se vydávají za ten pravý. Snad se brzy dočkáme migrace i u volebního portálu, a hlavně u datových schránek.

Mezitím jsou spouštěny nové služby, resp. jejich portály, a to stále na adresách mimo gov.cz. Příkladem může být již zmiňovaná e-Sbírka a e-Legislativa, které jsou dostupné na vlastních doménách přímo pod TLD .cz, a nikoli pod gov.cz. Pod ni by se měly přestěhovat (snad) v roce 2025.

S přechodem na gov.cz se pojí i výsledek soutěže o „Zajištění provozu DNS infrastruktury v rámci projektu sjednocení vizuálního vzhledu a internetových domén centrálních úřadů II.“, zahrnující i správu domény gov.cz. Tuto soutěž vyhrálo sdružení CZ.NIC a smlouvu podepsalo 16. července 2024. Podle dostupných informací ale doména gov.cz přešla do správy sdružení CZ.NIC až 17. prosince 2024. Důvodem je nejspíše poněkud „delší“ přechod domény gov.cz od původního držitele (NAKITu) k agentuře DIA.  

Pokud jde o „jednotný vizuální styl a logo veřejné správy“, na jejich realizaci vypsalo Ministerstvo zahraničních věcí, spolu s MPO a MMR, samostatnou soutěž. Ta by se ale měla týkat hlavně samotného grafického designu a jeho využití i v offline světě (na listinných dokumentech atd.).

Podpora IPv6

Že to s podporou protokolu IPv6 ani dnes není všude úplně růžové, zde na Lupě asi není nutné podrobněji rozvádět. Pamětníci dávných časů si možná ještě vzpomenou na rok 2009, kdy vláda svým usnesením č. 727/2009 poprvé uložila státní správě „zajistit kompatibilitu síťových prvků nově pořizovaných pro státní správu s IPv6 a zajistit přístup ke stránkám a službám eGovernmentu po IPv4 i IPv6“ a totéž doporučila i samosprávám. V roce 2013 k tomu vláda svým usnesením č. 982/2013 přidala ještě DNSSEC a znovu uložila i podporu IPv6.

Naplňování těchto vládních usnesení probíhalo „tak úspěšně“, že v lednu 2024 se vláda svým usnesením č. 49/2024 odhodlala k „Restartu zavádění technologie DNSSEC a protokolu IPv6 ve státní správě“. A že to tentokrát – vlastně již napotřetí – myslí vážně, je součástí tohoto usnesení i opravdu nebývalý úkol „přestat poskytovat služby státní správy na protokolu IPv4 od 6. června 2032“. Ano, čtete správně: odpojit služby státní správy (tedy například datové schránky, Portál občana atd.) od IPv4. Sice „až za dlouho“, ale jednou to přijde.

Ministerstvo průmyslu a obchodu k tomu vydalo zprávu o aktuálním stavu  (stručný a podrobný přeh­led) a sdružení CZ.NIC přispěchalo s průběžným odpočtem doby, která zbývá do odpojení služeb české státní správy od IPv4.

Na podporu tohoto restartu dokonce vznikla „Společná deklarace o spolupráci a podpoře rozšiřování protokolu IPv6 v České republice“, ke které se připojilo celkem 9 subjektů: ze státní správy MV, MPO, ČTÚ a DIA, dále sdružení CZ.NIC, NIX.CZ a CESNET a také Výbor nezávislého ICT průmyslu a asociace APMS. Kvitovat lze to, že deklarace byla podepsána elektronicky. Horší je, že pouze jeden z devíti elektronických podpisů na PDF dokumentu má takový formát, jaký by měl mít (tzv. referenční formát, konkrétně PAdES Baseline). Ostatní mají starší a méně bezpečný formát, který by se již neměl používat.

Datové schránky

Pokud jde o datové schránky, v roce 2024 oslavily 15 let od svého spuštění. Nicméně dění kolem nich nebylo tak dramatické jako na přelomu let 2022 a 2023, kdy se na poslední chvíli odvrátilo jejich povinné zřizování všem „informačně gramotným“ fyzickým osobám – a zůstalo jen u jejich (do)zřízení všem právnickým osobám, a hlavně všem podnikajícím fyzickým osobám. Včetně těch, kteří fakticky nepodnikají, ale svou živnost jen přerušili, ale neukončili. 

Docela velký počet z nich svou nově zřízenou datovou schránku dlouho neotevíral, což je jako příslovečné zahrávání si s ohněm: v mezidobí jim tam mohlo dorazit něco hodně významného, o čem se ani nedozvěděli a co se díky fikci doručení (stejné jako v listinném světě) stalo po 10 dnech doručené. Podle údajů agentury DIA bylo takovýchto „spících“ datových schránek k 22. listopadu 2024 „již jen“ 316 726. Naopak ke stejnému datu se DIA pochlubila zřízením milionté datové schránky nepodnikající fyzické osoby (tj. DS FO).

Snahy o více či méně povinné zřizování datových schránek dalším okruhům držitelů ale pokračovaly i v roce 2024: již v červenci jste se zde na Lupě mohli dočíst o záměru zřídit datové schránky povinně všem cizincům, kteří jsou v ČR příjemci nějaké sociální dávky – aby s nimi měl stát jednoduchý kontakt, včetně oné fikce doručení. Příslušný návrh aktuálně leží v Poslanecké sněmovně a čeká na své první čtení, s nesouhlasným stanoviskem vlády.

Další pokus o „vnucení“ datových schránek mířil do oblasti nájemního bydlení, kde měl usnadnit vzájemnou komunikaci a doručování mezi pronajímateli a nájemci. A to cestou zvláštního zákona o podpoře bydlení. Aktuálně je ve sněmovně podán pozměňovací návrh k tisku č. 730, který explicitně neukládá povinnost zřídit datovou schránku každému pronajímateli a nájemci, ale jde na to jinou cestou: umožňuje, aby si pronajímatel vynutil komunikaci s nájemci přes datovou schránku.

To když do § 2239 občanského zákoníku o zakázaných ujednáních, které říká, že ke zjevně nepřiměřeným povinnostem pro nájemce se nepřihlíží, přidává právní domněnku, že „ujednání o doručování písemností prostřednictvím datových schránek není zjevně nepřiměřené“. Což by v praxi znamenalo, že pokud by se nájemce chtěl takové povinnosti vyhnout, musel by on vyvrátit onu právní domněnku a prokázat, že používání datové schránky je pro něj „vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřené“.

K poměrně významné změně došlo v roce 2024 u právních účinků doručování platebních rozkazů skrze datové schránky. Původně platilo, že ať se platební rozkaz doručoval jakkoli (včetně do datové schránky), náhradní doručení zde bylo vyloučeno. Jinými slovy: neplatila zde tzv. fikce doručení (po 10 dnech od dodání). K 1. červenci 2024 ale došlo k úpravě § 173 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle kterého se u doručování platebních rozkazů do datové schránky mění a náhradní doručení (tzv. fikce doručení) zde je možné. Ale skutečně jen pro doručování do datové schránky, zatímco pro ostatní způsoby (hlavně klasicky poštou) zůstává fikce doručení nadále vyloučena.

Každá ze stran (věřitelé a dlužníci) to asi bude hodnotit jinak. Skutečností ale je, že se zde poměrně významně „rozjela“ dosud stejná pravidla, s tím, že pro datové schránky jsou nově přísnější než pro stejný úkon v „kamenném světě“.

Za zmínku ještě stojí i veřejná konzultace k datovým schránkám, která proběhla na konci května 2024. Hlavním tématem bylo navyšování objemu datových zpráv (shrnutí výsledků), ale probíraly se i další aspekty. Jak jsem podrobněji popisoval i zde na Lupě, zvažováno je například prodloužení doby, po kterou datové zprávy „vydrží“ v datové schránce, než jsou smazány – ze stávajících 90 dnů až na 12 měsíců. Ale jen pro datové schránky nepodnikajících fyzických osob, případně ještě i těch podnikajících.  

REZA aneb Registr zastupování

K 1. červenci 2024 byl spuštěn registr zastupování alias REZA. Jde o součást základního Registru práv a povinností a lze si ho představit jako jakousi databázi plných mocí v digitální podobě (formálně: oprávnění k zastupování). Ty mohou být buď tzv. implicitní neboli vyplývající z nějakého vztahu, který je již obsažen v informačních systémech veřejné správy, nebo tzv. explicitní, tj. někým (explicitně) udělené někomu jinému.

Příkladem implicitní plné moci může být oprávnění rodiče (resp. rodičů) k zastupování jejich nezletilého potomka, vyplývající z údajů v matrice, či oprávnění statutárních orgánů právnických osob (např. jednatelů s.r.o.) jednat za tyto právnické osoby, vyplývající z obchodních rejstříků. Naproti tomu příkladem explicitního oprávnění k zastupování může být plná moc, udělená k vyžádání si výpisu bodového konta řidiče, či nějakého jiného „osobního“ výpisu. Obecně něco, co je explicitním projevem vůle toho, kdo chce být zastupován.

Velmi důležité ale je, že takovéto udělování „digitálních“ plných mocí, které lze vkládat do registru zastoupení, je vázáno jen na služby veřejné správy, a tedy na konkrétní úkony vůči konkrétním OVM. Zjednodušeně jen na to, aby „ten, kdo je zmocněn“ (zmocněnec), si mohl vyžádat příslušnou službu veřejné správy, resp. konkrétní úkon, za „toho, kdo jej zmocnil“ (zmocnitele). Nejde o plné moci na něco, co není službou veřejné správy.

Z právě popsaného rozdělení na „implicitní“ a „explicitní“ vyplývá i způsob, jakým vzniká obsah registru zastupování: implicitní oprávnění se vytváří „strojově“, bez přímé účasti jednotlivých stran, a nelze je ani přímo měnit či zrušit (ale musí se změnit to, z čeho implicitní oprávnění vyplývá). Koncem listopadu se DIA pochlubila tím, že v registru zastupování je takto „strojově“ vytvořeno již 15 milionů implicitních oprávnění.

Praktickým příkladem, který dnes již funguje, může být využití služeb na Portálu dopravy: když se přihlásíte jako fyzická osoba, a jste např. jednatelem s.r.o. či třeba členem výboru SVJ, je vám nabídnuto, v jaké roli chcete vystupovat a provádět jednotlivé úkony: zda za sebe, nebo za s.r.o. či SVJ atd.

To možnost vytvářet explicitní plné moci (oprávnění k zastupování) by měla být dostupná až od počátku roku 2025. A jak vyplývá z podstaty věci, každá taková plná moc bude muset být explicitně vytvořena (a stejně tak může být i zrušena). To by se mělo dělat prostřednictvím nových služeb na Portálu občana, které by měly být spuštěny v roce 2025.

eIDAS 2 a peněženka digitální identity

Z událostí roku 2024 na úrovni Evropské unie je i pro nás asi nejvýznamnější přijetí nového unijního nařízení 2024/1183: zveřejněno bylo 30. dubna 2024 a účinnosti nabylo 20. května 2024. Neformálně se mu říká eIDAS 2, protože novelizuje původní nařízení eIDAS z roku 2014. A to v obou oblastech, kterými se původní nařízení zabývá: tedy jak v oblasti služeb vytvářejících důvěru, tak i v oblasti elektronické identifikace.

V oblasti služeb vytvářejících důvěru nové nařízení až tak zásadní změny nepřináší. Asi nejvýznamnější je přírůstek do výčtu služeb vytvářejících důvěru: dostávají se mezi ně tři další služby, které mohou získat kvalifikovaný status. Jde o správu HSM modulů pro vzdálené podepisování či pečetění (formálně jde o „správu prostředků pro vytváření elektronických podpisů na dálku nebo prostředků pro vytváření elektronických pečetí na dálku“), dále o služby elektronické archivace (elektronických dat a elektronických dokumentů) a služby blockchainu (formálně „zaznamenávání elektronických dat do elektronické knihy záznamů“).

To v oblasti elektronické identifikace jsou změny zásadnější: především jsou zaváděny tzv. evropské peněženky digitální identity (EUDIW od EU Digital Identity Wallet). Pokud se je podaří úspěšně zavést, a také naučit širší veřejnost je skutečně používat, mohly by být opravdu přelomovou záležitostí. Podrobněji se o nich můžete dočíst zde na Lupě, např. zde či zde, či na samostatném webu, který k peněženkám digitální identity provozuje agentura DIA.  

Vzhledem k načasování samotného nařízení i vydání prováděcích předpisů bychom se prvních (plnohodnotných) peněženek měli dočkat v listopadu 2026. Takže to ještě chvíli potrvá. Nicméně Komise se rozhodla nečekat a v předstihu zprovoznit jakousi „mini peněženku“: řešení postavené na konceptu, architektuře a technologiích (plnohodnotné) peněženky digitální identity, ale omezené jen na prokazování věku držitele. Motivace nejspíše souvisí s nařízením DSA (o digitálních službách), pro které je zapotřebí co nejdříve zajistit dostatečně spolehlivou možnost ověřování skutečného věku uživatelů.

V půlce října bylo vypsáno výběrové řízení na dodavatele, v době redakční uzávěrky již měl být vybrán (ale ještě nebylo zveřejněno, o koho jde).

Česko – země odkladů

Na závěr tohoto ohlédnutí za událostmi roku 2024 v oblasti eGovernmentu si ještě stručně zrekapitulujme, co všechno bylo v tomto roce posunuto, oddáleno či jinak odloženo. Nejde totiž zdaleka jen o již zmiňované odklady stavebního řízení, tzv. digitální ústavy a e-Legislativy.

Třeba v oblasti archivnictví došlo k odkladům v souvislosti s atestacemi elektronických spisových služeb: zákaz nabízet a dodávat ty neatestované byl odložen z 1. července 2024 na 1. ledna 2025 a povinnost veřejnoprávních původců využívat pouze atestované spisové služby byla odložena z 1. ledna 2026 na 1. ledna 2027.

To v oblasti justice došlo k opětovnému odložení významného projektu eISIR pro insolvenční řízení, který je určitým předstupněm pro obecnější eSpis (elektronický spis). Ještě v lednu 2024 Ministerstvo spravedlnosti ve své tiskové zprávě, popisující postup digitalizace justice, psalo:

Vývoj a implementace eISIR a společných částí (eSPIS) – Ministerstvo spravedlnosti u tohoto klíčového projektu akceptovalo důležité milníky a byly tak splněny podmínky pro čerpání peněžních prostředků z EU fondů. V současné době probíhá konfigurace systému, ověřování uživateli započne v prvním čtvrtletí roku 2024, zahájení ostrého provozu je plánováno na druhé čtvrtletí 2024.

V listopadu 2024 pak muselo přiznat další odklad:

V průběhu realizace projektu došlo ke zjištění řady vad a nedodělků. S ohledem na vady a nedodělky zjištěné v průběhu projektu a při testování vznikla důvodná obava, že tyto dodavatel nebude schopen včas odstranit tak, aby systém mohl být spuštěn bezpečně a spolehlivě. Plánovaný termín spuštění v listopadu 2024 tak musí být posunut, neboť by jeho dodržení bylo vzhledem k nedostatkům nezodpovědné. Na základě žádosti Ministerstva spravedlnosti ze září letošního roku je vedeno řízení o prodloužení termínu realizace projektu, přičemž veškeré posuny jsou řízeny především snahou zajistit nejen vysokou kvalitu, ale zejména spolehlivost a bezpečnost systému.

A to máme ještě další oblasti i celé resorty, které s digitalizací, či alespoň elektronizací, také nejsou úplně na špici. Třeba zdravotnictví:

Současná digitalizace zdravotnictví probíhá tak, aby veškeré plánované projekty byly zrealizovány v průběhu let 2024–2025 a v druhé polovině roku 2026 byly veškeré komponenty elektronizace plně funkční.