15 let datových schránek (3): jak se postupně měnila jejich právní úprava a co nás čeká do budoucna
Datové schránky měly původně fungovat jinak, než jak fungují dnes. Datové zprávy v nich neměly být mazány po 90 dnech, za každou datovou zprávu měl platit její odesilatel, a se soukromoprávní komunikací (mezi fyzickými a právnickými osobami navzájem), tedy s dnešními poštovními datovými zprávami, se původně vůbec nepočítalo. Jak to bude do budoucna s tzv. velkoobjemovými datovými zprávami? Kdy (a jak) se konečně opraví chyby v právní úpravě datových schránek?
Právní úpravu datových schránek, které nedávno oslavily 15 let od svého spuštění, tvoří primárně zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi, původně označovaný také jako zákon o eGovernmentu (eGa). Byl vyhlášen v srpnu 2008 s tím, že účinnosti měl nabýt k 1. červenci 2009 (k datu spuštění samotných datových schránek). Stal se ale jedním z prvních zákonů, které byly novelizovány ještě před svou účinností, resp. k datu jejího nabytí. Již touto novelou tak došlo k řadě docela významných změn v celkové koncepci datových schránek.
Jak se měnila představa o financování datových schránek
Jedna z těchto změn se týkala financování datových schránek. V původní verzi zákona, vyhlášené ještě v roce 2008, to bylo ošetřeno tak, že držitel poštovní licence, který je provozovatelem datových schránek (což je dodnes Česká pošta), má právo na odměnu, která se stanoví podle právních předpisů. Už ale nebylo řečeno, kdo tuto odměnu bude platit.
Později, v únoru 2009, podepsalo vnitro s Českou poštou smlouvu o provozování informačního systému datových schránek (ISDS) a z ní vyplynula jak výše oné odměny (zpočátku 17,90 Kč vč. DPH za 1 datovou zprávu), tak i to, kdo ji má platit: (jen) orgány veřejné moci:
Kromě orgánů veřejné moci budou mít všichni vlastníci datových schránek vše zdarma. Orgány veřejné moci budou platit cenu za odeslanou zprávu, cena za jednu transakci se postupně snižuje s rostoucím počtem odeslaných zpráv ……
Nicméně novelou, účinnou k 1. červenci 2009, se způsob financování datových schránek změnil tak, že i pro orgány veřejné moci jsou datové zprávy zdarma a vše je hrazeno ze státního rozpočtu (podrobněji). Tak je tomu doposud, i když v průběhu času se objevovaly různé nápady na změnu. Například v době, kdy byl ministrem vnitra pan Radek John, přišel jeho resort s nápadem, že by na provoz datových schránek měli přispívat jeho uživatelé: 16 korunami (včetně DPH) na jednu datovou zprávu. Po bouřlivé reakci byl návrh zredukován tak, že platit by měly jen orgány veřejné moci – ale ani tento návrh se nakonec neprosadil.
Jak to bylo v dalších letech s financováním datových schránek, kolik a jak se platilo, jsem podrobněji rozebíral před 5 lety, v článku k 10. výročí spuštění datových schránek.
Datové zprávy se neměly mazat
Verze zákona č. 300/2008 Sb., vyhlášená v srpnu 2008, ještě nepočítala s žádným mazáním datových zpráv v datových schránkách. Přesněji: vůbec neřešila dobu uchovávání datových zpráv. V důvodové zprávě k návrhu zákona přitom bylo uvedeno, že zprávy mají zůstávat ve schránce „po celou dobu“, pokud je uživatel sám nesmaže:
Datové zprávy budou v informačním systému datových schránek zůstávat (pokud nebudou vymazány uživateli) po celou dobu života datové schránky – správce však nebude ručit za čitelnost veškerého obsahu datových zpráv po celou tuto dobu.
Nakonec to dopadlo přesně obráceně, neboť datové zprávy jsou po určité době mazány automaticky a uživatel naopak sám nemá možnost je smazat (a šetřit tak místem).
Došlo k tomu tak, že novelou k 1. 7. 2009 dostalo Ministerstvo vnitra zmocnění vydat vyhlášku, která stanoví „dobu uložení datové zprávy v datové schránce“. Ministerstvo příslušnou vyhlášku skutečně vydalo (jde o vyhlášku č. 194/2009 Sb.) a v ní stanovilo, že ona „doba uložení“ má být 90 dnů (od okamžiku, kdy se poprvé přihlásil někdo s právem přístupu k datové zprávě). Později to bylo ještě rozšířeno o ustanovení, podle kterého bude zpráva smazána za 3 roky, pokud se do datové schránky nikdo (s potřebnými právy) nepřihlásí. Což se mimochodem za rok a půl začne týkat těch datových schránek, které byly zřízeny počátkem roku 2023, ale dosud se do nich nikdo nepřihlásil (viz minulý článek).
Nicméně: datové zprávy nejsou po oněch 90 dnech (či 3 letech) skutečně celé smazány. Místo toho jsou jen jakoby „vykostěny“: v systému zůstává (zřejmě neomezeně dlouho) jejich obálka s metadaty, na které se lze podívat (nechat si je zobrazit), nebo si stáhnout doručenku, opatřenou čerstvou pečetí a časovým razítkem. Vše lze najít v klientském portálu v části Historie.
Co je tedy po 90 dnech (resp. 3 letech) skutečně mazáno, je vlastní obsah datových zpráv neboli jejich přílohy. Pokud se tomu chcete vyhnout, můžete si připlatit – pořídit si službu Datový trezor od České pošty, které platíte za to, že oddaluje ono smazání obsahu datových zpráv. Nebo využít možnost archivace datových zpráv v rámci svého účtu na Portálu občana, která je zdarma (aktuálně do objemu 1 GB).
Samozřejmě si také můžete celou datovou zprávu včas (ještě před jejím „vykostěním“) stáhnout a uchovávat sami. Pro OVM a právnické osoby, s jejich elektronickými podatelnami a spisovými službami, by to neměl být žádný problém. Nejspíše ani pro podnikající fyzické osoby. Ale pro nepodnikající fyzické osoby, s malým počtem datových zpráv, to už problém být může.
A tak se svého času objevily záměry změnit výše popsanou praxi a alespoň v datových schránkách nepodnikajících fyzických osob ponechávat datové zprávy déle. Buď neomezeně, nebo po nějakou delší dobu.
Takovýto záměr se objevil např. v počátečních fázích vzniku „digitální ústavy“ (dnešního zákona č. 12/2020 Sb.). Ale neuspěl. Pak se znovu objevil v následném návrhu zákona DEPO (Další elektronizace postupů OVM). Ale ani zde nebyl přijat (podrobněji).
Později se ukázalo, že záměr ponechávat datové zprávy ve schránkách dlouhodobě, byť jen u schránek fyzických osob zřizovaných na žádost, je obsažen ve výčtu poptávaných budoucích funkcionalit systému datových schránek v rámci smlouvy mezi Ministerstvem vnitra a Českou poštou o provozu a dalším rozvoji datových schránek v letech 2023–2027 (podrobněji).
Možná to ale nebude tak horké – na nedávné veřejné konzultaci k datovým schránkám byl zmiňován poněkud redukovaný záměr: že by celé datové zprávy vydržely v datových schránkách nikoli neomezeně, ale jen o něco déle: 12 měsíců místo 90 dnů. A opět jen pro fyzické osoby a „případně“ i podnikající fyzické osoby, viz následující slide z veřejné konzultace.
Takže opět: uvidíme. To klíčové asi shrnuje následující výrok, který na veřejné konzultaci zazněl:
Je to otázka peněz. Úložiště v ISDS je státem garantované, a proto je poměrně velmi drahé.
Poštovní datové zprávy
Další významnou změnou, ke které došlo k 1. červenci 2009, bylo připuštění soukromoprávní komunikace. Původní verze zákona totiž počítala jen s „veřejnoprávní“ komunikací, a tedy jen s doručováním (tj. od OVM k FO či PO) a podáváním (tj. od FO či PO k OVM), a také s komunikací mezi OVM navzájem. S možností přenosu datových zpráv mezi fyzickými a právnickými osobami navzájem nepočítala vůbec.
Nicméně podnikatelské sféře se myšlenka datových schránek a jejich slibu garantované a průkazné komunikace zalíbila. A tak Hospodářská komora prosadila pozměňovací návrh do první novely, kterým se do zákona dostala i možnost oné soukromoprávní komunikace, označovaná jako dodávání.
Tato možnost dodávání (tj. přenosu zpráv mezi schránkami fyzických a právnických osob navzájem) však nebyla dostupná hned od začátku a ani později ještě nebyla „plnohodnotná“. Bylo možné ji využít až od 1. ledna 2010 a prvních 6 měsíců jen pro „faktury nebo obdobné žádosti o zaplacení“.
Fakticky přitom možnost dodávání znamenala zavedení dalšího druhu datové zprávy. Vedle té původní „veřejnoprávní“, za kterou platí stát a která může být přenášena jen „z“ či „do“ datových schránek orgánů veřejné moci, vznikla ještě „soukromoprávní“ datová zpráva, známá spíše jako poštovní datová zpráva. Také proto, že za její odeslání platí odesilatel, a to přímo České poště.
Původní cena za jednu odeslanou poštovní datovou zprávu byla 18 Kč (již včetně DPH) při placení z kreditu a o něco méně při placení na fakturu (ale s měsíčním paušálem). V únoru 2020 byla cena sjednocena na 15 Kč a během covidové pandemie byly poštovní datové zprávy dokonce zdarma. K 1. dubnu 2021 klesla cena na 5 Kč za zprávu, aby posléze, k 1. lednu 2023, zase vzrostla na dvojnásobek: na 10 Kč. Oněch 10 Kč ale dnes zaplatíte jen v případě, že vaše poštovní datová zpráva nepřesáhne 20 MB. Pokud přesáhne (maximem je dnes 100 MB), cena rázem vzroste na 30 Kč.
Poštovní datové zprávy také na počátku fungovaly jinak než dnes. K jejich doručení nedocházelo přihlášením uživatele s potřebnými právy tak jako u „veřejnoprávních“ datových zpráv, ale v cílové datové schránce musel některý z jejích uživatelů explicitně potvrdit přijetí. To se změnilo až k 1. listopadu 2011, od kdy už jsou považovány za doručené přihlášením uživatele s potřebnými právy, a tedy stejně jako u veřejnoprávních datových zpráv.
Od začátku také platilo, že příjem poštovních datových zpráv je nutné v každé datové schránce explicitně povolit (defaultně byl zakázán). To vedlo k tomu, že tento druh zpráv nebylo moc kam posílat, protože je přijímalo jen málo datových schránek. A některé právnické osoby je přímo nechtěly přijímat.
To se změnilo s počátkem roku 2022, kdy se defaultní nastavení datových schránek překlopilo, aby byl příjem poštovních datových zpráv povolen. Navíc v datových schránkách právnických osob i podnikajících fyzických osob (včetně těch profesních) toto nastavení již nejde měnit. Takže zakázat si příjem poštovních datových zpráv dnes mohou ve svých datových schránkách jen nepodnikající fyzické osoby.
Další změna, ke které došlo k počátku roku 2022, spočívá v zavedení fikce doručení (po 10 dnech). Tato fikce je ale dokonce přísnější než u veřejnoprávních datových zpráv, kde může být odesílající osobou vypnuta (pokud je náhradní doručení vyloučeno). To u poštovních datových zpráv fikci doručení vypnout nelze.
Za celou dosavadní 15letou existenci datových schránek se ale využití poštovních datových zpráv pro soukromoprávní komunikaci příliš „nerozjelo“. Podle toho, co zaznělo na nedávné konferenci ISSS, tvoří soukromoprávní komunikace jen cca 1,2% veškeré komunikace skrze datové schránky.
Jak to bude s velkoobjemovými datovými zprávami?
V předchozím popisu poštovních datových zpráv padla zmínka o tom, že jejich cena se zvyšuje na trojnásobek, jakmile velikost zprávy překročí 20 MB. Jak to ale vůbec je – a do budoucna bude – s maximálními velikostmi datových zpráv?
Když byly datové schránky spuštěny, bylo maximální velikostí jedné celé zprávy, tedy včetně všech příloh, 10 MB. Od 1. ledna 2016 to bylo zvýšeno na 20 MB. Od listopadu 2018 pak existovaly privilegované datové schránky (tzv. další datové schránky OVM, zřizované na žádost, například pro různé automaty), do kterých bylo možné zasílat datové zprávy o velikosti až 50 MB (zatímco pro ostatní nadále platilo omezení na 20 MB).
Praxe ale signalizovala, že pro řadu podání (např. z oblasti stavebních řízení) by byly zapotřebí ještě mnohem větší objemy. A tak se zrodil nápad zvětšit datové zprávy až na 1 GB. Kvůli negativním reakcím z připomínkového řízení byl ale již připravený záměr redukován, a to na desetinu – takže když byly tzv. velkoobjemové datové zprávy (VDZ) k 1. lednu 2024 skutečně zavedeny, jen s maximální velikostí 100 MB (podrobněji).
Nedávno uskutečněná (a již zmiňovaná) veřejná konzultace k datovým schránkám, svolaná primárně k problematice velkoobjemových datových zpráv, přinesla určitý náznak toho, co agentura DIA plánuje: maximální objem datových zpráv přeci jen dále zvětšovat, ale postupně, viz následující obrázek.
Negativní reakce na původní návrh, hlavně ze strany potenciálních příjemců (že jejich systémy nejsou na tak velké zprávy připraveny), zřejmě způsobily, že agentura DIA zvažuje podmínit příjem větších datových zpráv souhlasem, resp. nastavením na straně přijímající datové schránky: ta by defaultně přijímala jen datové zprávy do současného maxima 100 MB a příjem větších zpráv by musela explicitně povolit.
Na předchozím obrázku si můžete povšimnout také návrhu na redukci defaultně přijímaných datových formátů: jen na ty, které jsou výstupními datovými formáty dle příslušné vyhlášky, a formáty pro autorizovanou konverzi. Což nejsou zdaleka všechny formáty, které je dnes možné přenášet jako přílohy datové zprávy. Nejsou zde např. formáty ASiC, ZIP či externí elektronické podpisy, pečeti a časová razítka. Příjem takovýchto „jiných“ formátů by si příjemce musel explicitně povolit, což by mělo být možné v klientském portálu datových schránek.
Osobně to nepovažuji za příliš šťastné řešení. Znamenalo by docela významné omezení oproti současnému stavu. A cokoli „navíc“ by před každým odesláním nějaké datové zprávy vyžadovalo nejprve zkontrolovat, co a jak má cílová datová schránka nastaveno. To by se mimochodem musely naučit všechny elektronické aplikace, obsluhující datové schránky (elektronické podatelny a spisové služby).
Je rozdíl mezi datovou zprávou a jejími přílohami?
Když je řeč o datových zprávách a formátech jejich příloh, řekněme si ještě o jedné zmatečnosti, která trápí datové schránky po celých 15 let jejich existence a dosud nebyla uspokojivě napravena. Jde o tak zásadní věc, jakou je rozdíl mezi datovou zprávou jako takovou a jejími přílohami.
Věcně je to tak, že datová zpráva je přepravním kontejnerem, do kterého se vkládají přílohy (a to nejméně jedna). Datový formát samotné datové zprávy (kontejneru) je přitom pevně dán a nemění se (jde o formát ZFO, což jsou vlastně elektronicky podepsaná/opečetěná XML data). Když je řeč o různých formátech a možnostech jejich volby, týká se to pochopitelně příloh vkládaných do datové zprávy, a nikoli datové zprávy samotné.
Tuto základní skutečnost (že datový formát zprávy je pevně daný a volba formátu se týká pouze příloh) ale právní úprava datových schránek dosud, ani po 15 letech, stále nereflektuje správně. Protože když se zabývá stanovením přípustných formátů, příslušná vyhláška to prezentuje jako přípustné formáty datových zpráv jako takových, a nikoli jejich příloh.
Jde o „nedorozumění“, očividně způsobené tím, že dlouho dobu mělo Ministerstvo vnitra v zákoně (konkrétně v § 20 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb.) zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky pouze k určení přípustných formátů datové zprávy. A tak když ministerstvo nechtělo překročit své zákonné zmocnění, muselo psát A, ale mínit tím B: psát o formátech datové zprávy, ale fakticky tím myslet formáty příloh datové zprávy.
K nápravě zmocnění došlo až v únoru 2022, skrze zákon DEPO (zákon č. 261/2021 Sb.), který rozšířil zmocnění i na stanovení formátu příloh. Nicméně: ani Ministerstvo vnitra, ani agentura DIA, na kterou vše mezitím přešlo, tohoto rozšíření dosud nevyužili – a k nápravě tak dosud nedošlo. A to ani v rámci nedávné novelizace vyhlášky k 1. lednu 2024.
Dlužno dodat, že nedocenění principiálního rozdílu mezi datovou zprávou a jejími přílohami (zjednodušeně: dokumenty v příloze datové zprávy) se táhne jako červená nit celou právní úpravou datových schránek – když ta, místo o datových zprávách, hovoří o dokumentech. A jelikož v jedné datové zprávě může být obsaženo více dokumentů (jako příloh), vznikají z toho nelogičnosti.
Ta asi největší spočívá už v samotném vymezení toho, co datové schránky dělají: ve skutečnosti přenáší celé datové zprávy, ale podle právní úpravy přenáší (doručují, dodávají) dokumenty. A např. když právní úprava řeší právo přístupu (ve smyslu do vlastních rukou, či nikoli), vztahuje to k dokumentům, a nikoli k celým datovým zprávám.
V reálu se určení „do vlastních rukou“ vztahuje k celé datové zprávě jako takové, a tedy stejně ke všem dokumentům, které jsou v datové zprávě obsaženy. Stejně tak třeba okamžik doručení: zatímco reálně se doručení týká datové zprávy jako celku (a tak je to popisováno např. i v doručenkách), právní úprava mluví o doručení dokumentu.
Kdy je doručeno orgánu veřejné moci?
Významným milníkem v celé dosavadní historii datových schránek bylo převzetí jejich správy nově zřízenou Digitální a informační agenturou počátkem loňského roku (reálně k 1. 4. 2023). Ta se posléze pustila do práce na jejich dalším rozvoji (viz např. již několikráte zmiňovanou veřejnou konzultaci). Chystá se také napravit i některé dosud neřešené problémy jak v samotných datových schránkách, tak i v jiných oblastech eGovernmentu. A to skrze připravovanou novelu hned několika zákonů, která již prošla meziresortním připomínkovým řízením (a je dostupná ve veřejné části eKlepu).
Jedním z problémů, které návrh této novely chce napravit, je otázka toho, kdy dochází k doručení v případě podání vůči orgánu veřejné moci. Pro přiblížení toho, jak moc je to důležité: představte si, že máte dodržet nějakou konkrétní lhůtu, např. poslat úřadu něco do dne X (včetně). Příslušnou datovou zprávu skutečně odešlete nejpozději v den X (třeba i krátce před půlnocí) a za několik sekund je dodána do datové schránky adresáta (orgánu veřejné moci). Nicméně první uživatel s potřebnými právy se do této datové schránky přihlásí až následující den, či dokonce ještě později. Stihli jste lhůtu, nebo nestihli? Záleží totiž na tom, co přesně způsobuje doručení: zda již dodání do datové schránky adresáta, nebo až přihlášení prvního uživatele.
Problém je v tom, že stávající právní úprava na tuto otázku odpověď nedává. Dává ji pouze pro případ, kdy odesilatelem je datová schránka orgánu veřejné moci (a pak také pro poštovní datové zprávy). A zní tak, že k doručení dochází přihlášením uživatele s potřebnými právy (nebo fikcí doručení).
Pokud by se ale stejné pravidlo vztáhlo i na podávání, resp. na činění úkonů vůči orgánům veřejné moci, kdy jde o přenos datových zpráv z datových schránek právnických či fyzických osob do datových schránek orgánů veřejné moci, nedopadlo by to dobře. Znamenalo by to, že o dodržení vaší povinnosti (lhůty „do dne X“) by ve finále rozhodoval někdo jiný než vy (a to vaše protistrana, tím, kdy se někdo přihlásí do její datové schránky). Jinými slovy: vy odešlete včas, ale platně doručeno by bylo až v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí první úředník. Což není ve vaší moci.
Jde o problém, který vyplaval na povrch docela brzy po spuštění datových schránek v roce 2009 – a v rámci soudních sporů, které se tohoto aspektu týkaly, přinesla vznikající judikatura celkem jednoznačnou odpověď: podání vůči orgánu veřejné moci je doručeno již dodáním datové zprávy do datové schránky OVM. Nikoli až prvním následujícím přihlášením uživatele.
Jenže resort vnitra, který měl datové schránky tehdy ještě na starosti, a se k nápravě samotné právní úpravy (novelizaci zákona č. 300/2008 Sb.) neměl. V roce 2013 ho za to docela rázně pokáral přímo Ústavní soud v jednom ze svých verdiktů:
Ústavní soud uznává, že v tomto směru došlo faktickým uznáním a chováním orgánů veřejné moci k „modifikaci zákonného textu“, je však výrazem nedbalého a zcela nežádoucího chování věcně příslušného ministerstva, že v tomto směru uvedený zákon nebyl novelizován a nebylo výslovně stanoveno, že orgánům veřejné moci je datová zpráva doručena již okamžikem jejího dodání do jejich datové schránky.
Dnes máme rok 2024 a k novelizaci zákona v popisovaném ohledu stále nedošlo. Chystá se k tomu až zmiňovaná novela, připravená agenturou DIA a dostupná v eKlepu. Ale zda a kdy „projde“, je zajímavou otázkou, i vzhledem k legislativním lhůtám a fungování našich zákonodárných orgánů.
Není to tak úplně jednoduché
V zájmu korektnosti je vhodné dodat, že to není zase až tak jednoduché: datové zprávy, které jsou dodávány do datových schránek orgánů veřejné moci, nemusí představovat jen podání fyzických a právnických osob vůči příslušnému OVM (úkony vůči OVM). Může se jednat i o věci jiného charakteru – a u těch by naopak mělo platit to samé, co u fyzických a právnických osob. Tedy že doručeno je až přihlášením uživatele s potřebnými právy.
V právní terminologii je dělicí čára vymezena tím, zda OVM jako adresát obsahu zprávy vystupuje v roli orgánu veřejné moci. Nebo též zda se obsah datové zprávy týká výkonu jeho veřejnoprávní působnosti. Pro ilustraci: když pošlete své daňové přiznání finančnímu úřadu, jde o první případ, kdy finanční úřad, coby adresát, vystupuje v roli orgánu veřejné moci, resp. vykonává svou veřejnoprávní působnost. Zde by (podle judikatury) mělo být doručeno již dodáním datové zprávy. Reálně pár sekund po odeslání.
Ale pokud třeba soud (který je také OVM) pošle finančnímu úřadu např. předvolání k nějakému soudnímu jednání, jde o druhý případ – zde adresát nevystupuje v postavení orgánu veřejné moci, resp. nevykonává svou veřejnoprávní působnost (ale vystupuje v roli účastníka řízení). A zde by mělo platit, že doručeno je až přihlášením, stejně jako v případě datových schránek fyzických a právnických osob.
Jenže poznat, o který případ jde, se dá až ze samotného obsahu datové zprávy. Ten by musel systém datových schránek nějak interpretovat a vyhodnocovat – což ale nemůže už z toho důvodu, že (kromě antivirové kontroly) se nemá do obsahu přenášených datových zpráv (resp. jejich příloh) vůbec co dívat.
Samotné datové schránky na tento problém zareagovaly vcelku promptně, a to přehozením horkého bramboru na své uživatele: již někdy v roce 2011 zavedly v doručenkách disclaimer, podle kterého si o výsledku musí rozhodnout sám uživatel, viz následující obrázek:
No a legislativní úprava, kterou nyní (v roce 2024) chystá agentura DIA, je vlastně jen překlopením tohoto disclaimeru do právní úpravy. Příslušná pasáž zákona (§ 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb.) má nově znít tak, jak ukazuje zelený rámeček na následujícím obrázku:
Současně dochází i k upřesnění, že fikce doručení (po 10 dnech) se týká i případů, kdy OVM nevystupuje v postavení orgánu veřejné moci.
Osobně si ale nejsem jist, zda je šikovné vkládat popisované ustanovení do § 17, který se celý týká přenosů ve směru od orgánů veřejné moci, resp. z jejich datových schránek – zatímco řešený problém se týká opačného směru. Tedy činění úkonů fyzických a právnických osob vůči orgánům veřejné moci, neboli přenosů datových zpráv do DS OVM (čehož se týká § 18). Ale od toho jsou zkušení legislativci, aby věděli, jak to má být správně.
Nehledě na to, že i po novelizaci bude právní úprava nadále mluvit o doručování dokumentů, zatímco ve skutečnosti jde o doručování celých datových zpráv.
Oprava dalších chyb
Návrh novely, připravený agenturou DIA, se chystá napravit také další chyby a nejasnosti ve stávající právní úpravě datových schránek. Jde např. o to, zda konkrétním „profesím“ (např. advokátům atd.) může, či nemůže být vedle jejich „profesních“ datových schránek zřízena ještě „obecná“ datová schránka podnikající fyzické osoby (DS PFO). Dnešní praxe to umožňuje, ale ze zákona to jednoznačně nevyplývá. Proto to chce novela „postavit najisto“: explicitním konstatováním, že podnikající fyzické osoby mají nárok na zřízení jedné DS PFO a vedle toho se pro výkon konkrétní profese zřizují samostatné „profesní“ datové schránky.
Další oprava se týká toho, jaký typ datových schránek by měl být zřizován insolvenčním správcům: stávající právní úprava na jednom místě říká, že má jít o „profesní“ datovou schránku, zatímco na jiném místě říká, že by mělo jít o datovou schránku orgánu veřejné moci.
No, v rámci legislativního procesu se věci ještě mohou změnit. Celý návrh může také „spadnout pod stůl“, být změněn, nebo doplněn o další novelizující ustanovení. Uvidíme.
I tak si ale dovolím konstatovat, že i přes nedokonalou právní úpravu a vzácnou oficiální osvětu a publicitu datové schránky po celých 15 let své existence fungují dobře a spolehlivě. A zatímco jedni na ně nadávají, ti, co poznali jejich výhody, na ně většinou nedají dopustit.
Jen by se jejich dětské nemoci mohly řešit přeci jen rychleji, důsledněji a také všechny. Přeci jen v 15 letech už datové schránky nejsou žádným novorozencem.
