xDSL v roce 2014: místo růstu malý úbytek
Růst xDSL přípojek se prakticky zastavil již v roce 2013. V roce 2014 se stagnace změnila dokonce v malý úbytek. Kabelový Internet od UPC na tom není o moc lépe.
Rok 2014 je sice již nějaký ten pátek za námi, ale snad neuškodí podívat se vývoj našeho telekomunikačního trhu i s malým odstupem, skrze dnes dostupná čísla a statistiky. Začít můžeme pevným sektorem, a to konkrétně vývojem v oblasti xDSL. Jednak proto, že zde jsou k dispozici nejpřesnější čísla (od O2 CR). Ale také proto, že právě zde asi došlo k docela zajímavému vývoji.
xDSL přípojek ubývá
Trh s xDSL přípojkami je u nás nejpřehlednější a nejlépe „zdokumentovaný“ (co do dostupnosti údajů) díky tomu, že všechny „nitky“ (vlastně spíše: místní smyčky) vedou ke společnosti O2. Ta, jako vlastník prakticky všech místních smyček, nezbytných pro xDSL přípojky, tyto přípojky buďto sama poskytuje koncovým zákazníků na maloobchodním trhu (dále: maloobchodní xDSL), nebo je prodává na velkoobchodním trhu (jako tzv. „velkoochodní“ xDSL) jiným providerům, kteří je dále přeprodávají na maloobchodním trhu (již se svou konektivitou do Internetu). Nebo O2 ostatním providerům zpřístupňuje své místní smyčky k nasazení jejich xDSL technologie (tzv. LLU, Local Loop Unbundling).
V praxi to znamená, že u každého údaje o počtu xDSL přípojek si musíme říci, které varianty se týká. Nebo zda jde o součet přes všechny varianty.
Právě takovýto součet (přes všechny varianty) ukazuje následující obrázek. Jsou na něm roční přírůstky všech xDSL přípojek (tj. maloobchodní, velkoobchodní i LLU). A jak je z obrázku patrné, v předchozích letech přírůstky výrazně klesaly, až klesly prakticky na nulu. Za rok 2013 to byl ještě malý přírůstek (konkrétně +3238 přípojek), zatímco za rok 2014 to již byl malý úbytek (-2620 přípojek).
Ještě výmluvnější je následující obrázek, na kterém je pouze „maloobchodní“ xDSL (neboli xDSL přípojky, realizované na maloobchodním trhu samotnou O2 CR). Zde došlo k úbytku již v roce 2013, a v loňském roce se úbytek ještě prohloubil.
Rozdíl mezi „maloobchodním úbytkem“ a „celkovým přírůstkem“ v roce 2013 lze vysvětlit vlivem ostatních variant, zejména pak vlivem velkoobchodních přípojek. Počty nově zřizovaných velkoobchodních přípojek sice také klesají, ale ne tak rychle jako maloobchodní přípojky – a proto v roce 2013 ještě dokázaly kompenzovat úbytek maloobchodních přípojek:
V roce 2014 ale byla situace trochu jiná: zatímco velkoobchodních („přeprodaných“) přípojek přibylo prakticky stejně jako v roce 2013 (přes 11 tisíc), naopak výrazněji ubylo zpřístupněných místních smyček, meziročně přes 6 tisíc, viz následující obrázek. Zde přitom pro zjednodušení předpokládám, že všechny zpřístupněné místní smyčky jsou využity pro zřízení nějaké xDSL přípojky.
Proto v součtu (za rok 2014) onen celkový úbytek o 2620 xDSL přípojek. Což v přepočtu na procenta představuje úbytek o cca 0,27%. Sama společnost O2 ale v tiskové zprávě k výsledkům za rok 2014 hovoří o přírůstku ve výši 16,1%:
Počet zákazníků služeb vysokorychlostního internetu VDSL se meziročně zvýšil o 16,1 % a nadále pomáhá snižovat tlak na pokles průměrného výnosu na jednoho zákazníka a udržovat nízkou míru odcházejících zákazníků.
Tomu je ale třeba rozumět ve smyslu změny struktury xDSL přípojek, ve prospěch přechodu z ADSL na VDSL. Což je logické: nové přípojky jsou zřizovány vesměs již jen na VDSL, a stejně tak se na tuto novější technologii asi převáděny i některé dřívější přípojky. Nicméně celkovému „zastavení“ trhu s xDSL ani tato technologická inovace nezabránila.
Důvodů pro výše popsaný stav, kdy počty xDSL přípojek už nenarůstají, je zřejmě více. Jedním z nich může být určitá nasycenost poptávky: kdo má xDSL v dosahu a chtěl si ho pořídit, už tak nejspíše učinil. Pokud ne, buďto žádné připojení nechce, nebo dal přednost jiné technologické variantě. Třeba i proto, že xDSL se již dostalo na určité technologické limity svého fungování – co do možností dalšího zvyšování rychlosti, ale i zřizování nových přípojek na místních smyčkách s vhodnou kvalitou a parametry.
Jistě, tyto technologické limity se dají dále posouvat, a to pomocí tzv. vektoringu, či nasazováním tzv. vysunutých DSLAMů (Remote DSLAM), umisťovaných do traťových rozvaděčů (viz obrázek) – což O2 také dělá.
Jenže jde o dosti nákladnou záležitost, a tak je otázkou, nakolik bude „masová“ a dokáže výrazněji ovlivnit celková čísla (nebo zda půjde spíše o „individuálnější“ řešení). Stejně tak je zajímavou otázkou, co s vývojem celého trhu s xDSL udělá plánované rozdělení dnešní společnosti O2 na dvě části, přesněji odštěpení nové společnosti s názvem Česká telekomunikační infrastruktura a.s. (CETIN).
Mimochodem, tento nový subjekt hodlá používat doménu ceskatelekomunikacniinfrastruktura.cz. Ta se svými 34 znaky sice nepatří mezi úplně nejdelší domény druhé úrovně pod TLD .cz (maximum je 63 znaků, příklady), ale i tak bude jednou z „opravdu dlouhých“.
Zpět ale ke statistikám: pro dokreslení celkového obrázku si ještě ukažme, jak se vše vyvíjelo po jednotlivých kvartálech. Tentokráte jde o celkové počty přes všechny tři varianty (z pohledu O2 CR: maloobchodní xDSL, velkoobchodní xDSL a LLU).
Jak je z obrázku patrné, maloobchodní xDSL přípojky od O2 CR „kulminovaly“ v 1Q 2013, a pak už jejich počet jen klesal. Pokles se zastavil až v posledním čtvrtletí loňského roku, kdy se obrátil v mírný růst. Musíme si ale počkat na další čísla, za další kvartály, abychom viděli zda jde o obrácení trendu, nebo jen o určitý sezónní výkyv.
A ještě jeden pohled, na následujícím obrázku: jaké jsou procentní podíly jednotlivých variant xDSL přípojek (je-li základem jejich součet)?
Z tohoto obrázku je asi nejvíce patrné to, co (možná méně markantně) vyplývá i z předchozích obrázků: že poslední dva až tři roky se situace jakoby vrací do „původních kolejí“, zatímco dění kolem let 2008 až 2010 bylo určitým výkyvem. V tom smyslu, že podíl inkumbenta (dnes O2 CR) se v té době ještě dále zvýšil (až přes 87%), zejména na úkor přeprodeje. Dnes je opět o něco nižší, ale stále opravdu hodně velký (přes 80%) – a již jen svou hodnotou vypovídá o poměrech na trhu s xDSL službami.
K tomu si dodejme následující jednoduchý výpočet: T-Mobile měl ke konci roku 2014 celkem 131 tisíc xDSL přípojek, a Vodafone pouhých 12 tisíc. Naproti tomu O2 CR vykazovalo ke konci roku 128 800 velkoobchodních přípojek, a 40 200 zpřístupněných místních smyček (LLU), celkem tedy 169 tisíc. Takže pokud jsou všechny zpřístupněné místní smyčky skutečně využity pro xDSL, připadá na všechny ostatní operátory a providery (po odpočítání T-Mobile a Vodafone) jen 169-131-12= 26 tisíc přípojek. Tolik tedy skromný stav konkurence na našem trhu s xDSL.
Co jinde?
Když už jsme u pevného trhu, ukažme si ještě některá další zajímavá čísla (samozřejmě jen z těch, které jsou již k dispozici, protože na další si ještě budeme muset počkat).
Na následujícím obrázku je vidět, že ani kabel (v podání UPC) na tom není nejlépe – ještě během roku 2011 přípojek přibývalo, ale od té doby je jejich počet víceméně stabilní – tu něco přibude, tu ubude.
Určité „vzepětí“ za poslední loňské čtvrtletí opět může být jen sezónním výkyvem, nebo také začátkem obratu. Ale na hodnocení je opět příliš brzy.
Jiný zajímavý pohled nabízí následující obrázek, srovnávající jak si UPC a O2 vzájemně „lezou do zelí“ (tím, jak O2 poskytuje televizní služby, skrze svou O2 TV, a UPC zase služby pevné telefonie, skrze svůj UPC Telefon).
Jak je z obrázku patrné, v tomto pomyslném souboji dlouho vedlo UPC. Ale od roku 2011 se O2 daří zvyšovat počet abonentů svých služeb O2 TV, zatímco společnosti UPC od roku 2012 uživatelé jejích pevných telefonních služeb naopak ubývají. A právě v loňském roce došlo k obratu, když počet abonentů O2 TV předstihl počet UPC telefonů.
Co se děje na mobilním trhu?
Na závěr alespoň stručně k vývoji na mobilním trhu: počty zákazníků (jak operátoři označují počty aktivních SIM karet) za jednotlivé roky ukazuje následující obrázek.
Stejná čísla, ale po přepočtu na procenta a v jiném typu grafu, ukazuje další obrázek. Z něj je patrné, že tržní podíly všech tří operátorů se v čase mění jen málo: nejstabilnější je podíl T-Mobile, který osciluje velmi těsně kolem 40%. O zbytek se pak vzájemně „přetahují“ O2 a Vodafone – s tím že podíl Vodafone “kulminoval“ v letech 2011 a 2012, zatímco od té doby opět poněkud klesá.
K tomu je ale dobré dodat, že tento výsledkem může být ovlivněn započítáváním aktivních SIM karet, které „provozují“ alternativní operátoři: zatímco T-Mobile a O2 si je do svých čísel započítávají, Vodafone tak nečiní.
