ČTÚ již pravomocně rozhodl první spor o výklad tzv. Husákovy novely
Ve sporu o datum, od kterého platí omezení smluvních pokut na jednu pětinu měsíčního paušálu, dal ČTÚ za pravdu variantě „od účinnosti zákona“. Nikoli až od okamžiku, kdy operátoři zapracovali změny do svých smluvních podmínek.
Z dnešního pohledu už ta otázka může působit poněkud neaktuálně, ale přesto jde o stále velmi důležitou součást celkové mozaiky vztahů mezi telekomunikačními operátory a jejich zákazníky, se zajímavými implikacemi i do budoucna.
Jde o to, že když k 8.8.2013 nabyla účinnosti tzv. Husákova novela, stanovující maximální výši smluvních pokut na jednu pětinu (měsíčních paušálů za každý zbývající měsíc), a současně ve svých přechodných ustanoveních nechala operátorům 6 měsíců na „uvedení smluv do souladu s nově účinnými ustanoveními zákona“, jaké přesné důsledky to mělo?
Od kdy směli operátoři vybírat smluvní pokuty již jen v „nové“ výši (oné max. jedné pětiny za každý zbývající měsíc), a nikoli v původně požadované výši?
- již od 8.8.2013 (tj. od účinnosti novely zákona), bez ohledu na to, kdy změnili své smlouvy a smluvní podmínky, nebo:
- od data, které si sami zvolili tím, že k němu aktualizovali své smlouvy a smluvní podmínky (což byli povinni udělat nejpozději do 6 měsíců od účinnosti zákona, tedy do 8.2.2014)
Dnes již víme, že T-Mobile aktualizoval své Všeobecné podmínky (a skrze jejich změnu i jednotlivé smlouvy) k datu 26.1.2014, zatímco tehdejší Telefónica (dnes O2) a Vodafone počkali s úpravou svých smluvních podmínek až na nejzazší možný termín: 8.2.2014.
Problém je ale v tom, co a jak se dělo, resp. mělo správně dít v době od účinnosti změny zákona (od 8.8.2013) do okamžiku, kdy operátoři skutečně změnili své smluvní podmínky: mohli si v této době účtovat smluvní pokuty ještě v „původní“ výši, nebo již jen v „nové“ výši (což je ona max. jedna pětina za každý zbývající měsíc)?
Praxe operátorů byla evidentně taková, že si po tuto dobu účtovali ještě „původní“ výši smluvních pokut. Což ale nemuselo být vždy plných 100% měsíčního paušálu, resp. minimálního měsíčního plnění: třeba Telefónica měla ještě individuálně nastavené smluvní pokuty u různých služeb, a T-Mobile k 1.9.2013 sám snížil své smluvní pokuty na 50% (paušálu, resp. minimálního měsíčního plnění), zatímco do té doby to bylo plných 100%. Ale nebyla to ona jedna pětina, o které hovořil zákon (a který současně obsahoval i ono zmiňované přechodné ustanovení).
Tato praxe pak dopadla na řadu zákazníků, kteří z nějakého důvodu končili předčasně svůj smluvní vztah s operátorem – a někteří z nich si na postup operátorů stěžovali u ČTÚ. Ten má, podle dostupných informací, takových stížností na stole několik desítek, a již je řeší (rozhoduje v první instanci). A při jejich rozhodování se musí přiklonit k jedné z variant interpretace, uvedených výše pod písmeny a) a b).
Co si myslí ČTÚ a co T-Mobile?
Jak ČTÚ minulý týden informoval ve své nejnovější Měsíční monitorovací zprávě (č. 7/2014), předseda Rady ČTÚ již pravomocně rozhodl už i o prvním odvolání (tzv. rozkladu) operátora proti prvoinstančnímu rozhodnutí jeho Úřadu, když se přiklonil k variantě a).
Předseda Rady ČTÚ se ve svém rozhodnutí …. uvedl, že zákony působí normativně na všechny adresáty ode dne své účinnosti. Přechodné ustanovení poskytovalo půlroční lhůtu pouze k uvedení „závadného“ znění smluvního podmínek operátorů do plného souladu se zákonem, a to z důvodů možné kontroly ze strany ČTÚ po 8. únoru 2014. Okamžik zapracování změn ve smluvních podmínkách však není rozhodný pro povinnost aplikovat nové předpisy již od účinnosti zákona.
Operátor, podávající rozklad proti prvoinstančnímu rozhodnutí ČTÚ (konkrétně jde o T-Mobile) podle očekávání argumentoval ve prospěch varianty b). V médiích se k tomu objevilo toto jeho vyjádření, naznačující současně i záměr využít možnost opravného prostředku proti již pravomocnému (druhoinstančnímu) rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ – a to ve formě správní žaloby, kterou by řešil soud:
T-Mobile považuje výklad zákona regulátorem za chybný. "Jsme přesvědčeni, že soud nám dá za pravdu. Naše stanovisko v této věci se nemění - to znamená, že dvacetiprocentní limit pro pokuty se uplatní až od změny všeobecných podmínek, nikoliv ode dne účinnosti zákona," uvedl Petr Josefi z T-Mobile.
Na to ale má ČTÚ (ve své MMZ) odlišný názor:
Tvrzení operátora v podaném rozkladu by logicky vedla k závěru, že smluvní podmínky jsou nadřazené znění zákona, což je ve fungujícím právním státu nepřípustné. Pokud by se zákonodárce domníval, že je na aplikaci předmětné novely zákona o elektronických komunikacích potřeba delší časová příprava, zvolil by účinnost novelizace k pozdějšímu datu.
Nejsa právník, netroufám si blíže komentovat a hodnotit stanoviska obou stran v příslušné konkrétní kauze, ani šance na úspěch správní žaloby u soudu. Třeba proto, že ani na úrovni obecných principů (účinnost zákona vs. přechodná ustanovení, zákon vs. smluvní podmínky) nemusí být situace zcela jednoznačná a ve hře zde mohou být i takové faktory, jako konkrétní formulace příslušných ustanovení, znění důvodové zprávy atd. Zde ale mohou hrát významnou roli i další detaily celé konkrétní kauzy, které nebyly zveřejněny (třeba: o jakou smlouvu šlo, kdy byla uzavřena, kdy byla podána výpověď atd.). Nechme to tedy na soudu, jehož rozhodnutí bude v tomto ohledu důležité a precedentní.
Jak ČTÚ změnil názor
T-Mobile se ve své argumentaci pro variantu b) a proti druhoinstančnímu rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ opírá ještě o jeden zajímavý moment, kterým je změna názoru na straně ČTÚ. Ten totiž před rokem (v srpnu 2013) vydal Měsíční monitorovací zprávu č. 7/2013, ve které se také přiklonil k variantě b):
Aby ČTÚ předešel případným nedorozuměním a stížnostem, co nejnaléhavěji spotřebitelům doporučuje, aby v případě, že se ve výše uvedeném přechodném období (jež skončí 8. února 2014) rozhodnou ukončit smlouvu na dobu určitou, případně uzavřít smlouvu prostředky komunikace na dálku, či u jejich již uzavřené smlouvy přichází v úvahu autoprolongace, věnovali maximální pozornost tomu, zdali jejich poskytovatel služeb elektronických komunikací své smluvní podmínky již upravil dle novely zákona. V opačném případě by se na ně vztahovala dosavadní úprava, pro spotřebitele méně příznivá.
Pokud si ale celý text přečtete pozorněji, najdete v něm několik „vad na kráse“. Tou největší je asi to, že hovoří o dopadech změn zákona na spotřebitele, zatímco ve skutečnosti se změny týkají všech účastníků, a nikoli pouze spotřebitelů. A to je mimochodem také jedním z hlavních argumentů operátorů proti celé Husákově novele.
Nicméně o dva měsíce později, v Měsíční monitorovací zprávě č. 10/2013, se ČTÚ již jednoznačně přiklání k variantě a), když uvádí (kráceno):
Otázka: K jakému okamžiku je podnikatel …. povinen aplikovat ustanovení … tj. požadovat po účastníkovi … úhradu, která nesmí být vyšší než 1/5 součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy …. Vzniká shora uvedená povinnost až okamžikem zapracování změn … ve všeobecných či obdobných podmínkách … či je daný limit nutno aplikovat již v tomto okamžiku?
Odpověď: … novela přinesla pouze zákonnou limitaci výše úhrady, kterou je možné požadovat …. tato zákonná limitace vyvolává účinky již v okamžiku nabytí účinnosti předmětné novely, tj. ode dne 8. srpna 2013. Lhůta v maximální délce šesti měsíců uvedená v přechodném ustanovení …. je dle názoru ČTÚ lhůtou, určenou poskytovatelům …. toliko za účelem provedení změn stávající smluvní dokumentace tak, aby tato byla v souladu s novelizovaným zněním ZEK. Okamžik zapracování předmětných změn ve smluvních podmínkách … tak není rozhodný pro povinnost aplikovat limit … již od nabytí účinnosti předmětné novely, neboť tato povinnost plyne přímo ze zákona. Shora uvedený názor lze dovodit mimo jiné i ze skutečnosti, že zákonodárce uvedl danou povinnost včetně lhůty v přechodném ustanovení předmětné novely a nevyužil za tímto účelem institutu odložené účinnosti části zákona.
I když uvedené citace pochází „jen“ z Měsíčních monitorovacích zpráv ČTÚ (a nikoli z jeho pravomocných rozhodnutí ve správním řízení), je asi vhodné je brát jako bernou minci a považovat je skutečně za názor úřadu.
Osobně bych ale celou výše popsanou změnu názoru přisuzoval spíše změně ve vedení ČTÚ, která následně vyvolala i určité změny v jeho názorech a rozhodovací praxi. Pravdou je, že první (červencová) monitorovací zpráva, s názorem shodujícím se s názory operátorů (variantou b), byla vydána již za působení nového předsedy Rady ČTÚ Jaromíra Nováka, který byl jmenován do funkce 15.5.2013 (zatímco předmětná monitorovací zpráva byla Radou schválena o tři měsíce později, 13. srpna 2013).
Ale každá změna vyžaduje nějaký čas. Ostatně, třeba i formát a obsah samotných monitorovacích zpráv se zásadním způsobem změnil ještě o dva měsíce později: první „novou“ monitorovací zprávou byla právě ta říjnová, již s opačným názorem Úřadu (ve smyslu varianty b).
A mimochodem: neměl by mít i Úřad právo na změnu názoru? Zvláště pak tam, kde věci nejsou úplně jasné a jednoznačné? Není lepší regulátor, který přemýšlí, reaguje a občas i změní názor, než regulátor, který nijak významněji nereaguje?