Vyřeší politici problém předražených mobilních služeb?
Předseda sněmovního podvýboru pro elektronické komunikace a ICT průmysl si od nadcházející aukce kmitočtů slibuje až 50% zlevnění. Ale jak, když stát už nemůže regulovat koncové ceny?
Dění kolem tuzemských mobilních telekomunikací začíná v poslední době poněkud eskalovat: zatímco firemní uživatelé se chlubí stále výhodnějšími tarify, které si dokázali vynutit na mobilních operátorech, rezidenční zákazníci dávají stále více najevo svou nespokojenost s tím, že oni musí platit za stejné služby naopak nehorázně vysoké ceny.
Problému si už začínají všímat i někteří politici, a dokonce začínají uvažovat i o určitých možnostech řešení. A tak prakticky jediným, kdo zůstává v klidu, jako kdyby žádný problém ani neexistoval, je náš regulátor (ČTÚ). Jeho zástupci to celkem názorně předvedli minulý týden hned dvakrát, v pořadu Hydepark a v Otázkách Václava Moravce v České televizi.
Chcete výhodný tarif?
Voláte stále za minutové ceny někde kolem 5 až 6 korun za minutu? Pak by se vám mohl líbit třeba tarif s měsíčním paušálem za 60 korun, který obsahuje 300 volných minut a 300 volných SMS. Dále s minutou do sítě O2 za 50 haléřů a do ostatních sítí za 80 haléřů, a SMS za 10 haléřů. Takové tarify skutečně existují – ale jen pro někoho. Třeba pro město Ostrava, které si takovýto tarif dokázalo nedávno vybojovat (zdroj).
Pokud jste zaměstnanci nějakého srovnatelného subjektu, zkuste ho přesvědčit, aby se také pustil do boje za výhodnější tarify skrze elektronické aukce. Protože jak vidno, tudy cesta skutečně vede.
Jenže pokud jste jen obyčejný zákazník z řad domácností a soukromých osob, tzv. rezidenční, máte smůlu. Sami máte jen minimální „vyjednávací sílu“, a tak se s vámi mobilní operátor nebude nijak individuálněji bavit. Předhodí vám pouze své standardní (předražené) tarify, a vy ho nedokážete přimět k nabídce něčeho důstojnějšího. A veřejné virtuální operátory, kteří by se do takového boje pustili za vás, v ČR nemáme.
Pokud jste „hádavější“ povaha, můžete zkoušet různě odcházet a pak se zase vracet, jako na orientálním tržišti, a pak se možná dočkáte nějaké výhodnější nabídky z kategorie těch tzv. retenčních (neboli: pro udržení zákazníka se zaječími úmysly). Ale na něco alespoň trochu srovnatelného s tarify pro firemní zákazníky, vybojované skrze aukce, rovnou zapomeňte.
Bude řešením aukce?
V úvodu jsem zmiňoval, že problému si už začínají všímat i politici. Zde mám na mysli konkrétně poslance Jana Husáka (za TOP09), který je předsedou sněmovního Podvýboru pro elektronické komunikace a ICT průmysl.
V této své roli si pan Husák nechal udělat vlastní průzkum toho, jak drahé jsou u nás služby mobilních komunikací – měřené veřejnými ceníky pro rezidenční zákazníky. Vyšlo mu to samé, co už dříve ukázaly jiné průzkumy: že u nás voláme podstatně dráže než v zahraničí. Shrnuto do jedné věty z nového průzkumu:
Český občan musí platit za mobilní telekomunikační služby téměř šestkrát více než občan Rakouska nebo dvakrát více než občan Polska.
Jenže: kritizovat je jedna věc, a usilovat o nápravu věc druhá. Jaké řešení tedy vidí poslanec Husák, jako předseda sněmovního podvýboru, který má právě telekomunikace na starosti?
Jeho receptem, jehož vizi znovu předestřel tento víkend, je aukce nových kmitočtů (nejenom) z digitální dividendy, a rovné a otevřené podmínky v této aukci jak pro stávající operátory, tak i pro eventuálního nově příchozího.
Nejprve ale, aby vůbec nějaká aukce byla možná, musí být schválena novela stávajícího telekomunikačního zákona (127/2005 Sb.). Ta již úspěšně prošla Sněmovnou a momentálně je v Senátu – a dovolím si optimisticky očekávat, že Senátem projde bez zásadnějších problémů.
A až tato novela bude platná, poslanec Husák si od ní (a od aukce) slibuje zásadní zlevnění, dokonce i konkrétně vyčíslené:
Až o 50% očekávám budoucí snížení současných cen za mobilní volání a internet i díky novele zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.
Ovšem jak? Samotná novela totiž nezavádí (a už ani nemůže zavádět) nějakou regulaci koncových cen, skrze kterou by stát (resp. regulátor) mohl mobilním operátorům direktivně nařídit něco jako „zlevněte o 50 procent“.
Možné scénáře
Samotná aukce může mít různé výsledky. Může dopadnout tak, že se do ní přihlásí někdo nový, kdo v aukci uspěje – a následně razantně vstoupí na tuzemský trh a rozpoutá na něm cenovou válku, v rámci které přinutí zlevnit i ostatní operátory.
Při takovémto scénáři by samotná aukce skutečně pomohla ke zlevnění, protože by přinesla skutečnou vzájemnou konkurenci mezi operátory, která dnes tolik chybí. Že by to ale bylo zlevnění „až o 50% …..”, mi přijde příliš optimistické.
Může to totiž dopadnout i jinak. I když přijde někdo nový a v aukci uspěje, je otázkou nakolik se bude chtít pouštět do agresivnější cenové války se stávajícími operátory. Protože obětí takovéto války by byl i on sám: i jeho výnosy by klesly, resp. byly nižší.
Navíc bude v mnohem horší pozici než ostatní operátoři, protože kromě investic do zcela nové infrastruktury bude muset – na rozdíl od svých konkurentů - notně investovat i do získávání nových zákazníků. No, spíše do jejich přebírání stávajícím operátorům, protože skutečně „nových“ zákazníků, vzhledem ke stávající penetraci a téměř saturovanému trhu, zase až tolik nenajde. Takže jeho ochota snižovat ceny a pouštět se do cenové války bude „vyvažována“ jeho vlastní potřebou generovat co nejvyšší výnosy, aby se mu vůbec vrátily jeho investice.
Samozřejmě je ale ve hře ještě třetí varianta: že se nikdo nový nepřihlásí či v aukci neuspěje, a nové kmitočty si rozdělí mezi sebou stávající operátoři, víceméně rovnoměrně. Co je pak bude nutit k nějakému snižování cen?
Utéct operátorům z jejich služeb
Pokud správně rozumím představě poslance Husáka, tak jak ji líčí v tomto svém starším článku i v tomto novém, je jeho představa o mechanismu zlevnění nezávislá na tom, zda na tuzemský trh přijde nový operátor, či nikoli. A je vlastně velmi podobná tomu, co doporučuje i řada čtenářů zde na Lupě: utéci mobilním operátorům z jejich předražených služeb (např. i hlasových) a udělat z nich pouhé hloupé trubky: zajistit si požadované služby jinak („internetově“, resp. na bázi IP), a od mobilních operátorů využívat jen samotná mobilní data. Respektive vtáhnout tímto způsobem do hry skutečnou konkurenci a vynutit si tím opravdu razantní snížení cen i od mobilních operátorů, pokud i nadále chtějí zůstat ve hře.
Sám poslanec Husák to líčí poněkud diplomatičtěji:
Nové technologie umožní využívat vysokorychlostní internet novým způsobem a na tuto skutečnost musí operátoři reagovat i prostřednictvím svých cen. Výrobci „chytrých“ telefonů již nyní implementují do svých operačních systémů funkce, které umožňují např. zasílat SMS zprávy prostřednictvím internetu, tedy za zlomek ceny. Ten, kdo na tom vydělá, je spotřebitel.
Věcná podstata je ale vcelku zřejmá, a čtenářům Lupy ji asi netřeba podrobněji rozvádět: již dnes můžete z mobilního telefonu, který je skrze (dostatečně kvalitní) mobilní data připojen k Internetu, volat přes takovou VOIP službu, jakou si sami vyberete, místo toho, abyste využívali hlasovou službu přímo od mobilního operátora. Stejně tak místo SMSek můžete využívat nějaký instant messaging či posílat SMSky přes jinou službu, než je ta od mobilního operátora. A v obou případech vám to může vyjít podstatně levněji.
Je to řešení?
Mohlo by se tedy zdát, že nejde o nic nového pod sluncem – protože myšlenka „přivést mobilním operátorům konkurenci odjinud“ rozhodně nová není. Jenže: je skutečně tím správným řešením?
Zde mi určitě řada čtenářů namítne, že oni takovéto řešení používají již dávno, ke své plné spokojenost. Ostatně, já se o to snažím také. A tak sám na sobě cítím, že to zatím není zcela univerzálně použitelné a dostatečně „zralé“ řešení.
Například: stále to není řešení pro „masového zákazníka“, od kterého je možné očekávat nejvýše tak schopnost vyťukat konkrétní telefonní číslo. Nějaké nastavení SIP klienta, volba SIP profilu či podobné věci už mohou být výrazně nad jeho síly.
Nehledě na praktické aspekty: třeba přenos mobilního čísla do nějaké VOIP služby možný není. A volat z jiného čísla, než na které vám lidé volají zpět, je poněkud nešikovné. Či jiný aspekt: zdaleka ne všechny mobilní telefony jsou dnes dostatečně inteligentní a vybavené na to, aby popisované služby dokázaly využívat. I když právě toto se asi mění nejrychleji a nejsnáze.
Nebo co otázka pokrytí: 3G dnes pokrývá něco kolem 60% populace, což je ale jen kolem 10% plochy. A i když si stát, skrze podmínky aukce, vynutí do budoucna určitou míru pokrytí i pro méně obydlené lokality, stále to nebude úplné pokrytí (ale pouze pokrytí 95% populace, které dává 85% pravděpodobnost vnitřního příjmu).
A kromě toho: vše má i své „strategické“ aspekty. Jakmile by počty lidí, kteří mobilním operátorům utíkají z jejich služeb, dosáhly pro ně významného počtu, operátoři by se mohli pokusit zareagovat i jinak, než snížením cen. Ostatně, v minulosti se to už párkrát stalo: v zahraničí se někteří mobilní operátoři pokusili blokovat ty služby, skrze které jim zákazníci „utíkali“. Hlavně VOIPové sužby.
Zatím takovéto pokusy vesměs skončily nějakou domluvou regulátorů směrem k operátorům, a ti toho zase nechali. Nejspíše i proto, že vše se zatím odehrávalo v takové míře, která mobilní operátory zatím až tak moc nestresovala. Ale nedělejme si iluze, že to bylo jejich poslední slovo: jakmile by jim začalo skutečně téci do bot, jejich lobbyingová mašinérie by teprve ukázala svou sílu.
Nehledě na to, že mobilní operátoři by ani nemuseli úplně zakazovat, resp. blokovat konkrétní druh provozu, ale mohli by si jen trochu „pohrát“ s přenosovými charakteristikami svých datových služeb, například formou prioritizace různého druhu provozu – a dosáhnout toho, že VOIP v jejich sítích sice bude fungovat, ale nepůjde reálně používat.
Takže se obloukem dostáváme k dosud nevyřešeným otázkám síťové neutrality, v jejím původním významu: mají operátoři a provideři, zajišťující pouhý přenos dat, mít nějaké slovo ohledně toho, jaký druh provozu smí protékat jejich sítěmi a jaký nikoli? I zda mohou poskytovat různé podmínky těm druhům provozu, který ve svých sítích povolují? Nebo musí všem měřit stejně a nesmí vůbec rozlišovat, jaká data přenáší?
Nic z toho zatím není příliš jasné, protože skutečné řešení takto pojímané síťové neutrality je zatím spíše teprve hledáno, než aby již bylo známo, či dokonce již prosazováno.
Je to řešení! Ale ….
Na druhou stranu bych právě popisované řešení s „technologickou konkurencí“ rozhodně nezatracoval. Svůj význam určitě má – ale podle mého názoru bude trvat ještě hodně dlouho, než tento význam bude dostatečně velký na to, aby přinutil mobilní operátory změnit názor a reagovat snižováním cen.
I vzhledem k lidské pohodlnosti a setrvačnosti bych to viděl minimálně na celé roky. Tedy jako potenciální řešení, které může „zabrat“ někdy v budoucnu – zatímco my zde máme problém už nyní, a (jako rezidenční zákazníci) ho potřebujeme řešit co možná nejrychleji.
Jako schůdnější a mnohem „aktuálnější“ řešení bych proto viděl něco jiného: zavedení řádných (a plně veřejných) virtuálních mobilních operátorů. Samozřejmě by to muselo jít nějak „silou“, přes aktivní nezájem stávajících operátorů. Na rozdíl od cenové regulace zde ale stát stále má určité možnosti, jak virtuálním operátorům direktivně otevřít dveře: skrze podmínky, které si může diktovat vůči mobilním operátorům právě v rámci nadcházející aukce.
Jak jsem zde na Lupě psal v jednom předchozím článku, regulátor (ČTÚ) s takovouto možnost zvažuje. Bude tedy záležet na tom, jak toto zvážování dopadne a jak se ČTÚ nakonec zachová: zda spíše jako ochránce zájmů operátorů, který je nevystaví další konkurenci. Nebo zda se nějak zastane uživatelů (spotřebitelů, zákazníků), a příchod reálné konkurence (v podobě virtuálních operátorů) naopak podpoří.
Dosud se ale regulátor k celému problému s vysokými cenami mobilních služeb staví spíše tak, jako kdyby vůbec neexistoval. Viz jeho zpackaná srovnání z loňského roku, kterými se snažil dokázat, že u nás voláme za zcela průměrné ceny, ne-li dokonce levněji. A když už ČTÚ někdy i připustí, že se věci mají jinak, pak jen přebírá argument operátorů, že je to vlastně vina samotných zákazníků, kteří jsou ochotni platit tak vysoké ceny.
Paradoxně ale i tento jeho postoj, i pokud by se ani do budoucna zásadněji nezměnil, může napomoci k řešení celého problému. Zvyšuje totiž „naštvanost“ koncových uživatelů, a tím je o to více motivuje k přechodu na jiné technologické alternativy, od kterých si – jak vidno - slibují úspěch dokonce už i politici.