Zasáhnou datové schránky do kauzy Diag Human?
Advokát Jan Kalvoda, jednající v kauze Diag Human, si stěžuje na chybné doručování v souvislosti s datovými schránkami. Tvrdí dokonce, že je to určitý záměr. Telefónica a MV ČR zareagovaly bleskově, ale dementují něco trochu jiného.
Že datové schránky občas „zanáší“ a doručí zprávu někomu jinému, než kdo je správným příjemcem, je notoricky známo již dlouho. Prakticky od jejich spuštění. Stejně tak je známo, že snad vždy jde o chybu lidského činitele: toho, kdo při odesílání vybírá datovou schránku příjemce, a přitom se splete.
Příkladů, kdy se tak stalo, je známo hodně. Sám jsem jeden takový popisoval (v únoru 2010) zde na Lupě, když i do mé datové schránky přišla zpráva, určená úplně jiné osobě (ale se stejným příjmením). Mezitím na stejný problém upozorňovala i masovější média, včetně MF Dnes, například v tomto článku z ledna 2010, či v tomto blogu.
Případy nesprávného doručování jsou pochopitelně známy i advokátům a jejich komoře, byť právě advokáti si včas zalobovali a prosadili si odklad povinného zřizování datových schránek (až do 1.7.2012). I tak se jim ale stává, že i když sami schránku nemají, někdo jim omylem doručuje v elektronické formě do cizí datové schránky.
Za advokátní komoru na to svého času upozorňoval právník Tomáš Sokol, ve své prezentaci na konferenci Datové schránky:
I s posteskem, že:
Snad vždy se ale tyto kritické hlasy nesly v duchu toho, že jde o chybu lidského činitele, byť notně podpořenou uživatelskou nevstřícností datových schránek.
Stejně tak se dosud mohlo zdát, že chyby v doručování zatím nezpůsobily žádné závažnější následky. Tedy až na nedávný příběh člověka, kterého kvůli nesprávnému doručení dokonce „sebrali“.
Není Kalvoda jako Kalvoda
Minulý týden ale byl medializován další případ chybného doručování . Tentokráte s mnohem větším „prostorem“ (v MF Dnes), než jakého se dostalo dřívějším případům nesprávného doručování. S velkou plochou na titulní straně a jednou další celou stranou, viz obrázky:
Ale hlavně v kontextu, ze kterého mi hned začal běhat mráz po zádech: na nesprávné doručování si v článku stěžuje právník Jan Kalvoda, který datovou schránku nemá (a zatím nemusí) – a přesto mu soud chybně doručoval do datové schránky jmenovce, který advokátem není.
Snad netřeba připomínat, v jaké kauze se Jan Kalvoda také angažuje: v kauze Diag Human. Tedy v něčem, co si dovolím přirovnat ke hře „opravdu velkých kluků“, ve které se hraje o „opravdu velké peníze“ - a my všichni „malí kluci“ můžeme jen z povzdálí tiše zírat, a pak se složit na štědrou prémii pro vítěze.
Pravidla této hry jsou jistě velmi „spletitá“, a zásadní roli v nich mohou hrát i zdánlivé maličkosti. Třeba nesprávný procedurální postup jedné strany, který druhá strana náležitě „rozmázne“ a využije. Právě toho se obávám.
Reaguje Telefónica i MV ČR
Že tentokráte je situace vážnější, než v předchozích medializovaných případech špatného doručování, podle mého názoru dokládá i rychlá reakce dodavatele datových schránek (kterým je Telefónica CR) a zřizovatele datových schránek (kterým je MV ČR).
Reakci provozovatele datových schránek, kterým je Česká pošta, jsem nezaznamenal. Zato Telefónica, která se jako dodavatel datových schránek spíše skrývá než otevřeně prezentuje, se tentokráte prostřednictvím své PR agentury ozvala jen několik hodin po vydání popisované kauzy v MF Dnes (27.9.2011). Její tiskovou zprávu jsem dostal hned odpoledne, v plném znění ji najdete například zde. To nejpodstatnější říká již perex tiskové zprávy:
Telefónica Czech Republic, dodavatel Informačního systému datových schránek se důrazně ohrazuje proti tvrzením zveřejněným v MF Dnes dne 27. září 2011, kde se svádí chyba úředníka při zasílání datové zprávy advokátu Janu Kalvodovi na selhání celého systému datových schránek.
Samotné články v MF Dnes ale nevyznívají tak, že by mělo jít o selhání systému. To možná trochu naznačuje titulek („Státní pošta selhává“), ale třeba i hlavní aktér (advokát Jan Kalvoda) sám uvádí, že důvod je v lidech. A dokonce hovoří o určitém záměru:
Vy se domníváte, že jde o omyl státních úřadů, ale já mám jiný názor. Mám za průkazné, že se to děje téměř výhradně v kauze Diag Human. A to nikoli chybou soudů, ale se záměrem určité struktury justičních představitelů.
No, v tomto si pan Kalvoda poněkud „fandí“ (že by se chybně doručovalo jenom jemu a jen v kauze Diag Human), viz výše citované další příklady. Ale nikde asi nejde o tak velké peníze, jako právě v této kauze.
Promptně, ve stejný den jako Telefónica, se ozvalo se svou reakcí i Ministerstvo vnitra. A také jeho reakce se nese v duchu rozporování toho, co články v MF Dnes vlastně vůbec netvrdí: že by šlo o chybu samotného ISDS, a nikoli o chybu lidského činitele, možná dokonce i záměrnou:
Ministerstvo vnitra se důrazně ohrazuje proti informacím, zveřejněným 27. září 2011 v MF DNES a na internetovém portále iDNES.cz, které naznačují, že Informační systém datových schránek má fatální nedostatky a doručuje datové zprávy jiným příjemcům, než kterým byly určeny.
Tato informace se zásadně nezakládá na pravdě. Za celou dobu provozu nemáme ani jedinou informaci o tom, že by vinou datových schránek k něčemu podobnému došlo.
Co v takových situacích?
Co v reakcích Telefóniky a MV ČR naopak nenajdete, je alespoň nějaký náznak toho, jak se zachovat v případech nesprávného doručování. Když už k něčemu takovému dojde, co by měl kdo dělat? Jak by se měl zachovat, na koho se obrátit atd.? Jaké jsou důsledky toho, když se zachová tak či onak? Jak jsou tyto věci ošetřeny v zákonech? Platí zde ta či ona fikce?
Jistě, zdravý rozum zde určité věci napovídá – ale stejně bych očekával, že tyto situace vezmou na zřetel i dodavatelé, provozovatelé a zřizovatelé datových schránek. A že když už tak vehementně dementují, že by chybu dělal ISDS, a zdůrazňují jak chybuje lidský faktor – tak že také dají své doporučení, jak eliminovat následky takovýchto chyb.
Třeba jsem hledal špatně, ale zatím jsem nic takového nenašel. Tyto věci jsou dlouhodobě neřešeny. Možná i proto, že vůbec není jasné, jaké důsledky takovýchto situací vlastně jsou. Viz naposledy popisovaný problém s aplikací fikce doručení v případě, kdy je doručováno nesprávně – a který dovedl člověka do vězení.
V tomto by spojitost kauzy Diag Human s datovými schránkami mohla paradoxně pomoci: třeba se právě zde konečně vyjasní například to, jaké právní důsledky má nesprávné doručování, zda při něm platí fikce doručení či nikoli atd. Jenže za jakou cenu?
Neveřejný charakter identifikátorů
Příčiny toho, proč při doručování skrze datové schránky tak často selhává právě lidský činitel, jsou dobře známy: jednou z nich je to, že samotné identifikátory datových schránek jsou neveřejné.
O to se postarali již legislativci, přesněji poslanci, když při schvalování zákona č. 300/2008 Sb. do něj prosadili to, aby prakticky všechno kolem datových schránek bylo neveřejné, včetně samotného identifikátoru schránky (viz v §14 článku 4).To znemožnilo vytvářet něco jako telefonní seznamy uživatelů datových schránek a nechalo na jejich vůli, zda identifikátor své datové schránky zveřejní či nikoli.
Současně se v zákoně objevila následující povinnost:
Ministerstvo umožní identifikovat datovou schránku tak, aby do ní mohlo být doručováno.
Jak byla naplněna, asi netřeba rozvádět: příjemce je nutné vždy nejprve vyhledat – a to pomocí vyhledávacího rozhraní, které je minimálně uživatelsky přívětivé. A i když si dnes už můžete dělat něco jako vlastní adresáře (pamatovat si již dříve vyhledané adresáty), není to úplně postačující: alespoň u osob, kterým se schránky zřizují dobrovolně, se situace může dynamicky měnit, a tak by se vždy mělo ověřit, zda nedošlo ke změně (že si dotyčný schránku mezitím nepořídil, či naopak nezrušil).
V praxi je neustálé vyhledávání skutečné náročné a nepohodlné – což zvyšuje pravděpodobnost selhání lidského faktoru. Že se někdo překoukne, překlepne, nebo třeba i naštve a zachová se jinak, než by měl.
V tomto ohledu si dovolím zásadně nesouhlasit s názorem, prezentovaným v již zmiňované reakci MV ČR:
Způsob vyhledávání adresátů je dostačující …..
Pokud by to byla pravda, pak by úředníky nenapadaly takové věci, jako třeba povinnost nahlásit zřízení datové schránky, aby to oni měli jednodušší při jejím vyhledávání. Jako si to myslí na odboru komunálního odpadu pražského magistrátu:
„Fyzická osoba, která si zřídí datovou schránku, je povinna ohlásit změnu registračního údaje – v konkrétním případě zasilatelské adresy – správci poplatku podle ohlašovací a registrační povinnosti, aby měl správce dostatek informací o daňovém subjektu, což usnadňuje vzájemný kontakt v rámci klientského přístupu. Z toho vyplývá, že je v zájmu správce i poplatníka udržovat informační databázi v co nejaktuálnějším stavu.“
Pomůže novela?
Koncem listopadu, přesněji 29.11.2011, nabude účinnosti zákon č. 263/2011 Sb., který (kromě jiného) novelizuje i zákon č 300/2008 Sb., na jehož základě fungují datové schránky.
Novela sice nemění nic na tom, že identifikátor datové schránky má být neveřejný – ale na druhé straně ukládá ministerstvu vnitra povinnost zřídit plně veřejný „telefonní seznam datových schránek“:
§ 14b
Seznam fyzických osob, podnikajících fyzických osob, právnických osob a orgánů veřejné moci, které mají zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku
(1) Ministerstvo vede veřejný seznam fyzických osob, podnikajících fyzických osob, právnických osob a orgánů veřejné moci, které mají zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku (dále jen „seznam držitelů datových schránek“), který je přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup. Seznam je součástí informačního systému datových schránek.
Tento seznam by měl být členěn podle kategorií (FO, PFO, PO a OVM), a u každé osoby v každé kategorii má být uveden také identifikátor datové schránky. Jak se to bude slučovat s tím, že §14 tento identifikátor stále považuje za neveřejný, se nechám překvapit.
Ale snad to vše pomůže k tomu, aby lidských chyb při práci s datovými schránkami bylo méně. Doufejme.