Proč nebyla Lupa včera dostupná ze sítě UPC?
Výpadek peeringu, který zákazníkům UPC znepřístupnil Lupu a další servery v síti Master Internetu, nebyl technickou závadou. Šlo o důsledek obchodního sporu, který se týká zpoplatnění peeringu.
Již včera jste se zde na Lupě (ale i na jiných serverech) mohli dočíst o problému, který potrápil řadu uživatelů, připojených k Internetu přes kabelovou síť českého UPC: nemohli se dostat k celé řadě serverů, včetně Lupy. Obecně pak k žádnému serveru, který je připojen k Internetu přes společnost Master Internet. Což jsou mj. všechny servery společnosti Internet Info, ale i řada dalších.
Abychom tomu ale správně rozuměli: uživatelé, připojení k Internetu přes jiné providery, než je UPC, se k těmto serverům dostali normálně. Problém tedy byl jen mezi sítěmi UPC a Master Internetu. A ještě přesněji: problém se týkal jen rezidenčních zákazníků UPC, a nikoli jeho byznysových zákazníků, připojených přes síť původního Sloan Parku.
A ještě do třetice: mezi sítí UPC (pro rezidenční zákazníky) a sítí Master Internetu se nějaký ten bitík občas přeci jen protlačil. Ovšem na načtení byť jen mobilní verze domovské stránky Lupy to nestačilo.
Jelikož jsem sám zákazníkem UPC a připojuji se k Internetu přes jeho síť, mohu z vlastní zkušenosti popsat i načasování: první problémy jsem zaznamenal ve středu odpoledne. Ustaly až ve čtvrtek (tedy včera) kolem 11 hodiny, kdy se vše zase „rozeběhlo“ tak, jak má. Tedy alespoň subjektivně, nesnažil jsem se nějak měřit propustnost – protože v té době už jsem zjišťoval, co a jak se stalo. A o tom je právě tento článek.
Co se stalo?
Po technické stránce se věci mají takto: peering mezi sítěmi UPC (pro rezidenční zákazníky, s AS6830) a sítí Master Internet (s AS 24971) byl původně řešen přes NIX.CZ. Někdy (zhruba) před rokem ale došlo ke změně, když peering přes NIX byl nahrazen přímým peeringem, spojem vedoucím přes uzel Sitelu. Tak to ostatně popisuje i peeringová tabulka NIX-u.
No a právě tento přímý peeringový spoj, vedoucí přes pražský Sitel, byl nyní přerušen, což dalo vzniknout celému problému.
Teď ale to asi nejzajímavější: proč k tomuto přerušení došlo? Obě strany se ve svých vyjádřeních shodují v tom, že to nebylo žádnou technickou závadou (která by se za nějaký čas opravila a věci by se vrátily do původního stavu). Šlo o záměrné rozpojení.
Proč se to stalo?
Odpověď na otázku „proč“ by mohla být relativně jednoduchá: protože se oba subjekty nedohodly na podmínkách dalšího provozování tohoto peeringového spoje.
A nedohodly se ani v průběhu včerejška, kdy už internetový provoz mezi sítěmi UPC a Master Internetu znovu tekl – ale jen díky dočasnému „přesměrování“ přes síť Dial Telecomu (viz následující traceroute) a také prý skrze slovenský peeringový bod SIX, kde má peering mezi oběma sítěmi nadále řádně fungovat.
Celá „nedohoda“ pak má několik zajímavých aspektů. Zejména: proč k ní došlo? Ale také: nedalo se předvídat, k čemu dojde, a včas přejít na náhradní řešení, tak aby se koncoví uživatelé nedostali do problémů?
Ohledně druhé otázky si dovolím trochu zaspekulovat a vyjádřit názor, že to mohl být i určitý záměr: aby se celá záležitost eskalovala (až na zákazníky a do médií), a tím se posílil tlak na její řešení. Což úzce souvisí s první otázkou: co je vlastně ve hře?
I na tuto otázku ještě existuje celkem jednoznačná odpověď: spor je o určité finanční vyrovnání, spojené s provozováním peeringu. A to od Master Internetu směrem k UPC.
Podle kvalifikovaných odhadů (získaných mimo oba účastníky sporu) není takovéto vyrovnání – při daném poměru velikosti a charakteru provozu, jako mezi Master Internetem a UPC – v tuzemsku zase až takovou výjimkou, a pohybuje se (řádově) někde mezi 20 až 30 tisíci měsíčně.
Což sice nejsou úplně malé peníze, ale na druhé straně zase ne nijak horentní: Master Internet přeci není tak malý, aby ho podobná částka mohla zruinovat. A UPC, s jeho miliardovými ztrátami, také určitě nevytrhne.
Možná tedy jde spíše o princip.
Platili si už dříve, nebo ne?
Nechme ale principy ještě chvíli stranou a položme si jinou zajímavou otázku: jak tomu bylo dosud? Je to tak, že dříve si obě strany za peering nic neplatily, a teď najednou to jedna strana chce po druhé? Nebo si už dříve něco platili a teď se jedná spíše o změnu částky, či její úplné vynulování?
Zde už se verze obou stran začínají rozcházet, pochopitelně dosti zásadně. Master Internet tvrdí, že nikdy nic neplatil:
UPC jsme nikdy za služby vzájemné výměny dat neplatili, toto tvrzení UPC je chybné.
Podle toho, jak jsem pochopil pohled druhé strany, mezi UPC a Master Internetem původně existoval „placený“ peering přes NIX. Pak se ale měl Master Internet dohodnout s jiným subjektem na přímém peeringu mezi oběma sítěmi, a to zdarma. To bylo ono přímé propojení přes uzel Sitelu, fungujícím do včerejška.
Oním „jiným“ subjektem, se kterým mělo být vše dohodnuto, je nizozemská společnost UPC Distribution Services, která se stará o správu autonomního systému AS6380 pro potřeby celého nadnárodního UPC a dojednává také jeho peering s ostatními autonomními systémy. Ale třeba členem NIXu (se stejným AS6380) je UPC Czech Republic, a.s.
V poslední době ale prý Master Internet porušoval pravidla tohoto zdarma poskytovaného peeringu (například menším objemem provozu, než je požadováno, či nesprávnou propagací některých prefixů). Proto měl být tento přímý peering, vedoucí přes Sitel, právě teď rozpojen. A Master Internetu mělo být nabídnuto „přímé propojení sítí za standardních obchodních a technických podmínek“.
Obě strany se pochopitelně liší i v pohledu na „organizaci“ tohoto rozpojení: jedna říká, že tu druhou opakovaně informovala dlouho dopředu, tak aby měla dost času „něco s tím udělat“ a nenechat vše dopadnout na koncové zákazníky. Druhá strana zase říká, že se vše dozvěděla až na poslední chvíli, kdy už bylo pozdě.
Zákazník jako rukojmí?
No, ať už má více pravdy jedna či druhá strana, jedno se zdá být jisté: je to obchodní spor, nikoli technický problém.
Podobných obchodních sporů mezi podnikatelskými subjekty se může dnes a denně odehrávat mnoho – ale jen málokteré mají tak citelný dopad na zákazníky, resp. koncové uživatele. Však také většinou diskusí o popisovaném problému rezonovala slova o braní zákazníků jako rukojmí. A to vlastně oběma stranami.
Například Master Internet se sám přihlásil k tomu, že po rozpojení přiškrtil záložní trasy:
Vzhledem k tomu, že připojení k UPC dělá pouze cca 10% našich toků, padlo rozhodnutí, že alternativní tranzitní cesty do UPC zpřístupníme pouze na minimum, a to především z toho principu, abychom nezachraňovali zákazníky UPC před praktikami jejich poskytovatele.
K jeho dobru je naopak třeba přičíst, že směrem k veřejnosti dokázal alespoň nějak zareagovat, když svým zákazníkům (ještě v průběhu výpadků) rozesílal informaci tohoto znění, zmiňovanou i v diskusích zde na Lupě:
Včera 31. 8. 2011 v době od 22:00 CET došlo u koncových zákazníků UPC ke zpomalení nebo přerušení konektivity do sítě Master Internet. Důvodem bylo zrušení peeringového propoje ze strany UPC, přístup k serverům ze všech ostatních sítí zůstal neovlivněn. Na základě vstřícné komunikace ze strany ostatních partnerů jsme dnes ráno výrazně navýšili alternativní trasy a neprodleně jednáme o definitivním objemu spolupráce. U některých zákazníků UPC lze stále pozorovat částečné zpomalení konektivity, tento nedostatek by však měl být definitivně odstraněn v řádu hodin, nejpozději během zítřejšího dne.
Tímto vyjádřením dementujeme jakékoliv zprávy o tom, že se jedná o důsledek selhání některého z našich síťových zařízení.
To UPC se zmohlo jen na dodatečné konstatování, které mi přijde značně alibistické:
Master Internet neměl žádný vztah s UPC Česká republika, a.s , ale se společností se sídlem v Nizozemí.
UPC nenese žádnou zodpovědnost za události, které v minulých hodinách nastaly (nedostupnost některých poskytovaných služeb Master Internet) a nemůže je ani komentovat.
I když formálně asi jsou UPC Czech Republic a UPC Distribution Services (ona společnost se sídlem v Nizozemí) různými subjekty v rámci téže skupiny, zákazníka to zajímat nemusí.
Jde o sítovou neutralitu
Na závěr si neodpustím obecnější zamyšlení nad tím, čeho jsme vlastně byli svědky: jednoho z prvních „tuzemských“ projevů nevyjasněných otázek kolem síťové neutrality. A to ne ani tak po technické stránce (zda některý provoz má mít prioritu před jiným), ale po stránce dělby výnosů mezi skupinami hráčů, kteří se podílí na provozu Internetu.
Původně, v dávných dobách raného Internetu, to bylo tak, že „čistí“ poskytovatelé připojení byli ochotni platit někomu, kdo nabízel obsah - aby jim přilákal zákazníky (zájemce o připojení, umožňující konzumovat tento obsah). V této době bylo placení za peering běžné, samozřejmě v závislosti na velikosti subjektů a jejich vzájemném poměru „množství obsahu“ i počtu zákazníků.
Později se situace nějak srovnala, a s postupem času dokonce jakoby obrátila: poskytovatelé obsahu začali vydělávat více, a poskytovatelé přístupu (provideři) naopak méně. A tak se zcela zákonitě objevil záměr poskytovatelů přístupu „ukousnout si“ také něco z lukrativnějšího koláče poskytovatelů obsahu.
To není žádný „náš“ trend, ale trend obecný, který se již dříve projevil v zahraničí. Například subjekty jako Google či Yahoo, které jsou čistými poskytovateli obsahu, se staly terčem požadavků providerů, aby se s nimi podělili o své zisky. Sice se tomu zatím ubránili, ale dodnes se celá tato otázka nevyjasnila. Možná proto, že nemá žádné jednoduché řešení – a obě strany mají racionální argumenty pro svá stanoviska. Proto je síťová neutralita dosud stále „otevřená“.
No a to, co jsme zaznamenali včera mezi Master Internetem a českým UPC, byla možná jen taková „malá první vlaštovka“ v tuzemském provedení. Malá i v tom smyslu, že (pokud jsou kvalifikované odhady správné) jde o částku někde mezi 20 a 30 tisíci měsíčně. Pak mi ale vrtá hlavou: stálo jim to zato? Eskalovat takovýto spor až tak daleko, aby to vygenerovalo tolik negativní publicity a naštvalo zákazníky?