Na kolik přijde Vlastní 3G zóna?
Femtobuňka od českého Vodafone přijde jednorázově na (až) 3377 Kč. Dostupná bude od 1. července, zatím jen v uzavřeném režimu (pro předem nastavená zařízení). Otevřený režim prý přijde později.
Po včerejším aktuálním článku, který představoval samotný princip femtobuněk a první zkušenosti s femtobuňkou od českého Vodafone, si dnes již můžeme říci, za jakých podmínek ji náš operátor bude nabízet. Včera dopoledne totiž proběhla tisková konference (příznačně v protiatomovém krytu), kde byla novinka představena.
Jak se nová služba jmenuje?
Ve Velké Británii se obdobná služba tamního Vodafone jmenuje „Sure Signal“, tedy nějak jako „jistý signál“. Zákazníkům to zřejmě mělo evokovat hlavní přínos femtobuněk, spočívající ve spolehlivé dostupnosti signálu.
Zřejmě ale ne každý byl s výsledkem spokojen, včetně poskytované podpory koncovým zákazníků. A tak právě z podpory zákazníků časem vznikl „fanouškovský“ web s příznačným jménem i adresou: notsousuresignal.com (ve smyslu: „ne až tak jistý signál“), a se vzájemnou (technickou) podporou od samotných uživatelů. Najdete zde například seznam ISP, na jejichž přípojkách lze službu Sure Signal provozovat, či seznam směrovačů, které jsou s ní kompatibilní.
Možná i proto se Český Vodafone nakonec inspiroval jinde, a ve svém pojmenování celé služby akcentuje něco jiného: nikoli kvalitu a dostupnost signálu, ale možnost vlastní aktivity zákazníka, resp. vlastního „postarání se“ o 3G konektivitu.
Takže, jak již tušíte z názvu tohoto článku, tuzemská služba se jmenuje „Vlastní 3G zóna“.
Kolik nová služba stojí?
Když služba Sure Signal před více jak rokem ve Velké Británii startovala, přišla samotná femtobuňka jednorázově na 100 liber. Dnes už přijde jen na polovinu, tj. 50 liber.
Česká „Vlastní 3G zóna“ přijde na 3377 Kč (i s DPH) již včetně DPH, také jen jednorázově. Podle aktuálního kurzu to odpovídá cca 122 librám. Ale je třeba zdůraznit, že v tuzemských zeměpisných šířkách je takovýto údaj jen jakýmsi „horním odhadem“ ceny a pouhým základem pro různé formy smlouvání a handrkování se o skutečné ceně. Jak včera na tiskovce také zaznělo, femtobuňka může přijít i na symbolickou 1 Kč, pokud si ji zákazník objedná s dostatečnou kombinací dalších produktů od Vodafone.
V čem se česká „Vlastní 3G zóna“ nijak neodlišuje od britského Sure Signal, je absence jakéhokoli zvýhodnění pro zákazníka, který svému operátorovi uleví tím, že si sám a na své náklady provozuje svou „Vlastní 3G zónu“.
Operátor to prezentuje tak, že zákazník zaplatí za femtobuňku jednorázově, a už po něm nejsou požadovány žádné další podmínky a závazky:
Zákazník zaplatí pouze pořizovací cenu bez jakýchkoliv dalších závazků a podmínek.
Zákazník to ale nejspíše bude vnímat jinak: za náklady, které má s provozem femtobuňky, mu operátor nesleví ani haléř na cenách, a ani bit na objemech v rámci FUP.
Však také tento aspekt opakovaně zazníval v reakcích na včerejší první článek: proč by zákazník měl „sanovat“ svého operátora, a pak mu ještě za jeho služby platit úplně stejně, jako ostatní zákazníci?
Otevřený vs. uzavřený režim
Jak britská Sure Signal, tak i česká „Vlastní 3G zóna“ zatím fungují v režimu, kterému český Vodafone říká „uzavřený“. To proto, že femtobuňka umožní připojení jen těm zařízením, která má dopředu nastavené na jakémsi whitelistu. Ten se nastavuje již při zřizování služby, v UK přes web, u nás zatím jen přes lidského operátora (a přes web to prý půjde až časem).
Český Vodafone by časem měl nabídnout i tzv. v otevřený režim, kdy femtobuňka obslouží jakékoli zařízení, aniž ho má dopředu explicitně nastavené na svém whitelistu. Což by výrazně rozšířilo využitelnost těchto femtobuněk všude tam, kde není dopředu známo, kdo a jak je bude využívat. Tedy například ve veřejných prostorách typu restaurací, vináren, hotelů atd.
Ostatně, Vodafone včera v již zmiňovaném protiatomovém krytu předváděl svou femtobuňku právě v takovémto otevřeném režimu. Ten prý v současné době ověřuje na několika pilotních projektech, a pokud budou úspěšné, mohl by být otevřený režim běžně dostupný.
Důvod pro takovouto opatrnost vypadá na první pohled kuriózně: Vodafone se prý obává degradace svého pokrytí. Na druhý pohled už to ale může mít určitou logiku: když někdo někde zprovozní nějakou femtobuňku v otevřeném režimu, může přes ni komunikovat kdokoli, kdo je v jejím dosahu. A je-li to běžný zákazník, nemá šanci poznat, že jde o femtobuňku a nikoli o „běžnou“ buňku sítě jeho operátora. Pokud mu femtobuňka nabídne kvalitnější signál, hned si na to zvykne a bere to jako samozřejmost. Jenže když pak femtobuňka přestane fungovat (například když vypadne její napájení, nebo je jednoduše vypnuta, po zavírací hodině nějakého podniku), zmíněný uživatel to může pocítit jako výrazné zhoršení , které pochopitelně přisoudí mobilnímu operátorovi a ne femtobuňce.
Takže až se otevřený režim časem stane dostupným, tipuji že tomu tak bude spíše na individuální bázi a že Vodafone se bude zákazníka ptát nejenom na to, kde bude femtobuňku provozovat, ale také jak ji bude provozovat.
Kapacitní parametry
Zajímavou odlišností britské služby Sure Signal od „Vlastní 3G zóny“ je i to, kolik koncových zařízení se vejde na whitelist v uzavřeném režimu: zatímco v UK je to 31, u nás jen 16. Když jsem se na to včera ptal, bylo to vysvětlováno použitím novějšího modelu femtobuňky v ČR, která je prý takto omezena. Což se mi moc nezdá a nejsem si jist ani tím, zda takovýto whitelist je implementován uvnitř femtobuňky, nebo až v síti mobilního operátora.
Případná změna whitelistu je samozřejmě možná (u nás zatím jen přes operátora), ale propagace změny nějakou dobu zabere. Odhadem prý 2 hodiny.
Jinak se ale femtobuňky, používané v UK a nově nabízené i v ČR (modely 9361 Home Cell V2-V od Alcatel Lucent) shodují v tom, že dokáží obsloužit současně až 4 koncová zařízení (z whitelistu o 16, resp. 31 položkách). Do budoucna se ale prý můžeme dočkat i femtobuněk, které zvládnou i 8, či dokonce 16 zařízení současně.
Od počtu současně obsluhovaných zařízení je pak odvozen i požadavek na pevné broadbandové připojení, ke kterému je femtobuňka připojena. Pro ona 4 současně obsluhovaná zařízení se tuzemské i britské zdroje shodují v požadavku na minimálně 300 kbit/s (v obou směrech), a maximální latenci 250 (resp. 240) milisekund.
Ve Velké Británii celkově doporučují přípojku nejméně 1 Mbit/s směrem k uživateli a oněch 300 kbit/s v opačném směru. U nás Vodafone doporučuje přípojku nejméně 2 Mbit/s. Ovšem třeba právě ADSL přípojka s rychlostí 2 Mbit/s by nevyhověla kvůli pomalému upstreamu, jen 256 kbit/s. Nicméně: to by zřejmě vadilo až při současném vedení více hovorů (nejspíše všech čtyř), zatímco při jediném probíhajícím hovoru nikoli.
Možnost přenosu femtobuňky
Řadu čtenářů po včerejším oznámeni zajímalo, zda mohou femtobuňku přemístit a používat na různých místech. Samozřejmě došlo i na nápad vzít si femtobuňku do zahraničí a zde si vytvořit jakousi vlastní roamingovou 3G zónu.
Případný roaming by se mobilnímu operátorovi notně „nehodil do krámu“ již jen proto, že by si nemohl účtovat vysoké ceny za roamingové služby. Ale má i dobrý věcný důvod, proč něco takového neumožnit: femtobuňka totiž používá „jeho“ licenční frekvence (a rozhodně nepracuje v bezlicenčních pásmech). Jenže: tytéž frekvence, které u nás má přidělené Vodafone, jsou v zahraničí s velkou pravděpodobností také přiděleny – ale jinému (místnímu) operátorovi. Takže není možné na nich provozovat femtobuňky našeho operátora. A i kdyby tyto frekvence přiděleny nebyly, stále by to nešlo: k jejich využití je třeba mít licenci, a tu (český) Vodafone v zahraničí nemá.
To, že by někdo převezl femtobuňku do zahraničí a zde ji chtěl provozovat, může mobilní operátor poznat například podle IP adresy pevného připojení, případně i podle údajů zabudované GPSky. Jenže to nejsou zcela spolehlivé zdroje informací o skutečném umístění, a navíc nemusí fungovat (jako třeba GPSka v protiatomovém krytu). Ale existuje ještě další možnost, kterou jsou informace čerpané z okolních buněk mobilní sítě, protože ty obsahují údaje o konkrétním operátorovi i zemi jeho působení.
Femtobuňky přitom samy „poslouchají“ své okolí, aby zjistily, na jakých frekvenčních kanálech fungují buňky v jejich sousedství – a podle toho zvolily nějaké jiné frekvence, na kterých budou fungovat samy. Takže pokud by byla femtobuňka spuštěna v zahraničí v místech, kde je alespoň nějaké pokrytí, snadno by zjistila, že se nachází v jiné zemi a měla by odmítnout fungovat.
Trochu jinak je tomu u „čistě tuzemského“ přemisťování femtobuněk, kde výše popisovaný problém nenastává. Jenže i zde musí femtobuňka „znát své okolí“ a podle toho volit frekvence, na jakých bude sama fungovat. A na vyspělosti mechanismů, které toto zajišťují, i na schopnosti jejich spolupráce s mateřskou sítí pak zřejmě závisí to, zda operátor bude vyžadovat pevné umístění femtobuňky, nebo umožní její přemisťování.
Český Vodafone včera v tomto ohledu naznačil, že bude požadovat pevné umístění své femtobuňky. Už ale nedeklaroval, zda a jak to bude vynucovat: zda třeba jen ve smluvních podmínkách uloží zákazníkovi povinnost nepřenášet femtobuňku jinam, než je předem dohodnutá lokalita, nebo zda případný pohyb bude nějak sám vyhodnocovat a případně femtobuňku blokovat.
Toto se asi dozvíme až poté, co služba Vlastní 3G zóna skutečně odstartuje, od 1. července 2011.