Jak bude ČTÚ chránit spotřebitele?
Vláda odsouhlasila novelu zákona o el. komunikacích, která umožní ČTÚ provést aukci kmitočtů pro mobilní broadband. Současně na ČTÚ převede i povinnosti ochrany spotřebitele, které dosud zajišťovala Česká obchodní inspekce.
Ačkoli se naše vláda právě nachází v situaci, pro kterou se jen těžko hledají slova, určité své funkce stále vykonává. Minulý týden, konkrétně ve středu 13. dubna, například schválila návrh novely zákona o elektronických komunikacích (zákona č. 127/2005 Sb.), kterou předložil ministr průmyslu a obchodu.
Média tento vládní souhlas interpretovala již jako „hotovou věc“ pro samotnou novelu, v tom smyslu, jako kdyby to byl poslední krok na cestě k její účinnosti, která už je skoro za dveřmi. To je ale příliš optimistické, protože souhlas vlády je jen jedním z dílčích kroků, po kterém bude teprve následovat to možná hlavní a nejdůležitější: projednávání v obou komorách Parlamentu. A poslanci, stejně jako senátoři, skrze své pozměňovací návrhy nemusí na předloženém návrhu nechat kámen na kameni.
Takže buďme opatrní v hodnocení obsahu této novely: aktuálně je to verze již po meziresortním připomínkování, ale ještě před „dopady lobbyingu“ skrze pozměňovací návrhy poslanců a senátorů.
Stejně tak není úplně přesné to, jak byla celá novela prezentována v médiích: primárně jako jakási „čistě legislativní“ záležitost, která má Českému telekomunikačnímu úřadu umožnit vypsat aukci (což dosud nemohl). Ve skutečnosti jde o „tu novelu“, která do českého právního řádu primárně transponuje celý nový evropský regulační rámec – což má být provedeno do 25. května 2011.
Dnes už asi můžeme s jistotou konstatovat, že to nestihneme - když návrh příslušných úprav (novely zákona o elektronických komunikacích) je teprve na cestě ze Strakovy akademie do Parlamentu. Realističtější by mohl být spíše konec kalendářního roku. Ovšem i to jen za optimistického předpokladu, že Poslanecká sněmovna bude řádně fungovat a řešit plánované úkoly, a ne se utápět v jiných aktivitách, souvisejících s vládní krizí či dokonce s novými volbami.
Proč aukce?
Záměr přidělit kmitočty z digitální dividendy – a to v jednom „balíku“, spolu s dosud volnými kmitočty v pásmu 1,8 a 2,6 GHz – formou aukce, a nikoli formou klasického výběrového řízení, si předsevzal sám ČTÚ, po veřejných konzultacích. Letos v lednu mu to pak odsouhlasila i vláda, svým usnesením č. 78/2011.
Má to ale jeden háček: dosavadní podoba zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, připouští pouze klasické výběrové řízení, s přiměřeným použitím ustanovení o obchodní veřejné soutěži z obchodního zákoníku. Což je v praxi označováno jako „beauty contest“ alias „soutěž krásy“, protože hodnocena je zde míra splnění celé řady kritérií. Zjednodušeně řešeno, nehledí se zdaleka jen na cenu, ale také na to, jak dalece či jak dobře vítěz naplní další kritéria, která by měla primárně usilovat o obecnější cíle jako je zlepšení dostupnosti služeb, zvýšení kvality poskytovaných služeb atd.
V případě aukce by tomu bylo jinak: ČTÚ by zde sice také stanovil určité podmínky, ale míra jejich naplnění by se již nehodnotila. Byly by to spíše podmínky typu „minimální laťky“, kterou je potřeba překonat – a po jejich překonání se již soutěží jen cenou.
Jinými slovy: v případě výběrového řízení se maximalizuje celkový efekt. Což se ale špatně hodnotí a je zde hodně prostoru pro všelijaké „optimalizace“ jak při nastavování kritérií, tak i při jejich naplňování. Naproti tomu v případě aukce se maximalizuje výnos pro státní kasu, (ve formě nejvyšší ceny, dosažené v aukci), a jednoduché je i hodnocení nabídek.
A tak asi nepřekvapí, že vláda záměr ČTÚ s aukcí odsouhlasila, již zmiňovaným usnesením č. 78/2011. Ovšem s odkazem na to, že nejprve musí dojít ke změně zákona, tak aby aukci vůbec umožňoval. Až se tak stane, má podle vládního usnesení ČTÚ 3 měsíce na zahájení aukce.
Aukce dle správního řádu?
Podívejme se krátce na konkrétní způsob, jakým má být nová možnost aukce zavedena do zákona o elektronických komunikací. Jde konkrétně o změnu §21, který až dosud připouštěl pouze „klasické“ výběrové řízení. Ovšem způsob, jakým umožnit i aukci, se v průběhu meziresortního připomínkového řízení významně měnil.
V původním návrhu novely, tak jak jej vytvořilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se nehovořilo o výběrovém řízení nebo o aukci, jako dvou různých variantách. Místo toho se mělo v obou případech jednat o výběrové řízení, s tím že jednou toto výběrové řízení fungovalo „na základě hodnocení žádostí podle stanovení kritérií“ a podruhé v režimu, kde „hlavním kritériem je cena“. Nikde ale nebyla řečena třeba taková banalita, jako že vítězí nejvyšší cena. Nebo že cena je jediným kritériem, a nikoli jen „hlavním“ kritériem. O pravidlech aukce ani nemluvě.
Zajímavá byla i jiná změna: zatímco až dosud se na výběrová řízení (při přidělování kmitočtů) v přiměřené míře aplikují ustanovení obchodního zákoníku o obchodní veřejné soutěži, podle návrhu novely z dílny MPO se na oba režimy výběrového řízení měl vztahovat správní řád. A z něj konkrétně „ustanovení o výběru žádostí“.
Zřejmě to ale nebylo po právní stránce “úplně správně“, protože verze předložená vládě k odsouhlasení již definuje aukci jinak. A již s explicitním konstatováním, že v aukci vítězí nejvyšší cena.
Místo ČOI nastoupí ČTÚ
Novelu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, kterou minulý týden schválila vláda, bychom měli posuzovat v celé její šíři, které především zahrnuje transpozici nového evropského regulačního rámce. Na takovéto posouzení bude ale vhodnější doba až poté, co návrh projde Poslaneckou sněmovnou – protože předkladatel novely může mínit, ale poslanci mohou měnit. A tak výsledná podoba nového zákona může být úplně jiná.
Přesto si řekněme o další zajímavé věci, kterou novela (ve své nynější podobě) také chce přinést. Jde o oblast ochrany spotřebitele, konkrétně „na úseku elektronických komunikací“. Až dosud se o tuto oblast starala Česká obchodní inspekce (ČOI), formou dohledu nad dodržováním povinností, konkrétně vymezených v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde mj. o zákaz nekalých obchodních praktik, zákaz klamavé reklamy, či povinnost poskytovatele služby stanovovat ceny v souladu s cenovými předpisy, správně je účtovat atd. Či o povinnost správně a korektně informovat spotřebitele o cenách a podmínkách poskytovaných služeb atd.
Nově, skrze nynější novelu, se rozsah těchto povinností nijak nemění – ale dohled nad jejich dodržováním („na úseku elektronických komunikací“) by měl přejít z České obchodní inspekce na Český telekomunikační úřad.
Odhadovat dopředu, jak se ČTÚ zhostí této nové kompetence (či spíše odpovědnosti), je v tuto chvíli předčasné. Dosavadní bilance, na poli stávajících kompetencí ČTÚ, však moc povzbudivá není, alespoň z pohledu uživatelů/spotřebitelů.
Připomeňme si třeba nezájem ČTÚ vnímat jako problém to, že skutečně dosahované rychlosti broadbandu jsou podstatně nižší než rychlosti inzerované. Zatímco třeba britský regulátor to jako problém vnímá a hledá určité řešení, náš ČTÚ se zdá být spokojen s tím, že rychlosti jsou ze strany poskytovatelů prezentované jako maximální (a nikoli jako skutečně dosahované, či snad dokonce garantované).
Nicméně i tento aspekt by se s popisovanou novelou mohl změnit. ČTÚ totiž doposud (obecně) neměl možnost operátorům nařídit určitou minimální kvalitu poskytovaných služeb a mohl požadovat pouze informace o skutečně dosahované kvalitě. Nově ale takovouto pravomoc mít bude, díky novému článku v paragrafu 71:
Úřad je oprávněn po konzultaci podle § 130 a 131 uložit podnikateli provozujícímu veřejnou komunikační síť požadavky na zajištění minimální kvality služeb.
Stále ale jde jen o možnost, nikoli o povinnost. Takže bude důležité, jak to ČTÚ pojme: zda dá na stížnosti uživatelů a své možnosti využije, nebo zda si nechá od operátorů a providerů namluvit, že by to pro ně bylo moc složité a drahé, a žádnou minimální kvalitu služeb jim neuloží.
Připustí ČTÚ pokračování diskriminace uživatelů?
Zastavme se ale ještě u jedné konkrétní kompetence, která by díky novele měla přejít z České obchodní inspekce na Český telekomunikační úřad. Jde konkrétně o §6 zákona o ochraně spotřebitele, který se týká zákazu diskriminace a říká, že:
Prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat.
Již dnes ČTÚ opakovaně ukládá nápravná opatření ve formě zákazu diskriminace: zákazu poskytování služeb za různých podmínek a v různé kvalitě. Dosud ale jen operátorům, ve vztahu k jiným operátorům, neboli na velkoobchodní úrovni. Bude dělat to samé i na maloobchodní úrovni, ve vztahu ke koncovým zákazníkům?
Minulý týden jsem zde na Lupě, v článku „Jak hluboká je mobilní cenová propast?“, popisoval jak se u nás praktikují opravdu významně odlišné podmínky a ceny pro různé druhy spotřebitelů. A to nejenom na základě jejich velikosti (zda jde o jednotlivce či firemního zákazníka) a odběru, ale také v závislosti na tom, zda a jak se zákazník „ozve“ a se svým operátorem se hádá. Zda mu hrozí odchodem, a pak dostane nějakou mnohem výhodnější retenční nabídku. Či zda se zrovna osobně zná s někým s prodejců příslušného operátora, který mu poskytne slevu (v článku popisováno na příkladu slevy 84%).
Nejsou právě toto jasné příklady diskriminace spotřebitelů? Tedy případy, kdy jsou různým spotřebitelům poskytovány stejné služby za nestejných podmínek? Asi ne co do kvality, ale co do ceny za opravdu výrazně odlišných podmínek.
Není mi známo, že by s tímto problémem Česká obchodní inspekce kdy něco dělala. Možná i proto, že jde o problém, který sice existuje již dlouho, ale výrazněji se na něj upozorňuje teprve v poslední době.
A jak se k tomuto problému postaví ČTÚ, na který příslušné kompetence přejdou? Určitou předzvěstí, která (z pohledu uživatelů) nevěští moc dobrého, mohou být nedávné průzkumy cen, které si ČTÚ nechal dělat sám – a na jejich základě dospěl k závěru, že ceny telekomunikačních služeb pro koncové uživatele (spotřebitele) u nás jsou na evropském průměru či spíše pod ním. Viz kauza „tarifgate“.
K té ještě jeden trapný dovětek: Český telekomunikační úřad obhajoval své zpackané průzkumy mimo jiné i tím, že nemá peníze na to, aby si – tak jako jiní národní regulátoři – koupil reprezentativní výsledky průzkumů od Teligenu, které používá ve svých cenových přehledem i OECD. Prý proto, že jsou příliš drahé.
Kolega Ondřej Malý z Hospodářských novin ale nedávno zjistil, kolik tyto přehledy skutečně stojí: sto tisíc Kč za rok, i se čtvrtletními aktualizacemi a podporou od specialistů Teligenu.
Bude takováto ostuda stačit na změnu? Koupí si nyní ČTÚ cenová srovnání od Teligenu sám, místo aby se dále ztrapňoval nesprávnými vlastními přehledy? Nebo k tomu bude potřebovat ještě nějakou větší „motivaci“, třeba v podobě sbírky uživatelů telekomunikačních služeb? Kdyby každý přispěl jen symbolickou korunu ….