Autorské poplatky klesly, zboží ale zlevňuje jen postupně

Výše autorských poplatků za paměťová média sice od nového roku významně poklesla, ke zlevňování konkrétních produktů ale dochází jen někde. Nejen OSA na svém webu, ale i někteří prodejci na  změnu stále ještě nezareagovali. Zřejmě ještě doprodávají zboží, ze kterého byly poplatky již odvedeny, a to v původní výši.

Ještě před koncem loňského roku jste se i zde na DSL.cz mohli dočíst o tom, že od 1. ledna 2009 dochází ke změně autorských poplatků. Ne že by byly úplně zrušeny, jak požaduje například tato petice, ale došlo alespoň k určité korekci tam, kde byla absurdnost těchto poplatků nejkřiklavější:  zejména u paměťových médií, kde je výše poplatku konstruována podle velikosti této paměti. A jelikož paměťové kapacity stále rostou, zatímco výrobní ceny klesají, autorský poplatek byl stále větší a větší částí koncové ceny.

Připomeňme si, že ani nová vyhláška č. 408/2008 Sb., která s účinností od 1.1.2009 novelizuje původní vyhlášku č. 488/2006 Sb., nemění způsob konstrukce autorských poplatků z paměťových médií, jakými jsou například externí flash disky, paměťové karty do fotoaparátů, mobilů apod. Poplatky jsou nadále závislé na objemu paměti, ale mění se strmost této závislosti: zatímco dříve se na poplatcích odvádělo 6 Kč za každých (byť jen započatých) 512 MB, nově je to 1,5 Kč za každý (byť jen započatý) 1 GB. S důležitým dodatkem, že je zde stanoven strop ve výši 90 Kč.

V praxi to znamená například to, že paměťové médium o velikosti 16 GB bylo ještě vloni zatíženo autorským poplatkem ve výši 192 Kč. Navíc ještě bez DPH, takže se započítáním DPH šlo o 228,48 Kč. Nově pak jde o 24 Kč bez DPH, resp. o 28,56 Kč včetně DPH. S tím, že stropu 90 Kč (bez DPH) je nově dosaženo u pamětí o velikosti 60 GB.

Připomeňme si pro úplnost, že výše autorských poplatků od 1.1.2009 klesla i u externích disků, ale již nikoli tak razantně jako u paměťových médií. A že došlo i k jednomu upřesnění, či spíše rozšíření: mezi optická média jsou nyní explicitně zařazeny i „ostatní (ne)přepisovatelné optické nosiče“, a to se zachováním původní výše autorského poplatku. Fakticky se tím řeší situace kolem Blue Ray disků a dalších budoucích záznamových technologií, u kterých původně nebylo jasné, jak do celého systému výpočtu autorských poplatků zapadají. Původní vyhláška totiž explicitně hovořila o CD DVD discích, a v době svého vzniku o nějakém Blue Ray ani neslyšela.

Podívejme se ale nyní na to, jak se popsané změny promítly do reálné praxe. Došlo k 1.1.2009 automaticky ke zlevnění veškerého zboží, ze kterého se autorské poplatky vybírají? Bohužel nikoli. Důvody přitom souvisí s tím, jak a kým jsou autorské poplatky v ČR placeny, a také komu.

Role OSA

Autorské poplatky z paměťových médií (resp. z celé kategorie „nenahraných nosičů“) inkasují v ČR dvě organizace:  OSA a Intergram. Ty si je také mezi sebou rozdělují: největší část si ponechává OSA, která zastupuje autory hudebních děl. V případě paměťových médií jde o 53%, v případě externích pevných disků dokonce o 58 procent.

Ze svého podílu na inkasovaných poplatcích za „nenahrané nosiče“ si OSA dále ponechává 8% jako svou režii. Zbytek rozděluje mezi zastupované subjekty, způsobem který OSA sama popisuje takto:

OSA vybranou částku pololetně  rozděluje jako tzv. gramobonifikaci mezi tuzemské nositele práv  a zahraniční partnerské organizace. Klíčem k rozúčtování mezi  české autory, skladatele a nakladatele je výnos z mechanických práv za poslední 2 roky. Mechanickými právy pak nazýváme užití v  rámci rozmnožování a rozšiřování rozmnoženin hudebních děl, a to jak v rámci audio, tak i video nosičů (pro potřeby rozúčtování se počítá 100% z těchto výnosů) a dále stahování hudebních děl do  paměti počítačů, mobilních telefonů a jiných přístrojů (pro potřeby rozúčtování se počítá 75% z těchto výnosů).

Přitom za celou kategorii „nenahraných nosičů“, kam vedle paměťových médií a externích pevných disků patří např. ještě CD, DVD a BR disky a analogové nosiče, inkasovala OSA v roce 2007 částku cca 20,5 milionu Kč (bez DPH), viz její poslední zveřejněná ročenka. Jak ukazuje následující tabulka, ve struktuře jejích „příjmů“ (které sama označuje trefně jako „inkaso“) to zase až tak rozhodující položka není.

Tabulka je v tisících Kč bez DPH, takže 20,5 milionu za nosiče je třeba poměřovat s celkovými cca 700 miliony inkasa za rok 2007. 

Během první poloviny roku pak OSA hlásila další zvýšení svého inkasa, a to o 12,7%: zatímco za první polovinu roku 2007 inkasovala 326,1 milionu, v první polovině roku 2008 to bylo již 367,8 milionu Kč.

Přitom v době, kdy se připravovala novela, měnící výši autorských poplatků (výše citovaná novelizující vyhláška č. 408/2008 Sb.), OSA podle očekávání silně lobovala za to, aby autorské poplatky klesly co možná nejméně. A dnes se sama chlubí tím, jak se jí povedlo „ochránit oprávněné nároky autorů“, ústy předsedy svého představenstva Romana Strejčka (zdroj):

V první polovině roku probíhala na půdě ministerstva kultury ČR jednání o novelizaci vyhlášky týkající se náhradních odměn z nenahraných nosičů a přístrojů pro zhotovování rozmnoženin z děl pro osobní potřebu. Účastnili se zástupci dovozců a výrobců, asociace spotřebitelů, ministerstva průmyslu a obchodu a v neposlední řadě i zástupci jednotlivých kolektivních správců.

Schůzky se pro nás nevyvíjely nijak pozitivně, neboť představy ministerstva průmyslu a obchodu o výši sazeb pro jednotlivé druhy nosičů a přístrojů se diametrálně odlišovaly od představ kolektivních správců. Proto jsem osobně s panem Mařanem z Intergramu inicioval separátní jednání se zástupci dovozců a výrobců, na kterém došlo ke kompromisnímu návrhu, který byl výsledkem korektního přístupu všech zúčastněných stran.

OSA se v tomto stupni podařilo ochránit oprávněné nároky autorů na úrovni, která v řadě případů několikanásobně převyšuje představy ministerstva průmyslu a obchodu. Zástupci dovozců a výrobců současně deklarovali skutečnost, že nároky nositelů práv respektují jako oprávněné.

Pokud se ale podíváte na web OSA, do míst kde nabízí své nejrůznější dokumenty a sazebníky, najdete zde ještě jen starý sazebník s autorskými poplatky.  Inu, proč spěchat, že?

Kdo odvádí autorské poplatky?

Než se podíváme na to, jak na změnu od 1. ledna 2009 zareagovali koncoví prodejci, řekněme si nejprve, kdo vlastně autorské poplatky odvádí a jak přesně je stanovena jejich výše.  

Tam, kde je výše poplatku odvozena z ceny přístroje – což se týká například kopírek či tiskáren – je poplatek stanovován z průměrné výrobní či dovozní ceny. Nikoli tedy z koncové ceny, za kterou je výrobek nakonec prodáván!!

Tam, kde je výše poplatku odvozena od parametrů výrobků, jako například od paměťové kapacity, je situace jednodušší a výše poplatku je nezávislá na rozdílech mezi výrobními či dovozními cenami a cenami maloobchodními, za které je něco skutečně prodáváno koncovému zákazníkovi.

Důležité ale je, kdo – v rámci celého distribučního řetězce – poplatky odvádí. Ve druhém případě, u nenahraných nosičů, by to v principu mohl být kdokoli, včetně koncového  prodejce. Nicméně rozhodující je dikce zákona (autorského zákona, č. 121/2000 Sb., par 25), který explicitně říká,  že autorské poplatky platí:

• Výrobci, nebo
• Dovozci, nebo
• Příjemci (definovaní jako „příjemci přístrojů či nosičů z členských států EU“)

Pokud ale tyto skutečnosti domyslíme do důsledku, vyjde nám z toho jedna významná skutečnost: ze zboží, které se dostává ke koncovým prodejcům (od výrobců, dovozců či distributorů),  jsou autorské poplatky již odvedeny (vzhledem k tomu, kdo je platí). Tedy ještě předtím, než je zboží prodáno v maloobchodě koncovému zákazníkovi. A vlastně nezávisle na tom, zda je či není zboží prodáno.

A i to má svůj zajímavý „přechodný“ důsledek: pokud jde o zboží, které koncový prodejce nakoupil od distributora (dovozce, výrobce) ještě v loňském roce, pak z něj byly odvedeny autorské poplatky ještě v původní (loňské výši). Pokud by jej nyní měl koncový prodejce prodávat levněji (adekvátně poklesu autorských poplatků), pak by rozdíl musel pokrýt sám, ze svého.

Právě toto je zřejmě důvod, proč s příchodem nového roku nedošlo k automatickému zlevnění těch produktů, u kterých autorské poplatky klesly.

Jak reagují prodejci?

Způsob výběru autorských poplatků (dopředu, již u výrobce či dovozce) očividně zkomplikoval život i samotným prodejcům, alespoň do doby než vyprodají své zásoby ještě z loňského roku. Právě tak si vysvětluji jejich vzájemně odlišné reakce.

U některých prodejců s příchodem nového roku zůstala výsledná cena beze změny,  a změnilo se  jen  rozepsání jejích dílčích složek, včetně autorského poplatku. První příklad vidíte na následujících dvou obrázcích, ukazujících zboží již na skladě koncového prodejce: levý je ještě z loňského roku, kdy se z flash paměti 16 GB platil poplatek 192 Kč, a pravý cca z 5. ledna 2009, kdy už se ze stejné paměti platí jen 24 Kč.

Jiný prodejce zase dodnes uvádí původní (loňskou) výši autorských poplatků (192 Kč za 16 GB flash paměť), jak dokládá následující obrázek (originál zde). Zřejmě ještě nedoprodal loňské zásoby na svém logistickém skladě (viz nejlevější zelené políčko), a přijde mu korektní uvádět již skutečně zaplacenou výši autorského poplatku. Nebo že by změnu autorských poplatků ještě vůbec nezaregistroval?

Nejjednodušší to mají ti prodejci, kteří zboží nemají na skladě a musí jej nejprve objednat. Pak už by jej měli sami nakupovat s novou výší autorských poplatků, jako na následujícím obrázku:

Celkově je asi možné konstatovat, že ještě nějakou dobu potrvá, než se situace „ustálí“ – než se změny ve výši autorských poplatků, formálně platné k 1.1.2009, důsledně promítnou i do koncových cen, které jako zákazníci skutečně platíme. Do té doby, ale určitě i potom, vřele doporučuji přemýšlet vlastní hlavou a srovnávat si ceny za hledaný produkt u více prodejců. Ostatně, i  zde uváděné příklady, záměrně orientované na jeden konkrétní produkt, ukazují že rozptyl cen mezi prodejci může být dosti značný.