![](../gifs/logoprint.png)
Google je v NIXu. Proč?
Společnost Google si nedávno pořídila již druhý peering v České republice. K privátním peeringu v rámci SITELu přidala novou 10 gigabitovou přípojku do (veřejného) neutrálního peeringového bodu v rámci NIX.CZ. Proč to ale dělá? K čemu tak velký peering může potřebovat? A proč se do NIXu připojilo také Ministerstvo vnitra ČR?
Minulý měsíc, v listopadu 2008, získalo peeringové sdružení NIX hned dva nové zákazníky. A oba jsou zajímaví a svým způsobem specifičtí: jedním z nich je Ministerstvo vnitra ČR, a tím druhým je společnost Google. Formálně její irská pobočka, fakticky „Google jako takový“.
![](gifs/b1205001.gif)
Shodou okolností se oba tyto subjekty nestaly členy peeringového sdružení NIX.CZ, ale pouze jeho zákazníky. Rozdíl není ani tak věcný, jako spíše formální: členství je určitý právní vztah, který nemusí každému vyhovovat. Některé subjekty, zejména zahraniční provenience, proto raději volí čistě obchodní vztah a stávají se zákazníky.
Také časový souběh příchodu obou nových zákazníků, s rozdílem jediného dne, je zřejmě jen shodou okolností. Opravdu nic nenasvědčuje tomu, že by zde byla nějaká věcná souvislost.
Ale když už jsme u toho: proč tak oba učinili, stali se zákazníky NIXu a začali využívat jeho služeb? Nebo na tom alespoň pracují (když MV ČR podle tabulky svou přípojku teprve zřizuje).
Proč MV ČR?
Ministerstvo vnitra své peeringové aktivity zatím samo nijak nekomentovalo. Z kontextu jeho aktivit ale není těžké si domyslet, odkud vítr vane: od aktivit resortu v rámci KIVSu (Komunikační infrastruktury veřejné správy).
Jednou ze součástí nové generace KIVSu (ve smyslu: už nikoli pod resortem informatiky) je i zřízení Centrálního místa služeb, alias CMS. V jistém smyslu by se mělo jednat o jakýsi „peeringový bod“ v rámci veřejné správy, sloužící potřebám propojování infrastruktur jednotlivých resortů i orgánů samosprávy. Ale nejen toho, toto Centrální místo by mělo nabízet i řadu služeb, včetně „centrálního zabezpečeného přístupu k Internetu“. No a právě k tomu je přímé propojení do NIXu více než žádoucí.
Například na konferenci eVize, na nedávném Invexu 2008, byla funkcionalita CMS popisována takto:
- jediné místo propojení subjektů veřejné správy
- jediné místo propojení jednotlivých operátorů telekomunikačních infrastruktur poskytujících služby pro KIVS
- centrální zabezpečený přístup k internetu
- další připravovaná funkcionalita: propojení PBX veřejné správy (VOIP), distribuce video signálu přenosů z PS ČR
A to zde ještě není zmíněn například informační systém datových schránek, který bude (ze zákona) spuštěn v polovině příštího roku - a také bude muset být dostupný z Internetu. Nejlépe z toho v tuzemsku.
Proč Google?
Zatímco v případě Ministerstva vnitra si lze mnohé domyslet, v případě společnosti Google už je to mnohem těžší, a v zásadě nezbývá než spekulovat. Google je v tomto ohledu totiž značně tajnosnubný a dokud skutečně nemusí, nic neříká.
Ani přímý dotaz na českém zastoupení Googlu nepřinesl žádnou podstatně novou informaci:
Do NIXu se Google skutečně zapojil, konečně po dvou letech v ČR je to přirozený krok. Je to však jen pro svou vlastní potřebu.
Co ale může být „vlastní potřebou“ takové společnosti, jako je Google? Navíc s vědomím, že podle tabulky na webu NIXu se Google připojil s rychlostí 10 Gb/s? To asi nebude jen pro připojení malého počtu zaměstnanců české pobočky Google.
Pokud se porozhlédneme po světě, zjistíme, že tuzemský peering není pro Google vůbec ojedinělý. A také není nejrychlejší. Například z této databáze vyplývá, že Google má po celém světě celou řadu peeringů: jen těch veřejných, přes uzly jako je náš NIX, jsem napočítal 46 na protokolu IPv4, a 19 na protokolu IPv6. A pokud jde o rychlost, pak (stále mezi veřejnými peeringy) jich 7 je s přípojkou o rychlosti 30 Gbit/s, 2 s rychlostí 20 Gbit/s, a 24 s rychlostí 10 Gbit/s.
Takže z tohoto pohledu není nově zřízený peering v rámci tuzemského NIXu pro Google ničím až tak světoborným. Je to spíše jen další kamínek, zapadající do určité větší mozaiky. Navíc není ani prvním peeringem Googlu v ČR, protože jeden neveřejný peering už podle stejné databáze existoval i předtím, v rámci pražského Sitel-u.
Google si buduje vlastní síť
Jaká je ale ona „větší mozaika“? Proč si Google zřizuje po celém světě tolik peeringů, když to rozhodně není zadarmo? K čemu to využije?
Odpověď na tuto otázku si také lze domyslet: Google poskytuje své služby uživatelům po celém světě, a tyto služby vyžadují přenos čím dál tím větších objemů dat. A u většiny z nich, jako je třeba YouTube, hodně záleží i na kvalitě přenosů (na rychlosti, latenci atd.).
Pokud ale Google chce být co nejméně závislý na místních providerech a kvalitě jejich sítě - a třeba i nemít s nimi spory kvůli síťové neutralitě - je v jeho vlastním zájmu, aby svůj obsah dostal co možná nejblíže k jeho koncovým konzumentům. Což učiní nejsnáze tak, že si vybuduje svou vlastní rozlehlou síť, kterou rozvede svůj obsah do co možná největšího počtu lokalit, a teprve zde (resp. co možná „nejníže“, resp. blízko koncovému uživateli) se propojí se sítěmi místních providerů. A jak jinak, než místním peeringem v co největším počtu lokalit? Optimálně ještě se zdvojením?
Ačkoli není známo, jak velké přenosové kapacity nasazuje Google ve své vlastní síti, lze jistě předpokládat, že budou v relaci s rychlostmi jeho peeringu, a tudíž nemalé. To svého času vedlo média ke spekulacím, zda se Google nechystá také na dráhu internetového providera, a zda nebude služby své sítě nabízet také někomu jinému.
Jistou dobu těmto úvahám nahrávaly i informace o tom, že Google se chce účastnit aukce frekvenčního spektra v USA. To už by opravdu byl jasný a jednoznačný krok směrem k vlastnímu fungování jako operátor, resp. provider. Nakonec ale Google žádné spektrum nezískal, a ani spekulace o jeho „pevném operátorství“ se nepotvrdily.
Datacentra po celém světě
Dalším významným aspektem, který s peeringem a budováním vlastní sítě úzce souvisí, jsou datacentra společnosti Google. Ačkoli o architektuře jeho vlastních systémů se ví jen málo (a hlavně z počátků Google jen coby vyhledávače), lze nadále předpokládat, že jde o masivně paralelní řešení, využívající velké počty relativně malých a jednoduchých počítačů, které si Google zřejmě i sám vyrábí.
Tato kvanta počítačů potřebuje Google někam umístit a zde je provozovat – napájet, připojit k Internetu, a třeba také chladit. Občas se přitom objevují zprávy o různých netradičních řešeních, jako třeba o umístění na moři (a chlazení mořskou vodou), či o celém „počítačovém loďstvu“.
Ale ještě dlouhou dobu určitě budou převažovat tradiční řešení v podobě datacenter, kterých má Google po celém světě také hodně. Kolik a kde přesně, se moc neví. Nebo lépe: u některých datacenter to známo je, a u jiných nikoli. Zájemce o větší podrobnosti mohu odkázat například na tento článek, s fotografiemi nedávno otevřeného datacentra „kontejnerového typu“ v Jižní Karolíně v USA. Nebo na tento seznam lokalit, kde se předpokládá že Google má své datacentrum, případně na mapu těchto datacenter.
Na následující ukázce z uvedené mapy (zdroj) můžete vidět předpokládanou situaci v Evropě: veškerá datacentra, s výjimkou jednoho v Rusku, jsou na západ od nás. Ve střední a východní Evropě dosud nic.
![](gifs/b1205002.gif)
Nebyla by tedy Česká republika zajímavým a vhodným kandidátem na zřízení dalšího datacentra? Ale to už je opravdu hodně velká spekulace …..