Autorské poplatky klesnou

Od 1. ledna 2009 klesnou některé autorské poplatky (paušální odměny), vybírané z  médií. Nejvíce u flash disků a paměťových karet:  z dosavadních 6 korun za každých započatých 512 MB na 1,50 Kč za každý 1 GB, se stropem ve výši 90 Kč. Začne se ale platit i za Blue Ray disky, a to stejně jako za DVD: 1 Kč za nepřepisovatelný disk  a 5 Kč za přepisovatelný.

V pátek 21. listopadu byla ve Sbírce zákonů publikována nová vyhláška Ministerstva kultury (č. 408/2008 Sb.), která s účinností k 1. lednu 2009 novelizuje předchozí vyhlášku č. 488/2006 Sb.

Pro ty, kteří si zrovna nelibují  v memorování čísel všelijakých vyhlášek, si dovolím připomenout, že jde o úpravu opatření, které mezi uživateli výpočetní  techniky  i spotřební elektroniky dělá hodně zlé krve: náš autorský zákon totiž dodatečně zpoplatňuje prakticky všechno, co je schopné si něco  pamatovat či něco vytisknout, formou tzv. autorských poplatků (formálně: paušálních odměn). No a předmětná vyhláška č. 488/2006, která je nyní novelizována,  konkretizuje z čeho přesně se platí, a hlavně: kolik se platí.

V prvním přiblížení lze konstatovat, že změny jsou „pouze kvantitativní, nikoli kvalitativní“, a že nynější novela pouze napravuje některé nejkřiklavější  disproporce, cestou snížení  výše autorských poplatků. Hlavně pak tam, kde výše autorských poplatků hrozila  časem převážit nad cenou samotného zařízení či média.

Novela naopak nijak nereformuje samotný institut autorských poplatků (správně: paušálních odměn), ani způsob jejich konstrukce či způsob vybírání. K tomu vede cesta jen přes změnu autorského zákona, a k té zatím nedošlo. 

Příklad z praxe

Pro první představu o tom, jak jsou dnes autorské poplatky vysoké, zkusme namátkově nahlédnout  do ceníku jednoho konkrétního prodejce:

• balíček 10 ks DVD-RW médií stojí (bez DPH) 139 Kč, k čemuž je ale nutné připočítat ještě paušální autorský poplatek ve výši 50 Kč (5 Kč za 1 ks média), tj. ve výši cca 36% původní  ceny.
• flash disk 16 GB přijde bez DPH na 577 Kč, k čemuž je ale nutné připočítat ještě paušální autorský poplatek ve výši 192 Kč, tj. ve výši cca 33% jeho původní ceny.

Od nového roku by mělo dojít ke změně zejména u flash disků: v konkrétním případě 16 GB flashky by měl autorský poplatek klesnout z dosavadních 192 Kč na 24 Kč. Naproti tomu u DVDček se situace nezmění.

Změny u paměťových médií

Nejproblematičtější je dnes situace u paměťových médií, které stará i nová vyhláška vymezují  jako

„nezabudovatelné  paměťové  médium“, případně i jako „paměťové  médium   zabudované  nebo zabudovatelné do přístroje“, pokud ovšem není zpoplatněno již v rámci samotného přístroje. V praxi jde například o externí flash disky a paměťové karty.

Důvod je ten, že autorský poplatek je zde stanoven pevnou částkou za objemovou jednotku paměti (dnes: 6 Kč za každých - byť jen započatých – 512 MB). Ovšem vývoj na trhu je přesně takový, jaký se dal předpokládat dlouho dopředu: kapacity těchto paměťových médií rychle rostou, zatímco jejich ceny (byť třeba jen v přepočtu na velikost paměti)  také klesají. Autorský poplatek, vyměřovaný za jednotku paměťové kapacity, ale neklesá, a tak jeho podíl na prodejní ceně (součtu ceny samotného výrobku a autorského poplatku) neustále roste. U vedených příkladů již překračuje 30 procent, ale bylo by jen otázkou času, kdy tento podíl naroste ještě výrazněji.

V rámci novelizace popisované vyhlášky č. 488/2006 Sb. bohužel nedochází ke změně konstrukce autorského poplatku u paměťových médií. Ta zůstává stejná, a jen se snižuje absolutní výše poplatku za jednotku paměti:  od 1. ledna 2009 se bude platit 1,50 Kč za každý (byť jen započatý) 1 GB. 

Celý problém s disproporcí mezi poklesem výrobní ceny a konstantní výší poplatku se tak neodstraňuje. Nicméně alespoň v určité míře jej autoři novely přeci jen zmírnili: připojili totiž dovětek, že maximální výší autorského poplatku z médií je 90 Kč. Což odpovídá kapacitě 60 GB, od které už autorský poplatek neporoste. 

Změny u externích disků

Ke snížení autorských poplatků dochází také u externích pevných disků. Zde se dosud platí 10 Kč za každých započatých 40 GB. Nově, od 1. ledna 2009, už to bude méně, ale samotný vzoreček je poněkud komplikovanější:

• pokud má pevný disk kapacitu do 1 TB, platí se 0,15 Kč za každý započatý 1 GB. Za disk o kapacitě 1TB se tak bude platit 150 Kč.
• pokud má pevný disk vyšší kapacitu než 1TB, bude se platit 150 Kč, a dále 0,10 Kč za každý další započatý 1 GB (nad 1 TB).

Ukažme si důsledky na několika příkladech:

• externí disk o kapacitě 512 GB: dnes se platí poplatek ve výši 13x 10 Kč, neboli 130 Kč. Nově to bude jen 76,80 Kč.
• externí disk o kapacitě 1 TB: dnes 26x 10 = 260 Kč, nově 150 Kč.
• externí disk kapacitě 1,5 TB: dnes 39x 10 = 390 Kč, nově  150 + 512x 0,1 = 201,20 Kč.

Nejde tedy již o tak výrazné snížení, jako v případě paměťových médií. Ale aspoň něco.

Optická média

Zatímco u paměťových médií a pevných disků došlo ke snížení, u optických disků se situace nezměnila. Tedy pokud jde o výši poplatků, která zůstává stejná:

• nepřepisovatelné CD:  poplatek 0,40 Kč
• přepisovatelné CD: 2 Kč
• nepřepisovatelné DVD:  1 Kč
• přepisovatelné DVD: 5 Kč

Jak již zaznělo výše, například u DVD, u těchto optických médií může autorský poplatek již dnes dosahovat více jak 1/3 jejich ceny. A s poklesem výrobních cen pak jeho procentuelní podíl ještě dále poroste.  Přitom u paměťových médií  se autoři vyhlášky rozhodli tuto disproporci (mezi klesající cenou a konstantním autorským poplatkem) alespoň nějak řešit. Zde nikoli.

Uživatele nastupující Blue Ray technologie asi nepotěší, že novela zahrnula do zpoplatnění i Blue Ray disky. Až dosud přitom jejich zatížení autorským poplatkem nebylo jednoznačné – dosud platná vyhláška o nich nehovoří, a naopak explicitně  vyjmenovává pouze CD a DVD disky. A praxe u prodejců byla různá, někteří autorský poplatek vybírali i u Blue Ray disků, zatímco jiní nikoli.

Nově už ale je jasno. Bohužel v tom smyslu, že i za Blue Ray disky se platí, a to stejně jako za DVDčka. Tedy 1 Kč u nepřepisovatelných verzí, a 5 Kč u těch s možností přepisování.

Příslušná pasáž novely přitom stále nemluví explicitně o Blue Ray discích, ale používá obecnější formulaci „a ostatních (ne)přepisovatelných optických nosičů“. Tím si vlastně ponechává otevřená vrátka i pro zpoplatnění eventuelních dalších optických technologií , pokud by se objevily na trhu.  Autoři se zřejmě již poučili.

Na druhou stranu alespoň nějakým pozitivním momentem je zde to, že vyšší kapacita Blue Ray disků nevedla k ještě většímu poplatku. V přepočtu na jednotku kapacity tak jsou na tom Blue Ray disky relativně lépe, než DVD disky.

Proč se vlastně platí autorské poplatky? 

Většinu čtenářů při čtení tohoto článku jistě napadlo, proč se vlastně nějaké autorské poplatky vůbec platí. Odpověď by mohla být lakonická: nařizuje to (autorský) zákon a upřesňují to popisované vyhlášky.

Pokud bychom se zajímali o logiku, ze které zákon v tomto ohledu vychází, pak ta je následující: jde o paušální kompenzaci autorům za možnost pořizovat si kopie jejich děl pro osobní potřebu. Evropské směrnice přitom dávají  v tomto ohledu na výběr: členské státy buďto mohou legalizovat pořizování kopií pro vlastní potřebu a vybírat autorské poplatky, nebo takovéto pořizování neumožnit a poplatky nevybírat.

Zatímco třeba ve Velké Británii a v Irsku se rozhodli, že pořizování kopií nepovolí a žádné  poplatky vybírat nebudou, u nás  - stejně jako ve většině ostatních členských zemí -  jsme zvolili druhou možnost a poplatky vybíráme. Existují ale i země, konkrétně Lucembursko a Malta, které si zvolily zajímavý kompromis: pořizování kopií pro vlastní potřebu umožňují, ale žádné autorské poplatky nezavádí. Zájemce o podrobnější rozbor si dovolím odkázat na tento svůj dřívější článek.

Nepleťme si ale placení autorských poplatků s nějakou kompenzací  za možnost nelegálního nakládání s autorsky chráněným obsahem. Tím autorské poplatky (správně: paušální odměny) opravdu nejsou. Organizace, které autorské poplatky vybírají, toto samozřejmě rády a často zdůrazňují. Například OSA k tomu na svém webu uvádí:

každý si může pro vlastní potřebu např. okopírovat CD. Jako kompenzaci za tuto legální možnost rozmnožování a kopírování autorských děl, které se v dnešní době stává opravdu masovou záležitostí, stanovil zákon právě systém náhradních odměn. V tomto spočívá největší omyl veřejnosti, která se domnívá, že náhradní odměny jsou zde proto, aby vykompenzovaly pirátskou (nelegální) činnost, a to paušálně všech uživatelů (kolektivní presumpce viny).

Nicméně, a to je vhodné si také zdůraznit: samotné „stahování z Internetu“ (na rozdíl od „vystavování na Internetu“) nepatří mezi  nelegální způsoby nakládání s autorským obsahem, které autorské poplatky již nekompenzují. To na svých webech potvrzují  i organizace, zabývající se výběrem poplatků a ochranou držitelů autorských práv.

Například na webu OSA se dočteme:

Proč existují náhradní odměny? Proč mám platit za ukládání vlastních fotografií na prázdné médium?

Protože autorský zákon umožňuje všem, aby si pro osobní potřebu pořídili – tedy vytvořili rozmnoženinu děl, např. vypalováním CD, stažením z internetu atd.

Na webu  české pobočky IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu) se zase můžeme dočíst, že:

Podle policie neporušuje zákon ten, kdo si filmy, hudbu a programy z internetu pouze stahuje. Trestné je, když někdo soubory chráněné autorským právem někomu posílá.