Jak se volá přes ENUM?
Aby bylo možné volat levněji díky ENUMu, musí být splněny dvě podmínky: volané číslo musí být v ENUMu zaregistrováno, a buďto koncové zařízení volajícího, nebo telefonní ústředna jeho operátora musí podporovat a skutečně využívat ENUM.V předchozích dvou článcích (Co je ENUM? a Jak funguje ENUM?) jsme se seznámili s tím, co vlastně ENUM je, a naznačili si jak funguje. Dnes už se konečně dostaneme k tomu, jak se dá využít v praxi. Konkrétně pro telefonování - výhodnější (lacinější), nebo alespoň "šikovnější" a více v rukou koncových uživatelů.
Než se ale do toho pustíme, opět jeden velmi důležitý dovětek: jde jen o jednu z možných variant praktického využití ENUMu. Tu, která je dnes asi nejvíce rozšířená. Ale určitě ne jedinou. Neztotožňujme proto ENUM pouze s telefonováním. Je to obecné řešení, která provazuje (mapuje) telefonní čísla na (obecně libovolná) internetová URI. Kdoví, k čemu budeme tuto možnost využívat za X let.
Mimochodem, už dnes využívají ENUMu někteří mobilní operátoři pro potřeby směrování svých "novějších" služeb, které už nejsou tolik telefonní, ale více "IP-based". Třeba pro směrování MMS zpráv apod. Jenže k tomu využívají "operátorský", resp. tzv. infrastrukturní ENUM, o kterém jejich koncoví zákazníci neví a nemají k němu přístup (viz minulý článek).
Nás zde ale bude zajímat naopak "uživatelský" ENUM (User ENUM), který je určený koncovým uživatelům, a který otevírá nové možnosti právě jim. Takže jak je využít pro potřeby telefonování?
Jak se telefonuje?
Abychom vše správně docenili, ukažme si nejprve, jak jsou vlastně vedeny a zpoplatněny různé druhy telefonních hovorů. Předpokládejme přitom pevnou telefonní síť (s tím, že v té mobilní je to principiálně stejné).
Začněme u "klasického" telefonního hovoru, který prochází pouze skrze veřejnou telefonní síť, fungující na principu přepojování okruhů (síť PSTN, Public Switched Telephone Network). No a ta své služby zpoplatňuje, takže za hovor se platí. Ať již paušálně, nebo podle skutečné délky hovoru.
Zdůrazněme si zde roli telefonního čísla: to je pevně svázáno s určitým koncovým bodem telefonní sítě (přípojkou koncového účastníka), a tak je hovor "na dané číslo" veden tak, aby byl zakončen (tzv. terminován) právě zde.
Nejspíše i kvůli tom jsou telefonní čísla přidělována operátorům, a ti je následně přiřazují konkrétním koncovým bodům své sítě. Přesněji přípojkám, které vedou ke konkrétním zákazníkům, kteří si na tyto přípojky připojují svá koncová zařízení.
V případě mobilní sítě si místo pevné "drátové" přípojky můžeme představit SIM kartu, kterou si zákazník vkládá do svého mobilu. Telefonní číslo je spojeno s touto SIM kartou a hovor končí (je terminován) vždy na tom mobilu, ve kterém se daná SIM karta nachází.
Důležité v obou případech je, že vazba mezi telefonním číslem a koncovým bodem PSTN sítě (resp. SIM kartou) je plně v moci operátora, a nikoli koncového uživatele (volaného). Pouze operátor, event. ve spolupráci s dalšími operátory, pak definuje způsob směrování hovoru, tak aby se dostal ke svému cíli. Pokud má dojít k nějakému přesměrování (jinému zakončení hovoru), pak takovouto možnost může nabídnout opět jen operátor, a realizovat ji musí svými prostředky, v rámci své části sítě.
Určitou možnost vlastní volby má alespoň volající, který si skrze mechanismy volby operátora (CS/CPS) může vybrat alespoň "střední část" vedení hovoru, a tím i jeho cenu a to, komu za uskutečněný hovor platí. Ovšem způsob zakončení (terminace) hovoru se tím nijak nemění.
Garantované VOIP služby
Pojďme nyní k možnostem využití datových sítí pro přenos hovorů. Konkrétně k sítím na bázi protokolu IP a technikám VOIP (Voice over IP).
První možnou variantou jsou zde "garantované" VOIP služby, jaké nabízí například kabeloví operátoři (UPC Telefon, Karneval Telefon), a dále "unbundlovaní" operátoři, využívající zpřístupněné místní smyčky (pro služby jako ČRa Premium Telefon, hlasové služby VOLNÝ Komplet …).
Podstatné na nich je, že po IP sítí (a tudíž v datové podobě) je vedena pouze "počáteční část" hovoru (tzv. originace), a to ještě jen v minimální míře nutné k tomu, aby se hovor dostal k ústředně příslušného operátora. Odsud už pokračuje dál stejnou cestou, jako klasický hovor, tedy skrze klasickou telefonní síť (síť PSTN), a tudíž i za tomu odpovídající cenu.
Veřejný Internet není v této variantě využit vlastně vůbec. Celá úvodní část hovoru, probíhající v datové podobě (na obrázku modře), je totiž vedena po privátní IP síti, která je plně pod kontrolou příslušného operátora. Ten pak také může garantovat potřebnou přenosovou kapacitu, a tím i kvalitu hovoru (i kdyby souběžně s tím probíhalo sebeintenzivnější stahování čehokoli z veřejného Internetu). Proto také má smysl mluvit o "garantované" variantě VOIP.
Daní za takto pojatou garanci pak jsou relativně vyšší náklady na vedení hovoru skrze klasickou (PSTN) síť. VOIP operátor se totiž snaží dostat hovor do PSTN sítě co možná nejdříve, a dále jej vést jen skrze PSTN. Proto se také tyto služby svou cenou až tolik neliší od klasických telefonních služeb, byť obvykle vychází přeci jen lacinější. Dokáží totiž ušetřit jen na originaci hovoru, ale nikoli na jeho terminaci. Většinou mají nenulový měsíční paušál.
Negarantované VOIP služby
Výhodnější (nižší, optimálně nulové) ceny dosahují až takové VOIP služby, které se snaží vést hovor skrze datovou síť naopak co možná nejdéle, a nechat jej přestoupit do (drahé) PSTN sítě až co nejpozději. Na rozdíl od předchozí varianty přitom již využívají veřejnou datovou síť na bázi IP, konkrétně veřejný Internet. Ten si sice za přenesená data nic (přímo) neúčtuje, ale na druhé straně neumožňuje vyhradit a garantovat jakoukoli kapacitu pro daný hovor. Ten pak kvůli tomu musí sdílet celou dostupnou přenosovou kapacitu s ostatními přenosy - a tak záleží na momentálním souběhu, zda bude hovor mít dost "prostoru" pro sebe a pro zachování potřebné kvality. Ta tedy není garantována, a proto je na místě mluvit o "negarantovaných" VOIP službách.
Na druhou stranu právě takovéto negarantované služby dokáží být lacinější. Zopakujme si a zdůrazněme, že je to kvůli tomu, jak minimalizují vedení hovoru skrze drahou PSTN síť, a snaží se naopak co nejdéle (resp. nejdále) vést hovor skrze levnější Internet.
Pokud bychom tuto snahu dotáhli až do konce, byl by z toho čistě internetový hovor, který už vůbec neprochází přes PSTN síť, ale jen přes Internet. Díky tomu pak může být i zcela zadarmo (ale také nemusí - to už je na obchodní politice poskytovatele, který také musí "z něčeho žít").
Kdo a za co může šetřit?
Zopakujme si tedy základní princip dosahování úspor: místo po drahé PSTN síti vést co možná největší část hovoru po levnější IP síti, resp. po Internetu. Tomu může výrazně napomoci již pouhé přemístění koncového zařízení (na straně volaného) tak, aby bylo připojeno k IP síti (Internetu), a nikoli k PSTN síti (viz obrázek).
Uvědomme si ale jednu důležitou skutečnost: pokud díky takovémuto přesunu dojde k úspoře nákladů na vedení hovoru, resp. na jeho ceně, pocítí to nikoli volaný, ale volající!! Standardně je to totiž on, kdo za hovor platí. Takže aktivitu musí vyvinout volaný, ale pozitivní dopady (úspory) nepociťuje on, ale volající. To je věc, která v praxi poněkud snižuje motivaci k praktickému využití ENUMU i dalších možností, které vedou ke stejnému cíli.
Ale na druhou stranu existují i situace, kdy za celý hovor (nebo jeho část) platí volaný. Například u tzv. zelených linek (s prefixem 800) platí volaný plnou cenu hovoru, zatímco u tzv. modrých linek (s prefixem 844) volající platí vždy jen cenu místního hovoru, a volaný dorovnává případný rozdíl do skutečné ceny hovoru, který může být i dálkový. V obou těchto případech pak volanému samozřejmě přijde velmi vhod, když může své náklady na příchozí hovory snižovat, nejlépe až na nulu. Například u větších call-center to může být opravdu podstatné.
Jaké jsou možné cesty?
Jak ale dosáhnout toho, aby co možná největší část hovoru byla vedena po lacinějším Internetu, případně i po nějaké jiné IP síti, a ne po klasické a drahé PSTN síti? A kdo má tyto možnosti "ve své moci"?
První možností, kterou má volaný, je změnit stávajícího (PSTN) operátora na VOIP operátora, dostat od něj nové číslo, a své koncové zařízení, spojené s tímto novým číslem připojit přímo k Internetu. To je samozřejmě běžně dostupná varianta. Problém je ale ve změně čísla - všichni volající musí být nějak obeznámeni se změnou čísla a vzít ji na vědomí. To není nijak triviální.
Další možností je využít přenositelnosti čísla: přejít k VOIP operátorovi i se svým původním číslem. Jenže tady se nám poprvé výrazněji rozchází možnosti pevné a mobilní sítě: zatímco s číslem z pevné sítě můžete k VOIP operátorovi přejít, s číslem od mobilního operátora nikoli (s ním dnes můžete přejít opět jen k jinému mobilnímu operátorovi).
Navíc přenositelnost čísla je řešením, které je plně v rukou operátorů, kteří také určují jeho možnosti a způsoby využití. Rozhodně to není řešení, se kterým by si mohli "hrát" sami koncoví uživatelé - aby mohli podle vlastního uvážení měnit příslušná nastavení, a to třeba i každý den. Navíc zde nepřipadají v úvahu různá variantní nastavení (typu: když se nejde dovolat sem, tak má být hovor přesměrován tam a tam).
ENUM jako řešení
Ukažme si nyní, jak může být ve stejném kontextu využit ENUM. Tedy pro dosažení toho, aby volající mohl volat na stále stejné (původní) číslo, a volaný měl možnost ovlivnit kudy a kam je hovor veden. Typicky aby byl veden na nějakou SIP adresu, odpovídající koncovému zařízení, které je dostupné po Internetu a schopné přijímat hlasové hovory.
Má to ale dvě podmínky, které musí být splněny obě současně:
- číslo, na které má být voláno, musí být zaregistrováno v ENUMU (musí zde existovat doména odpovídající tomuto číslu a její obsah musí být takový, aby v odpovědí na příslušný dotaz byla potřebná SIP adresa)
- telefonní ústředna, ke které je připojen volající, podporuje a používá ENUM
Pak už může vše probíhat podle následujících dvou obrázků, které ukazují volání z běžného telefonu (bez podpory ENUM) na telefonní číslo +420 222 745 120. První obrázek ukazuje, jak se (nejbližší) telefonní ústředna dotazuje systému ENUM, zda v něm není záznam pro volané telefonní číslo - a pokud ano, vyžádá si odpovídající SIP adresu. Fakticky se tak ústředna ENUMu ptá, kam má směrovat hovor na dané telefonní číslo.
I když se telefonní ústředna, v odpovědi na svůj dotaz, dozví příslušnou SIP adresu, je stále na jejím uvážení, zda ji skutečně využije a hovor povede na tuto SIP adresu. Může například zjistit, že na této adrese není dostupné žádné koncové zařízení. Pro takovéto, ale i další případy, mohou být v rámci ENUM záznamů specifikovány různé varianty toho, jak a kam má být hovor veden (směrován).
Druhý obrázek již ukazuje situaci, kdy se ústředna rozhodne využít poskytnutou SIP adresu a hovor směrovat na ni, místo na původní telefonní číslo.
Zdůrazněme si znovu, že v právě popsaném scénáři je jedno, zda se jedná o telefonní číslo odpovídající pevné či mobilní síti. Dále si zdůrazněme, že stejně jako se zde ptá ENUMu telefonní ústředna, může se ho ptát již samo koncové zařízení - a podle výsledku volit další směr vedení hovoru. Na vývoji takovýchto koncových zařízení s podporou ENUMu se pracuje již delší dobu (viz např. zde), ale zatím je přeci jen častější podpora ENUMu v rámci telefonních ústředen. I zde je ale třeba rozlišovat mezitím, zda ústředna jako zařízení ENUM potenciálně podporuje (jeden ze seznamů), a zda je tato podpora skutečně prakticky využívána (příklad návodu pro platformu Asterisk).
V ČR podle dostupných údajů zatím podporují a využívají ENUM jen ústředny tří operátorů: CESNET, IPEX a Dial Telecom. Jejich seznam budete i do budoucna moci najít na stránkách CZ.NICu (zde). Ostatní operátoři zatím buď netuší oč jde, nebo stále váhají - nebo přímo nechtějí ENUM využívat.
Nepříjemným úskalím, které také brání praktickému využití ENUMu (i zde v ČR), je to že ne všichni VOIP operátoři přidělují svým zákazníkům (kromě veřejného telefonního čísla) také potřebné SIP adresy. Navíc mnozí z nich z bezpečnostních důvodů přímo blokují SIP volání, přicházející z "otevřeného" Internetu (a povolují příchozí hovory pouze z PSTN sítě, z vlastní sítě a ze sítí VOIP operátorů, se kterými mají SIP peering). Ostatní hlasové hovory pak musí být vedeny tranzitem přes PSTN, což neguje zde popisovaný samotný princip využití ENUMu pro levnější volání.
Vyzkoušejte si ENUM!
Telefonní číslo +420 222 745 120, použité v dnešním příkladu i v předchozích článcích, nebylo zvoleno náhodně. Provozuje ho CZ.NIC, a dokáže rozpoznat, jakým způsobem je k němu hovor veden (podrobněji). Takže pokud na něj zavoláte přes ústřednu, která ENUM podporuje (a hovor vede přes Internet), uslyšíte na tomto čísle nejprve hlášku "ENUM". Naopak, pokud voláte standardně přes PSTN, ozve se hláška "PSTN" a zacinkají vám k tomu peníze, které za vedení hovoru platíte. Pak už se vám bude na tomto čísle ozývat jen hudba, určená k otestování kvality spojení.
K čemu ENUM není
Na závěr si ještě zdůrazněme jednu podstatnou skutečnost: že obsah záznamů v rámci (uživatelského) ENUMU je skutečně "v moci" oprávněných uživatelů příslušných telefonních čísel. Je na nich, aby vhodným vyplněním příslušných záznamů, včetně různých variant a alternativ, specifikovali kam a jak mají být směrovány hovory, přicházející na jejich čísla. Takováto nastavení pak mohou měnit tak často, jak sami potřebují.
Pozor ale na to, že ENUM není uzpůsoben tomu, aby se v něm prováděné změny "promítaly" v reálném čase. To je dáno už tím, že sám ENUM ke svému fungování využívá systém DNS. Také v něm určitou dobu trvá, než se nějaká změna "zpropaguje" a začne se skutečně projevovat. Jde o časy v řádu hodin. Bylo by tedy chybou očekávat nějaké rychlejší reakce i od ENUMu.
Stejně tak je třeba upozornit na jednu mylnou představu, která se v souvislosti s ENUMem může objevovat. A to že ENUM je řešení, které zajišťuje dostupnost nějakého internetového telefonu. Tedy že řeší změny, ke kterým dochází když nějaký IP telefon odpojíte od Internetu, a následně ho k Internetu připojíte někde úplně jinde.
Takovéto změny jsou pro ENUM zcela neviditelné a vůbec se ho netýkají. Nedochází při nich totiž ke změně SIP adresy, se kterou ENUM pracuje.
Jen pro dokreslení, jak se takovéto změny řeší: SIP adresa, přiřazená určitému koncovému zařízení (např. SIP: hudba@nic.cz), má statický charakter a je nezávislá na momentální poloze zařízení. Až v rámci příslušné domény (zde: domény nic.cz) existuje "převodní tabulka", ve které je položka typu "zařízení s aliasem hudba má momentálně IP adresu X.Y.Z.W"). A teprve tato "lokalizační informace" má dynamický charakter a může se měnit i poměrně rychle v čase. Princip je takový, že kdykoli je příslušné zařízení někam připojeno a zapnuto, má povinnost se ohlásit tomu, kdo příslušnou tabulku spravuje, a sdělit mu svou momentální adresu.
Ale to už bychom se zase dostali někam úplně jinam - k tomu jak funguje protokol SIP. Případné zájemce o tuto problematiku mohu odkázat například na své přednášky.