Stalo se: svěrací kazajka pro mobilní operátory
Evropská unie mění svou představu o tom, jak dosáhnout zlevnění roamingu. Místo regulace koncových cen teď uvažuje o cenovém stropu pro velkoobchodní ceny za roaming. Operátoři to přirovnávají ke svěrací kazajce, kterou na ně EU chystá. V Rize byla podepsána ministerská deklarace k eInclusion, má zajistit "bezbariérovou" informační společnost.Poslední dny přinesly hned několik zajímavých událostí, pod kterými je v té či oné podobě podepsána Evropská unie. Asi nejaktuálnější je v tomto ohledu její iniciativa za snížení cen mobilního roamingu, která vlastně ještě ani pořádně "nevypukla", ale už přináší první ovoce. Mobilní operátoři už dnes naříkají, sténají a úpí, ale přesto jako zázrakem sami nachází notné rezervy ve svých cenících, a před začínajícími dovolenými roaming zlevňují. Podle vlastních vyjádření o desítky procent, byť to se většinou týká jen těch zákazníků, kteří v rámci roamingu telefonují nejvydatněji, a nikoli jen příležitostně.
A to skutečně ještě vůbec nedošlo na to, čím Evropská unie hrozí: na konkrétní regulační kroky. Zatím je vše jen vlastní (dobrovolnou) reakcí operátorů na zvyšující se tlak Unie. Ta nejprve poukázala na neúměrnou výšku roamingových tarifů, ale pouhé zjevení pravdy operátory nijak nepohnulo. Teprve když Unie pohrozila tvrdou regulací koncových cen, začali operátoři reagovat a sami zlevňovat. A vedle toho pochopitelně protestovat proti tomu, co a jak chce Unie dělat.
Jenže Unie stále ještě pracuje na svém řešení celého problému. Příslušné nařízení, které by zřejmě přineslo nějakou "celoevropskou" formu regulace roamingu, musí nejprve připravit generální direktorát pro informační společnost a média, a následně jej musí projednat Komise a Parlament. Příslušný návrh měl být finalizován již v červnu, ale nyní se stále více hovoří až o červenci.
Ale ani to možná nebude definitivní termín, protože v nedávných dnech se objevily zprávy o poměrně zásadní změně v tom, jak chce EU dosáhnout svého cíle.
Jaký byl původní návrh?
Původní představa, kterou komisařka Redingová prezentovala i při své návštěvě v Praze, se týkala regulace koncových cen (tedy toho, co platí koncoví uživatelé), a vycházela z principu "domovských cen". Jinými slovy: koncové ceny roamingu měly být určitým způsob odvozeny od cen, které uživatelé platí doma (ve své domovské zemi), za místní, resp. národní hovory. Podrobněji lze tuto představu najít například ve stanovisku našeho MI ČR:
- volání z hostitelské země EU do domovské země - v tomto případě se bude aplikovat účtování ceny jako za mezinárodní volání z domovské země do hostitelské země EU,
- vnitrostátní volání - v tomto případě se bude aplikovat účtování ceny za vnitrostátní volání v domovské zemi,
- volání do třetí (nedomovské) země v rámci EU - v tomto případě se bude aplikovat účtování ceny za volání do téže země ze země domovské,
- příchozí volání v hostitelské zemi - v tomto případě nemá být volanému účtován poplatek za příchozí volání.
Že tato představa nenašla moc pochopení u mobilních operátorů, asi nepřekvapuje. Jenže ona se nedočkala příliš kladné odezvy ani u národních regulátorů, ani u jejich evropského sdružení (ERG, European Regulators Group). Jejich protiargumentem bylo například to, že navrhovaný postup dostatečně nezapadá do celkové filosofie stávajícího regulačního rámce (aby se nemuselo nediplomaticky říkat, že je s ním v rozporu). Faktem je, že nevychází z žádné analýzy reálné situace na trhu, a je spíše jakýmsi "nástřelem od boku".
Protinávrhem regulátorů bylo zaměřit se spíše na velkoobchodní ceny (tj. na to, co si operátoři platí mezi sebou), než na koncové ceny, které platí uživatelé.
Svěrací kazajka pro mobilní operátory?
Právě minulý týden ale z EU přišly zprávy o tom, že EU víceméně na poslední chvíli hodlá změnit cestu k dosažení svého cíle - a to v zásadě podle doporučení evropské skupiny regulátorů (ERG). Místo původně navrhované regulace koncových cen se tedy hodlá vydat spíše cestou regulace velkoobchodního trhu. Tedy cestou regulace poplatků, které si operátoři účtují mezi sebou, při zajišťování roamingu pro své zákazníky.
Ani zde by však EU nestanovovala regulované ceny na základě analýz (které by se určitě připravovaly patřičně dlouho), ale na základě tzv. benchmarkingu. Tedy určitým odvozením od cen, které jsou reálně dosahovány na trhu, konkrétními operátory. To už je mnohem korektnější než "nástřel od boku", a navíc to může být implementováno prakticky okamžitě, bez dlouhých a náročných analýz.
Konkrétní představa by měla být taková, že mezioperátorské poplatky (velkoobchodní ceny) za roaming by byly shora ohraničeny cenovým stropem (price cap) na úrovni dvojnásobku, resp. trojnásobku průměrné evropské ceny za (národní) mobilní terminaci, podle toho o jaký roamingový hovor jde. Analytici společnost Ovum hbitě spočítali, že to by mělo odpovídat cenovému stropu ve výši 0,24 € za minutu, resp. 0,36 € (tj. cca 6,8 Kč až 10,26 Kč).
Úplně vymizet by ale nemělo ani určité omezení koncových cen, pro koncové uživatele: tyto ceny by neměly převyšovat velkoobchodní ceny o více jak 30%. Jak uvedl mluvčí DG INFSO Martin Selmayr, někteří mobilní operátoři si dnes k velkoobchodním cenám přiráží až 300 procent.
První reakce mobilních operátorů na tyto nové formy možné budoucí regulace jsou stejně negativní, jako na ty původní. Od Unie je to prý stejně špatný a nepromyšlený návrh, jako ten předchozí. Nově se objevilo i přirovnání ke svěrací kazajce, do které prý Unie mobilní operátory chce sevřít (podrobněji např. zde). A přitom se přišlo i na to, že horší dopady by to mělo na mobilní operátory na jihu Evropy, kteří prý mají dražší roamingové poplatky než jejich patrneři více na severu.
No, osobně bych to až tak horké neviděl. Už nynější reakce operátorů, kteří náhle sami nachází spousty prostoru ke zlevňování, hovoří sama za sebe a (alespoň podle mého názoru) dokazuje účelnost a správnost snah EU v oblasti roamingu.
Teď půjde spíše o to, aby EU postupovala v duchu svých vlastních pravidel a postupů (což se po nynější změně děje asi více než předtím), a aby dokázala správně odhadnout, kam až má smysl jít a stlačovat cenovou hladinu roamingu.
eInclusion místo digital divide
Evropská unie se pochopitelně neangažuje jen v oblasti roamingu, ale i v mnoha dalších oblastech. Například i u dostupnosti moderních informačních technologií pro co nejširší vrstvy obyvatelstva. Dříve se právě zde mluvilo o nutnosti překonávat tzv. "digitální propast" (digital divide), rozdělující lidi na ty, kteří mohou a naopak nemohou využívat možností moderních informačních technologií. Jenže to zřejmě působilo příliš negativně a zdůrazňovalo to samotnou podstatu problému. Proto se dnes mluví spíše o tzv. "eInclusion", ve smyslu "začleňování" či "zahrnování", což oproti "digital divide" vyznívá mnohem pozitivněji (a hlavně to naznačuje určité řešení).
O celém problému by se samozřejmě dalo psát velmi dlouho, ale zde bych chtěl spíše upozornit na to, že 12. června byla v lotyšské Rize, na tamní konferenci ICT for an Inclusive Society, podepsána ministerská deklarace k problematice eInclusion. Obsahuje mnoho smělých cílů, které jsou z větší části orientovány na "bezbariérovou" informační společnost, otevřenou pro všechny. Například:
- do roku 2010 snížit (nejméně na polovinu) současné rozdíly v tom, jak Internet využívají různé skupiny obyvatel (včetně seniorů, postižených, či nezaměstnaných)
- do roku 2007 navrhnout společné standardy přístupnosti, s cílem dosáhnout do roku 2010 jejich závaznosti
- zajistit, aby do roku 2010 webové stránky všech veřejných institucí byly v souladu s pravidly přístupnosti webu
Obsahuje ale také cíle, týkající se dostupnosti broadbandu:
- zvýšit pokrytí vysokorychlostním internetem (broadband) v Evropě do roku 2010 nejméně na 90% populace.
V roce 2005 přitom dostupnost broadbandu v zemích EU15 již dosahovala požadovaných 90 procent, ale jen v městských aglomeracích, zatímco na venkově to bylo jen asi 60 procent. Takže stále je co dohánět.
Co je vlastně broadband?
U posledního citovaného úkolu bych se rád zastavil. V textu deklarace je poněkud rozveden, v tom smyslu že má hlavně stírat rozdíl v dostupnosti mezi různými regiony a lokalitami, s cílem dosáhnout dostupnosti broadbandu pro 90 procent celé populace. Samozřejmě nejde o skutečné využití broadbandu 90 procenty populace, jak by mohlo vyplývat z nadpisů některých tuzemských článků, to by bylo až přespříliš ambiciózní.
Prostředkem k dosažení vytčeného cíle přitom má být intenzivnější využití strukturálních a další unijních fondů, a jedním z prostředků mají být i veřejná místa přístupu k Internetu. Tady ale vidím určitý rozpor s tím, jak EU v praxi nerada vidí jakýkoli náznak veřejné podpory infrastrukturních projektů tam, kde je alespoň nějaká privátní infrastruktura.
Nehledě na jiný aspekt: takto vytčený cíl neříká nic o míře dostupnosti, ve smyslu míry konkurence, kvality poskytované služby i její ceny. Co když nějaká místní firma nabízí zřízení rychlé přípojky skutečně kdekoli, s tím že tam natáhne třeba své optické vlákno, ovšem také si to nechá náležitě a horentně zaplatit? Počítá se takováto teoretická možnost již jako reálná dostupnost broadbandu, nebo ještě ne? Pokud ne, kde vůbec leží příslušná hranice?
Nebo ještě jinak: jak vůbec chce EU hodnotit dostupnost broadbandu, když sama dostatečně nevymezila, co vlastně za broadband považuje a co ne? A když každá země se na to může dívat jinak? Viz různé definice broadbandu, i třeba naše problémy se započítáváním Wi-Fi přípojek.
Ministerská deklarace o eInclusion přitom neříká, jak má být 90% dostupnosti broadbandu (nikoli jeho 90-procentního využití) konkrétně dosaženo. To si mají jednotlivé členské země rozpracovat a upřesnit samy, ve svých aktualizovaných broadbandových strategiích. Zde by si také měly stanovit vlastní cíle a postupy v připojování orgánů veřejné správy, škol, zdravotnických zařízení a dalších institucí.
V této souvislosti mne napadá: kdopak asi bude aktualizovat naši Národní broadbandovou strategii, z počátku roku 2005? Po věcné stránce, formou přípravy návrhu, to mělo mít za úkol Broadbandové fórum. To se ale vyřádilo hlavně na rozdělování peněz z broadbandového fondu, a ke koncepčním věcem se před pozastavením své činnosti už moc nedostalo.
Vše nyní záleží na tom, kam se bude ubírat vývoj po volbách, a kdo bude řešit celou agendu v oblasti informační společnosti a elektronických komunikací - zda přežije samostatné resortní ministerstvo, nebo zda bude časem zrušeno a jeho agenda přenesena jinam, případně rozdělena. Ale na to si asi ještě chvíli počkáme.