Zařízení pro internetovou telefonii
Chcete-li využívat některou ze služeb internetové telefonie, potřebujete k tomu vhodný telefon. Tedy to, čemu se v rámci standardů (SIP, H.323 i jiných) obecně říká terminál, případně koncové zařízení. Na výběr přitom máte několik principiálních možností, odstupňovaných i podle jednorázové pořizovací ceny. Ta je ale většinou přímo úměrná komfortu, který jako uživatel získáte. Takže čím více si zaplatíte, tím vyšší komfort pro volání budete mít. A také naopak.A jaké že ty základní možnosti jsou?
- čistě softwarový telefon
- USB telefon
- IP telefon
- (samostatný) VOIP adaptér (brána)
- VOIP adaptér, integrovaný v jiném zařízení
- mobilní VOIP klient
- Wi-Fi telefon
Čistě softwarový telefon
Z hlediska pořizovacích nákladů je na tom nejlépe takový telefon, který má čistě softwarovou podobu. Tedy program, který poběží na vašem počítači - a ke vstupu a výstupu zvuku bude využívat takové možnosti, jaké mu váš počítač dá k dispozici. Jako nouzové řešení zde někdy stačí i reproduktory a mikrofon, zabudované například v notebooku. Ale pak hrozí nebezpečí zpětné vazby, kdy se výstup z reproduktorů zpětně dostává do mikrofonu a hrozí rozkmitání celé této soustavy.
Šikovnějším řešením jsou náhlavní sluchátka s mikrofonem, které dnes pořídíte za pár korun, nebo přímo speciální "headset" (náhlavní sada), ať již drátový či bezdrátový, který také již je celkem běžně k dostání. Kromě "drátových" existují i bezdrátové, například využívající technologie Bluetooth.
 |
 |
Hlavní předností čistě softwarového telefonu je to, že může být zcela zdarma a volně šiřitelný. Samozřejmě to ale není podmínkou a existují i placené verze, vybavené bohatšími vlastnostmi a schopnostmi, případně zaintegrované do jiného produktu. Volně šiřitelné softwarové telefony také s oblibou využívají poskytovatelé VOIP služeb k tomu, aby svým potenciálním zákazníkům nabízeli své služby zdarma, na vyzkoušení.
Rozlišit bychom ale také měli čistě softwarové telefony proprietární, určené jen pro konkrétní (proprietární) službu, a softwarové telefony univerzální, použitelné pro kteroukoli službu vycházející z určitého standardu.
Příkladem proprietárního softwarového telefonu může být klient služby Skype, kterého si můžete stáhnout zcela zdarma ze stránek této služby (na adrese http://www.skype.com). Existují ale i české stránky, které také nabízí stažení klienty služby Skype, na adrese http://www.skype.cz.
 |
 |
Příkladem "univerzálních" softwarových telefonů mohou být produkty X-Pro (placený) a X-Lite (zdarma) společnost X-Ten (na adrese http://www.xten.com). Přehledů různých softwarových telefonů na Internetu samozřejmě existuje řada, jeden lze najít i na diskusním serveru www.telefonujeme.com (v sekci VOIP Software).
 |
 |
USB telefony
Zdůrazněme si znovu, že čistě softwarové telefony jsou programy, které k výstupu a vstupu zvuku využívají takové možnosti, jaké jim právě nabízí počítač, na kterém běží. A tyto možnosti nemusí zdaleka končit u sluchátek s mikrofonem, či nějaké náhlavní sadě (headsetu).
Počítač může být vybaven i takovým externím zařízením, které poměrně věrně připomíná běžný telefon, hlavně co do existence klasického mikrotelefonu (s mikrofonem a sluchátkem). Dokonce může být vybaven i číselníkem, skrze který uživatel může vyťukat číslo toho, koho si přeje volat. Nebo může jít dokonce i o bezdrátový (přesněji: bezšňůrový) telefon, s kterým můžete volně chodit po místnosti a přitom telefonovat.
Takováto zařízení jsou nejčastěji k počítači připojována skrze rozhraní USB, a nikoli přes výstup na sluchátka vstup pro mikrofon. Proto se jim také říká "USB telefony".
Důvodem pro jejich připojování přes rozhraní USB je možnost pokročilejší komunikace mezi zařízením (telefonem) a programem (SW telefonem), který běží na počítači. Stále ale platí jedna důležitá věc: jsou to "nesamostatná" zařízení, která nedokáží pracovat samostatně, bez počítače a příslušného programu, který na nich běží. Nemají totiž dostatečnou vlastní inteligenci na to, aby komunikovaly po síti takovým způsobem, jaký je zapotřebí. To pak také mj. znamená, že při vypnutém počítači nejsou tyto USB telefony funkční, a to ani pro odchozí, ani pro příchozí hovory.
 |
Někdy přitom jsou tyto USB telefony na SW telefonu víceméně nezávislé, a dokáží tak fungovat i s různými službami a jejich klienty (softwarovými telefony). Jindy ale jsou na příslušný klientský program (SW telefon) pevně vázány, a s jinými nedokáží fungovat.
Takže v praxi se lze setkat například s USB telefony pro Skype, kterých už je i na našem tuzemském trhu poměrně široká nabídka.
 |
IP telefony
Vedle USB telefonů, které jsou "nesamostatné" a vyžadují běžící počítač (a na něm spuštěného klienta, resp. softwarový telefon), samozřejmě existují i taková zařízení, která nejsou na počítač vůbec vázána. Lze si je představit jako zařízení, která jakoby v sobě sama obsahovala jednoúčelový počítač se softwarovým telefonem (klientem).
Jejich obecné označení přitom není dosud příliš ustáleno, ale nejčastěji se jim říká IP telefony. To proto, že jsou vybaveny přímo "datovou přípojkou" (nejčastěji ethernetovým rozhraním), a skrze něj se připojují přímo do IP sítě. Z jejího pohledu se také chovají jako samostatný počítač, který potřebuje vhodnou IP adresu (buďto pevně nastavenou, nebo dynamicky přidělovanou, např. přes DHCP server). Mohou být funkční a dostupné pro volání (příchozí i odchozí) trvale, samozřejmě za podmínky trvalého přístupu do Internetu z dané IP sítě.
 |
Již dnes přitom takovéto IP telefony existují v poměrně široké škále, jak co do své pořizovací ceny, tak i co do provedení (bezšňůrové i šňůrové), a také co do vybavená různými schopnostmi. Nejlacinější přístroje lze pořídit už i za ceny od cca 2000 Kč.
Důležité ale je, že tyto IP telefony jsou snad vždy vybaveny jen podporou VOIP technologií na bázi známých standardů (hlavně SIP, ale často třeba také AIX, AIX2 a dalších). Takže je lze použít jen pro takové služby, které fungují na těchto standardech. Naopak s proprietárním službami (jako je například Skype) je použít nelze.
 |
IP telefony často nabízí svým zákazníkům i samotní poskytovatelé hlasových služeb na bázi VOIP, často za výhodnější ceny než on-line i kamenné obchody. Důvodem je to, že mohou jejich nabídku "bundlovat" (spojovat) s nabídkou svých služeb.
 |
VOIP adaptéry (brány)
Koupě zcela nového IP telefonu nemusí být pro každého zájemce o internetovou telefonii optimálním řešením. Například proto, že již má nějaký svůj klasický (analogový) telefon, který by rád používal i nadále. Takovýto analogový telefon samozřejmě nejde připojit k IP síti a používat pro internetovou (či obecně IP telefonii).
Existuje ale přeci jen určité řešení, ve formě adaptéru (VOIP adaptéru). Někdy se mu říká také VOIP brána, anglicky gateway. Má podobu malé krabičky, která má z jedné strany síťové rozhraní pro připojení do IP sítě (typicky: ethernetové) , a z druhé strany jedno či dvě rozhraní pro připojení klasického analogového telefonu. Uvnitř přitom obsahuje vše potřebné pro "internetové telefonování", takže výsledný celek (tento adaptér + analogový telefon) se chová v zásadě stejně, jako výše popisovaný IP telefon. A to třeba včetně identifikace volajícího (funkce CLIP), pokud ji analogový telefon podporuje.
Cena těchto adaptérů ale často není o nic nižší, než cela celých IP telefonů.
 |
Integrované VOIP adaptéry
VOIP adaptéry, umožňující použít pro internetovou telefonii klasické analogové telefony, nemusí nutné mít podobu samostatných a jednoúčelových zařízení (viz předchozí odstavec). Funkčnost příslušného adaptéru může být zabudována i do některého víceúčelového zařízení, například do nějakého směrovače, domácí brány s Wi-Fi rozhraním apod. Takovéto zařízení je pak vybaveno jedním či hned několika "telefonními" porty, označovanými jako tzv. FXS porty (Foreign eXchange Subscriber port).
 |
Wi-Fi telefony
Samostatné IP telefony, popisované výše, obvykle předpokládaly "drátové" připojení k IP sítí. Dnes, v době Wi-Fi a dalších bezdrátových technologií, to ale není nezbytně nutné. Dnes proto již existují i takové IP telefony, které se k IP sítí připojují bezdrátově, prostřednictvím Wi-Fi. Nabízí tak obdobnou mobilitu, jako bezešňůrové telefony. Vlastně ale ještě větší mobilitu, protože nejsou vázány na dosah ke své nepohyblivé základnové stanici, pro připojení ke drátové síti. Wi-Fi telefony mohou být obecně použity kdekoli v dosahu internetovém konektivity prostřednictvím Wi-Fi. Tedy třeba i někde v dosahu nějakého veřejného Wi-Fi hotspotu.
 |
Mobilní softwarové telefony
Zajímavou a perspektivní kategorií jsou také čistě softwarová řešení pro internetovou (VOIP) telefonii, určená do mobilních zařízení - různých PDA, či dokonce do tzv. smartphone. Tato zařízení někdy dokáží telefonovat "klasicky" (přes GSM, případně UMTS), a čím dál tím častěji také nabízí internetovou konektivitu a podporu datových přenosů. Proč tedy na nich nespustit nějakého VOIP klienta, který by umožnil "datové telefonování", za výhodnějších podmínek než klasické telefonování přes GSM či UMTS?
Pokud mobilní zařízení získává svou konektivitu přes mobilní síť GSM či UMTS (tj. například přes EDGE), pak tato možnost nepřipadá příliš v úvahu, hlavně kvůli latenci. Ovšem pokud je toto zařízení vybaveno Wi-Fi, a je v jeho dosahu, pak už je to jiné.
Dnes již existují softwarové telefony pro PDA i Smartphone, jak pro službu Skype, tak i pro služby na bázi SIP-u.
 |