VOIP, aneb: telefonujeme jinak - Úvod

Svět klasické telefonie, nabízející hlasové služby skrze svou veřejnou telefonní síť, je světem starobylým, s dlouhou a zajímavou historií. Na jejím samotném počátku, kolem roku 1876, se sice telefon setkal s aktivním odporem - když byl pasován na něco, co lidé nepotřebují a k ničemu nevyužijí - ale to netrvalo nijak dlouho. Lidé brzy poznali a docenili, jak šikovná a užitečná je možnost mluvit spolu na dálku, skrze telefon. Dokonce tak šikovná a užitečná, až ji stát prohlásil za strategickou a vzal celou oblast telekomunikací do svých rukou.

Následovalo dlouhé a neslavné období telekomunikačního monopolu, kdy stát určoval "kdo a co" smí dělat, a kdy zákazník ještě nebyl zákazníkem, ale jen nesvéprávným účastníkem telefonního provozu. Byla to doba, kdy se na efektivnost investic a provozu moc nehledělo, protože všechno bylo tak jako tak přesně nalinkované a "definované shůry" - včetně cen, rozsahu poskytovaných služeb i výčtu subjektů, které vůbec smí v telekomunikacích působit.

Liberalizace, inkumbent a alternativní operátoři

Až teprve velmi nedávno se hnuly ledy, a jednotlivé státy se rozhodly rozbít značně zbytnělý ledovec svých telekomunikačních monopolů. Jenže ono to nešlo jen tak. Pouhé otevření trhu nově příchozím moc nepomohlo, protože původní monopolní operátor (mezitím změněný na tzv. inkumbenta) měl obrovský náskok jak ve vybudované infrastruktuře, tak i ve své přítomnosti na trhu, zkušenostech, i existující základně uživatelů. Postavit se mu, s využitím jeho vlastních zbraní (stejných technologických řešení) mohlo jen několik málo alternativních operátorů, kteří byli "dostatečně velcí". Bariéry, které musely překonat, byly totiž stále velmi velké.

A tak i když se stát někdy snažil nově příchozím trochu pomoci (uplatněním tzv. asymetrické regulace, neboli větší přísností na inkumbenta a menší na alternativní operátory), jejich úspěch nebyl až tak velký. Pravda, někde byl relativně větší, ale jinde zase až žalostně malý.

Hlavním problémem přitom bylo vlastnictví přístupových sítí, kterými by se nově příchozí alternativní operátoři "dostali" až ke koncovým zákazníkům. Inkumbent takovéto sítě z velké části zdědil ještě z dob svého monopolního panování, jako součást kdysi jednotné telefonní sítě (JTS).

Alternativci ale neměli moc šancí mu začít konkurovat, a současně s tím teprve budovat své vlastní přístupové sítě, již za plně tržních podmínek. Nehledě na to, že ani po technické a ekonomické stránce nemají duplicitní přístupové sítě moc velkou logiku. A tak z toho bylo spíše jen neustálé plácání se v začarovaném kruhu. Alespoň z pohledu "malých zákazníků".

VOIP jako rozrušující technologie

Jenže pak se objevilo něco, co umožnilo onen začarovaný kruh rozetnout. Byl to nástup technologií, umožňujících přenášet hlas "jako data", v zásadě po čemkoli co je pro přenos dat vhodné a má alespoň trochu ucházející parametry. Možná už tušíte, že jde o technologie VOIP (Voice over IP), ale to není úplně přesné. Správné je hovořit o technologiích "Voice over Data", resp. VoD ("hlas nad daty"), přičemž VOIP je pouze jedna z variant - kdy je pro přenos dat využíván protokol IP z rodiny TCP/IP.

Nevadí, podstatné je, že technologie VOIP (obecně VoD) umožnily nabízet hlasové služby i "po jiných drátech" (či třeba i bezdrátově), skrze jakoukoli rozumně fungující přenosovou síť. Třeba skrze internetové přípojky, ať už jsou realizovány jakkoli (a jsou dostatečně propustné, viz dále). Nebo skrze datové sítě, kterými jsou propojeny pobočky nějaké firmy apod. Možností je celá řada - ale nejpodstatnější je asi to, že díky nim skončila výlučnost telekomunikačních přístupových sítí, po dlouhá léta za velmi vysokých nákladů budovaných klasickými telekomunikačními operátory.

Celkovým důsledkem pak bylo dokončení toho, co ukončení monopolu a liberalizace pouze načaly: došlo ke skutečnému otevření trhu, a k opravdu zásadnímu snížení bariér, které do té doby bránily vstupu na tento trh. Dnes již může hlasové služby (telefonování) poskytovat a skutečně poskytuje opravdu kdokoli, třeba i opravdu velmi malé firmy a firmičky.

Také na opačné straně barikády - na straně uživatelů hlasových služeb - došlo k zásadním změnám. Z nesvéprávných účastníků, odkázaných na milost a nemilost monopolu, se stali skuteční zákazníci, s možností vybírat si svého poskytovatele hlasových služeb. Souběžně s tím poklesly i ceny, a zásadně se zvýšila vstřícnost poskytovatelů služeb (operátorů). Zatímco dříve monopolní operátor vymýšlel různé fígle, jak regulovat (rozuměj: omezovat) poptávku, dnes musí všichni poskytovatelé vymýšlet, jak zákazníkovi vyjít vstříc a jak jej získat a udržet.

Asi ne pro nic a za nic se o technologiích VOIP (Voice over IP) hovoří jako "rozrušujících technologiích" (v angličtině "disruptive technologies"). Tak už je označuje i jinak dost konzervativní Evropská unie …