Kolik je u nás broadbandu? A co z toho vyplyne?

Se statistikami to vždy bylo, je a asi i vždy bude ošemetné. A to asi nejen s těmi, které mapují stav broadbandu (vysokorychlostního přístupu) v zemích českých. Jistě znáte onu dávnou moudrost o tom, že statistika je vlastně jen "přesná věda s nepřesnými čísly". V dnešní době by si tato definice možná zasloužila ještě malou aktualizaci - že je to "přesná věda s nepřesnými čísly o nepřesně vymezených veličinách". Pak se nesmíme divit, že v praxi vychází mnohdy diametrálně odlišná čísla. Ale proč vlastně?

Jedním z důvodů je to, že ne vždy je dostatečně přesně definováno to, co se vlastně zkoumá, měří či jinak vyhodnocuje. Třeba právě u broadbandu: existuje sice jeho oficiální definice, obsažená v Národní politice vysokorychlostního přístupu, ale ta nemluví jen o nominální rychlosti ("alespoň 256 kbit/s"). Počítá mj. i se skutečně dosahovanou rychlostí, která by neměla klesnout pod 80 procent rychlosti nominální (což je oněch 256 kbit/s). Nebo jinak: je oněch 256 kbit/s třeba chápat v obou směrech, nebo stačí jen v jednom? A je to vztaženo na jednoho uživatele, nebo na přípojku jako takovou? Tyto faktory ale v obvyklých statistikách už reflektovány nejsou.

Další úskalím je i způsob získávání výchozích dat. Některé údaje mohou být podloženy velmi přesnou evidencí, ale jiné mohou být naopak doslova "vycucané z prstu" (řečeno korektněji: založené na expertním odhadu). Třeba Český Telecom ví docela přesně, kolik zřídil ADSL přípojek na své infrastruktuře, a toto číslo pravidelně zveřejňuje. Pravdou ale je, že už neříká, kolik z nich má nominální rychlost 128 kbit/s, a tudíž nepatří mezi broadband.

Opačným případem může být počet bezdrátových přípojek v ČR. Zde žádná přesná evidence neexistuje, a dostupné jsou jen různé odhady. Jednotliví bezdrátoví provideři určitě vědí, kolik mají zákazníků, ale příslušný součet dostupný není. Ale co teprve nejrůznější komunitní sítě, v rámci kterých si uživatelé poradili sami, když je neoslovila žádná nabídka komerčního providera (pokud vůbec nějakou dostali)? Tady už jsou veškeré údaje hodně "vycucané z prstu" (pouze odhadované).

Jaká byla situace v listopadu 2004?

Vzpomínám třeba na předloňský Invex, kdy tehdejší ministr informatiky Vladimír Mlynář, v rámci diskuse nad právě vznikající broadbandovou strategií, přišel s následujícím odhadem:

• broadbandových přípojek je prý u nás celkem 300 000, z čehož:
• cca 50 000 připadá na ADSL
• cca 50 000 připadá na kabelové přípojky
• cca 50 000 připadá na nejrůznější bezdrátové přípojky
• cca 150 000 připadá na "ostatní" přípojky (zejména: pevné linky, připojující hlavně firmy, školy a úřady).

To ale bylo v listopadu roku 2004, a zmíněný odhad se objevil i v samotné broadbandové strategii. Od té doby se situace samozřejmě vyvíjela, a to dost překotně. Dnes už máme broadbandových přípojek určitě více - ale kolik?

Poměrně přesně to víme u ADSL, realizovaného na infrastruktuře Českého Telecomu. Zde sám Telecom hlásí 275 000 přípojek (byť není známo, kolik z nich má rychlost 128 kbit/s a do broadbandu nepatří). Ovšem počty přípojek, realizovaných jeho konkurenty (ponejvíce skrze tzv. unbundling) je opět možné jen odhadovat - horním odhadem na 10 000. Takže dohromady to dělá nějakých 285 000 ADSL přípojek.

V případě kabelových přípojek lze vyjít z dříve publikovaného odhadu za dva největší operátory (UPC a Karneval), kteří hlásili 100 000 přípojek. Dnes už to bude zase více - ale kolik přesně? Na trhu však působí a broadband nabízí i další kabeloví operátoři, a i jejich příspěvek do celkového počtu je nutné odhadnout - celkově někam ke 120 až 130 000? Nebo více? Ale to už je velké "střílení od boku".

A co teprve pro bezdrátové přípojky, a pak také o "ostatní" přípojky - různé pronajaté okruhy, optické a metalické rozvody? V listopadu 2004 měly představovat celou polovinu (pokud byl tehdejší odhad aspoň řádově přesný). Jsou dnes stále na polovině? Nebo na čtvrtině? Ví to někdo?

Jaká je situace dnes?

Minulý týden jsem zaznamenal další "komplexní odhad" celkového počtu broadbandových přípojek v ČR, a to z dílny Českého Telecomu. Jde o celkový přehled trhu s broadbandem, který zazněl na semináři s názvem "České telekomunikace s evropskou dimenzí", který proběhl na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 20.1.2006. Vypadá následovně:

• celkem má u nás existovat na 723 000 broadbandových přípojek
• 38,7% představuje podíl ADSL (cca 280 000 přípojek)
• 34,6% mají představovat přípojky Wi-Fi (cca 250 000 přípojek)
• 16,6% mají přípojky kabelové TV (cca 120 000 přípojek)
• 9% má CDMA (cca 65 000 přípojek)
• 1,1% připadá na ostatní (cca 8 000 přípojek)

U ADSL, kabelových přípojek a CDMA jsou uváděná čísla v souladu s tím, co hlásí příslušní operátoři, a lze je tudíž považovat za odpovídající realitě. Ovšem u Wi-Fi, které možná mohlo být myšleno i jako "bezdrátové připojení obecně", je to už velká neznámá. Netroufám si říkat ani že je to málo, ani že je to moc - skutečně nemám o co se opřít. Zajímavé je i relativní srovnání s "bezdráty" z listopadu 2004, představující nárůst z cca 50 000 na 250 000. To je téměř stejně velký nárůst, jako u ADSL. Je to reálné? Snad.

Z uvedeného (nového) odhadu ale prakticky úplně vypadla položka "ostatní". Ta v listopadu 2004 dosahovala 50%, zatímco nyní klesla na pouhé 1 procento. V absolutních číslech klesla ze 150 000 na cca 8 000 přípojek. Že by to bylo tím, že se původně "ostatní" přípojky přestěhovaly do některé z jiných kategorií? Ale do kterých?

Nebo je to tím, že v prezentovaném odhadu jsou uvedeny jen přípojky vedoucí do domácností, a nikoli už do firem, škol, úřadů atd.? I to by bylo možné vysvětlení. Jenže co pak tedy představuje celkový součet (723 000 přípojek)? Jsou to všechny broadbandové přípojky? Nebo je ty, které ústí do domácností?

Je to důležité?

Předchozí řádky, srovnávající různé údaje a odhady, jsem nepsal proto, že bych chtěl uváděná čísla nějak zpochybnit. Chtěl jsem poukázat na něco jiného: jak těžké, složité a ve svém důsledku ošemetné to se statistikami je. Jak mohou všelijak "ujíždět", v závislosti na tom, co a jak se do nich zahrne a co naopak nikoli, k čemu se to vztáhne atd.

A proč to vlastně tak zdůrazňuji? To proto, že statistiky o broadbandu nemusí být jen akademickým cvičením. Informace, obsažené ve statistikách, se mohou stávat a také skutečně stávají podkladem pro různá rozhodnutí - od vcelku banálních až po velmi významná rozhodnutí. A jedno takové opravdu významné rozhodnutí je nyní na obzoru.

Jde o rozhodnutí ohledně toho, zda náš trh s broadbandem již je dostatečně konkurenční a dokáže řádně fungovat i bez eventuelních regulačních opatření, nebo zda tomu tak není a nějakou formu regulace stále vyžaduje. S tím velmi úzce souvisí otázka na to, zda na našem trhu s broadbandem existuje někdo, kdo má dominantní postavení (přesněji: postavení s významnou tržní silou). Pokud by existoval, mohl by mu regulátor ukládat různé povinnosti (v rámci tzv. nápravných opatření, podle nového zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích), ve snaze zvýšit a posílit konkurenci na trhu.

Takovýmto rozhodováním se náš odvětvový regulátor (Český telekomunikační úřad) v současné době skutečně zabývá, v rámci tzv. analýz relevantních trhů, které právě nyní provádí. Jedním z těchto trhů je i relevantní trh č. 12, definovaný jako

velkoobchodní širokopásmový přístup v sítích elektronických komunikací včetně přístupu k datovému toku

Jinými slovy: jde o velkoobchodní trh s broadbandem (včetně tzv. bitstreamu, alias přístupu k datovému toku). Tedy o trh s velkoobchodními službami, které si navzájem poskytují operátoři a provideři. Nikoli o trh s broadbandem pro koncové zákazníky.

Podle čeho se posuzuje dominantní postavení?

Jak ale hodlá regulátor posuzovat stav konkurence na tomto trhu, a podle čeho hodlá posoudit to, zda na tomto trhu je či není některý subjekt s dominantním postavením (významnou tržní silou)? Metodika, kterou by měl použít, vychází z nového evropského regulačního rámce, který ostatně přišel i s vymezením relevantních trhů a požaduje jejich pečlivé analýzy. Součástí této metodiky přitom je více kritérií, která by měl regulátor posuzovat komplexně.

Jedním z kritérií pro posouzení stavu (velkoobchodního) trhu je pochopitelně i situace na (maloobchodním) trhu, se kterou úzce souvisí i výše uváděné statistiky. Takže regulátor se musí zajímat i o to, kolik je u nás těch kterých přípojek (pro koncové zákazníky), alespoň v relativním poměru.

A tady se již dostáváme k meritu věci: na již zmiňovaném semináři, minulý pátek na půdě Parlamentu, vystoupil i zástupce regulátora (člen rady ČTÚ Michal Frankl). Když hovořil o přípravě analýz relevantních trhů, zmínil i to, že právě u trhu č. 12 (s velkoobchodním broadbandem) to zatím vypadá na to, že by u nás nemusel být žádný subjekt s dominantním postavením (s významnou tržní silou). Tedy ani Český Telecom, který třeba v oblasti ADSL má opravdu výrazný tržní podíl, který navíc dále roste.

Důvodem má být to, že relevantní trh č. 12 (s velkoobchodním broadbandem) není omezen jen ADSL, ale týká se všech podob broadbandu. A tady regulátor vytáhl část své vlastní statistiky, která mu zatím vychází. Samozřejmě to není výše popisovaná statistika Českého Telecomu, kterému vyšel podíl ADSL na úrovni 38%. Regulátorovi vyšlo 40% podílu ADSL, takže jeho statistika musí být velmi blízká té, kterou prezentovat Český Telecomu. A těchto 40% prý dominantní postavení nepředstavuje.

Ve světě je prý obvyklé, že ADSL představuje 70 procent všech přípojek - a ten, kdo má dominantní postavení v oblasti ADSL, pak má obvykle dominantní postavení i na celém velkoobchodním trhu s broadbandem (trhu č. 12). Česká republika má být v tomto ohledu specifická právě počtem Wi-Fi přípojek, které nejvýrazněji zasahují do celkového rozložení počtu přípojek podle použité technologie.

Nikdo není dominantní?

Regulátorovi tedy předběžně vychází, že u nás by na relevantním trhu č. 12 neměl být žádný subjekt s dominantním postavením (významnou tržní silou). Tím pádem by ani nebylo komu ukládat žádná nápravná opatření - jako třeba povinnost zveřejnit velkoobchodní nabídku ADSL, či ji vůbec mít, nemluvě již o cenové regulaci. Celý trh č. 12 by tak byl shledán dostatečně konkurenčním, a už by podléhal pouze dohledu soutěžního regulátora (ÚOHS), který dbá na dodržování obecných pravidel hospodářské soutěže.

Osobně mi to přijdeš dost divné. Jednak kvůli tomu, že argumentem je statistika, která se zřejmě opírá o dosti vysoké počty Wi-Fi přípojek (stejně jako statistika Telecomu). dále kvůli tomu, že kritérií je obecně více a mají být posuzovány komplexně - a zde se argumentuje jen jedním kritériem. To se navíc týká spíše maloobchodního trhu, než trhu velkoobchodního. Nebo že by snad komunitní Wi-Fi sítě nabízely nějaké služby na velkoobchodní bázi komerčním providerům?

No, osobní názory stranou - podstatné je, že vše je zatím ve fázi příprav, a regulátor bude muset své návrhy a závěry zdůvodnit, a také s předstihem zveřejnit k diskusi (a pak vypořádat připomínky). Všechny analýzy sice měly být dokončeny do konce ledna (tj. za týden), ale věci nabraly očekávaný skluz. Takže kdo má zájem a cítí potřebu, může (a měl by se) k celé záležitosti vyjádřit, jakmile bude příslušný návrh analýzy trhu č. 12 zveřejněn (na webu ČTÚ, v části "diskusní místo").