Co přinese nový zákon? - I.

Letošní první květen, který připadne již na tuto neděli, bude významným milníkem v historii našich telekomunikací. V tento den totiž začne platit (tzv. nabude účinnosti) nový zákon č. 127/2005 Sb., který nahradí dosavadní zákon č.151/2000 Sb. "o telekomunikacích". Bude to přesně rok ode dne, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, a tudíž přesně rok od data, kdy jste tento zákon správně měli mít - tedy k našemu vstupu do EU. Ale budiž, nejsme jediní, kdo to nestihl, a dokonce ani ne poslední, kdo skrze tento zákon konečně uvádí svůj právní řád do souladu s nový evropským regulačním rámcem elektronických komunikací.

Pro jednotlivé operátory, providery další poskytovatele, kteří již působí na našem trhu, přinese nový zákon poměrně významné změny. Neméně razantní budou tyto změny i pro národního regulátora, který se nadále bude jmenovat ČTÚ, alias Český telekomunikační úřad - i když bude ovlivňovat trh elektronických komunikací (a také poštovní služby). Poměrně složité bude i jednoroční "přechodové" období, během kterého musí regulátor zanalyzovat jednotlivé části celého trhu, určit na něm dominantní subjekty (subjekty s významnou tržní silou, podle dosavadní terminologie: s výrazným podílem na trhu), a těm pak uložit nové povinnosti - ovšem jen pokud zjistí, že něco takového je vůbec zapotřebí.

Pro koncové zákazníky může určité dílčí změny přinést již nadcházející jednoroční období přípravy analýz a hledání subjektů s významnou tržní silou. Zásadnější a trvalejší změny, pokud vůbec nějaké přijdou, pak lze očekávat až s koncem tohoto období, a tedy zhruba s ročním odstupem.

Co nový zákon mění?
Změny, které nový zákon přináší, na první pohled možná nevypadají až tak významné a zásadní. Ve skutečnosti ale významné a zásadní jsou - byť na jejich konkrétní projevy a dopady si asi budeme muset nějakou tu dobu počkat.

V prvním přiblížení si můžeme hlavní oblasti změn vymezit následovně:

• rozšiřuje se "záběr" zákona, z pouhých "telekomunikací" na širší "elektronické komunikace"
• nově se rozděluje "regulační hřiště", na regulaci přenosu a regulaci obsahu
• mění se celková filosofie regulace: regulovat se nyní bude jen tam, kde si trh nedokáže poradit sám
• potřeba regulace se zjišťuje po dílčích segmentech trhu (analýzou tzv. relevantních trhů)
• mění se způsob regulace, resp. způsob stanovení a ukládání regulačních opatření
• jinak je řešena tzv. univerzální služba
• nový je způsob vedení národního regulátora
• zavádí se přenositelnost mobilních čísel
• ….

Elektronické komunikace místo telekomunikací
Jednu významnou změnu signalizuje již samotná změna terminologie. Zatímco původní zákon (č. 151 z roku 2000, alias 151/2000 Sb.) byl "o telekomunikacích", nový zákon (č. 127/2005 Sb.) již je "o elektronických komunikacích". Jak tomuto rozdílu rozumět?

Elektronické komunikace jsou v pojetí nového zákona širším pojmem než telekomunikace, protože zahrnují také část problematiky digitálních médií. Nikoli celou problematiku médií, ale jen to z ní, co souvisí s jejich technickou stránkou. Tedy zejména s problematikou šíření rozhlasového a televizního vysílání.

Nový zákon ve svém původně navrhovaném znění podrobně řešil tuto oblast, zejména s přihlédnutím k nástupu digitalizace. Zabýval se mj. právy a povinnostmi subjektů, které zajišťují provoz sítí vysílačů a šíří příslušné signály. Je to ostatně logické, protože vzhledem k pokračující digitalizaci se televizní i rozhlasový signál přenáší "jako data" skrze datové sítě, a často i souběžně s jinými datovými přenosy.

V parlamentu ale nakonec došlo k vyjmutí celé původně navržené problematiky digitálního vysílání, s tím že bude řešena samostatnou novelou tzv. vysílacího zákona (zákona č. 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání). Důvodem byla neshoda poslanců ohledně toho, jak vlastně celou problematiku digitálního vysílání řešit.

Fakticky tak došlo k vyčlenění části datových sítí (těch, které momentálně přenáší digitalizovaný rozhlasový nebo televizní signál) z působnosti nového zákona, což určitě není dobře. Sám zákon o elektronických komunikacích se tak svým obsahem zase vrátil zpět k "pouhým" telekomunikacím. I když - poslanci do něj přeci jen něco z oblasti digitálního vysílání zakomponovali. Jde o zřízení "veřejnoprávního multiplexu" pro Českou televizi a Český rozhlas. Tedy vlastně o právo digitálně vysílat, které veřejnoprávním subjektům spadlo z nebe (pardon: získali jej díky zákonu), zatímco komerční subjekty o něj musí bojovat skrze výběrové řízení.

Regulace přenosu vs. regulace obsahu
I když poslanci nový zákon při jeho schvalování značně "překopali", a právě v oblasti digitalizace rozhlasového a televizního vysílání se postarali o pořádný zmatek, přesto zůstal zachován alespoň původní princip, rozdělující působnost dvou regulátorů:

• regulaci mediálního obsahu (tj. otázky vysílacích licencí, obsah a úroveň pořadů atd.) bude mít nadále na starosti dosavadní "obsahový" regulátor - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
• regulaci přenosu (tj. technické aspekty týkající se přenosu a šíření signálu, jako například frekvence atd.) bude mít na starosti "přenosový" regulátor. Tím bude Český telekomunikační úřad, coby národní regulátor elektronických komunikací

Určitá dělba kompetencí v oblasti obsahu a přenosu existovala i před novým zákonem, ale nebyla dokonalá. Vycházela mj. z reálií analogového vysílání, a příliš se nehodila pro nadcházející digitální vysílání. Výsledkem pak byly rozepře mezi oběma regulátory, například kolem udělování frekvencí pro sítě pozemních digitálních vysílačů. Ty skončily až soudním sporem obou regulátorů (podrobněji).

Nový zákon upravuje soužití a vzájemnou dělbu práce mezi oběma regulátory přesněji a více jednoznačně, i s ohledem na problematikou digitálního vysílání.

Příště si řekneme o změnách v oblasti regulace.