Poslední šance pro broadband?

Náš stát, stejně jako většina ostatních států světa, za dobu své existence investoval opravdu nemalé prostředky již do několika infrastruktur celoplošného rozsahu. Nejdříve to byly železnice, pak přišly na řadu silnice, a poté klasické telefonní sítě. Dnes už asi nikdo nepochybuje o tom, jak důležité až přímo klíčové to bylo pro rozvoj industriální společnosti. Dokáže si někdo představit, kde bychom dnes byli, bez železnic a bez silnic? A co teprve bez telefonů?

S budováním veřejných telefonních sítí to ovšem bylo trochu komplikované. Původně zde také vzal stát vše do svých rukou, a skrze svůj plně vlastněný Telecom (tehdy ještě v monopolním postavení) mohutně investoval do budování veřejné telefonní sítě. Všechno pěkně naplánoval, určil kolik má být do jaké doby telefonů (do roku 2000 na 4 miliony), a pak už jen sypal peníze. Bohužel si nestihl včas všimnout, že vývoj jde trochu jiným směrem (k mobilním komunikacím v oblasti hlasu, a k Internetu v oblasti datových komunikací). Díky tomu tady teď máme výrazně předimenzovanou pevnou síť, kterou její vlastník (dnes již pouze dominantní, nikoli monopolní Český Telecom) nedokáže náležitě zhodnotit, jeho výnosy z ní neustále klesají - a ještě za sebou táhne obrovský balvan dřívějších investic.

Dnes je ale již na řadě další infrastruktura, která by také měla být celoplošná. Říkat jí můžeme různě - od informační dálnice či superdálnice (což už dnes není tak v módě), až po dnes oblíbený a často skloňovaný broadband, alias širokopásmový přístup, správně však "vysokorychlostní přístup". Pro rozvoj nastupující informační společnosti bude zase naprosto klíčová právě tato infrastruktura, která umožní občanům, podnikatelům, organizacím, organizačním složkám státu a všem dalším subjektům přístup ke zdrojům informační společnosti a zapojení do souvisejících aktivit. Podobně jako železnice a silnice umožnily přístup ke zdrojům společnosti industriální, a telefonní sítě to doplnily o možnost komunikace.

Nechme ale stranou definici a přesnější vymezení nové infrastruktury, a zastavme se raději u něčeho jiného - jistě neméně podstatného: jaká by měla být role státu při budování a rozvoji této infrastruktury?

Měl by stát mít vše pevně v rukou, všechno plánovat, řídit a financovat? Asi ne, to už je za námi. Nebo by měl jen tak postávat opodál, tvářit se nezúčastněně a dělat, že s tím nemá nic společného? Případně se dokonce snažit tomu nějak bránit, či to dokonce nějak "tuneloval" (zatížit co nejvyšší daní)? To asi také ne.

Vhodná "poloha" státu je někde mezi naznačenými krajnostmi: stát by měl být tvůrcem legislativních pravidel a mantinelů, v rámci kterých se vše odehrává. Dále by měl být inhibitorem (jakýmsi iniciátorem, spouštěčem) nejrůznějších aktivit, kterým pomůže "rozjet se" a nabrat rychlost, a pak již je může nechat, aby se dále vyvíjely svými vlastními silami. Stejně tak může být stát "motivátorem" a snažit se motivovat své občany (i firmy atd.) k většímu a důslednějšímu využívání nové infrastruktury. V neposlední řadě může jejímu rozvoji pomoci tím, že se sám stane jejím uživatelem (zákazníkem).

Především si ale stát musí sám ujasnit, co od broadbandu očekává, za jak důležitý až strategický ho považuje, a na základě toho se pak rozhodnout, jak dalece se při jeho budování a rozvoji chce angažovat. Pak už zbývá jen zhodnotit vlastní možnosti a zvolit správné cesty, prostředky, postupy atd.

Jak snadno se to říká i píše . . .

Počátkem letošního roku dostal broadband v ČR (ale nejen on) místo rozvojového impulsu spíše pořádnou ránu pod pás. To když veškeré telekomunikační služby, a s nimi i přístup k Internetu, včetně vysokorychlostního (broadbandu), přešly z původní snížené sazby DPH do sazby základní. Ta sice posléze poněkud klesla, z 22 na 19 procent, ale pro koncové uživatele to tak jako tak znamenalo citelné zvýšení ceny, kterou musí platit ze své kapsy.

Stát, který od té doby inkasuje celý přírůstek DPH, si nad tím jen zamnul ruce a nespokojence odkázal na striktní požadavky EU, které mu prý neumožnily jinak. Co na tom, že odborné asociace varovaly před očekávanými negativními dopady - některé s předstihem (např. ČAKK), jiné aspoň na poslední chvíli (např. APVTS).

Pravdou je, že v tomto konkrétním případě má příslovečné máslo na hlavě skutečně Evropská unie. Ta má na jedné straně plná ústa řečí o podpoře broadbandu, a dokonce sama na tuto podporu dává nemalé peníze. Na druhé straně ale tentýž broadband zatěžuje základní sazbou DPH (a tudíž vyšší sazbou, než je sazba snížená). Za nejhorší ale považuji to, že v tom neshledává žádný nesoulad - že nevidí nic špatného na tom, že současně motivuje rozvoj broadbandu (různými formami podpory), a současně demotivuje (vyšším daňovým zatížením než by bylo možné).

Pravdou je také to, že EU je zřejmě ochotna zajít až do krajnosti, aby tento svůj přístup prosadila skutečně u všech členských států. Ukazuje to případ Polska, které se jako jediné vzepřelo unijním požadavkům a Internet (pro domácnosti, školy a nevýdělečné organizace) úplně osvobodilo od DPH. Pro polské poskytovatele služeb to zase až tak výhodné není, protože při osvobození od DPH si na rozdíl od nulové sazby DPH nemohou odpočítávat tuto daň ze svých vstupů. Takže koncovým uživatelům to nepřineslo až tak velké levnění, jak se původně očekávalo - ale stále je to něco jiného oproti výraznému růstu cen, ke kterému došlo u nás. Evropská unie ovšem hrozí Polsku tvrdými sankcemi za nedodržení jednotných pravidel v oblasti aplikování DPH. Ve hře je prý pokuta ve výši 1 milionu EUR denně!!

Jak se zdá, dnes už i sami Poláci počítají s tím, že se jim nepodaří udržet jejich podporu Internetu skrze jeho osvobození od DPH, a budou jej muset zatížit svou standardní sazbou této daně (aktuálně ve výši 22 procent). Místo toho raději uvažují o jiné formě podpory, která by koncovým uživatelům alespoň částečně kompenzovala zvýšení ceny kvůli DPH - o formě daňových úlev. Tamní návrh počítá s možností, aby si daňový poplatník mohl odpočítal až částku, odpovídající cca 15O EUR.

Myšlenka podpořit rozvoj broadbandu (resp. Internetu obecně) formou daňových úlev se objevila i v ČR. Podle očekávání se setkala se smíšenými reakcemi odborné veřejnosti - zatímco někteří lidé celý princip daňových úlev vítají a přímo požadují, jiní jej naopak odmítají, pro jeho nesystematičnost a další "vady na kráse". Na druhou stranu, při absenci jiných forem podpory, a při existenci takových "podpásovek", jakou byla změna DPH . . .

Prvním známějším návrhem na daňové úlevy byl návrh ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, označovaný jako Home PC. Měl, resp. stále má tři hlavní části: možnost odpočtu DPH za přístup k Internetu a možnost odpočtu pořizovacích nákladů za domácí PC (vše pro domácnost), a pak možnost, aby firmy přenechávaly počítače svým zaměstnancům za výhodnějších podmínek. Současný osud tohoto návrhu ale není úplně jasný - podle posledních informací bude zakomponován do nové verze národní broadbandové strategie (Státní politiky pro vysokorychlostní přístup).

Další návrh na daňové úlevy, tentokráte již úzce zaměřený jen na vysokorychlostní připojení koncových uživatelů k Internetu, pochází od asociace APVTS. Objevil se počátkem října, v předvečer letošního Invexu - přesně včas na to, aby mohl být předložen poslancům v době, kdy začali projednávat novelu zákona o dani z příjmu. Jeho podstatou je to, aby si poplatník mohl odečíst od základu své daně poplatky, vynaložené na vysokorychlostní přístup k Internetu, a to do maximální výše 7200 Kč ročně. Při průměrné sazbě daně to ve výsledném efektu vychází pro daňového poplatníka na úsporu cca 150 Kč měsíčně.

APVTS připravila ke svému návrhu také "argumentační podklady" - popisuje v nich mnohem rozsáhlejší podpory, poskytované v jiných zemích, a vyčísluje dopady na státní rozpočet. Ty naznačují, že výběr daní od koncových uživatelů by pochopitelně byl nižší, ale na druhé straně by se díky větší konzumaci služeb zvýšil odbyt služeb vysokorychlostního přístupu, a v důsledku toho by zase stouply odvody poskytovatelů na DPH i na dalších daních. Celkový dopad na státní rozpočet by podle APVTS mohl být neutrální až dokonce kladný. V tom ale nejsou zakalkulovány pozitivní dopady na celkový rozvoj společnosti a její informační gramotnost, v důsledku toho že lidé budou mít lepší přístup k Internetu.

Dosavadní osud návrhu APVTS ovšem není příliš veselý. Ještě v rozpočtovém výboru Sněmovny, kam byl předložen nejdříve, jej poslanci těsnou většinou neschválili. Pak tento návrh přednesl, již ve druhém čtení a před celou sněmovnou, poslanec Vladimír Doležal. Ani jeho pozměňovací návrh však Sněmovna nepřijala, a tak návrh nového zákona odešel do Senátu bez podpory broadbandu cestou daňových úlev.

Po neúspěchu v poslanecké sněmovně se asociace APVTYS se svým návrhem nevzdala. Právě naopak, podařilo se jí získat pro něj podporu i dalších asociací z oblasti elektronických komunikací:

• Sdružení pro informační společnost (SPIS)
• České asociace kompetitivních komunikací (ČAKK)
• České asociace telekomunikací (ČAT), a
• Asociace provozovatelů kabelových a telekomunikačních sítí (APKT)

Všechny tyto asociace pak vydaly společné prohlášení, ve kterém apelují na to, že ČR se právě nachází před důležitým rozhodnutím, kam dále směřovat:

Česká republika se nyní nalézá na křižovatce, kde se rozhoduje o tom, zda využije své zatím dobré pozice mezi zeměmi střední a východní Evropy (ČR patří z hlediska rozvoje ICT k pokročilejším zemím, ve většině ukazatelů zaujímá druhé až čtvrté místo), nebo zda naše země zpochybní nástup moderních technologií a současnou stagnaci trhu prohloubí do hospodářské recese.

Formu daňových úlev vidí asociace ve svém prohlášení jako jeden z vhodných motivačních stimulů, neboť:

Cenová citlivost hraje v případě rychlého internetu velkou roli a snížení měsíční ceny za vysokorychlostní připojení výrazně zvyšuje zájem o tuto službu.

Proto se výše uvedené asociace společně obrátily s původním návrhem (s možností odepsat od základu daně až 7200 Kč ročně) na naše zákonodárce znovu. Tentokráte ale, vzhledem ke stavu projednávání návrhu zákona, již na senátory. Ti by se měli k projednávání nového návrhu zákona dostat již tento čtvrtek. Podle prvních signálů se návrh asociací setkal s velmi kladnou odezvou mezi některými senátory. To ostatně platilo už i o poslancích, ale celý výbor, resp. celá sněmovna pak ale návrh nepřijala.

Jak to nakonec dopadne v Senátu, který je navíc pod tlakem termínů? Nový zákon totiž musí "vyjít" ještě letos, aby mohl platit již od začátku roku příštího. Uvidíme ….