Když se řekne broadband ….

Když se dnes řekne broadband, téměř každý si pod tím představí rychlé připojení k Internetu. To není až tak nelogické a neopodstatněné. Zajímavé to ale začne být v okamžiku, jakmile se začneme ptát dál: když "rychlé", tak jak moc rychlé? Jaká by měla být ona "velká rychlost"? A v čem bychom ji vlastně měli měřit? Neboli: jaká je "jednotka broadbandu"?

Tady už můžeme narazit na zajímavé nesrovnalosti - v první řadě na to, že ne každý považuje za potřebné broadband nějak exaktněji kvantifikovat a říci, kdy už se o broadband jedná a kdy ještě ne. Bohužel to platí i pro ty subjekty, které jinak na zavádění broadbandu a na jeho všeobecné dostupnosti velmi trvají (jako například Evropská unie). Vlastně tím říkají: "Požadujeme něco, ale neřekneme co to je".

Další zajímavou nesrovnalost pak představuje už samotný termín "broadband". Není totiž prvním případem, kdy se v počítačové branži říká "A", ale všichni přitom mají na mysli "B", neboli něco úplně jiného. V případě "broadbandu" to děje dokonce tak důsledně, že už si to téměř nikdo neuvědomuje, či alespoň nepřipouští.

A to se ještě nebavíme o tak důležitých otázkách, které si asi klade každý potenciální uživatel. Například: proč bych měl nějaký broadband potřebovat? Proč bych o něj měl usilovat? K čemu mi bude? Co se změní když si jej pořídím? Co budu moci dělat jinak než dosud, případně: co nového budu moci dělat, co dnes, bez broadbandu, dělat nemohu?

Samotný termín "broadband" je anglický, a v doslovném překladu znamená "široké pásmo". Lze jej chápat také jako zkráceninu od delšího "broad bandwidth", což je v překladu "široké přenosové pásmo".

Termín "pásmo", "přenosové pásmo", resp. "šířka přenosového pásma" se sám vztahuje k rozsahu frekvencí (kmitočtů), které jsou k dispozici pro využití, například pro přenos televizního signálu, pro vedení telefonního hovoru atd. Přitom frekvence, resp. kmitočty, se měří v jednotkách zvaných Hertz (zkratkou Hz). Proto i rozsah frekvencí, alias šířka pásma, by měl být vyjadřován v těchto jednotkách. Chceme-li proto mluvit o "širokém pásmu" (broadband-u), správně bychom pro něj měli stanovit určitou hranici (měřenou samozřejmě v Hertzích), a pak říkat že "široké pásmo" (broadband) je všechno, co je "širší". To ale dnes téměř nikdo nedělá.

Než si vysvětlíme proč, zastavme se u něčeho jiného: proč je ale šířka pásma, alias využitelný rozsah frekvencí, vůbec důležitá? Aniž bychom zabíhali do technických detailů, můžeme si odpovědět takto: čím větší je šířka (přenosového) pásma, tím lépe, alespoň z hlediska možností využití. Skrze širší přenosové pásmo lze přenášet obraz či zvuk kvalitněji - ve větším rozlišení, ve větším rozsahu (více programů, více hovorů) atd. Na druhou stranu "šířka pásma" má charakter suroviny, a za tu se pochopitelně platí. Takže čím větší šířku pásma někdo dostane k dispozici, tím více za ni platí.

Povšimněte si ale dobře jedné věci: šířka pásma je o možnosti přenášet ve větší kvalitě či ve větším rozsahu, nikoli o tom, zda se tak skutečně děje. Není až tak nemožné "spotřebovat" hodně velkou šířku přenosového pásma, a přesto dosáhnout nevalného efektu. Tedy využít dostupné zdroje (surovinu - přenosové pásmo) neefektivně. Problém ale je, jak takovou neefektivnost měřit.

V případě analogových přenosů (například u klasické televize, rozhlasu atd.) je měření neefektivnosti obtížně. Museli bychom například posuzovat ostrost obrazu, čistotu zvuku apod. Naopak velmi jednoduché je to v případě digitálních přenosů, kde se přenáší obecná (digitální) data, čili posloupnosti nul a jedniček. Zde můžeme velmi snadno měřit tzv. přenosovou rychlost, a vyjadřovat ji v bitech za sekundu (zkratkou bit/s), resp. v násobcích: v kilobitech za sekundu, megabitech za sekundu atd.

Nezapomínejme ale na jednu věc: pokud budeme mluvit o přenosové rychlosti a vyjadřovat ji v bitech za sekundu (kilobitech, megabitech atd.), pak již mluvíme o efektu kterého jsme dosáhli, neboli o tom, jak dobře či špatně jsme využili výchozí "surovinu" v podobě dostupné šířky přenosového pásma. Jistě není těžké si představit různé situace, kdy máme k dispozici vždy stejnou šířku přenosového pásma, ale pokaždé dosáhneme jiné přenosové rychlosti. Pro konkrétní příklady opravdu nemusíme chodit daleko - snad každý, kdo se někdy připojoval k Internetu přes vytáčené připojení (přes tzv. dial-up), jistě zaznamenal, že stejný modem může při každém připojení přenášet data jinou přenosovou rychlostí. Příznačné je, že pro poskytovatele telefonních služeb (telekomunikačního operátora) toto není relevantní, a svého zákazníka si "zkasíruje" vždy stejně. Důvod je ten, že poskytovatel zpoplatňuje svého zákazníka nikoli "podle efektu" (podle dosažené přenosové rychlosti), ale "podle spotřeby" - podle toho, že mu musel vyhradit jeden hovorový kanál, o určité šířce přenosového pásma, na určitý časový interval. Jak dobře pak takto vyhrazenou "surovinu" uživatel využil, už je pouze jeho starost.

Vraťme se ale nyní zpět k původnímu tématu - k broadbandu. Měl by tento termín vypovídat o tom, co je kde pro nějakého uživatele připraveno a co má potenciálně k dispozici? Mělo by se tedy o broadbandu uvažovat v intencích "spotřeby", ve výše uvedeném smyslu? Nebo by měl tento termín vypovídat o "efektu", neboli o tom, co již je reálně dosaženo, co uživatel skutečně má "aktuálně" k dispozici, ve smyslu přenosové rychlosti?

Právě zde je ale hlavní rozpor, či přímo paradox: samotný termín "broadband", alias "široké pásmo", svým věcným obsahem nutně označuje první variantu. Tedy "spotřebu", a měřit by se měl v Hertzích. Snad každý jej ale chápe ve smyslu druhé varianty, neboli "efektu", a měří jej v jednotkách přenosové rychlosti - tedy v bitech za sekundu, častěji ale v násobcích: v kilobitech za sekundu, či megabitech za sekundu. Třeba když se říká, že "broadband je všechno, co je rychlejší než 256 kilobitů za sekundu …"